Zámecká budova v krajinářském parku byla na západním okraji města Kostelec nad Orlicí vystavěna v letech 1829–1835 v empírovém slohu podle návrhu architekta Heinricha Kocha pro Josefa Ervína Kinského (1806–1862), čestný dvůr na západní straně byl v roce 1847 uzavřen východním křídlem podle návrhu místního stavitele Edmunda Christena. Zámek měl ve své době několik technických vymožeností, např. rozvod tekoucí vody a teplovzdušné vytápění. Zámek byl v roce 1948 postaven pod národní správu a pak znárodněn. Přes odpor orgánů památkové péče a kulturní veřejnosti byly do hlavní zámecké budovy umístěny provozy vznikajícího Výzkumného ústavu pro chov prasat, který objekt opustil v roce 1975 po výstavbě nového areálu v západním sousedství a také kvůli zhoršujícímu se stavebnímu stavu.

Nejstarší písemný záznam o Kostelci pochází z roku 1316, ale už předtím byl na návrší, na němž se rozkládá město, vystavěn opevněný kamenný chrám, kolem něhož se začal rozvíjet osada Kostelec. Od roku 1341 se stal městečkem. Přirozeným centrem města je náměstí Františka Palackého, na kterém se kromě obou radnic a několika význačných měšťanských domů nachází barokní Mariánský sloup z roku 1707, novogotický Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1874 a empírová kašna z počátku 19. století s postavou nymfy – Orlice. Stará radnice zřízená z měšťanského domu, z roku 1574, o sto let později barokně upravena. Věž byla přistavěna v roce 1694. V letech 1810 – 24 proběhla její klasicistní přestavba. Nová radnice na parcelách dvou domů, které vyhořely roku 1863, byl v roce 1887 zbudován novorenesanční reprezentační objekt. Dnes sídlo Městského úřadu a České spořitelny.

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se v nich pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných horských destinací jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V červenci 2015 jsme v Orlických horách strávili týden krásné letní dovolené, kdy jsme byli ubytováni přímo v Rokytnici v krásném apartmánovém domě se zahradou. První den jsme zavezli vyrobené mýdla z naší produkce do Zářecké Lhoty a odlovili zdejší kešku. Následně jsme se zastavili ve dvou městech, které ve svých názvech nesly přízvisko nad Orlicí. Jednalo se o Brandýs a Kostelec.

Podhorní mlýn patrně existoval již ve 14. století a ve středověku se nazýval Kostelní. Písemná zmínka o něm pochází z roku 1398, kdy byl zapsán soudní spor o práva na mlýn, okolní cestu a další věci. V roce 1468 Matěj Slavatka, konšel kostelecký, postoupil ostrov u mlýna panu Lickovi z Rýzmburka. Roku 1485 Heřman z Rýzmburka prodal kus ostrova Janovi mlynářovi za tři kopy grošů. Svědky kontraktu byli kněz Jakub, farář kostelecký a Martin z Doudleb. O rok později Markéta, vdova po nebožtíku Jankovi mlynářovi prodala k záduší zahradu za 15 kop míšeňských. V roce 1514 městská obec koupila od Kabáta kus role běžící k cestě a cestu k Podhornímu mlýnu, aby jí chodil každý dobrý i jezdil, komuž by bylo potřebě svobodné neb jsme to koupili za svobodné bezúročně. V roce 1572 nabyl dědictví mlýn Jan Podhorník po otci Jiříkovi, ale ještě téhož roku jej získal švagr Marek, od něhož chtěl majetek koupit i s pilou Jan Kacbal, ale z kšeftu sešlo.

Studánku nechal vybudovat v roce 1906 významný kostelecký továrník a mecenáš František Seykora, který byl známý tím, že svůj majetek využíval k okrašlování města a jeho okolí. Stavbu studánky navrhl slavný architekt a kostelecký rodák Václav Roštlapil, autor takových staveb, jako je Strakova akademie nebo AVU v Praze. Studánka má podobu zděné cihlové vodárny, zapuštěné do úbočí svahu. Na čelní straně studánky se nachází reliéf (plastika) Panny Marie, proto se jí někdy říká i studánka Panny Marie. Ačkoliv je studánka krásně upravená, voda v ní je dnes považována za nepitnou. Důvodem je intenzivní zemědělská činnost na polích přímo nad svahem, ze kterého pramen vytéká. Místo je však ideálním zastavením pro turisty díky klidu a okolní přírodě. 

Jak už napovídá název Mandlovního mlýna v Kostelci nad Orlicí, na začátku 19. století se v domě na břehu Divoké Orlice rovnalo prádlo, které se často vyrábělo z lnu nebo hrubé bavlny a k praní se používal škrob. Takové kusy byly po uschnutí tvrdé a nepoddajné. Mandl pod obrovským tlakem vlákna stlačil, čímž se látka stala příjemnější na dotek a získala zpět svou pružnost. Mandlování dodalo látce hladký, až lesklý povrch, kterého bylo klasickou těžkou žehličkou, nahřívanou na kamnech, u velkých ploch velmi těžké dosáhnout. V červnu 1837 objekt koupil ve veřejné dražbě choceňský kupec židovského původu Josef Spiegel a o 12 let později jej získal Norbert Schlessinger. Tento muž požádal o povolení k vystavění a zřízení nového mlýna na dva chody, proti čemuž oba dosavadní kostelečtí mlynáři Špička i Syrový marně protestovali.

Studánka v Kostelci nad Orlicí s neobvyklým názvem Kašna je zajímavým hydrotechnickým i historickým prvkem města. Často dochází k její záměně s ozdobnou empírovou kašnou na náměstí, ale ve skutečnosti jde o specifický vodní zdroj nacházející se v okrajové části města nedaleko vlakového nádraží. Název Kašna nebyl jistě zvolen náhodně, neboť tento pramen v minulosti sloužil jako jeden ze zdrojů vody pro město. Voda odtud byla vedena dřevěným potrubím do kašen v centru Kostelce, což byl běžný způsob zásobování vodou před vybudováním moderních vodovodů. O vzniku studánky však kroniky laskavě pomlčely, takže se lze pouze domnívat, že pramen byl objeven nejpozději v 18. a 19. století, kdy už systém zásobování města vodou z okolních pramenů fungoval. 

V roce 1572 byl na poli východně od města založen na základě odkazu hřbitov s kaplí, nahrazenou v letech 1685-1691 dnešním kostelem sv. Anny. Jeho raně barokní stavbu doplnila kamenná ohradní zeď s šestibokou kaplí sv. Floriána v jihovýchodním nároží a v 19. století márnicí v severovýchodním nároží. Kostel byl vystavěn jako zámecký, proto jej postrádáme v popisu kosteleckých kostelů od děkana Bocha z roku 1749. Někdy ve 2. třetině 19. století došlo k výměně krovů za nižší, přitom vznikla i dnešní jednoduchá hlavní římsa. Další opravy se uskutečnily v roce 1891, pravděpodobně tehdy kostel obdržel kovová okna.

Starý zámek vznikl přestavbou starší tvrze, o níž existuje první zmínka roku 1629, kdy Anna Kateřina rozená Hrzánová z Harasova prodala celé potštejnské panství, k němuž patřil i Kostelec, Kašparovi z Grambu. Dochované sklepní prostory však naznačují, že tvrz vznikla o něco dříve, pravděpodobně nedlouho před rokem 1620. Po smrti Kašparova syna Kamila připadl Kostelec jezuitské koleji u sv. Klimenta v Praze, manžel Kašparovy dcery Františky Václav Záruba z Hustířan se ale rozhodl uplatnit dědické právo své ženy. Soudní spor o Kostelecké panství vyhrál a roku 1667 ho koupil. V roce 1668 byla tvrz vážně poškozena požárem a poté znovu postavena. K dalšímu vyhoření došlo roku 1777, následné přestavby ve stylu pozdního baroka se ujal architekt František Kermer. Tato podoba zůstala Starému zámku dodnes. 

Nejstarší písemný záznam o Kostelci pochází z roku 1316, ale už předtím byl na návrší, na němž se rozkládá město, vystavěn opevněný kamenný chrám, kolem něhož se začal rozvíjet osada Kostelec. Od roku 1341 se stal městečkem. Přirozeným centrem města je náměstí Františka Palackého, na kterém se kromě obou radnic a několika význačných měšťanských domů nachází barokní Mariánský sloup z roku 1707, novogotický Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1874 a empírová kašna z počátku 19. století s postavou nymfy – Orlice. Stará radnice zřízená z měšťanského domu, z roku 1574, o sto let později barokně upravena. Věž byla přistavěna v roce 1694. V letech 1810 – 24 proběhla její klasicistní přestavba. Nová radnice na parcelách dvou domů, které vyhořely roku 1863, byl v roce 1887 zbudován novorenesanční reprezentační objekt. Dnes sídlo Městského úřadu a České spořitelny.

Raně barokní kostelík na Palackého náměstí v Kostelci nad Orlicí byl vystavěný na místě protestantské stavby z počátku 17. století, po zrušení obnoven a upravován v 19. a 20. století na špitál, poté na městské muzeum a dále na objekt sloužící sboru Českobratrské církvi evangelické. Renesanční stavba z let 1580 – 1586 byla zasvěcena sv. Václavu. Jednoduchá stavba je orientovaná jako prosté jednolodní a její stávající podoba je v zásadě výsledkem stavebních úprav provedených roku 1914 podle návrhu architekta Václava Roštlapila. Loď kostela je zastřešena sedlovou, nad hlavním západním průčelím zvalbenou střechou pokrytou šindelem. 

Kaple Navštívení Panny Marie byla v Kostelci nad Orlicí vybudována roku 1687, kdy ji nechal vystavět hrabě František Karel Záruba z Hustířan jako dík za zázračné uzdravení manželky vodou ze zdejší studánky. Hraběnka trpěla vážnou nemocí a služební ji nosili do přírody na čerstvý vzduch. Jednoho dne trávila čas na lehátku pod Lipovou strání, když se jí ve snu zjevila bíle oděná paní, ukazovala na pramínek vody, vyvěrající ze skály a hraběnce říkala, aby se napila. Šlechtična uposlechla a zázračně se uzdravila. Z vděčnosti nechala hraběcí rodina postavit kapličku a lázně, které ale později zanikly. Kaple byla zrušena a odsvěcena roku 1783 v rámci Josefínských reforem.

Anenský vrch je jednou z dominant Orlických hor nacházející se nad obcí Říčky v jižní části tohoto pohoří. Jeho historie byla až do roku 1937 spojena s kaplí sv. Anny, kterou zde v roce 1766 postavil hajný Johan Kastner z Horní Rokytnice.  V roce 1820 nechala hraběnka Johanna von Nostitz-Rieneck provést rekonstrukci této kaple. Další přestavby se kaple dočkala v roce 1856. Mecenášem byla tentokrát Ernestina von Nostitz-Rieneck, po které se vrch začal nazývat Ernestinenberg, počeštěně Arnoštka. Vedle kaple byl postaven kamenný kříž a socha sv. Marie. Někdy před rokem 1910 byla vedle kaple postavena osmimetrová vysoká dřevěná věž s úzkou vyhlídkovou plošinou, na níž se sotva směstnali čtyři lidé. Pod ní byl nouzový úkryt, který v zimě oceňovali především lyžaři.

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se v nich pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných horských destinací jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. V červenci 2015 jsme v Orlických horách strávili týden krásné letní dovolené, kdy jsme byli ubytováni přímo v Rokytnici v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, ochota paní majitelky, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a kofolu. Na druhý den pobytu jsme si naplánovali hřebenovou túru. Z bohaté horské nabídky jsme si vybrali část z nejznámější a nejfrekventovanější hřebenovky nazvané Jiráskova cesta.

Anenský mlýn vznikl až po roce 1840 jako pila pro zpracování dřeva, jehož bylo v okolních horách velké množství. V roce 1873 si zde bývalý vamberecký starosta Jan Stöhr zřídil sklárnu na výrobu tabulového skla, ale po krátké době byl provoz zastaven. Následně sloužil k mletí obilí, k čemuž byla i nadále využívána voda z Anenského potoka a kolo na svrchní vodu.  Po roce 1900 začal mlýn sloužit jako restaurace s pokoji pro hosty a tanečním sálem. Posledními německými majiteli byla rodina Müllerova, která se v roce 1945 musela vystěhovat. Nově mlýn začal sloužit jako podnikové rekreační zařízení pro děti. Po roce 1989 byl objet bohužel jistou dobu opuštěn. Novými majiteli se stala rodina Spurných. Došlo k rozsáhlým stavebním úpravám, kdy byly zachovány klenuté kamenné sklepy a vznikla současná stavba.

Pěchotní srub R-S 87 „Průsek“ je jednou z nejzajímavějších a nejlépe dochovaných památek československého opevnění budovaného v letech 1935–1938. Nachází se v lese nad Říčkami v Orlických horách a byl součástí strategicky důležitého úseku Říčky, který měl za úkol bránit hřeben Orlických hor před postupem německé armády. Svůj název „Průsek“ dostal podle širokého lesního průseku, který se v jeho blízkosti nacházel a který musel srub svou palbou pokrýt. Betonáž proběhla ve dnech 21.–26. června 1937. Stavbu prováděla pražská firma Dr. Ing. Karel Skorkovský. Na stavbu bylo spotřebováno $680 m^3$ vysoce kvalitního železobetonu. R-S 87 je samostatný oboustranný pěchotní srub postavený ve II. stupni odolnosti. To znamená, že jeho stěny a stropy měly odolat zásahům granátů ráže 210 mm.

Tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 Praha II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své dívčí jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch asi 7 kilometrů od Rokytnice v O.h. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému.

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se v nich pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných horských destinací jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. V červenci 2015 jsme v Orlických horách strávili týden krásné letní dovolené, kdy jsme byli ubytováni přímo v Rokytnici v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, ochota paní majitelky, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a kofolu. Na pátý den pobytu jsme si naplánovali seznámení se zajímavostmi Rokytnice. Ráno jsme nastartovali náš stříbrný francouzský vůz a zanedlouho jsme zaparkovali u prvního cíle, který jsme si pro tento letní den vybrali.

Nad obcí Říčky v Orlických horách se tyčí dva až pět metrů vysoké křemencové kvádry, takzvané menhiry. Nikdo neví, kdo je sem umístil, podle německého tisku tu stávaly už mezi válkami. První zmínky o vztyčených objektech se objevily v létě roku 2006 na internetu. Jedná se o uměle vztyčené křemencové kvádry 2-5 m vysoké, umístěné na vrcholu kopce nedaleko stavby domu. Tyto  kvádry pravděpodobně do krajiny umístil majitel blízkého stavení. Menhiry na stejném místě byly zřejmě dávno před jejich obnovou, údajně o tomto tvrzení svědčí záznamy v německém tisku v době mezi světovými válkami. Uskupení těchto kamenů je zmiňováno i Klubem psychotroniků a UFO, a je považováno za pseudokromlech z křemencových kvádrů. 

Pozdně barokní kostel byl vystavěn v letech 1790 – 1792 na místě dřevěné kaple z roku 1787. Kostel je jednolodní, obdélníkový s hranolovou věží v západním průčelí a dvouramennou kruchtou, závěr svatostánku tvoří pětiboký presbytář s přistavěnou sakristií. Průčelí dominuje vysunutá hranolová věž, zakončená cibulovitou bání s dvojitým křížem na vrcholu. Zařízení pochází z doby výstavby a kombinuje lidové prvky s barokním a klasicistním stylem. Křížová cesta je z 19. století. Zachoval se pouze zvon v sanktusové věžičce na konci střešního hřebenu. Kolem jednolodního kostela se dochoval přilehlý hřbitov s německými i českými náhrobky.

Tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 Praha II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své dívčí jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch asi 7 kilometrů od Rokytnice v O.h. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému.

Pěchotní srub R-S-74 se nachází nedaleko od parkoviště Hanička směrem na jihovýchod na místě zvaném "Na Holém". Vzhledem ke svému výhodnému umístění sloužil srub zároveň jako dělostřelecká pozorovatelna pro tvrz Hanička, která se od něho nachází ve vzdálenosti asi 1,5 km severním směrem. Železobetonový pevnostní objekt byl vybudován v nejsilnější III. třídě odolnosti, takže jeho strop je silný 250 cm, čelní zeď obrácená směrem k nepříteli 275 cm a ostatní týlové stěny 125 cm. Hlavní výzbroj objektu se skládala ze dvou 4cm protitankových kanonů vz. 36 spřažených s těžkým kulometem vz. 37 a ze dvou dvojčat těžkých kulometů vz. 37 ráže 7,92mm.

Soví mlýn byl vybudován až koncem 19. století na samotě u Anenského potoka, jehož voda poháněly zařízení pily. Stavba totiž nejprve zpracovávala dřevo z okolních lesů a pravděpodobně až po II. světové válce sloužila rovněž jako mlýn. O prvních majitelích Sovího mlýna se nám nepodařilo zjistit nic bližšího, každopádně v roce 1930 pilu vlastnil Václav Wenzel, který sem pro lepší výkon nechal nainstalovat Francoisovu turbínu. Pokud se po druhé světové válce na pile také mlelo, nemělo to dlouhého trvání. V padesátých letech 20. století byl provoz mlýna zastaven a komunistickým centrálním řízením zařazen do skupiny mlýnů určených k likvidaci. Následně bylo demontováno mlýnské zařízení a roubená stavba byla přestavěna k rekreačním účelům.

Současný děkanský kostel sv. Jiří nechal v letech 1769 - 1773 postavit Kryštof Gavriani. Stavitelem byl František Kermer z Hradce Králové, jenž byl žákem Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který se stal jedním z tvůrců specifického českého baroka. Jedná se o vysoce architektonicky kvalitní pozdně barokní kostel na půdorysu protáhlého (latinského) kříže s trojboce uzavřeným presbytářem, nízkou neprosvětlenou kopulí nad křížením a s čtvercovou sakristií v ose. Presbytář je od lodi oddělen kamennou mřížkou zhotovenou patrně podle návrhu Františka Kermera. Západnímu průčelí dominují po obou stranách dvě hranolovité věže, v nichž jsou umístěny zvony. Na severní straně kostela se nachází kamenný kříž z počátku 19. století, přemístěný z náměstí.

Zámecká budova v krajinářském parku byla na západním okraji města Kostelec nad Orlicí vystavěna v letech 1829–1835 v empírovém slohu podle návrhu architekta Heinricha Kocha pro Josefa Ervína Kinského (1806–1862), čestný dvůr na západní straně byl v roce 1847 uzavřen východním křídlem podle návrhu místního stavitele Edmunda Christena. Zámek měl ve své době několik technických vymožeností, např. rozvod tekoucí vody a teplovzdušné vytápění. Zámek byl v roce 1948 postaven pod národní správu a pak znárodněn. Přes odpor orgánů památkové péče a kulturní veřejnosti byly do hlavní zámecké budovy umístěny provozy vznikajícího Výzkumného ústavu pro chov prasat, který objekt opustil v roce 1975 po výstavbě nového areálu v západním sousedství a také kvůli zhoršujícímu se stavebnímu stavu.

Kaple Navštívení Panny Marie zvaná Kunštátská kaple stojí na hřebeni Orlických hor v nadmořské výšce 1035 metrů. Šindelovou střechou krytá stavba byla zbudována na kruhovém půdorysu. Traduje se, že si kapli vystavěli v 17. století dřevařští dělníci pracující v okolních lesích. Přesné okolnosti vzniku kaple, vystavěné u jedné z obtížně schůdných stezek přes hřeben Orlických hor, se však nejspíš nikdy nedozvíme. Ona stará stezka byla původní spojnicí od Kunčiny Vsi a Zdobnice do Kunštátu (prvně zmiňovaného počátkem 17. století) a dále lesy Bystřických hor ke Kladské Bystřici. Tuto nejkratší, ale špatně průchozí a místy příkrou cestou později nahradila velkorysejší a příhodněji trasovaná cesta přes dnešní Pěticestí.

Pěticestí - tak se nazývá hojně navštěvované rozcestí turistických tras přímo na hlavním hřebeni Orlických hor v nadmořské výšce 1004 metrů. Název rozcestí však trochu mate - cest se tu setkává hned šest, z nichž jedna se po několika desítkách metrů dále dělí. Z pěti směrů sem ale můžeme dojít po značených turistických trasách: prochází tudy hřebenová Jiráskova horská cesta, ale též turistické trasy z Říček, Zdobnice a Orlického Záhoří. Pěticestí je ale také významným rozcestím cyklotras a v zimě udržovaných tras pro běžkaře. Na Pěticestí se však nesetkávají jen cesty, ale i katastry - v jednom bodě se tu střetávají hranice tří obcí: Zdobnice (katastrální úz. Velká Zdobnice), Říček a Orlického Záhoří (kat. úz. Černá Voda u Orlického Záhoří). Ostatně na některých starších mapách lokalitu nalezneme pod názvem U tří mezníků.

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Pátý den ráno po snídani jsme jako vždy zašli do sklepa pro běžky, umístili je na střechu auta a vyrazili do zasněžených hor za dalším dobrodružstvím.

Kaple Navštívení Panny Marie zvaná Kunštátská kaple stojí na hřebeni Orlických hor v nadmořské výšce 1035 metrů. Šindelovou střechou krytá stavba byla zbudována na kruhovém půdorysu. Traduje se, že si kapli vystavěli v 17. století dřevařští dělníci pracující v okolních lesích. Přesné okolnosti vzniku kaple, vystavěné u jedné z obtížně schůdných stezek přes hřeben Orlických hor, se však nejspíš nikdy nedozvíme. Ona stará stezka byla původní spojnicí od Kunčiny Vsi a Zdobnice do Kunštátu (prvně zmiňovaného počátkem 17. století) a dále lesy Bystřických hor ke Kladské Bystřici. Tuto nejkratší, ale špatně průchozí a místy příkrou cestou později nahradila velkorysejší a příhodněji trasovaná cesta přes dnešní Pěticestí. 

Pěticestí - tak se nazývá hojně navštěvované rozcestí turistických tras přímo na hlavním hřebeni Orlických hor v nadmořské výšce 1004 metrů. Název rozcestí však trochu mate - cest se tu setkává hned šest, z nichž jedna se po několika desítkách metrů dále dělí. Z pěti směrů sem ale můžeme dojít po značených turistických trasách: prochází tudy hřebenová Jiráskova horská cesta, ale též turistické trasy z Říček, Zdobnice a Orlického Záhoří. Pěticestí je ale také významným rozcestím cyklotras a v zimě udržovaných tras pro běžkaře. Na Pěticestí se však nesetkávají jen cesty, ale i katastry - v jednom bodě se tu střetávají hranice tří obcí: Zdobnice (katastrální úz. Velká Zdobnice), Říček a Orlického Záhoří (kat. úz. Černá Voda u Orlického Záhoří).