Kostel sv. Jakuba v České Třebové jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. První májový den jsme strávili celý v České Třebové a seznámili se místními památkami či zajímavostmi. Mezi ně patřil zmíněný svatostánek, vystavěný na místě dřevěného kostela, jenž zde stál už v roce 1335, ale po sérii ničivých požárů, z nichž ten poslední v roce 1793 způsobil blesk, musel být vybudován nový chrám. O jeho financování se postaral kníže Alois z Lichtenštejna, který úkolem pověřil svého dvorního architekta Josefa Hardtmutha. Základní kámen byl položen 14. července 1794 a hrubá stavba byla dokončena roku 1798. Slavnostního vysvěcení se kostel dočkal 7. června 1815. Přestože v roce 1884 postihl střechu a věž další požár, byl chrám obnoven do dnešní monumentální podoby s půdorysem pravidelného kříže. Jelikož jsme k němu přišli od městského muzea, nejprve jsme shlédli, naše prohlídka nezačala u hlavního vchodu, ale nejprve jsme viděli zadní část stavby s přistavěnou sakristií. Za plochým kněžištěm se nacházela socha sv. Václava z roku 1908, která původně stála v ulici na Trávníku, v tehdejší Svatováclavské ulici, než byla přemístěna ke kostelu. Tradiční český patron byl spodobněn ve zbroji s knížecí čepicí, v jedné ruce třímal prapor a druhou se opíral o štít s orlicí, přičemž jeho postava zosobňovala klidnou sílu a ochranu. Následně jsme obešli obě boční strany kostela, které byly z architektonického hlediska totožné a zdobila je pravidelně rozmístěná půlkruhová, kruhová a obdélná okna spolu se dvěma obdélnými vchody. Při procházení kolem těchto zdí naše oči upoutalo monumentální sousoší Kalvárie, které vzniklo roku 1801 v dílně Mielnických z Vamberka za peníze českotřebovského měšťana Benedikta Ploce. Zblízka jsme si prohlédli mohutný trojdílný sokl barokního typu, na jehož přední straně jsme spatřili kartuši s reliéfem srdce Páně a ozdobnými girlandami. Na podstavci stál uprostřed kříž s Kristem a u paty kříže jsme na nízkých soklících spatřili dvě truchlící postavy Panny Marie a sv. Jana. Na zadní straně soklu jsme objevili historický nápis s letopočtem a donátorem díla. Když jsme shlédli obě boční strany, zamířili jsme k hlavnímu vstupu s kamenným ostěním a lichtenštejnským erbem ve štítu. Vzápětí jsme vstoupili do předsíně a přes mříž jsme si prohlédli interiér, kde jsme viděli nádhernou mozaiku uměleckých slohů. Na první pohled nás zaujal hlavní oltář a kazatelna z přelomu 18. a 19. století, které zdobí sochařská díla z dílny brněnského sochaře Andrease Schweigla. Vzadu v šeru svatyně jsou pak ukryty nejstarší poklady – podživotní dřevořezby Svatých apoštolů z 1. poloviny 18. století, zachráněné z původního kostela. Celý prostor harmonicky dotváří nástěnná výmalba Antonína Häuslera z roku 1914 a impozantní třímanuálové varhany z let 2001–2004. Když jsme se nabažili pohledu do interiéru, vrátili jsme se zpět na prostranství před chrámem a věnovali se obhlídce klasicistního průčelí. Nad vchodem spatřili velkou pamětní desku z roku 1801 s latinským nápisem, jenž vzpomínal na knížete Aloise z Lichtenštejna, který financoval výstavbu nového kostela. Nad deskou jsme pak viděli půlkruhově zaklenuté okno s šambránou, které krásně prosvětlovalo vnitřní prostory s hudebném kůrem. Pohledem výše jsme v trojúhelníkovém štítě s profilovanou římsou a zubořezem našli detailně vyvedený kamenný erb rodu Lichtenštejnů. Nad štítem se k nebi tyčila věž s ciferníkovými hodinami a žaluziovým oknem zvonice. Věž byla zakončena cibulovou bání s lucernou. Celé průčelí opticky rozdělovaly svislé pilastry a vespod jsme našli pevný sokl z nahrubo opracovaných kvádrů. Jakmile jsme shlédli průčelí, věnovali jsme se dalším sochám, které byly rozesety kolem přední strany chrámu. Jako první přišla na řadu socha sv. Josefa, který byl zachycen jako vousatý muž v dlouhém rouchu, který v pravé ruce držel rozkvetlou lilii a na levé držel malého Ježíška. Na podstavci jsme spatřili reliéf svaté Anny vyučující Pannu Marii a letopočet 1899, odkazující na rok vzniku nebo zásadní obnovy díla. Pak jsme si prohlédli klasický kříž s Kristem a sousední barokní sochu svaté Kateřiny Alexandrijské z roku 1717. Světice s hlavou zvrácenou k nebesům na hlavě nesla královskou korunu a při bližším zkoumání jsme u ní napočítali hned tři zásadní atributy, jimž byla otevřená kniha, zlomené ozubené kolo a katovský meč. Na podstavci nás okouzlil figurální reliéf s výjevem v mračnech doprovázeným andílky, nad kterým se klenula ozdobná nápisová kartuše. Pak jsme se přesunuli k soše sv. Barbory z roku 1719, které na hlavě spočívala královská koruna jako znak urozeného původu. Ve své pravé ruce držela kalich, nad nímž se symbolicky vznášela svatá hostie. U její levé nohy stál model kamenné věže se třemi okny, kam ji nechal zavřít její pohanský otec Dioskoros, aby ji uchránil před vlivy křesťanství. Levou rukou Barbora opírala o věž otevřenou knihu, která odkazuje na její víru a rozjímání. Nakonec jsme se věnovali soše nejpopulárnějšího českého světce Jana Nepomuckého z roku 1713, který byl spodobněn v kanovnickém rouchu s biretem na hlavě a krucifixem v náručí, nad jehož hlavou nechyběla svatozář s pěti hvězdami. Pak jsme se otočili a pohledem na zástup kamenných svatých strážců byla naše obchůzka kolem třebovského chrámu u konce. Po schodišti jsme sestoupili dolů, zabočili doleva a kolem kostela jsme proklouzli k ulici Na splavě. V ní na nás čekal Venclův či Podhorní mlýn, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v České Třebové strávili prvomájový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ceska-trebova-kostel-sv-jakuba​

Historie :

Kostel sv. Jakuba v České Třebové vznikl na místě starého dřevěného svatostánku svatého Mikuláše z roku 1335, který v 17. století shořel. Po požáru byl roku 1636 postaven nový zděný chrám, jenž byl propojen s farou lávkou a okolo něj vznikl hřbitov s kostnicí a zvonicí, které roku 1708 doplnila kaple Srdce Ježíšova. Ty vyhořely při požáru 1745. Další požár, způsobený bleskem, zničil roku 1793 i kostel. Téhož roku požádali zástupci města, v čele s purkmistrem, knížete Aloise z Lichtenštejna o novou stavbu. Kníže ji finančně zajistil a pověřil jí dvorního architekta Josefa Hardtmutha. Základní kámen byl položen 14. července 1794, do základů byla také uložena truhlička s pamětním spisem. Do základního kamene byly vytesány iniciály Františka Riedera (vrchního ředitele panství), Jakuba Müllera (vrchnostenského purkrabího), Bernarda Arzta (místního faráře) a Jana Kašpara (purkmistra). V roce 1796 byly plány doplněny o sanktusovou věž, pro kterou věnoval kníže zvon od vídeňského Kašpara Hoffbauera, a kazatelnu. Hrubá stavba byla dokončena roku 1798 a práce pokračovaly v interiéru. Po dokončení stavby byla na průčelí osazena deska s nápisem ALOYSIUS DUX PRINCEPS GUBERNATOR A LIECHTENSTEIN TEMPLUM HOC POSUIT DEO, IN QUO VIVIMUS MOVEMUR ET SUMUS. A. 1801, kterou si nechal napsat sám kníže Alois z Lichtenštejna. Slavnostní vysvěcení proběhlo 7. června 1815 královéhradeckým biskupem Aloisem Josefem Krakovským z Kolovrat. V roce 1884 byla opravována střecha. Při pracích ale vypukl požár, který zničil střechu, věž s hodinami a zvony. Opravený chrám byl znovu vysvěcen 23. září 1888. Roku 1913 vyslalo město deputaci ke knížeti Janu II. z Lichtenštejna s žádostí o opravu věže, která podle představitelů města neodpovídala původním plánům Hardtmutha.[4] Po opravě báně firmou Rössler a Kudlík byla nakonec nová věž vyšší oproti původním plánům a nedošlo ani k obnově sanktusníku, zničenému při požáru 1884. Roku 1914 byl opravován i interiér kostela. V roce 1942 byly zvony kostela zrekvírovány. V roce 1968 bylo upravováno mezipatro věže s hodinovým strojem. V 90. letech 20. století byla opravena fasáda, a střecha byla pokryta měděným plechem.

Interiér :

Mobiliář kostel pochází z různých období. Nejstarší jsou podživotní dřevořezby Svatých apoštolů, které byly zachráněny z původního kostela a pocházejí z 1. poloviny 18. století. Hlavní oltář a kazatelna jsou z přelomu 18. a 19. století. Sochy na nich jsou z dílny brněnského sochaře Andrease Schweigla. Několik dřevořezeb z 20. století pak pochází z červenokostelecké dílny Břetislava Kafky. Obrazy jsou většinou z 19. století. Některé od letohradského malíře Jana Umlaufa z Kyšperka. Výmalby kostela vznikla většinově v roce 1914 rukou pražského malíře Antonína Häuslera. V letech 2001–2004 vytvořila firma Vladimír Grygar z Prostějova třímanuálové elektropneumatické kuželkové varhany. Ty vznikly na žádost o rekonstrukci a rozšíření varhanního nástroje, na které se výrazně finančně podílelo město Česká Třebová a řada dárců.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki

Město Česká Třebová je držitelem turistické známky č.740.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ceska-trebova-c740