V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Noc mezi druhým a třetím dnem jsme strávili v krásném kempu Sølvgarden Cottages ve vesnici Rysstad, nacházející se uprostřed hornaté části jižního Norska. Pronajali jsme si zde nadstandardně vybavenou chatku na břehu řeky Otra, tekoucí dlouhým údolím Setesdal, tvořící společně kouzelnou přírodní scenérii.

Na nejjižnějším bodu Norska, mysu Lindesnes, byl roku 1656 postaven vůbec první maják v této severské zemi. Varoval lodě před zrádnými útesy a tehdy světlo obstarávalo pouze 30 lojových svíček na vrcholu třístupňové věže. Vítr je ovšem k velké nelibosti námořníků často sfoukl a tak byl maják kvůli nespolehlivosti až do roku 1725 uzavřen. V tomto roce byl vybudován nový maják, který byl roku 1822 vybaven uhelnou lampou, ale i ten později přestal sloužit svému účelu. Postupně jich zde takto bylo vystavěno a zbořeno několik, přičemž každý nový vždy nahradil ten předešlý. V roce 1915 byl postaven současný litinový maják, jenž do výbavy dostal Fressnelovu čočku z předešlé věže a od té doby námořní lodě viděly světlo až ze vzdálenosti 17,7 námořních čili 32,8 kilometrů. 

Pěkný vodopád Kvåsfossen získal svůj název podle vesnice Kvås a leží jen pár metrů od silnice, odkud k němu vede cesta na most nad řekou Lygna, po němž stačí přejít na druhou stranu břehu a z malinké vyhlídkové plošiny se pak turista může kochat výhledem na přírodní scenérii. Vodní divadlo tvoří divoké vlny řeky Lygna, která se asi třicet metrů pod vyhlídkou prodírá úzkou skalní soutěskou a po dvou stupních padá o deset metů nížeji. Z plošiny je také dobře vidět otvor, připomínající vstup do jeskyně, který omývají rozdivočené vody. Nejedná se však o přírodní jeskyni, ale o uměle vyražený tunel, jímž proplouvají lososi při svém tažení o mnoho kilometrů dál do vnitrozemí Norska.

Reiårsfossen je jedním z nejvyšších a nejpůsobivějších vodopádů v regionu Aust Agder v Norsku, který je pro turisty snadno dostupný, jelikož se nachází jen pár desítek metrů od silnice poblíž města Ose u Byglandsfjorden. U silnice bylo vybudováno parkoviště, z něhož je na úchvatný vodopád dobře vidět, nicméně dokonalý výhled na spodní část Reiårsfossen narušují stromy. Naštěstí je možné k vodopádu dojít blíže po malé cestičce na okraj lesa, která vás zavede k úpatí vodopádu a řeky. Tady je výhled mnohem lepší a můžete tak obdivovat 230 metrů vysoký vodopád, napájený velkým jezerem Store Reiårsvatn v nadmořské výšce 517 metrů.

Studánka s výstižným názvem Živá voda se nachází nalevo od asfaltové cesty směrem k Šútovskému vodopádu, v chráněném území národního parku Malá Fatra, asi 150 metrů od parkoviště u chaty Fatranka. Pramen byl upraven v červnu 2017, o čemž svědčí nápis na průčelí dřevěné stříšky, provedené z trámového dřeva. K zakrytí pramene pak posloužily tenké kmínky okolo rostoucích stromků. Voda vytéká úzkou trubkou a následně padá do malého jezírka, odkud teče dál podél silnice. Čistou a průzračnou vodu bez zápachu a viditelných sedimentů rádi využívají turisté, mířící ke krásnému Šútovskému vodopádu, jímž nejen v horkých dnech slouží k osvěžení a doplnění zásob.

Na cestě k Šútovskému vodopádu kolemjdoucí turista narazí na pěknou a zrekonstruovanou turistickou chatu Vodopád, která má celoroční provoz, byť od poloviny října do května pouze víkendový. Vedle ubytování se tady můžete i občerstvit, hlady tady rovněž nezhynete. Místní restaurace nabízí běžná jídla i nápoje za solidní ceny. V létě máte k dispozici krytou terasu i venkovní posezení s upraveným ohništěm. Chata je ideální pro lidi, kteří si chtějí odpočinout v přírodě bez telefonního signálu a internetu. Zajímavostí je, že chata Vodopád nemá vlastní elektřinu a funguje díky elektrocentrále, která se spouští dvakrát denně na dobití baterií. Voda je ohřívaná pomocí kamen na tuhé palivo.

Turistická chata Fatranka byla postavena v ústí Šútovské doliny a nemůže ji minout žádný turista, který se vydá z obce Šútovo k vodopádu. Chata stojí přímo u parkoviště, na němž řidiči musí odložit své automobily, protože další pokračovaní v jízdě zakazuje červenobílá kruhová značka. Během otevírací doby chaty Fatranka se uvnitř navíc platí parkovné, takže opravdu není možné dřevěný srub přehlédnout. Mimo sezónu je otevřená jen o víkendu a nabízí jen opravdu základní občerstvení, ovšem v letním období majitelé objektu nabízejí i teplou stravu, od června do září se denně vaří držková polévka, kapustnica a jiné pokrmy. 

Židovský hřbitov ve Valašském Meziříčí se nachází v areálu městského hřbitova na Masarykově ulici ve Valašském Meziříčí. Vznikl v roce 1870 a pohřbívalo se na něm až do začátku druhé světové války. Roku 1939 mohli pozůstalí na hřbitově napočítat 150 až 200 náhrobních kamenů, ale o 16 let později byla ale většina stél zničena místními občany a dochovalo se pouze 17 náhrobních kamenů. Ke hřbitovu vede chodník, který je zakončen ve tvaru Davidovy hvězdy. V jeho těsné blízkosti se nachází rozsáhlý německý vojenský hřbitov, který byl vybudován v roce 2001. Poblíž se nachází také mramorový památník 205 tureckým vojákům, kteří byli zabiti během první světové války. Nedaleko je také hřbitovní márnice.

Langrova studánka, zvaná také jako Pod Dušnou, byla vybudována přímo u silnice, stoupající z Horní Jasénky na hřeben Vsetínských vrchů. Nachází se v jedné ze serpentin nedaleko rozcestí Pod Dušnou a má podobu kamenné zdi, z níž trubkou vytéká voda. Na štítu zdi se nachází čitelný nápis s názvem studánky a jejím založením, k němuž došlo roku 1936. Bohužel není známo, po kterém pánovi získala jméno Langr.

Poblíž vsetínské osady Nepřejov se u silnice nachází kaplička se studánkou, kterou si lidé pojmenovali U Svatého obrázku. Nikdo už dnes neví, kdy si naši předkové všimli účinků zdejší vody, která léčila veškerá kožní onemocnění a urychlovala hojení povrchových poranění. Když se tak ovšem stalo, lidé z vděčnosti pověsili na strom nad studánkou svatý obrázek, díky němuž místo získalo svůj název. Teprve později, patrně někdy v 19. století, byla na skalce, z níž vytékala voda, vybudována kaplička. Bohužel neexistují žádné informace o její výstavbě, takže nelze vyloučit, že kapličku v Nepřejově postavil z vlastní vůle jednotlivec nebo skupina lidí, kterým voda při zbavení se nějaké choroby pomohla. Kaplička se studánkou jsou udržované i v 21. století a celé místo je ukryto mezi keři, které příjemně zastiňují lavičky u studánky.

Centrem městského života vždy ve Vysokém Mýtě bylo nezvykle velké čtvercové náměstí přístupné dvanácti ulicemi, vždy dvěma v rozích a jednou ve středu každé strany. Na tomto místě pravděpodobně nebyla starší zástavba, a tak lokátoři panovníka Přemysla Otakara II. měli volnou ruku. Rozparcelovali i celé okolí náměstí do podoby, které se pak zachovalo po celá staletí. Plocha náměstí zabrala tolik místa, že do prostoru v hradbách se vešla pouze jedna okružní ulice obíhající spojitě celé město. Přes náměstí, kde se čile obchodovalo, procházela od Pražské k Litomyšlské bráně obchodní stezka a kolem rynku stály již od středověku domy nejbohatších měšťanů, původně stavěné ze dřeva, od 16. století již výhradně z kamene. Vůbec nejstarším domem byla stará radnice z roku 1433.

V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména Choceň a okolí. Hlavním důvodem těchto výprav byl dovoz našich produktů do zdejšího velkoobchodu s mýdly. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji, o které tu opravdu nebyla nouze. Jednoho říjnového dne jsme po odevzdání mýdel odjeli do Vysokého Mýta, kde jsme se seznámili se všemi památkami a zajímavostmi tohoto krásného historického města. Naším prvním podzimním cílem se tenkrát stal kostel Církve československé husitské neboli Husův sbor. Když jsme k němu přijeli, naše stříbrné auto jsme zaparkovali nedaleko kostela a vydali se obhlídku církevní stavby, vybudované roku 1937 na bývalých valech za městskými hradbami.

Počátky vysokomýtského městského muzea, jednoho z nejstarších v Čechách, sahají do roku 1871. V roce 1912 se muzeum přestěhovalo do domu vysokomýtského rodáka, národního buditele A. V. Šembery, kde sídlí dodnes. V roce 2021 zde vznikla expozice s názvem Vysoké Mýto světové, která provází návštěvníky historií města od jeho založení až po bouřlivé události 20. století. Expozice zároveň poněkud směle a sebevědomě zasazuje město Vysoké Mýto do světových dějin. Další expozicí představuje historii významné hasičské firmy V. Ig. Stratílek a jejich pokračovatelů. Návštěvníkům nabízí velké množství továrních fotografií či dokumentů a samozřejmě originálních výrobků.

Horní mlýn, později zvaný Panský vznikl někdy koncem 14. století, nicméně první zmínka o něm pochází z roku 1443, kdy na mlýně pod Choceňskou bránou hospodařil mlynář Kulhavý a Řehoř Dvořák. Druhý jmenovaný muž mlýn vyměnil za dvůr jakéhosi Quiduse, který jej však dlouho nevlastnil, neboť již roku 1447 jej prodal Stěchovi. Uběhlo pět let a Quidus si Horní mlýn koupil zpět od Kačky Stěchové. Později byl mlýn v majetku Vavřince Havéře a Matina Fučíka, kteří jej roku 1491 prodali Bohunkovi Hermanskému z Adršpachu. Nový majitel slíbil, že bude dávat špitálu každý týden půl korce žita, k vánocům vykrmeného vepře a o významných svátcích vědro pšenice. O sedm let později však mlýn prodal Danielovi.

Muzeum českého karosářství představuje věhlasnou českou tradici výroby automobilových karoserií. Ve Vysokém Mýtě je špičkový automobilový design spojen s rodinnou firmou Carrosserie Sodomka, která se ve 30. letech proslavila výrobou elegantních karoserií pro nejrůznější světové a československé značky. Muzeum se nachází na náměstí Přemysla Otakara II, v komplexu budov, které dříve sloužily jako soud a vězení. Svoje nové působiště zde mimo muzeum nalezla také Městská galerie a Turistické informační centrum. Prohlédnete si zde proslulé Sodomkovy vozy, jako je limuzína Tatra 57B, pokrokový kabriolet Aero 50 Dynamik nebo pancéřovaný vládní speciál Škoda VOS.

Muzeum časopisu Čtyřlístek bylo otevřeno roku 2011 v nevyužívaných půdních prostorách dokeského městského kulturního střediska a o osm let později bylo přestěhováno na zámek. Expozice je věnována vývoji komiksu od autora Jaroslava Němečka a návštěvníci se zde dozví, jak populární kreslené příběhy vlastně vznikly či jak se takový komiks vlastně tvoří. Raritou muzea je mimo jiné i to, že se zde můžete setkat se všemi postavičkami v téměř životní velikosti, nahlédnete do Fifinčiny kuchyně či spatříte Myšpulínovy vynálezy. V muzeu je i místo na hraní, kreslení, prostor pro besedy, přednášky, minivýstavy. Zajímavostí je, že se městečko Doksy stalo předobrazem čtyřlístkových Třeskoprsk.

Rozhledna Miloňová ve Velkých Karlovicích byla dokončena v září roku 2012. Slavnostní otevření proběhlo v sobotu 20. října 2012. Rozhledna stojí na vrchu Miloňová v nadmořské výšce 846 metrů a je dostupná po zeleném okruhu. Kolem rozhledny vede také „dětská“ turistická trasa Hledej poklad na Galiku. Dřevěná rozhledna se šindelovou střechou je vysoká 24 metrů, vyhlídková plošina je umístěná 20 metrů nad okolním terénem a umožňuje kruhový výhled do okolní krajiny. Rozhlednu postavily Lesy ČR podle návrhu architekta Antonína Závady, který rovněž projektoval Jurkovičovu rozhlednu v Rožnově pod Radhoštěm.

Studánka Na Žlábku vznikla ve valašské obci Hovězí díky iniciativě Klubu českých turistů, kteří v okolí upravili několik dalších pramenů. Stalo se tak v roce 1951, o čemž svědčí vyrytý letopočet na kameni, umístěný přímo na trubkou s vytékající vodou. Z období výstavby zůstala kamenitá dlažba před studánkou, zatímco ohradní zeď byla o mnoho desítek později vystavěna z nových kamenů. Od jara do podzimu okolí pramene zdobí květiny a pěkně upravená je rovněž přístupová cesta.

Historie města Vsetín se začala psát v údolí řeky Vsetínské Bečvy, kde na konci 13. století stál mlýn a kostel. V polovině 15. století pak byla na pravém břehu řeky dnešního Horního náměstí vystavěna tvrz, jež byla v 17. století přestavěna na zámek. I když se ještě o náměstí rozhodně nejednalo, místo se mohlo začít rozvíjet. V 16. století se na území Vsetínska rozšířil chov koz a později ovcí, které pásla místní čeleď, nazývaná valaši. V průběhu třicetileté války se Vsetín rozšířil z Horního města i na levý břeh řeky Bečvy. Roku 1708 uherští rebelové město dobyli a zapálili, takže popelem lehlo téměř celé město a ze zámku zbyly pouhé ohořelé zdi.

Centrem městského života vždy ve Vysokém Mýtě bylo nezvykle velké čtvercové náměstí přístupné dvanácti ulicemi, vždy dvěma v rozích a jednou ve středu každé strany. Na tomto místě pravděpodobně nebyla starší zástavba, a tak lokátoři panovníka Přemysla Otakara II. měli volnou ruku. Rozparcelovali i celé okolí náměstí do podoby, které se pak zachovalo po celá staletí. Plocha náměstí zabrala tolik místa, že do prostoru v hradbách se vešla pouze jedna okružní ulice obíhající spojitě celé město. Přes náměstí, kde se čile obchodovalo, procházela od Pražské k Litomyšlské bráně obchodní stezka a kolem rynku stály již od středověku domy nejbohatších měšťanů, původně stavěné ze dřeva, od 16. století již výhradně z kamene. Vůbec nejstarším domem byla stará radnice z roku 1433.

Kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě byl postaven nejspíše ve 13. století, podrobnosti o jeho vzniku se nezachovaly, ví se však, že byl založen současně s městem. Dostavba kostela se podařila v 1. polovině 14. století za Karla Plichty ze Žerotína. Při velkém požáru roku 1461 shořela polovina města i s chrámem – z kostela zůstala stát jen jižní věž a část jižní lodi. Vysokomýtští začali hned se stavbou nového chrámu. Po roce 1500 už stály předsíně západního a severního vchodu. Klenutí je z roku 1525, podélná osa měří 53 m, trojlodí 23 m, výška klenby je 21,30 m a věže mají pět pater vysokých 67 m. Bohužel roku 1774 došlo opět k požáru, při kterém vyhořela velká část města a ani kostel nezůstal ušetřen.

Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven roku 1543 mistrem Blažejem z Litomyšle. Původně hřbitovní kostel byl postaven na bývalé kněžské zahradě, dnes jsou zde Jungmannovy sady. Roku 1592 byl kostel prodloužen mistrem Třebkou. Výrazný štít stavby se sochami a štukovými postavami vytvořil pardubický sochař B. Vlček. Po třicetileté válce byl kostel opraven a barokně upraven, znovu roku 1769. U kostela bývala zvonice z počátku 17. století, zbořena roku 1842. Poslední větší úprava kostela byla provedena po zrušení hřbitova v letech 1903 - 1911, hřbitovní zeď byla zbořena při sadové úpravě roku 1906. Od roku 1958 je kostel chráněnou památkou ČR.

Na přání panovníka Přemysla Otakara II. se po založení města začalo v roce 1262 s jeho postupným opevňováním. Původně bylo město ohrazeno jen příkopem a dřevěnou hradbou. Později přibylo opevnění propracovanější – hliněný val, příkop, nižší hradba se střílnami, vyšší hradba s baštami a věžemi. Hradby byly 12 m vysoké a místy až 2,3 m široké. Opevnění se skládalo ze dvou pásů hradeb. Hradby byly posíleny pětadvaceti věžemi a baštami. Byly v nich proraženy tři brány a před každou z nich se nacházel barbakán. V období novověku se hradby začaly postupně bourat, protože ztrácely na významu. Dodnes se z hlavní hradby, která byla zesílená 25 věžemi a baštami dochovaly jen dva krátké úseky. Z druhého pásu se dochovaly dlouhé úseky na severu a východě města.

V kouzelném místě, na úpatí vrchu Korytov ve výšce 872 metrů, stojí horská chata Kmínek. I když je její poloha již pár metrů za slovenskou hranicí, je častou zastávkou turistů, neboť poskytuje perfektní služby i příjemné posezení. Chatu nechal postavit hostinský Vincent Kmínek roku 1918 a ta již od začátku přitahovala četné návštěvníky jak ze slovenských osad, tak i z údolí Bílé. Po druhé světové válce byl vlastník chaty odsunut a znárodněný objekt měnil majitele. Vystřídalo se zde několik podniků. Ještě v roce 1948 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, která dala chatě dnešní podobu. K další úpravě pak došlo v roce 1988.

Turistická chata nesoucí název „Masarykova chata na Beskydě“, za jejíž vznik lze vděčit Klubu českých turistů Moravská Ostrava, byla budována v letech 1923 až 1924 pouhé 2 km východně od známého turistického střediska Bumbálka, v sedle na hraničním hřebeni mezi Českem a Slovenskem v Moravskoslezských Beskydech. Chata na kamenné podezdívce byla celá dřevěná, postavená velkoryse s rozhlednou na střeše a jako jedna ze dvou v té době pojmenovaná po prvním československém prezidentu T. G. Masarykovi, který ji však nikdy nenavštívil. Poblíž byl pak vztyčen dřevěný Sloup vzájemnosti s motivem moravskoslezské orlice prolínající se s slovenským křížem a slovy „Poznajme sa, Milujme sa“.

Jen kousek od česko-slovenského hraničního přechodu Bumbálka se od roku 1998 na vrcholu Čarták tyčí 40 metrů vysoká rozhledna Sůkenická. Původní záměr byl vybudovat zde základnovou stanici pro mobilní telefony, ale správa Chráněné oblasti Beskydy vydala ke stavbě věže povolení pouze za podmínky, že objekt nenaruší ráz krajiny a bude využitelný pro návštěvníky hor. Projektantem stavby byla ostravská Teplotechna, která navrhla plnou konstrukci tvořenou betonovým jádrem, jež je skryté pod dřevěným pláštěm ze smrkových prken. Ve výšce 26 metrů se nachází krytá osmiboká vyhlídková plošina, na kterou vede celkem 137 schodů a nabízí výhled na hřebeny Beskyd, Javorníků a slovenských hor.

Třeštík v Beskydech je horské sedlo a rekreační osada ve východní části hlavního hřebene Vsetínských vrchů na hranici se Slovenskem, které se z původní valašské osady vyvinulo v chatařskou oblast, jež nabízí dobré podmínky pro celoroční rekreaci. Třeštík je také křižovatkou červené, zelené a žluté turistické trasy a prochází tady cyklistická trasa č. 6020. Východním směrem po žluté turistické trase dojdete na vrchol Čarták, kde je vybudovaná rozhledna. Západní směrem po červené vystoupáte na vrchol Vysoká. V sedle Třeštík je vybudované lyžařské středisko, které nabízí výborné podmínky pro lyžování a snowboarding. Pro běžkaře jsou tady udržované běžecké tratě a nachází se zde také stanice Horské služby.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí. Během pátého dne pobytu jsme se pohybovali na československém pomezí v okolí hraničního přechodu Bumbálka, kde jsme navštívili několik míst, obdařených dřevěnými turistickými známkami. 

Bumbálka je horské sedlo ve výšce 870 metrů nad mořem, které se nachází v hlavním hřebeni Turzovské vrchoviny a mezi Moravskoslezskými Beskydami a Javorníkem. Prochází tady naučná stezka Javornický hřeben a cyklotrasa č. 6020. V okolí osady je řada upravených běžeckých stop a lyžařské středisko Bumbálka. Sedlem prochází silnice od Rožnova pod Radhoštěm do slovenského Makova. Hřeben, kterým sedlo a silnice prochází, leží na jedné z hlavních turistických a cyklistických tras, které vedou po česko-slovenské hranici. Na Bumbálce je možnost se občerstvit, a to na české i slovenské straně. Návštěvníci mohou pokračovat po hřebenové trase směrem k Bílém Kříži nebo na Třeštík.

V kouzelném místě, na úpatí vrchu Korytov ve výšce 872 metrů, stojí horská chata Kmínek. I když je její poloha již pár metrů za slovenskou hranicí, je častou zastávkou turistů, neboť poskytuje perfektní služby i příjemné posezení. Chatu nechal postavit hostinský Vincent Kmínek roku 1918 a ta již od začátku přitahovala četné návštěvníky jak ze slovenských osad, tak i z údolí Bílé. Po druhé světové válce byl vlastník chaty odsunut a znárodněný objekt měnil majitele. Vystřídalo se zde několik podniků. Ještě v roce 1948 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, která dala chatě dnešní podobu. K další úpravě pak došlo v roce 1988.