Vodárenský pavilon Vrbovka představuje mimořádně cenný příklad moderní technické stavby, která v sobě citlivě propojuje funkční inženýrské řešení s dozvuky secese a nastupující architektonickou modernou. Historie tohoto místa je spjata s vodním zdrojem, neboť tamní pramenná jímka, hluboká 3 metry a vykazující průměr 8 metrů, byla pro zásobování vodou intenzivně využívána již v průběhu 19. století. Na počátku století dvacátého padlo rozhodnutí dát tomuto významnému prameni reprezentativní a moderní architektonickou schránku. Návrhu se ujal Alois Dryák, jeden z předních tvůrců tehdejší české architektonické scény, a samotnou realizaci stavby zajistila stavební firma Rössler a Kudlík z České Třebové. Objekt byl dokončen a slavnostně otevřen roku 1911 nákladem obce, což dodnes hrdě hlásá nápis na jeho fasádě. 

Budovu mlýna nechal roku 1843 postavit obchodník Welz z Litomyšle. Náklady na výstavbu tehdy dosáhly vysoké částky 30 000 zlatých. Stavbu realizoval stavitel Jan Žák, který k ní o něco později přistavěl ještě jednopatrový dům. Místní potok se ukázal jako příliš slabý a měl malý spád, což komplikovalo provoz mlýna. Objekt proto koupil strojník A. V. Kraus a zřídil v něm strojovnu. Využíval vodní sílu efektivně, když ve dne poháněla voda stroje a v noci mlela mouku. Do roku 1875 v jedné z částí fungoval po nějaký čas také hostinec. V roce 1887 celý objekt převzal Jan Malocha, o rok později jej koupil mosazník František Hurt, který definitivně zrušil mlynářský provoz a zřídil zde plnohodnotný hostinec. Později místní stavitel František Plašil postavil vedle hostince taneční sál. Práce započaly 13. září 1899 a skončily 1. srpna 1900.

Kořeny evangelického života v České Třebové sahají do období první světové války. V roce 1916 byla v městě založena kazatelská stanice, která tehdy spadala pod farní sbor v Dolní Sloupnici. Vzhledem k absenci vlastního zázemí se věřící scházeli pouze jednou měsíčně. Bohoslužby a setkání se konaly provizorně – buď v tehdejších školních třídách, nebo v prostorách sokolovny „Na Skále“. S rozvojem komunity se měnila i její organizační struktura. Od roku 1923 byla Česká Třebová administrativně podřízena sboru v Litomyšli. Klíčový zlom nastal v květnu 1931, kdy byl v České Třebové zřízen samostatný filiální sbor, který v té době čítal již úctyhodných 550 členů.

Historie tohoto mlýna je pevně spjata s krupařem Františkem Venclem, který původně působil v Klácelově ulici. V druhé polovině 19. století tento muž zakoupil v ulici Na splavě starší chalupu, kterou vlastním úsilím radikálně přestavěl na funkční mlýn. Vencl provozoval živnost s obrovským nasazením, když přes den prodával čerstvé mlýnské výrobky a mouku ve svém krupařském obchodě, a po nocích se vracel do mlýna, kde mlel obilí. Na přelomu 19. a 20. století přišla zásadní změna využití celého areálu, která odrážela tehdejší dravý rozvoj strojírenství na Českotřebovsku. V roce 1900 objekt koupil zámečník Ladislav Hurt a v prostorách bývalého mlýna zřídil strojnickou dílnu a slévárnu kovů. 

Kostel sv. Jakuba v České Třebové vznikl na místě starého dřevěného svatostánku svatého Mikuláše z roku 1335, který v 17. století shořel. Po požáru byl roku 1636 postaven nový zděný chrám, jenž byl propojen s farou lávkou a okolo něj vznikl hřbitov s kostnicí a zvonicí, které roku 1708 doplnila kaple Srdce Ježíšova. Ty vyhořely při požáru 1745. Další požár, způsobený bleskem, zničil roku 1793 i kostel. Téhož roku požádali zástupci města, v čele s purkmistrem, knížete Aloise z Lichtenštejna o novou stavbu. Kníže ji finančně zajistil a pověřil jí dvorního architekta Josefa Hardtmutha. Základní kámen byl položen 14. července 1794, do základů byla také uložena truhlička s pamětním spisem.

Městské muzeum v České Třebové urazilo od svého založení v roce 1888 dlouhou a trnitou cestu. Instituce, která vznikla z iniciativy místního učitele Jana Tykače s jasným cílem dokumentovat historii města a život jeho obyvatel, se po celá desetiletí potýkala s fatálním nedostatkem prostoru. Slibný rozvoj muzea, jehož sbírky reprezentovaly město i na prestižních pražských výstavách v letech 1891 a 1895, opakovaně brzdily politické zvraty a nucené stěhování. Nejtemnější kapitola se začala psát v roce 1972, kdy byly unikátní sbírkové předměty vystěhovány do naprosto nevyhovujících prostor bývalé tiskárny. Vlhko, kolísavé teploty a škůdci zde během čtrnácti let nenávratně poškodili řadu cenných památek. 

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. V osadě Čierné dodnes stojí chalupa, kde žila poslední žítkovská bohyně Irma Gabrhelová (1905-2001), známá pod přezdívkou „Chupatá“, kterou používala stejně jako její matka, které se jinak říkalo bohyně Struharka. V této chalupě prožila Irma Gabrhelová skoro půl století svého života, z toho devětadvacet let sama, jako vdova. Pocházela ze třinácti děti. Vdávala se, když jí bylo pětadvacet. Se svým mužem měla sedm dětí. Irma Gabrhelová ovdověla, když jí bylo osmašedesát roků a od té doby žila v chalupě sama.

Historie Starého náměstí úzce souvisí se založením samotné České Třebové, které bylo založeno jako typické kolonizační město ve druhé polovině 13. století (kolem roku 1278) za vlády krále Přemysla Otakara II., pravděpodobně lokátorem Heřmanem z Pruskova. Náměstí bylo vyměřeno na pravidelném obdélníkovém půdorysu, který byl pro poddanské město typický. Původně bylo obklopeno dřevěnou zástavbou s typickými podloubími. Protože město nemělo kamenné hradby, ale pouze dřevěné palisády, valy a brány, bylo náměstí hlavním útočištěm i tržištěm. Středověká a raně novověká Třebová trpěla častými požáry. Zásadní zlomy v architektuře náměstí přinesly zejména velké požáry v letech 1634, 1744 a vůbec nejničivější požár v roce 1848, který zničil téměř celé město včetně radnice.

Pozdně románská kaple, rotunda svaté Kateřiny, je nejvýznamnější architektonickou památkou České Třebové a jedinou dochovanou románskou rotundou ve východních Čechách. Pochází z první poloviny 13. století. Byla postavena v centru osady založené na výšině nad pravým břehem řeky Třebovky po roce 1200 během tzv. české kolonizace prováděné premonstrátským klášterem v Litomyšli. Samotné město Česká Třebová bylo založeno až ve druhé polovině 13. století během tzv. německé kolonizace za vlády Přemysla Otakara II. Během více než 750 let své existence byla rotunda mnohokrát opravována a přestavována. 

Americká lednice v České Třebové byla kdysi technickou vymožeností i znamením pokroku, ovšem dnes upadá do zapomnění. Stojí na nábřeží Míru, na břehu řeky Třebovka a na začátku 30. let minulého století si tuto chladírnu nechalo vybudovat Společenstvo řezníků a uzenářů v České Třebové, hlavně pro uchování svých výrobků. Fungovala celoročně a na rozdíl od starších „českých“ lednic byl led, uložený v patře, vytvořen uměle pomocí chladicího systému. Hranolovou železobetonovou budovu s cihelným pláštěm navrhla a provedla třebovská stavební firma Františka Rösslera a Karla Kudlíka, stavba byla dokončena v roce 1931. Označení americká získala podle původu tohoto technického vynálezu, který světlo světa spatřil za oceánem. 

Kaple Panny Marie v České Třebové představuje hodnotný doklad drobné sakrální architektury z druhé poloviny 18. století na okraji města. Byla vystavěna při hlavní silnici do Svitav ve střední části města, nedaleko od severněji položeného hlavního náměstí, v místě spojení ulic Chorinovy a Moravské. Jedná se o menší zděný objekt vystavěný nad obdélným půdorysem. Průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem, na jehož ose je zahlouben nikový výklenek. V něm je vsazena deska s malbou Panny Marie s Ježíškem. Na ose stěny je proražen obdélný vstup se segmentovým záklenkem, lemuje jej šambrána, dveře jsou dřevěná dvoukřídlá, jištěná novodobou kovanou mříží. 

Výlet do obce Tučín nedaleko Přerova patřil mezi ty, které jsme si neplánovali dlouhou dobu dopředu, ba právě naopak. V rámci rodinného posezení v hospůdce u piva jsme dostali chuť na špekáčky, jež bychom si opekli o následujícím víkendu na nějakém zajímavém místě. Většinou jsme tak činili u altánku, jenž se nacházel mezi obcemi Radíkov a Dolany, ovšem náš lovec ukrytých schránek přispěchal s velmi zajímavou nabídkou, kterou jsme bez váhání přijali. V onu dubnovou sobotu roku 2026 se totiž u rozhledny Římská věž v Tučíně konalo setkání hráčů geocachingu, spojené s opékáním špekáčků. Jaká to náhoda ! V poněkud netradičním pozdně odpoledním čase jsme tak v den D vyrazili naším šedým francouzským autem na setkání kačerů do Tučína a cestou jsme se ještě zastavili v Želatovicích.

Naučná stezka obcí Tučín S tučňákem za poznáním je stezka lehké obtížnosti, která má délku cca 3 km a byla postavena v květnu 2011. Symbolem stezky je tučňák vybraný na základě podobnosti se jménem obce. Má 6 zastavení s informačními panely a je zaměřena na historií, geologii, archeologii, těžbu, přírodu, etnografii a další zajímavostmi obce Tučín. První stanoviště je v obci, další jsou pak rozestavěna na trase, která vede obcí i jejím okolím. Výchozí bod je u čekárny autobusu směr Pavlovice u Přerova. Dá se ale zorientovat i u budovy OÚ kde je zastavení č. 4. Rozhledna neboli vyhlídka Větrný mlýn je stanoviště č. 3 a je volně přístupný. 

Obec Tučín na Přerovsku postavila vyhlídku, jež si bere za vzor římské strážní věže jako upomínku na pobyt římského vojska ve starověku. Nová rozhledna Římská věž vyrostla na místě zvaném Na kopci a její výška je 15 metrů. Stavila se podle římského vzoru, tak, aby připomínala antickou hlásku – je betonová a obezděná kamenem. Krytý ochoz poskytuje krásný výhled z jedenáctimetrové výšky a turisté se pokochají pohledem na Olomouc, Hostýnské vrchy, poutní místo Hostýn, Švédské šance nebo Oderské vrchy. Ochoz a vrchní část ozdobí dřevěné prvky s tím, že mezipatra v samotné věži byly taktéž vyrobeny ze dřeva. Věž je připomínkou historického faktu, že na Přerovsku římská vojska působila, což dokládají archeologické nálezy.

Zvonice byla na návsi v Tučíně postavena v roce 1732. Původně se honosila vysokou kopulovitou věží krytou šindelem. V roce 1922 byla opravena a přestavena do dnešní podoby. Jedná se o zděnou stavbu, která je omítnutá tvrdou stříkanou omítkou, je čtvercového půdorysu se stanovou střechou krytou plechem, která je ukončena makovicí s dvojitým křížem. Vstupuje se do ní novodobými dveřmi. U této zvonice se odbývala každoročně pobožnost v neděli po sv. Anně. V současné době se před ní konají v květnu májové pobožnosti a na sv. Annu hodová mše svatá. Vedle kaple se nachází socha sv. Panny Marie s dítětem z roku 1890. Soška stojí na zeměkouli s půlměsícem, v levé ruce drží jezulátko. Sokl je dole lemován kamenným stupněm. 

Kaple sv. Anny v Tučíně byla postavena roku 1833. V roce 1936 prošla zásadní rekonstrukcí a v novém tisíciletí byla opět opravena. Zasvěcena byla svaté Anně, patronce a ochránkyni matek, manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků a také čeledínů. Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu s trojúhelníkovým štítem v průčelí, která je zaklenuta valenou klenbou. Otvory jsou pravoúhlé, vnější fasáda nečleněna s hladkou fasádou a plochým presbytářem. Je opatřena sedlovou střechou z pálených tašek, nad vstupem je nika s obrázkem, představující patrně svatou Annu.

Kaple svatého Petra a Pavla v Želatovicích u Přerova představuje významný duchovní a architektonický bod obce. Byla postavena v roce 1857 v centrální části obce a po desetiletí sloužila jako místo pro menší bohoslužby, modlitby a setkávání místních obyvatel. Byla zasvěcena svatému Petrovi a Pavlovi, což jsou patroni obce, jejichž svátek připadá na 29. června. Architektura kaple v Želatovicích je ukázkou sakrální lidové tvořivosti s prvky klasicismu a historismu. Kaple je postavena na obdélníkovém půdorysu s výrazným půlkruhovým zakončením (apsidou) v zadní části. Průčelí je členěno lizenovými rámy v tmavším okrovém odstínu, které kontrastují se světlejším žlutým podkladem. Hlavní vchod tvoří dvoukřídlé dřevěné dveře s kazetovou výplní, nad nimiž je umístěna jednoduchá stříška chránící vstup.

Obec Boršice se pyšní bohatou historií sahající až do roku 1220, kdy byla poprvé zmíněna v listinách olomouckého biskupa Roberta, a dnes představuje pulzující centrum moravského Slovácka. Dominantou obce je barokní kostel svatého Václava, který spolu s historickou budovou fary tvoří duchovní srdce regionu, zatímco milovníky vína láká vyhlášená sklepní lokalita Podhradí s hlubokou vinařskou tradicí. Kulturní život zde vrcholí slavnými Svatováclavskými hody plnými krojů a lidové hudby, což doplňuje unikátní turistické lákadlo v podobě naučné stezky Po stopách lovců mamutů, připomínající významné archeologické nálezy v okolí. Přírodní scenérii dokreslují pískovcové útvary Chřibů a soustava místních rybníků, které z Boršic činí ideální cíl pro cyklisty i milovníky klidné rekreace v malebném podhůří.

Obec Salaš vznikla v 18. století původně jako osada dřevorubců a výrobců dřevěného uhlí. Temnou kapitolu dějin představuje Salašská tragédie z konce druhé světové války, kdy nacisté zavraždili 20 místních obyvatel, které dnes uctívá důstojný památník v lese. Obec je vyhledávaným turistickým bodem, především díky unikátní moderní rozhledně Salaš, která svým tvarem připomíná dvě do sebe zaklesnuté sedmičky či obří hasák. Zajímavostí je místní zvonička a zachovalá lidová architektura, která v kombinaci s klidnou atmosférou tvoří dokonalý únik z městského shonu. V současnosti žije obec čilým kulturním životem a je branou do přírodního parku, kde lze narazit na vzácné pískovcové skalní útvary.

Přírodní památku Břestecká skála tvoří členité pískovcové skály s lesním porostem nacházející se na jižním úbočí vrchu Komínku. Důvodem zřízení chráněného území je ochrana významného geomorfologického útvaru s reliktním výskytem borovice lesní a původního lesního společenstva karpatské ostřicové dubohabřiny. Při horním okraji rezervace se nachází malá puklinová jeskyně. Za zajímavých rostlinných druhů jmenujme například česnek šerý horský, sleziník severní, hvozdík kartouzek, rozchodník velký nebo smolničku obecnou. V okolí Břestecké skály byly objeveny stopy prehistorického osídlení z období starší i mladší doby kamenné. Břestecká skála nabízí výhledy na Hrad Buchlov, kapli sv. Barbory, Chřiby či na Uherské Hradiště a okolí.

Farma na Haldě v Boršicích u Buchlovic se stala oblíbeným agroturistickým areálem, který v sobě kombinuje poctivou gastronomii, relaxaci u vody a blízký kontakt se zvířaty. Prostor dnešního areálu byl dříve neudržovaným místem, které si místní rybářský spolek od roku 2012 postupně začal upravovat pro své účely. Pořádaly se zde rybářské závody v úzkém kruhu přátel. Majitelé se rozhodli splnit si dětský sen a pořídit si koně. S koňmi přišla potřeba vybudovat stáje, a s nimi se zrodila myšlenka otevřít malé „okénko“ s občerstvením pro kolemjdoucí a rybáře. Postupem času se z malého výčepu stal stylový penzion a restaurace s vlastní farmou, bowlingem a rozsáhlým zázemím pro děti.

Jižní Moravu netvoří jen nekonečné vinohrady a sklepy plné vína, ale také hluboké lesy Chřibů, které ve svém stínu ukrývají příběhy staré tisíce let. Naše poslední putování nás zavedlo do míst, kde se duch dávné Velké Moravy potkával s poklidným tepem dnešního venkova. Vyrazili jsme v polovině dubna 2026, kdy se jaro nesměle chopilo vlády po dlouhé zimě. Naše cesta začala v Olomouci a už od prvních kilometrů nám bylo jasné, že jsme si pro výlet nemohli vybrat lepší den. Sluníčko svítilo do čerstvě rozkvétající krajiny a doprovázelo nás celou cestu na jih. Zatímco v Olomouci jsme ještě cítili ranní svěžest Hané, tady nás přivítal hřejivý vzduch Slovácka a probouzející se příroda, která v tomto dubnovém čase dávalo historickým vesnicím, ovocným sadům a lesním stezkám neopakovatelné kouzlo.

Lesík Chrástka v Boršicích je místem nálezů paleolitického osídlení a projít si zde můžete nově naučnou stezku o délce 1 km dlouhá, která seznamuje návštěvníky s životem lovců mamutů. Kromě 11 informačních tabulí o jednotlivých oblastech života tehdejších lidí, se můžete zastavit u dřevěných soch zvířat a lovců mamutů v životní velikosti, najít stopy zvířat, obdivovat posvátný šamanský sloup nebo si odpočinout v krytých posezeních. Informační panely po cestě vám přiblíží poznatky o životě lovců mamutů. Pochopíte, jak si zabezpečovali potravu a dozvíte se o osídlení krajiny. Zaujmou vymítači ďáblů a pověr, které vyvracejí zažité mýty a nepravdy z učebnic dějepisu.

Farma na Haldě v Boršicích u Buchlovic se stala oblíbeným agroturistickým areálem, který v sobě kombinuje poctivou gastronomii, relaxaci u vody a blízký kontakt se zvířaty. Prostor dnešního areálu byl dříve neudržovaným místem, které si místní rybářský spolek od roku 2012 postupně začal upravovat pro své účely. Pořádaly se zde rybářské závody v úzkém kruhu přátel. Majitelé se rozhodli splnit si dětský sen a pořídit si koně. S koňmi přišla potřeba vybudovat stáje, a s nimi se zrodila myšlenka otevřít malé „okénko“ s občerstvením pro kolemjdoucí a rybáře. Postupem času se z malého výčepu stal stylový penzion a restaurace s vlastní farmou, bowlingem a rozsáhlým zázemím pro děti.

Na místě dnešního kostela sv. Václava v Boršicích stával ve středověku gotický kamenný svatostánek, který v roce 1421 vypálila a rozbořila husitská vojska. O 32 let později byl vystavěn nový kostel, jenž byl ovšem pouze ze dřeva a měl podstatně menší rozměry, než jeho předchůdce. Současný barokní kostel sv. Václava byl postaven v letech 1670 – 1680 v podobě s trojbokým presbytářem a rozměrech 34x10x10 metrů. Hranolová věž, vysoká 30 metrů byla přistavěna až ke konci 17. století na místě staré dřevěné zvonice. Je zastřešena štíhlým jehlanem z roku 1867. Roku 1791 byla celá stavba i s věží podepřena čtyřmi nárožními pilíři. Chrámový prostor je osvětlován deseti vysoko položenými a obloukem zaklenutými okny.

Přírodní památku Břestecká skála tvoří členité pískovcové skály s lesním porostem nacházející se na jižním úbočí vrchu Komínku. Důvodem zřízení chráněného území je ochrana významného geomorfologického útvaru s reliktním výskytem borovice lesní a původního lesního společenstva karpatské ostřicové dubohabřiny. Při horním okraji rezervace se nachází malá puklinová jeskyně. Za zajímavých rostlinných druhů jmenujme například česnek šerý horský, sleziník severní, hvozdík kartouzek, rozchodník velký nebo smolničku obecnou. V okolí Břestecké skály byly objeveny stopy prehistorického osídlení z období starší i mladší doby kamenné. Břestecká skála nabízí výhledy na Hrad Buchlov, kapli sv. Barbory, Chřiby či na Uherské Hradiště a okolí.

Rozhledna Salaš se nachází v nadmořské výšce 366 metrů u obce Salaš a nabízí krásný výhled na pohoří Chřibů. Na začátku zrodu rozhledny v Salaši stála vyzvaná architektonická soutěž soukromého investora z Přerova, který se rozhodl zhmotnit svou vizi stavby rozhledny Salaš. Investor se rozhodl postavit na svém pozemku na kopci nad vesnicí Salaš rozhlednu ve tvaru dvou do sebe zakleslých sedmiček. Primárně se v rámci změn přistoupilo ke zvýšení celé rozhledny z původních dvanácti metrů na 15 metrů výšky spodní plošiny, dále nahradila původní zastřešení druhá vyhlídková plošina. Každá sedmička má tedy v dnešní době jednu vyhlídkovou plošinu ve výškách 15 a 20 metrů.

Dřevěná zvonice v obci Salaš byla vybudována v 19.století a v nedávné době byla patrně zrekonstruována, nicméně o tom neexistuje žádná zmínka. Zvonice byla vystavena na půdorysu čtverce a její hlavní část tvoří základna v podobě hranolu, obitá prkny. Z její střechy se k nebesům pne menší hranolová věžička se zvonem, završená stanovou střechou a dřevěným křížem. Hlavní střecha zvonice i vížky jsou kryty červenou taškou, v rozích olemovány korýtky. U severní strany dřevěného objektu je umístěna prostá lavička. V dobách, kdy nebyl rozhlas ani mobilní telefony, měla zvonice zásadní význam. Zvonilo se ráno, v poledne a večer v rámci takzvaného klekání.

Studánka Pod zvoničkou se nachází přímo v zastavěné části obce Salaš, konkrétně pod svahem, na kterém stojí místní zvonice. Právě od ní byl odvozen její lidový název, nicméně podle jiných zdrojů se jí také říká jednoduše Studánka v obci, která byla citlivě zasazena do kamenné zídky. Jejím charakteristickým prvkem se stala malá dřevěná dvířka s vyřezaným srdíčkem, která chránila vnitřní prostor pramene. Vnitřek pak byl vyzděn z přírodního kamene. Původně šlo o dílo místních občanů, pro které byla studánka klíčovým zdrojem pitné vody v obci. Přesné datum vybudování studánky Pod zvoničkou není v obecně dostupných kronikách pevně ukotveno, ovšem na základě historických souvislostí a místní tradice lze odvodit, že jako zdroj vody pravděpodobně sloužila od nepaměti.

Kaple sv. Jana Nepomuckého v obci Salaš byla vybudována ve třicátých letech 20. století, ovšem snaha o její výstavbu se začala objevovat již dříve, když v roce 1908 probošt Antonín Cyril Stojan založil Jednotu svatého Jana Nepomuckého, která si tento úkol vytkla jako hlavní cíl. Podobu kostela navrhli olomoučtí architekti Vodička a Juránek a jejich projekt byl schválen v roce 1912. První světová válka však všechny plány zmařila. Příhodné podmínky pro tento záměr nastaly znovu až ve 30.letech při velkých opravách velehradské baziliky. Stavbu se podařilo uskutečnit v roce 1933 zejména zásluhou P.Josefa Koláčka, který stavbu organizačně zajišťoval a zásluhou předsedy Jednoty sv. Jana Nepomuckého Jana Zapletala. Základní kámen byl přivezen ze skály pod Svatým Hostýnem a 18. května slavnostně posvěcen.