Lesní bar u Horní Lipové je jedním z těch, o který se nestará žádný personál a kde si lidé berou sami, co zrovna potřebují nebo na co mají chuť. Záleží tedy na poctivosti návštěvníků lesního baru jestli zaplatí a tím jsou vlastně unikátní. Po celý rok si tu každý může dát cokoli, ale zaplatit nemusí vůbec nic. Přesto podnik dosud nezkrachoval. Turisté zde mají k dispozici širokou škálu nápojů, které chladí studená pramenitá voda, mohou si uvařit i kávu nebo čaj. Cedule s nápisem "výlov" ukazuje k dřevěnému žlabu, ve kterém se chladí nejméně třicet plechovek s energetickým nápojem, sladkým pitím pro děti a pár plastových sáčků s džusem. Hned vedle proud vody sprchuje také plechovky Pepsi Coly.

Před Vodní tvrzí v Jeseníku leží pod stromy v parku velký kámen se zaoblenými hranami a vrcholy. Nazývá se bludný balvan, byl nalezen v roce 1981 v Písečné a o dva roky později byl umístěn před Vodní tvrzí. Doprovázel v té době nově otevíranou geologickou expozici muzea. Vznikla v roce 2003 díky iniciativě pracovníků Lesní správy, kteří sem z okolí přemístili zajímavé horniny z okolí a vytvořili tak expozici nejen pro školní exkurze. Podle tabulky u bludného balvanu před Vodní tvrzí tvoří tento balvan hrubozrnný biocký granit (žula) původem z jihozápadního Finska.

K Božím mukám v Křenovicích, která stojí na rohu ulic Václavské a Široké, se váže pověst, kterou zachytil v minulém století historik Karel Ochmann. Obce, přes které se přehnala vojska při válečném tažení v roce 1805, se z této události vzpamatovávaly po mnoho let. Ne jinak tomu bylo i v Křenovicích. Vojáci, kteří se zde ubytovali, vše vyjedli a v obci nezbylo nic k jídlu, ani osivo na příští rok. Několik dalších let pro obyvatelstvo bylo velmi nuzných. Po bitvě zůstalo v lazaretech a okolních obcích plno raněných vojáků, kteří se buď pozvolna zotavovali, nebo také, což se stávalo častěji, umírali. Také v domě čp. 233 na rohu dnešních ulic Václavské a Široké zůstal raněný francouzský voják, který na následky svého zranění zemřel. Přestože, jak již bylo zmíněno, byla po bitvě několik let bída a hlad, nechala do té doby chudá rodina ze zmíněného domu vystavit v roce 1806 v zahrádce svého domu Boží muka.

Památník biskupa Josefa Hloucha vytvořil v roce 2012 výtvarník Milivoj Husák. Byla tak uctěna vzpomínka na člověka, který působil v Českých Budějovicích, ale v letech 1963 – 1968 byl vězněn v koclířovském klášteře, kde ho hlídali členové Státní bezpečnosti. Stalo se tak na základě zrušení církevních řádů, které v padesátých letech 20. století zakázala komunistická vláda a řeholníky uvěznila, nebo je odvezla do pohraničních továren. Jen pár metrů od památníku biskupa Josefa Hloucha se nachází další zajímavé místo. Na památku putování sochy Panny Marie Fatimské zde byl vytvořen unikátní památník, představující dvě cesty. Cesta ke kříži vyzývá k pokání a cesta zpět od kříže k naději.

Pomník Járy Cimrmana v Letohradě se nachází na boční zdi zdejšího zámku. Byl slavnostně odhalen v roce 2004 za účasti některých českých herců a zdejších spolků při příležitosti stého výročí jeho návštěvy. Slavnosti se účastnili také družičky oblečené do bílého, hasiči, ženský pěvecký sbor, místní dechová kapela s repertoárem pochodů Františka Kmocha, dámy s chrty a stovky obyvatel z města a jeho okolí. Jejím nepopiratelným zlatým hřebem byla vzducholoď předvedená pány z Cimrmanovy aviatické společnosti. Devadesáticentimetrový monument znázorňuje mistra unaveného bojem s vídeňskou byrokracií nepřející Čechům. Informační cedule u sochy českého velikána objasňuje, co všechno Jára Cimrman ve zdejším kraji podnikal a objevil. 

Sverd i fjell, česky Meče ve skále, je památník na okraji Stavangeru u Hafrsfjordu na jihozápadním pobřeží Norska. Památník má podobu tří obřích bronzových mečů, které zde připomínají bitvu u Hafrsfjordu z roku 872, ve které zvítězil Harald I. Krásnovlasý, první sjednotitel norského území pod jednotnou vládu. Největší z mečů připomíná vítěze bitvy, menší meče jeho dva protivníky. Autorem památníku je sochař Fritz Røed. Památník byl odhalen v roce 1983 tehdejším norským králem Olafem V.

Kdo jede po silnici č. II/611 Praha – Nehvizdy – Poděbrady, může si mezi Horními Počernicemi a Nehvizdy všimnout budek se zvláštním tubusem na střeše. Jedná se o dvě měřicí stanice, postavené začátkem 20. let minulého století na rovném úseku někdejší pětikilometrové letecké základny, kde se proháněly první československé letouny z letiště Praha - Kbely a provádělo se měření rychlosti testovaných letadel v přímém vodorovném letu. Za tímto účelem byly v budovách báze umístěny širokoúhlé kamery Löbnar se svislou záměrnou osou. Díky elektrickému signálu byly údaje z měření přenášeny nadzemní signální soustavou přímo do laboratoří VZLÚ. Na trupu zkoušeného letadla byl umístěn kříž, díky kterému se stanovila poloha letadla nad kamerou, a zahájilo se měření.

Porubský bludný balvan je druhý největší svého druhu v České republice, ale co se týče délky jedné z os, v té drží prvenství. Jeho rozměry jsou 3,7 x 1,7 x 1,2 metru. Je žulový, pochází pravděpodobně ze středního Švédska nebo jižního Finska a do Poruby se dostal s pohybem ledovce při zalednění ve středním pleistocénu. Bludný balvan o hmotnosti 11 tun se původně nacházel v lokalitě zvané Doly na západním okraji tehdy samostatné obce Poruba. Zásluhou místního učitele Josefa Hurníka (otce skladatele Ilji Hurníka) byl v roce 1928 vyzdvižen z koryta bezejmenného přítoku říčky Porubky a přemístěn na náves před obecní dům. Zde byl osazen pamětní deskou připomínající 10. výročí vzniku Československa. 

Nejvýznamnější památkou Dolního Žlebu u Šternberka je půvabná kaple, vystavěná roku 1896 v tyrolském stylu podle projektu architekta Maxe Herzoga na náklad knížete Jana II. z Lichtenštejna. Mnohem záhadněji však působí kamenné schody na modré turistické značce, vedoucí z Dolního Žlebu na rozcestí U kukačky. Pokud člověk vystoupá prudkým svahem nahoru, spatří asi 20 metrů dlouhé schodiště, které někdo vybudoval z kamenů. Menší či větší kamenné bloky vypadají, jakoby je sem záhadný stavitel dovezl z nějakého hradu. Ale kdo si dal tu práci a schodiště vybudoval. A také proč ? Při pohledu do mapy je totiž evidentní, že tudy žádná frekventovaná stezka nikdy neexistovala a větší město leželo na opačné straně. Navíc silnice do přilehlých vesnic vedla logicky údolím a nikoliv prudkým svahem, kudy by chodili jedině tak kamzíci či jiná lesní zvěř.

Cestování za turistickým známkami do větších vzdáleností od našeho bydliště vyžadovalo sehnat si ubytování v daném místě. Za těch několik let jsme vystřídali hotely různých kvalit, menší či větší penziony a když nás cestovalo víc, objednali jsme si rovnou celou chalupu. Jedna z nich měla krásná dřevěná okna a na nich namontované žaluzie ze stejného materiálu, a protože se nám tohle přírodní spojení líbilo, začali jsme uvažovat o tom, že si totéž pořídíme na naši chalupu v podhůří Jeseníků. Když jsme se z dovolené vrátili domů, rozběhli jsme hledání na internetu takovým způsobem, že se nám o žaluziích začalo zdát a dokonce jsme našim snům dali název kalkulačka oken.