Kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě byl postaven nejspíše ve 13. století, podrobnosti o jeho vzniku se nezachovaly, ví se však, že byl založen současně s městem. Dostavba kostela se podařila v 1. polovině 14. století za Karla Plichty ze Žerotína. Při velkém požáru roku 1461 shořela polovina města i s chrámem – z kostela zůstala stát jen jižní věž a část jižní lodi. Vysokomýtští začali hned se stavbou nového chrámu. Po roce 1500 už stály předsíně západního a severního vchodu. Klenutí je z roku 1525, podélná osa měří 53 m, trojlodí 23 m, výška klenby je 21,30 m a věže mají pět pater vysokých 67 m. Bohužel roku 1774 došlo opět k požáru, při kterém vyhořela velká část města a ani kostel nezůstal ušetřen.

Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven roku 1543 mistrem Blažejem z Litomyšle. Původně hřbitovní kostel byl postaven na bývalé kněžské zahradě, dnes jsou zde Jungmannovy sady. Roku 1592 byl kostel prodloužen mistrem Třebkou. Výrazný štít stavby se sochami a štukovými postavami vytvořil pardubický sochař B. Vlček. Po třicetileté válce byl kostel opraven a barokně upraven, znovu roku 1769. U kostela bývala zvonice z počátku 17. století, zbořena roku 1842. Poslední větší úprava kostela byla provedena po zrušení hřbitova v letech 1903 - 1911, hřbitovní zeď byla zbořena při sadové úpravě roku 1906. Od roku 1958 je kostel chráněnou památkou ČR.

Po skončení první světové války a vzniku Československého státu byla založena nová církev, vyznávající Husovo učení. Brzy byla Církev československá husitská druhou nejpočetnější církev ve státě a oblast okolo Vysokého Mýta nebyla výjimkou. S přibývajícím počtem věřících bylo potřeba řešit výstavbu vlastního svatostánku, kteří se v letech 1920 - 1924 scházeli v nepoužívaném utrakvistickém kostele Nejsvětější Trojice a po jeho uzavření v modlitebně Českobratrské církve evangelické. Již v roce 1927, na základě příslibu státní dotace na výstavbu sborů CČS, začala rada starších hledat vhodné místo pro stavbu vlastního kostela, pro nedostatek finančních prostředků však byla výstavba sboru dočasně pozastavena. Po dlouhých jednáních v roce 1932 městská rada přidělila církvi pozemek v Masarykových sadech.

Kostel sv. Bartoloměje v obci Mochov byl postaven na částečně uměle nasypaném pahorku kuželovitého tvaru, díky němuž stavba ční nad okolní krajinou. Nový svatostánek nahradil malou tvrz s kaplí sv. Markéty, z níž se stala sakristie. Jádro svatostánku pochází ze 13. století, kostel jako celek byl vystaven ve 14. století ve slohu gotickém a již od této doby bylo na kostel poukazováno jako na kostel farní. V průběhu 15. století se mochovští začali hlásit k tzv. vyznání utrakvistickému a až do první poloviny 17. století zde působili faráři pod obojí způsobem. Po roce 1620, kdy proběhla bitva na Bílé Hoře, byl farář vyhoštěn. Stavba bez faráře postupem času pustla a chátrala. Hlavní zásluhou na tom, že kostel úplně nezanikl, měli iniciativní místní farníci.

První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1350, nicméně podle sloupu s románskou hlavicí v kryptě byl postaven již dříve v předgotickém období. Kostel byl goticky upravován ve 13. století a z této doby se do současnosti dochovaly některé cenné interiérové prvky. V roce 1546 byla ke kostelu přistavěna renesanční zvonice, původně míněná jako obranná, s možností úkrytu v patře a spojovací předsíň. V roce 1773 pak byla vybudována barokní nástavba věže. Kostel byl původně obklopen hřbitovem, který byl v roce 1874 zrušen. Od roku 1958 je areál tvořený kostelem, zvonicí, sochou svatého Jana Nepomuckého z 18. století a zachovalými ostatky ohradní zdi kulturní památkou.

Kostel sv. Klimenta v Praze 7 je nejstarší dochovanou stavbou v dnešních Holešovicích, když první písemná zmínka o něm pochází již z roku 1234. Jeho původní vzhled není znám, patrně se jednalo o dřevěnou stavbu, která byla poprvé upravována, přestavěna nebo úplně vybudována na počátku 14. století. K dalším proměnám kostela došlo po husitských válkách a také po válce Třicetileté, když byl vypálen roku 1639 při obléhání Prahy Švédy. Obnovení svatostánku v barokním slohu probíhalo v letech 1659 až 1677 za přispění majitele panství Maxmiliána Valentina z Martinic. V roce 1680 postoupil Jiří Adam podací právo kostela bubenského proboštům křižovnického kláštera sv. Kříže na Starém městě pražském, čímž bylo docíleno povýšení chrámu sv. Klimenta na farní kostel.

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, katolický kostel sv. Antonína Paduánského v Praze Holešovicích byl podle projektu Františka Mikše vystavěn až v letech 1908 – 1914, aby nahradil kapacitně nevyhovující svatostánek sv. Klimenta. Novogotický kostel s výrazným dvouvěžovým průčelím slavnostně vysvětil roku 1914 pražský arcibiskup kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Již o dva roky později byly chrámové zvony rozbity a odevzdány k válečným účelům, zachován byl pouze nejmenší, čtyřicetikilogramový umíráček Rafael. Brzy po skončení první světové války byly u Heroldovy zvonařské firmy v Chomutově objednány zcela nové zvony. Výzdoba průčelí byla dokončena osazením soch sv. Ludmily a sv. Václava v roce 1926.

Husův sbor byl v Praze Holešovicích vybudován v letech 1935 - 1937 podle projektu architekta Františka Kubelky jako víceúčelová novostavba. V přízemí činžovního domu se nachází modlitebna, obložená mramorem, v podzemí kolumbárium, označované za jedno z největších v Evropě. Dominantou objektu je byzantský kříž v průčelí a modernistická věž s kalichem. Sbor je formálně koncipován jako činžovní dům a je zasazen do uliční zástavby, přičemž modlitebna, obložená mramorem, se nachází v přízemí a vchází se do ní z ulice. V podzemních prostorách domu bylo zbudováno kolumbárium. Kříž umístěný v horní části průčelí domu a věž s kalichem na střeše symbolizují přítomnost Husova sboru. Interiér modlitebny zakončuje za oltářem půlkruhový klenutý prostor, který je opatřen vitrážemi sklářského výtvarníka Č. O. Jandla.

Jednolodní kostel sv. Josefa vznikl podle projektu Jindřicha Hausknechta a vystavěn byl ve stylu romantické novogotiky v místech, kde předtím stávaly dřevěné budovy. Staré stavby v předhradí však roku 1804 postihl velký požár, který většinu zničil a tak tehdejší majitel panství hrabě Josef Karel z Valdštejna na jejich místě nechal postavit kamenné domy pro úředníky, sloužící a hospodářské budovy. Spolu nimi byl roku 1812 dokončen kostel sv. Josefa, kdy byl také vysvěcen a o dva roky později v něm byl zmíněný šlechtic pochován. Jelikož bylo kněžiště vysekáno do skály, kterou nelze odizolovat, stavba od začátku trpěla velkou vlhkostí. Na prostranství u kostela v 19. století probíhaly velké josefské poutě, na kterou se v březnu sjížděli tisíce poutníků a na střelnicích, kolotočích, tanečním parketu si spolu s kejklíři, flašinetáři a loutkáři užívali veselí. 

Kostel sv. Jiří v Karlovicích u Turnova byl vystavěn v gotickém slohu ve 14. století a sloužil vsi Přáslavice, stávající na katastru dnešní obce Karlovice. Kostel je poprvé zmiňován v roce 1358 a tehdy se jednalo o jednolodní stavbu bez věže, kterou nahrazovala vedle stojící dřevěná zvonice se šlapacími zvony. Byla zbourána roku 1850, když byla postavena kamenná věž kostela. Ve věži jsou staré zvony s letopočty 1707, reliéfy sv. Jiří a Panny Marie a znaky pánů ze Smiřic a Valdštejnů. V roce 1871 byla lomená chrámová klenba podložena rovným dřevěným stropem a celý kostel byl radikálně přestavěn do současné podoby. Roku 1999 byl kostel opraven a osvětlen venkovními reflektory.