Praha - kostel sv. Bartoloměje v Kyjích
Pražský kostel sv. Bartoloměje v městské čtvrti Kyje založil biskup Jan II. z Dražic, který zde působil v letech 1226-1236. Dokladem toho je doložený nápis v presbytáři kostela: „Fundator huius ecclessiae Johannes Pragensis episcopus“, čili „tento kostel založil pražský biskup Jan“. Možné ale je, že zakladatelem byl až jeho následovník, Jan III. z Dražic. Kostel samotný je pak každopádně zmiňován až roku 1306. V kostele později sloužil arcibiskup Jan z Jenštejna i jeho generální vikář, Johann z Pomuku, pozdější světec Jan Nepomucký. Na počátku 17. století byla přistavěna sakristie a k věži přibyla malá předsíňka. Barokního mobiliáře se kostel dočkal až v 17. a 18. století. Původní středověká okna byla zazděna a byla proražena nová, v barokním slohu.

V březnu 2024 jsme v Olomouci nasedli na vlak a odjeli do Prahy, kde jsme si koupili nové francouzské auto a následně vyrazili na průzkum několika zajímavostí v hlavním městě. První cíl představoval kostel sv. Bartoloměje v městské čtvrti Kyje. Novotou zářící šedý vůz jsme zaparkovali v Prelátské ulici naproti fary a kolem kříže s Kristem jsme zamířili ke středověké stavbě. Bílá ohradní zeď nás přivedla ke vstupní brance, která byla bohužel zavřená, takže jsme se dovnitř nepodívali. Byla to škoda, protože interiér svatostánku byl skvěle zachován a jeho stěny zdobily fresky. Pokračovali jsme tedy v obchůzce kolem jednolodního kostela, vybudovaného z pravoúhle tesaných pískovcových kvádrů a postupně si prohlédli jeho obdélníkovou loď, hranolovou věž, čtvercový presbytář a přistavěnou sakristii. Stavba nám připomínala spíše tvrz než kostel, protože v dobách ohrožení sloužil kromě mší také k obraně a ochraně okolního obyvatelstva. Jelikož se kostel dochoval prakticky ve své původní podobě z 13. století, velmi se nám líbil. Když jsme stavbu se silnými zdmi a mohutnou věží obešli kolem dokola, krátce jsme se zastavili u pomníku obětí padlých v obou světových válkách a pak jsme se vrátili k autu. Vzápětí jsme odjeli za rozhlednou Doubravka, ale o té již vypráví jiný článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme si v Praze koupili nové auto a vyrazili za památkami ve čtvrtích Kyje a Horní Počernice.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/praha-kyje-kostel-sv-bartolomeje
Historie :
Pražský kostel sv. Bartoloměje v městské čtvrti Kyje založil biskup Jan II. z Dražic, který zde působil v letech 1226-1236. Dokladem toho je doložený nápis v presbytáři kostela: „Fundator huius ecclessiae Johannes Pragensis episcopus“, čili „tento kostel založil pražský biskup Jan“. Možné ale je, že zakladatelem byl až jeho následovník, Jan III. z Dražic. Kostel samotný je pak každopádně zmiňován až roku 1306. V kostele později sloužil arcibiskup Jan z Jenštejna i jeho generální vikář, Johann z Pomuku, pozdější světec Jan Nepomucký. Na počátku 17. století byla přistavěna sakristie a k věži přibyla malá předsíňka. Barokního mobiliáře se kostel dočkal až v 17. a 18. století. Původní středověká okna byla zazděna a byla proražena nová, v barokním slohu. Při úpravách byly objeveny nástěnné gotické malby, v té době byly ale nevhodně a nešetrně zabíleny. Začátkem 60. let 19. stol. byl kostel podroben důkladné stavební renovaci. Byla zazděna obdélníková barokní okna a vytvořena nová, ve stylu románském. Věž samotná byla o jedno patro zvýšena a bylo odstraněno dřevěné podsebití (krytý obranný ochoz, který umožňoval obráncům zasáhnout případné útočníky u věžní zdi, tedy „pod sebou“). Interiér pak byl postupně zbavován pozdějších renesančních a barokních prvků. Některé z původních fresek byly s konečnou platností odkryty a zrestaurovány až v roce 1988, další na odkrytí teprve čekají.
Exteriér :
Jedná se o jednolodní, pozdně románskou stavbu z pravoúhle tesaných pískovcových kvádrů. Loď je obdélníková, presbytář, sklenutý křížovou klenbou, má půdorys čtvercový. Ze západní strany přiléhá k lodi mohutná hranolová věž přes celou šíři stavby, ze strany severní pak později dostavěná, barokní sakristie. Před věží samotnou se nachází opět později dostavěná předsíňka, ve které je umístěn vchod do kostela. Sakristie i předsíňka se západním vstupem byly přistavěny, jak již bylo zmíněno, na přelomu 16. a 17. století. Zcela nepřehlédnutelný je pevnostní charakter stavby, která vlastně spíše než kostel připomíná tvrz – silné zdi, mohutná věž, úzká okna. Kostel byl původně součástí biskupského dvora, který sloužil ke správě diecézního majetku. Z charakteru stavby je zřejmé, že kostel sloužil v dobách ohrožení k obraně a pravděpodobně též ochraně okolního obyvatelstva. Tomu by odpovídalo i umístění původního vstupu (dnes zazděného) v západní (čelní) straně věže, které se v současnosti nachází několik metrů nad úrovní terénu; kamenné konzole pod ním ukazují na někdejší existenci přístupového, zřejmě dřevěného můstku. Kostel se dochoval prakticky ve své původní podobě. Byl postaven z pískovcového kvádříkového zdiva, z kamene, vytěženého v prostoru dnešního Proseka. Celková délka kostela je 26 metrů, z čehož obdélníková loď zabírá 9,82 m, věž 7,20 m vnější délky, presbyterium potom 6,18 m. Před věží se ještě nachází již zmíněná předsíňka (sínec) s délkou 2,80m. Vnější šířka je u věže i lodi shodná, 10,05 m. Presbyterium je široké 5,45 m. Největší vnitřní výška klenby je v lodi 9,46 m, v presbytáři 7,95 m. Okolo kostela se původně rozprostíral hřbitov. Ten byl zrušen roku 1854 a dnes z něj lze spatřit jen torzo. Jedná se například o empírový pomník Karla Krezera, klasicistní náhrobek s andělem, rokokový pískovcový kříž s motivem lebky nebo ve zdi umístěné náhrobky kyjských učitelů Františka Klímy a Františka Vocela.
Interiér :
V již zmíněné hranolové věži, přiléhající k západní straně lodi, se ve výši prvního patra nachází tribuna, čili empora, na které jsou dnes umístěny varhany. Ty pocházejí z dílny Karla Vocelky z roku 1875. Tribuna je zaklenuta křížovou klenbou. Tribuna sloužila pro biskupa nebo vlastníka dvorce, který na ni vstupoval soukromým vchodem, spojeným dřevěnou lávkou s jeho domem. Ve zdech kostela je systém chodeb a schodišť, ukrytý v síle zdi. Chodby, v nichž vedou schodiště, jsou zaklenuty valenou klenbou, na níž jsou dodnes viditelné otisky po prknech bednění. V prostoru věže nad emporou se nachází pouze dřevěné schodiště, umožňující přístup do podstřeší. Zde je umístěn zvon z roku 1548, odlitý mistrem Stanislavem. Vstup do kostela je řešen již zmíněnou dodatečně dostavěnou předsíňkou a původně uzavřeným, dnes do lodi otevřeným podvěžím, neboli podkruchtím. Při levé stěně podkruchtí (při pohledu od vstupu k oltáři) je umístěna barokní socha žehnajícího Krista na kříži, v pozdější době polychromovaná. V protější stěně je vstup do zpovědnice, umístěné v síle zdi. Po pravé straně vstupu do kostela se na stěně nachází kropenka. Na severní i jižní stěně lodi a na jižní stěně podkruchtí se nachází křížová cesta ve formě reliéfních plastik v rámu. Tato křížová cesta byla vytvořena v 90. letech S. M. Terezií od Ducha svatého z kláštera karmelitek na Hradčanech. Lavice jsou v lodi umístěny tak, že jejich zadní řady zasahují až do podkruchtí. V pravé (severní) stěně lodi se asi v polovině délky nacházejí dveře do již zmíněné, později přistavěné, sakristie. Po obou stranách vítězného oblouku se v síle zdi nacházejí dva výklenky, jejichž výška dosahuje až k místu, kde zdi lodi přecházejí v klenbu. V levém (severním) výklenku se podle pramenů měl nacházet postranní oltář. Dnes se tam nalézá mramorová křtitelnice. Protější výklenek je prázdný, v jeho západní boční stěně se nalézá vchod na schodiště v síle zdi, vedoucí na kůr. Na stěně mezi výklenkem a vítězným obloukem se nachází barokní socha madony. Klenba lodi je dělená žebrem do dvou stejnoměrných částí, ve výši prvního patra jsou proražena tři okna – jedno v severní a dvě v jižní stěně. Na stěnách lodi jsou podle pramenů zabílené fresky, které dosud čekají na odkrytí. Vítězný oblouk je tvořen třemi stupňovitě sesazenými pilíři. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou a jeho tři zdi mají každá po jednom oknu. V jižní stěně presbytáře se nachází nika, pod ní je ve zdi zapuštěna kropenka, která byla vyrobena z původní patky sloupu. V severní stěně je umístěn svatostánek, sanktuárium, při severních pilířích vítězného oblouku pak ambon. Románská hranolová menza – oltářní stůl – je kamenná, zděná z kvádrů, s přesahující mramorovou deskou. Menza je oddělena od zdi, před níž stojí. Na menze se nachází oltář ve formě prostého kříže se svatozáří a plastikou desatera a evangelií. Zajímavostí je, že se jedná o menzu z velké části původní, a že u ní pravděpodobně celebroval svojí poslední mši světec Jan Nepomucký. Fresky v presbytáři pocházejí ze 13. a 14. století. Nejstarší, pozdně románská malba na východním oblouku presbytáře, představuje Ukřižování Páně, gotické malby na severní straně pak portréty pražských biskupů (Jana IV. z Dražic a Arnošta z Pardubic). Nadokenní část stěny vyplňuje výjev Pozdvižení sv. Maří Magdalény na nebesa. Na čelní (východní) stěně za oltářem se níže nalézají další nástěnné malby ze 13. stol. Vlevo od okna je zobrazena postava biskupa Tobiáše z Benešova, vpravo pak dvojice světců, sv. Jan Evangelista a sv. Jakub. Ve stropních freskách pak najdeme vypodobnění evangelistů z r. 1579. V každé čtvrti křížové klenby je vyobrazení jednoho světce s jeho atributem. Jedná se o sv. Marka se lvem, sv. Lukáše s býkem, sv. Jana s knihou a orlem a sv. Matouše, píšícího knihu, s andělem.
Historie čerpána z těchto webů
Kostel sv. Bartoloměje Praha - Kyje je držitelem turistické známky č.2161.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kostel-sv-bartolomeje-praha-kyje-c2161
