Historie kežmarského artikulárního kostela se začala psát v roce 1681 na Šopronském sněmu. Zde císař Leopold I. na základě 26. zákonného článku (tzv. artikulu) povolil protestantům výstavbu kostelů, ovšem za velmi přísných a omezujících podmínek. Svatostánky musely stát výhradně na předměstích za městskými hradbami, musely být postaveny na náklady samotné církve a z nejlevnějších dostupných materiálů – především ze dřeva.   V roce 1682 určila císařská komise v Kežmaroku protestantům záměrně potupné místo za městskou Vyšnou bránou, v sousedství kamenného hostince. Na tomto místě vznikl v roce 1687 první dřevěný kostel. Byl to provizorní, přízemní objekt, který měl však pravděpodobně již dnešní půdorys. 

Město Kežmarok se pyšní bohatou historií a mimořádným souborem církevních památek, mezi nimiž zaujímá nepřehlédnutelné místo Nový evangelický kostel. Jeho příběh se začal psát v druhé polovině 19. století, kdy starý dřevěný artikulární kostel přestával z hlediska kapacity i statiky vyhovovat potřebám místního evangelického sboru. Kežmarští věřící se proto rozhodli vybudovat nový, velkolepý a reprezentativní svatostánek, který by odpovídal významu zdejší náboženské obce. V roce 1870 se zástupci sboru obrátili na jednoho z nejuznávanějších architektů tehdejší Rakousko-uherské monarchie, Theofila von Hansena. Tento věhlasný architekt dánského původu, autor budovy vídeňského parlamentu či vídeňského Musikvereinu, nabídl kežmarským evangelíkům vypracování architektonického návrhu zcela zdarma.

Farní kostel Narození Panny Marie v Novém Meste nad Váhom je dominantou jeho historického centra, který se nachází v areálu opevněným mohutnými hradbami. Patří pod děkanát Nové Město nad Váhem a Trnavskou arcidiecézi. Nejstarší historie této lokality se pravděpodobně pojí s působením benediktinů, kteří mají i zásluhy na rozvoji románského kostela ze 13. století. Původní románský kostel byl tedy na tomto místě postaven v polovině 13. století, svědčí o tom darovací listina Bela IV. z roku 1263. Z tohoto románského kostela se zachovala při další přestavbě pouze spodní část věže. Za vlády pana Beckovského hradu Ctibora ze Ctiboric došlo v letech 1414 – 1423 ke gotické úpravě tohoto kostela.

Středověký farní kostel sv. Štefana Kráľa byl postaven v období 1400 - 1410 na místě přibližně 100 let starého kostela, ale poprvé je zmiňován až roku 1424. Okolo roku 1654 byl kostel opraven, přičemž z této doby pochází renesanční valená klenba kostela, spočívající na mohutných pilířích. Věž byla přistavěna roku 1770 na středověkých základech starší kolegyně a její štíhlá jehlancovitá střecha je zakončená makovicí s křížem, která pochází z období přelomu 19. a 20. století. Ve věži kostela jsou dva zvony z roku 1930. Zařízení kostela je převážně barokní. Kolem kostela se dříve rozkládal hřbitov z 18. století, který byl později zrušen. 

Kostel Všech svatých byl zřejmě postaven v první polovině 13. století, asi někdy kolem roku 1240. Prvně je zmiňován v roce 1299. V tomto období byl dobyt vojsky Matúše Čáka Trenčanského. V 16. století byla prodloužena loď a přistavěna sakristie. Kolem kostela byla postavena obranná zeď se střílnami a věží. Opevněné kostely nebyly v tomto období nijak výjimečné. Pokud nebyl v blízkosti hrad, sloužily jako obranné místo. Často byly jedinou pevnou stavbou v širokém okolí a plnily i funkci ochrannou v době přírodních pohrom. Po přestavbě sloužil v letech 1540 – 1620 ke mším protestantské víry. Katolíkům se kostel vrátil roku 1708, kdy sloužil i jako farní. V obci byla také fara, která zde fungovala až do roku 1778, kdy byla přestěhována do nedaleké obce Bošáca.

Římskokatolický barokní Kostel Nanebevzetí Panny Marie je patrně nejvýznamnější pamětihodností slovensko obce Bošáca. Byl vybudovaný v letech 1729 - 1733 v pozdně barokním slohu díky štědrosti Mikuláše Príleského, nitranského kanovníka († 6. 5. 1730). Kostel je farním až od 12. 12. 1778, kdy se tehdejší farář Štefan Terlanday přestěhoval do fary, dokončené roku 1776. Dne 23. srpna 1789 byl kostel po klasicistní úpravě posvěcen nitranským biskupem Františkem Xaverem Fuchsem. V roce 1906 vytvořil Jozef Hanula novou iluzívní barokizující stropní fresku lodi. Během I. světové války byly tři největší zvony, zhotovené v roce 1737, zabaveny pro vojenské účely. V roce 1928 byl zhotoven současný dřevěný hlavní oltář.