Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pruské - kostel sv. Petra a Pavla

Římskokatolický farní kostel svatého Petra a Pavla v Pruském představuje jednu z nejcennějších a nejlépe dochovaných ukázek pozdně barokní a rokokové architektury na Pováží. Jeho historie sahá hluboko do minulosti, neboť na tomto místě stál už starší románský kostel doložený počátkem třináctého století, konkrétně rokem 1221, jehož přítomnost potvrdil základní kámen objevený v hlavním oltáři. Jelikož stará sakrální stavba postupem času přestala kapacitně stačit potřebám rostoucí farnosti, přistoupilo se v roce 1769 k její radikální demolici. Z původního chrámu byly zachovány pouze obvodové zdi svatyně, které byly začleněny jako boční kaple, a využity byly rovněž základy starší věže. Výstavbu velkolepého nového chrámu finančně podpořil tehdejší zeměpán, hrabě František Xaver Königsegg s manželkou Sidonií, rozenou Eszterházyovou, společně s místními farníky. 

article preview

Kostel sv. Petra a Pavla v obci Pruské jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Pak jsme odjeli do obce Pruské, v níž jsme se seznámili s místními památkami a zajímavostmi. Mezi ně patřil katolický svatostánek svatého Petra a Pavla, který se tyčil na konci ulice a již z dálky nás zval k návštěvě. Když jsme k němu přišli, minuli jsme moderní vodotrysk a šli se podívat na dvě rokokové kamenné sochy z konce 18. století, stojící u vstupní brány v mohutné ohradní zdi. Právě za touto zdí z druhé poloviny osmnáctého století se v minulosti rozkládal starý farní hřbitov, kde odpočívali zemřelí obyvatelé dříve, než bylo pohřbívání přeneseno na nový hřbitov za vesnici. Na levé straně brány jsme spatřili svatého Floriána, patrona proti ohni a živelným pohromám, vyobrazeného tradičně v oděvu římského vojáka s praporem a vědrem vody vylévaným na hořící domek. Napravo od brány pak držel stráž svatý Vendelín, ochránce pastýřů a dobytka, ztvárněný v klobouku s knihou, pastýřskou holí a ovečkou s kravičkou u nohou. Pak jsme si prohlédli průčelí chrámu, které je vzácně celistvou ukázkou pozdně barokní a rokokové architektury. Současný chrám vznikl v letech 1769 až 1780 na místě staršího, kapacitně již nedostačujícího románského kostela z počátku třináctého století, jehož stáří potvrdil základní kámen s letopočtem 1221 objevený při přestavbě v hlavním oltáři. Trojosá čelní fasáda je dynamicky konkávně prohnutá, členěná pilastry a zdobená bohatým rokokovým štukovým dekorem, nad nímž se vypíná vestavěná hranolová věž spočívající na základech starší věže, zakončená zvonovitou bání s lucernou a hodinami. Nad hlavním kamenným portálem nás zaujal alianční znak velkorysých stavebníků kostela – místního zeměpána hraběte Františka Xavera Königsegga a jeho manželky Sidonie, rozené Eszterházyové – doplněný latinským nápisem s chronogramem připomínajícím jejich donaci, zatímco samotný základní kámen novostavby z roku 1770 byl zasazen do dolní části zdiva u vchodu. Po levé straně dveří jsme si přečetli černou pamětní desku z roku 2020, osazenou ke 240. výročí slavnostního vysvěcení chrámu v roce 1780 a napravo od vstupu stál dřevěný misijní kříž s letopočty 1947, 2009 a 2022. Pak jsme otevřenými dveřmi vstoupili dovnitř a prohlédli si jeho interiér, který nás uchvátil svou jednotnou rokokovou výzdobou, vzdušností, velkolepým křišťálovým lustrem a prosvětlením skrze dvě řady klenutých oken. Do nich byly kolem roku 1930 osazeny barevné figurální vitráže s výjevy ze života světců. Pohled vzhůru odhalil pruské klenby zdobené bohatým štukem a barevnými nástropními freskami, které v roce 1937 vytvořil v rámci novobarokní výmalby mistr J. Ádám z Rožňavy, lemované mramorovanými pilastry se zlacenými hlavicemi. V čele presbytáře jsme spatřili monumentální bílý rokokový hlavní oltář z doby kolem roku 1780 s klečícími cherubíny a vysoko nad ním závěsný obraz Loučení apoštolů svatého Petra a Pavla z dílny slavného vídeňského mistra Franza Antona Maulbertsche, nad kterým září svatozář s okem Boží prozřetelnosti. Naši pozornost upoutaly i dva boční oltáře lemované bílými sochami světců z okruhu Georga Rafaela Donnera a zlacenými sloupy – levý zasvěcený svatému Jáchymovi a Anně s obrazem svatého Šimona Stocka přijímajícího škapulíř od Panny Marie a pravý oltář svatého Jana Nepomuckého s obrazem Zpověď české královny z roku 1776 od Jozefa Zanussiho, který nechal na vlastní náklady postavit tehdejší pruský farář a pozdější nitranský biskup Anton Dattel. Úplným unikátem pak byla dvojice protilehlých rokokových kazatelen a křtitelnic z roku 1780. Na levé straně visela kazatelna stylizovaná do podoby rybářské loďky s plachtou a sochou apoštola Petra, zatímco naproti ní na pravé straně zdobilo stěnu mistrovské sousoší Kristova křtu v Jordánu pod baldachýnem, pod nímž stála kamenná křtitelnice. Nechyběly ani reliéfní desky křížové cesty, které spolu s obětním stolem přibyly do svatyně při liturgických úpravách v roce 1985, dále vzácné historické varhany na kruchtě, jež v roce 1777 postavil proslulý slovenský varhanář Ondrej Pažický z Rajce a především boční kaple oddělená původní tepanou rokokovou mříží, kde jsme vedle oltáře svatého Františka Xaverského v prosklené zlacené schráně s nápisem a letopočtem 1778 spatřili samotné ostatky mučedníka svatého Vincenta, oděného do bohatě zdobeného historického roucha. Potom jsme vyšli ven a vydali se na obchůzku kolem svatostánku, jenž prošel výraznějšími obnovami fasád a střech v roce 1880 ke stému výročí vysvěcení a poté v letech 1950 a 1971. Na jeho bočních stranách jsme spatřili žlutou omítku členěnou bílými svislými lizénovými pásy, bočním vchodem a dvěma patry půlkruhově zakončených oken s kamenným ostěním a klenáky. Z jednolodního těla kostela vystupovaly zaoblené přístavky boční kaple svatého Jana Nepomuckého a severní sakristie s oratoří v patře a menší novější přístavbou. Právě při radikální demolici starého chrámu v roce 1769 byly jeho původní románské obvodové zdi zachovány a citlivě začleněny do těchto bočních částí novostavby. Když jsme přišli k presbytáři, našli jsme na něm mohutný vysoký půlkruhový závěr, jenž byl rovněž zdoben bílými svislými pásy a dvěma řadami oken nad sebou, zastřešený plechovou valbovou střechou s křížkem na hřebeni. Potom jsme již bývalý hřbitovní areál opustili a vyšli ven na ulici pod kostelem. U zdi jsme narazili na dřevěný betlém v životní velikosti pod dřevěným přístřeškem, tvořený vyřezávanými sochami Svaté rodiny, anděla, tří králů a zvířat, který jsme si krátce prohlédli a pak jsme již zamířili ke klášteru, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské.

Pruské - kostel sv. Petra a Pavla Pruské - kostel sv. Petra a Pavla

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/pruske-kostel-sv-petra-a-pavla​

Historie :

Římskokatolický farní kostel svatého Petra a Pavla v Pruském představuje jednu z nejcennějších a nejlépe dochovaných ukázek pozdně barokní a rokokové architektury na Pováží. Jeho historie sahá hluboko do minulosti, neboť na tomto místě stál už starší románský kostel doložený počátkem třináctého století, konkrétně rokem 1221, jehož přítomnost potvrdil základní kámen objevený v hlavním oltáři. Jelikož stará sakrální stavba postupem času přestala kapacitně stačit potřebám rostoucí farnosti, přistoupilo se v roce 1769 k její radikální demolici. Z původního chrámu byly zachovány pouze obvodové zdi svatyně, které byly začleněny jako boční kaple, a využity byly rovněž základy starší věže. Výstavbu velkolepého nového chrámu finančně podpořil tehdejší zeměpán, hrabě František Xaver Königsegg s manželkou Sidonií, rozenou Eszterházyovou, společně s místními farníky. Samotná stavební akce probíhala v letech 1769 až 1780, přičemž základní kámen z roku 1770 je dosud zasazen u vchodu v dolní zdiva. Slavnostního posvěcení se kostel dočkal v roce 1780. Během následujících staletí prošel několika nezbytnými opravami, z nichž nejvýznamnější proběhla v roce 1880 u příležitosti stého výročí posvěcení. Kolem roku 1930 byly do oken osazeny figurální vitráže a o sedm let později získal interiér novobarokní výmalbu od umělce J. Ádáma z Rožňavy, přičemž k dalším údržbovým pracím na fasádách a střechách došlo v průběhu dvacátého století. Architektonicky se stavba vyznačuje vzácně celistvým rokokovým rukopisem, který se projevuje jak na vnějším vzhledu, tak v bohatě vyzdobeném interiéru. Jednolodní chrám s obdélníkovým půdorysem je uzavřen segmentovým presbytářem, k němuž přiléhá severní sakristie s oratoří v patře a boční kaple svatého Jana Nepomuckého. Hlavní průčelí je trojosé, dynamicky konkávně prohnuté a ozdobené náročným štukovým dekorem, nad nímž se vypíná vestavěná věž zakončená charakteristickou zvonovitou bání a lucernou. Vnitřní prostor lodi je zaklenut pruskými klenbami sbíhajícími do pilastrů a přirozené světlo dovnitř propouštějí dvě řady oken nad sebou.

Interiér :

Interiér ukrývá celou řadu špičkových uměleckých děl a pozoruhodností. Rokokový hlavní oltář z doby kolem roku 1780 tvoří samostatná menza s klečícími cherubíny a závěsný oltářní obraz znázorňující Loučení apoštolů svatého Petra a Pavla, který vyšel z dílny významného vídeňského malíře Franza Antona Maulbertsche. Sochařská výzdoba oltářů je připisována okruhu sochaře Georga Rafaela Donnera. K nevšedním prvkům patří také rokoková kazatelna z roku 1780 ve tvaru rybářské loďky, již doplňují sochy apoštola Petra, veslujícího anděla a delfína. Na kruchtě se nacházejí vzácné historické varhany, které v roce 1777 postavil proslulý slovenský varhanář Ondrej Pažický z Rajce. Do boční kaple, oddělené původní tepanou rokokovou mříží, je začleněn oltář svatého Františka Xaverského spolu s relikviářem svatého Vincenta. Celý areál pak uzavírá památková ohradní zeď z osmnáctého století s dvojicí volně stojících kamenných soch svatého Floriána a svatého Vendelína, které měly chránit obec před živelnými pohromami.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.turistika.cz

https://www.krizom-krazom.online

https://www.obecpruske.sk

Obec Pruské je držitelem slovenské turistické známky č.673.

https://www.turisticke-znamky.sk

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 



Statistiky

Online: 15
Celkem: 1424129
Měsíc: 56902
Den: 1586