Zvonice byla na návsi v Tučíně postavena v roce 1732. Původně se honosila vysokou kopulovitou věží krytou šindelem. V roce 1922 byla opravena a přestavena do dnešní podoby. Jedná se o zděnou stavbu, která je omítnutá tvrdou stříkanou omítkou, je čtvercového půdorysu se stanovou střechou krytou plechem, která je ukončena makovicí s dvojitým křížem. Vstupuje se do ní novodobými dveřmi. U této zvonice se odbývala každoročně pobožnost v neděli po sv. Anně. V současné době se před ní konají v květnu májové pobožnosti a na sv. Annu hodová mše svatá. Vedle kaple se nachází socha sv. Panny Marie s dítětem z roku 1890. Soška stojí na zeměkouli s půlměsícem, v levé ruce drží jezulátko. Sokl je dole lemován kamenným stupněm. 

Kaple sv. Anny v Tučíně byla postavena roku 1833. V roce 1936 prošla zásadní rekonstrukcí a v novém tisíciletí byla opět opravena. Zasvěcena byla svaté Anně, patronce a ochránkyni matek, manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků a také čeledínů. Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu s trojúhelníkovým štítem v průčelí, která je zaklenuta valenou klenbou. Otvory jsou pravoúhlé, vnější fasáda nečleněna s hladkou fasádou a plochým presbytářem. Je opatřena sedlovou střechou z pálených tašek, nad vstupem je nika s obrázkem, představující patrně svatou Annu.

Kaple svatého Petra a Pavla v Želatovicích u Přerova představuje významný duchovní a architektonický bod obce. Byla postavena v roce 1857 v centrální části obce a po desetiletí sloužila jako místo pro menší bohoslužby, modlitby a setkávání místních obyvatel. Byla zasvěcena svatému Petrovi a Pavlovi, což jsou patroni obce, jejichž svátek připadá na 29. června. Architektura kaple v Želatovicích je ukázkou sakrální lidové tvořivosti s prvky klasicismu a historismu. Kaple je postavena na obdélníkovém půdorysu s výrazným půlkruhovým zakončením (apsidou) v zadní části. Průčelí je členěno lizenovými rámy v tmavším okrovém odstínu, které kontrastují se světlejším žlutým podkladem. Hlavní vchod tvoří dvoukřídlé dřevěné dveře s kazetovou výplní, nad nimiž je umístěna jednoduchá stříška chránící vstup.

Kaple sv. Jana Nepomuckého v obci Salaš byla vybudována ve třicátých letech 20. století, ovšem snaha o její výstavbu se začala objevovat již dříve, když v roce 1908 probošt Antonín Cyril Stojan založil Jednotu svatého Jana Nepomuckého, která si tento úkol vytkla jako hlavní cíl. Podobu kostela navrhli olomoučtí architekti Vodička a Juránek a jejich projekt byl schválen v roce 1912. První světová válka však všechny plány zmařila. Příhodné podmínky pro tento záměr nastaly znovu až ve 30.letech při velkých opravách velehradské baziliky. Stavbu se podařilo uskutečnit v roce 1933 zejména zásluhou P.Josefa Koláčka, který stavbu organizačně zajišťoval a zásluhou předsedy Jednoty sv. Jana Nepomuckého Jana Zapletala. Základní kámen byl přivezen ze skály pod Svatým Hostýnem a 18. května slavnostně posvěcen.

Kaplička Pod vinohrady byla vystavěna roku 1902 z iniciativy faráře Studeného, který nechal postavit čtyři kapličky okolo vinohradů na památku svého 37letého pobytu v Boršicích. Kaplička vznikla na staré cestě vedoucí do vinohradů a sloužila jako orientační bod, místo pro krátkou modlitbu vinařů jdoucích do práce, a také jako prosba o ochranu úrody před krupobitím a mrazy. Kapličku tvoří hranolová boží muka se čtvercovým půdorysem, která jsou zakončena nízkou stanovou stříškou. Na vrcholu je umístěn jednoduchý kovový kříž. V proskleném výklenku se nachází soška modlícího se dítěte Ježíše v typickém modrém rouchu, nad nímž visí malý dřevěný kříž s korpusem Krista. 

Kaple Panny Marie Bolestné v Mariánském Údolí byla vystavěna v letech 1905 – 1906 podle plánů Franze Blahy. Donátorem stavby byl místní obyvatel Josef Wondraschek s rodinou. Kaple se nachází se v blízkosti řeky Bystřice, konkrétně pod silnicí vedoucí z Velké Bystřice, nedaleko hostince "V údolí". Její existence je úzce spjata s rozvojem Mariánského Údolí jako průmyslové osady. Právě v 19. a na začátku 20. století se zde díky železárnám Mora formovala komunita, která si postupně budovala i své duchovní zázemí. Jedná se o drobnou sakrální architekturu, která sloužila k soukromým modlitbám místních obyvatel i dělníků z okolních závodů. V těsné blízkosti kaple a cyklostezky kolem řeky Bystřice se nacházejí dvě uzavřené štoly, které jsou pozůstatkem dřívější hornické činnosti.

Seifertova kaplička v údolí u Bělé pod Pradědem byla postavena roku 1938 místním sedlákem Wilhelmem Seifertem s jeho manželkou Emmou jako poděkování svaté Matce Marii, že po smrti jejich prvních třech dětí, všechny ostatní děti v rodině dostaly život. A také jako poděkování za uzdravení Wilhelma Seiferta po jeho těžkém úrazu. Kapli postavili zedník Franz Hackenberg, stolař Adolf Thamm a tesař Franz Seifert. Kapli slavnostně vysvětil v květnu 1938 místní farář Franz Schreiber, což jsme viděli na jedné z fotografií. Až do odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 byla kaple důležitým kulturním stánkem a místem setkávání místních obyvatel. Po druhé světové válce kaple mnoho let chátrala a byla odsouzena ke zbourání.

Barokní kaple sv. Floriána v Rusínově byla postavena v letech 1727–1728 u hlavní silnice a byla zasvěcena ochránci města před požáry. V roce 2021 bylo provedeno statické zajištění a sanační opatření. Autor není znám, ale stavba má "martinelliovské" znaky a interiérem i strukturou fasády se přibližuje kostelu sv. Václava v Rousínovci. Na oltářním obraze je pod postavou sv. Floriána vyobrazeno rousínovské náměstí. Před kaplí se nachází památník Rudé armády a kamenný kříž s ukřižovaným Kristem z roku 1936, stojící na starším podstavci z roku 1887.

První písemná zmínka o Čechyni pochází z roku 1350. V roce 1538 ves zasáhly ničivé požáry, v jejichž důsledku byla na tři roky osvobozena od všech platů. Další požár Čechyni zasáhl v roce 1552. Požáry a další pohromy často ohlašovala v menších vsích původně skromná, dřevěná zvonice. Patrně tomu tak bylo i v Čechyni. Později tuto funkci převzaly převážně sakrální stavby. První známou takovouto stavbou v Čechyni je až současná kaple Panny Marie, která byla vybudována zřejmě někdy v 2. polovině 18. století. Na I. vojenském (josefském) mapování z let 1764-1783 zaznačena není. To však nutně neznamená, že právě v tomto období nevznikla. Poprvé se objevuje na císařském povinném otisku map stabilního katastru Moravy a Slezska z roku 1825. 

Kaple sv. Cyrila a Metoděje byla v těsné blízkosti hanácké obce Měník postavena po roce 1869 na památku smrtelného zranění místního starosty Josefa Hajíčka. K tragédii došlo v rámci oslav tisíciletého výročí úmrtí sv. Cyrila, jenž zemřel 14. února 869 v Římě a tuto událost připomíná kamenná deska na venkovní straně půlkruhového uzávěru kaple s textem: Na památku smrtelného poranění JOSEFA HAJNÍČKA rolníka a starosty z Měníka při oslavě tisíciletého úmrtí sv. CYRILA. dne 14. února 1869. Další nápis sděluje, že stavitelem kaple u polní cesty do Řimic byla rodina Hajníčkova a donátorem vzpomínkové desky spolek Pokrok z Řimic. Od drobné sakrální stavby se návštěvníkům naskýtá nádherný výhled na rovinatou Hanou s vesnicemi a městy či na pohoří Jeseníků, rýsující se na obzoru.