Anenský mlýn vznikl až po roce 1840 jako pila pro zpracování dřeva, jehož bylo v okolních horách velké množství. V roce 1873 si zde bývalý vamberecký starosta Jan Stöhr zřídil sklárnu na výrobu tabulového skla, ale po krátké době byl provoz zastaven. Následně sloužil k mletí obilí, k čemuž byla i nadále využívána voda z Anenského potoka a kolo na svrchní vodu.  Po roce 1900 začal mlýn sloužit jako restaurace s pokoji pro hosty a tanečním sálem. Posledními německými majiteli byla rodina Müllerova, která se v roce 1945 musela vystěhovat. Nově mlýn začal sloužit jako podnikové rekreační zařízení pro děti. Po roce 1989 byl objet bohužel jistou dobu opuštěn. Novými majiteli se stala rodina Spurných. Došlo k rozsáhlým stavebním úpravám, kdy byly zachovány klenuté kamenné sklepy a vznikla současná stavba.

Soví mlýn byl vybudován až koncem 19. století na samotě u Anenského potoka, jehož voda poháněly zařízení pily. Stavba totiž nejprve zpracovávala dřevo z okolních lesů a pravděpodobně až po II. světové válce sloužila rovněž jako mlýn. O prvních majitelích Sovího mlýna se nám nepodařilo zjistit nic bližšího, každopádně v roce 1930 pilu vlastnil Václav Wenzel, který sem pro lepší výkon nechal nainstalovat Francoisovu turbínu. Pokud se po druhé světové válce na pile také mlelo, nemělo to dlouhého trvání. V padesátých letech 20. století byl provoz mlýna zastaven a komunistickým centrálním řízením zařazen do skupiny mlýnů určených k likvidaci. Následně bylo demontováno mlýnské zařízení a roubená stavba byla přestavěna k rekreačním účelům.

Vodní mlýn ve Velkých Petrovicích nechal už v roce 1701 vystavět opat broumovského kláštera Otmar. Krátce nato však dřevěný mlýn do základů vyhořel a ještě v roce 1753 zde bylo pouze spáleniště. Znovu jej postavil v roce 1780 s povolením vrchnosti Tobiáš Loquenc. Jednalo se o nevídaně velkou zděnou budovu mlýna a kamenné hospodářské zázemí. Na mapě z roku 1840 jsou patrná dvě mlýnská kola. V roce 1869 mlýn s podivným názvem Kozínek do současné podoby přestavěl mlynář a majitel mlýna Filip Prouza, který pocházel z Podhorního mlýna v Žabokrkách u Hronova. Moc se mu však zřejmě nedařilo, neboť roku 1880 se mlýn ocitl v dražbě. Další informace pak pocházejí až z období první republiky, když zde roku 1930 byla elektrárna, mlýn a pila Hospodářského družstva.

Horní mlýn, později zvaný Panský vznikl někdy koncem 14. století, nicméně první zmínka o něm pochází z roku 1443, kdy na mlýně pod Choceňskou bránou hospodařil mlynář Kulhavý a Řehoř Dvořák. Druhý jmenovaný muž mlýn vyměnil za dvůr jakéhosi Quiduse, který jej však dlouho nevlastnil, neboť již roku 1447 jej prodal Stěchovi. Uběhlo pět let a Quidus si Horní mlýn koupil zpět od Kačky Stěchové. Později byl mlýn v majetku Vavřince Havéře a Matina Fučíka, kteří jej roku 1491 prodali Bohunkovi Hermanskému z Adršpachu. Nový majitel slíbil, že bude dávat špitálu každý týden půl korce žita, k vánocům vykrmeného vepře a o významných svátcích vědro pšenice. O sedm let později však mlýn prodal Danielovi.

Mlýn na tomto místě býval již v 15. století, v roce 1434 zde byl mlynářem jistý Říha. Kdy získal mlýn rod Josefy není známo, ale jistě to bylo před rokem 1541, ze kterého pochází nápis ve fasádě domu, který býval v pískovcovém nadpraží, považovaný za nejstarší známý nápis o přestavbě mlýna v Čechách : LETA BOZIHO 1541 STAWYL G BERNART YOZEFF. Mlýnská budova byla po přestavbě Bernarda Jozeffiho kamenná, přízemní a s podstřeším, které se nacházelo pod trojmo sedlovou střechou. Obydlí mlynáře se nacházelo na východně straně po celé šíři, na západní straně byla mlýnice. Součástí mlýna byla kamenná stodola, která se zachovala dodnes, a také zahrada, kolna a kamenný sklep.

Ve středověku stálo na okrajích města Turnova hned několik mlýnů, které byly pronajímány, ovšem stále patřily vrchnosti, která z nich měla značný užitek. Není proto divu, že při opakovaném dělení Turnova mezi více pánů, měnily také mlýny své majitele. Jedním z nich byl Podkostelní mlýn, o němž existuje první zmínka z roku 1516, kdy však již byl sešlý, takže musel být postaven už dávno před tímto datem. Později byl opraven a dokonce se stal jedním z největších v Turnově. Během historie se zde vystřídala řada rodů a mlýnu se obvykle říkávalo Podkostelní, Kocúrkovský, Koukalovský nebo Tomkovský. V roce 1565 se město rozdělilo mezi bratry Jana a Kryštofa z Vartemberka a zatímco Podkostelní mlýn zůstal společným majetkem, ostatní byly přidruženy k rohozecké polovině. 

Již od středověku stálo na okrajích města Turnova hned několik mlýnů. Shořalý mlýn na soutoku Stebenky a Jizery existoval prokazatelně v 15. století, ale pravděpodobně byl postaven již dříve. Mlýny byly tehdy pronajímány mlynářům, stále však patřily vrchnosti, která z nich měla značný užitek. Není proto divu, že při opakovaném dělení Turnova mezi více pánů, měnily také mlýny své majitele. Mlýn Shořalý byl dlouho předmětem sporu mezi jednotlivými držiteli Turnova, nejprve Eliškou z Donína a Jaroslavem z Vartemberka a posléze jejich nástupci, při soudu byl výnos z mlýna odhadován na nemalou částku 500 kop grošů míšeňských. V 17. století mlýn disponoval 5 koly, mlel pro 86 domácností a fungovala u něj také valcha, a od konce 18. století navíc panská bednárna.

Mlýn Pášov je poprvé písemně doložen zápisem v kouřimské městské knize privilegií z 23. února 1404 pod názvem "Mlýn hořejší", později zvaný podle mlynáře Petra Drahonického mlýn Drahonický. Jeho dnešní jméno pochází z počátku 17. století, kdy ho v roce 1604 koupil Václav Pašek (Páša), poprvé je užit v roce 1613, kdy byla jeho majitelkou Kateřina Pášová. V současnosti slouží jako rekreační zařízení.

Vodní mlýn Bukačov je poprvé připomínán roku 1404, kdy byl v Bílé knize práv a svobod označen jako Prostřední. Pravděpodobně se jednalo o celodřevěný mlýn s jedním či dvěma vodními koly na spodní vodu. V 16. století byl nazýván Vojtěšský pravděpodobně podle mlynáře Vojtěcha, zmiňovaného v roce 1516, nebo podle kostela svatého Vojtěcha, jenž dokonce od druhé poloviny 17. století patřil do majetku mlynářského rodu Bukačů. Pozemek na návrší patří k mlýnu dodnes, ale kostelík zanikl přibližně po roce 1790 a některé jeho kamenné články můžeme dodnes nalézt zazděné v opěrné zdi v areálu mlýna. Mlynář Vojtěch postupně získal značný majetek, včetně nejrozsáhlejších vinic a chmelnic na Kouřimsku. Po jeho smrti mlýn převzali jeho syn Pavel a vdova Marta.

Velký mlýn, zvaný Panský, byl postaven v dobách temného středověku. První zmínka o něm pochází z roku 1407 v listinách, v nichž byl zapsán jako majetek cisterciáckého probošství v Kouřimi. Následně se mlýn objevil roku 1431 v knize Liber privilegiorum. V roce 1537 koupilo tento mlýn od sirotků po mlynáři Jírovi za 1200 kop míšeňských grošů město a klapáč pronajímalo. Roku 1547 se Kouřim zúčastnila vzpoury stavů a po jejich porážce přišla o všechny své statky včetně dvou mlýnů. Tento majetek byl navrácen či odkoupen zpět roku 1561, ale pak přišla bitva na Bílé hoře a další konfiskace majetku v roce 1623. Mlýn připadl za směšný poplatek znehodnocenou měnou knížeti Lichtenštejnovi a rozhodoval o něm Lichtenštejnský úřad v Kostelci nad Černými lesy.