Vodní mlýny v Čechách
Příspěvky
Svitavy - mlýn Čtyřicet Lánů
Vodní mlýn Čtyřicet Lánů pravděpodobné existoval už ve středověku. Mlýn či mlýny se totiž v bývalé osadě Čtyřicet lánů uvádí již ve 14. století. Osada tehdy vznikla společně s městem Svitavy při kolonizaci olomouckého biskupa Bruna jako zemědělská ves zásobující město a k tomu byly potřeba i mlýny. Mlýn poháněly vody řeky Svitavy, na jehož břehu budova do dnešních dnů stojí. Někdy ve 20. století byla budova přestavěna na nájemní bydlení, čímž zanikla část historie staré osady Čtyřicet lánů i mlýnská technologie ve starém mlýně.
Svitavy - Kellerův mlýn v Lánech
Kellerův mlýn byl zachycený již na I. vojenském mapování, které proběhlo v letech 1764 - 1768, ale je velmi pravděpodobné, že existoval už dávno předtím. Mlýn či mlýny se totiž v bývalé osadě Čtyřicet lánů uvádí již ve 14. století. Osada tehdy vznikla společně s městem Svitavy při kolonizaci olomouckého biskupa Bruna jako zemědělská ves zásobující město a k tomu byly potřeba i mlýny. Mlýn poháněl potok, který je na starých mapách označen také jako Mlýnský potok. Velká část potoku byla přesunuta, pro napájení Lánského rybníka a původní koryto již zcela zaniklo, stále je však zachyceno v katastrálních mapách. Před mlýnem bývala dosti velká akumulační nádržka. V roce 1835 vlastnil mlýn s číslem popisným 38 S. Keller, ale již na přelomu 19. a 20. století byl zrušen poté, co byl nedaleko postaven nový parní mlýn. Mletí ve starém mlýně by již nebylo rentabilní a tak byla budova přestavěna na nájemní bydlení. Zanikla tak část historie staré osady Čtyřicet lánů i mlýnská technologie ve starém mlýně.
Tržek - Faulhammerův mlýn
V Tržku stál již ve středověku velký biskupský mlýn, k němuž byl nejpozději roku 1378 přistavěn velký mlýn o čtyřech složeních. Od roku 1651 začala na mlýně hospodařit rodina Keppertova, kteří zde vydrželi neuvěřitelných 189 let. Trojdílný patrový zděný mlýn byl používán od 70. let 19. století k bydlení a jako sídlo správy. V dražbě mlýn koupil Josef Faulhammer za akciovou společnost 88 měšťanů v Litomyšli, který nechal po roce 1870 vystavět nový pětipodlažní mlýn za 38.500 zlatých se čtyřmi mlýnskými kameny a rovněž byl kompletně opraven splav u Nedošína. Mlýn ovšem ekonomicky neprosperoval a dostal se roku 1893 do veřejné aukce, ve které jej koupil největší akcionář Josef Faulhammer.
Tržek - Zamastilův mlýn
Počátky vodního mlýna na dnešním konci vesnice Tržek se datují do roku 1720, kdy tehdejší nájemce pozemku Jakub Abraham požádal vrchnost o povolení vystavět na své náklady mlýn. Žadatel pocházel ze vsi Moravice a zmíněná půda se nalézala pod rybníkem s názvem Štít poblíž Tržku. Majitelé panství výstavbu povolili a tak se budoucí mlynář pustil do díla. Nový mlýn byl poté oceněn na 300 kop a nebyl zatížen žádnými dluhy. Bylo ustanoveno, že potomci Jakuba Abrahama budou z tohoto mlýna platit roční úrok 24 zlatých, přičemž vrchnost mohla výši nájemného v budoucnu upravovat.
Čenkovice - Dolní mlýn
Vodní mlýn v dolní části horské obce Čenkovice měl více štěstí, než ten horní, který zanikl a na jeho základech byla vybudována spodní stanice lanovky. Kdy však dolní mlýn vznikl není známo, první zmínka o něm je z roku 1839 kdy jej vlastnil mlynář německé národnosti Umlauf Franz. V roce 1930 vlastnil mlýn Vilhelm Seidelmann a tehdy měl mlýn vodní kolo na svrchní vodu o průtoku 71 l/s, na spádu 6,5 metru a o výkonu 4 HP. Mlýn tak využíval nejmladší a nejvýkonnější typ pohonu kola na svrchní vodu, která byla přiváděna zvláštním náhonem nad korečkové kolo a padala na něj shora. Tato konstrukce umožňovala až dvojnásobně vyšší výkony mlýnů oproti mlýnům na spodní vodu, protože kromě síly proudu vody využívala i váhu vody dopadající svrchu na lopatky kola. Zároveň umožňovala využití vodní energie i v místech bez velkých stálých vodních toků.
Choceň - Horní mlýn na Podskalí
V Chocni se nacházely vodní mlýny již na konci 14.století, kdy je o nich zmínka v souvislosti s koupí poloviny města Hynkem Hlaváčem. Jedním z nich byl i ten Horní a později Podskalský, který vyhořel roku 1539 při velkém požáru města. Tehdejší středověká města byla převážně dřevěná a lidé v domech používali otevřený oheň. Ohnivý kohout tak spolykal čtyřicet domů, polovinu masných krámů i mlýn Podskalský a další požár roku 1602 zničil téměř celé město.
Zálší - mlýn Betlém
Nejstarší písemná zmínka o mlýnu v Zálší pochází z Tereziánského katastru z roku 1757, kdy měl mít jedno složení. Poté pozemkové knihy obce Zálší sdělují, že roku 1768 koupil Augustyn Podhajsky mlejn od mateře své pozůstalé vdovy, což potvrzuje, že mlýn na tomto místě existoval již nějakou dobu před tímto rokem. Také Josefské vojenské mapování z let 1764-1768 a Františkovo vojenské mapování v letech 1836-1852 potvrdilo existenci betlémského.
Choceň - Dolní mlýn
První zmínka o Dolním mlýně v Chocni pochází z roku 1509, kdy panství drželi Pernštejnové a tehdy se jednalo o vrchnostenský mlýn, který šlechta pronajímala mlynářům. Jména prvních nájemců nejsou známa, nicméně od konce 18. století byl v držení rodiny Kopeckých, poté zde působil mlynář Josef Ringl. Původně jednoduchý mlýn měl od roku 1704 čtyři mlecí složení, což svědčí o tom, že se sem sjížděli lidé ze širokého okolí. Tehdy se mlelo výlučně zrní, které si v pytlích přivezl zemědělec, jenž si pak odvážel svou vlastní mouku, což se změnilo se zavedením válcových stolic, čehož se však Dolní mlýn nedočkal.
Brandýs nad Orlicí - Kopeckého mlýn v Loukotníku
Mlýn v Loukotníku postavil Václav Kopecký roku 1834 jako úplně nový, ale téhož roku vyhořel. Trvalo dvanáct let než byl znova obnoven, ale moc velký majetek majitelům mletí nevydělalo. Ani pekárna přistavěná ke mlýnu roku 1902 jim štěstí nepřinesla. Již roku 1906 mlýn zkrachoval, byl uzavřen a následně objekt koupila obec. Co se zde dělo bezprostředně poté není známo, ale možná zde byla nějaká pila, protože až do roku 1981 zde fungoval Dřevostav. Ten pak nahradila sběrna surovin, která byla zrušena v devadesátých letech 20. století. Potom byl objekt navrácen v restituci a byla započata rekonstrukce a přestavba na obytný dům.
Brandýs nad Orlicí - Řehákův mlýn
První zmínka o Řehákově mlýně pochází z roku 1483 z listiny Kostky z Postupic a kdy byl v Tereziánském katastru uveden jeden mlýn o dvou složeních jako dominikální. Roku 1713 se jednalo o vrchnostenský mlýn tzv. koželužský, opět o dvou složeních. V roce 1823 zde fungovala pila, ale pěkný pohled na mlýn musel být okolo roku 1851, kdy zařízení poháněla čtyři kola na spodní vodu.