Jirkův cestovní deník - viděno očima turisty - Větrné a vodní mlýny - Vodní mlýny v Čechách - Brandýs nad Orlicí

Brandýs nad Orlicí - Kopeckého mlýn v Loukotníku

31. 1. 2019

Mlýn v Loukotníku, místní části Brandýsa nad Orlicí, postavil Václav Kopecký roku 1834 jako úplně nový, ale téhož roku vyhořel. Trvalo dvanáct let než byl znova obnoven, ale moc velký majetek majitelům mletí nevydělalo. Ani pekárna přistavěná ke mlýnu roku 1902 jim štěstí nepřinesla. Již roku 1906 mlýn zkrachoval, byl uzavřen a následně objekt koupila obec. V roce 1930 v bývalém mlýně provozoval František Ondráček truhlářství, jehož činnost byla ukončena po nástupu komunismu. V rámci socialistického hospodaření objekt převzala firma Dřevostav, která zde fungovala až do roku 1981. Ten pak nahradila sběrna surovin, která byla zrušena v devadesátých letech 20. století. Potom byl objekt navrácen v restituci a byla započata přestavba na obytný dům.

Kopeckého mlýn v Brandýse nad Orlicí jsme si prohlédli v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Cestou do hor jsme do Zářecké Lhoty zavezli vyrobené mýdla z naší produkce a pak jsme odlovili kešku. Následně jsme odjeli do zmíněného Brandýsa nad Orlicí, abychom se seznámili s trojicí mlýnů. Po zaniklém Novém mlýně byl druhým v pořadí ten, který na zelené louce roku 1834 vystavěl Václav Kopecký. Naše stříbrné francouzské auto jsme museli nechat u kruhového objezdu před rehabilitačním ústavem, protože silnice vedoucí k mlýnu byla uzavřena kvůli rekonstrukci a pak jsme se pěšky vydali k našemu cíli. Kráčeli jsme Lázeňskou ulicí a po několika minutách chůze do mírného kopce jsme budovu mlýna konečně spatřili. Již na první pohled bylo vidět, že se zde již dávno nemlelo. Budova zrovna procházela totální přestavbou na velký rodinný dům a možná i budoucí sídlo firmy, takže toho moc k vidění nebylo. Pouze Loukotnický potok, který kdysi roztáčel vodní mlýnské kolo, připomínal k čemu kdysi budova sloužila. Pomalu protékající voda nám moc ševelila nesrozumitelným jazykem, takže jsme raději vytáhli doma vytištěné papíry a o mlýně si přečetli pár skromných informací. Dozvěděli jsme, že se stavitel mlýna Kopecký dlouho ze své živnosti netěšil, neboť novostavba ještě téhož roku vyhořela a trvalo dlouhých 12 let, než byl provoz obnoven. Moc velký zisk však mletí nepřinášelo a tak byla roku 1902 k budově přistavěna ještě pekárna. Po pouhých čtyřech letech však mlýn zkrachoval, byl uzavřen a následně objekt koupila obec. V roce 1930 v bývalém mlýně provozoval František Ondráček truhlářství, jehož činnost byla ukončena po nástupu komunismu. V rámci socialistického hospodaření objekt převzala firma Dřevostav, která zde fungovala až do roku 1981. Ten pak nahradila sběrna surovin, která byla zrušena v devadesátých letech 20. století. Potom byl objekt navrácen v restituci a byla započata přestavba na obytný dům. Když jsme dočetli poslední řádky, vrátili jsme se zpátky k rehabilitačnímu ústavu a v obchodě s potravinami jsme si koupili něco k zakousnutí. Po lehkém občerstvení jsme nasedli do našeho vozu, kterým jsme odjeli k Řehákovu mlýnu, o němž pojednává již jiný můj příspěvek. Pokud vás zajímá, co všechno jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v létě navštívili Brandýs a Kostelec nad Orlicí.