Vznik křížové cesty má docela romantický nádech. Ne podklady, ale pověst říká, že ústecký tkadlec Augustin Andres, chodící pravidelně se zbožím do Litomyšle, jednoho dne po zdolání nejstrmější části cesty na Andrlův chlum usedl do trávy a usnul. Ve spravedlivém spánku se mu zjevila Panna Marie a vyzvala jej, aby na stráni, po které pravidelně vystoupal, vybudoval křížovou cestu. Když se tkadlec probudil, nevěděl, zda má snu uvěřit. Ale bázeň před Bohem mu dodala odvahy, a když získal po poradě s panem děkanem Janem Leopoldem Mosbenderem jeho podporu a dokonce pomoc ve shánění peněz, dal se do díla. 

Kaple Nanebevstoupení Páně v Ústí nad Orlicí představuje jedno z nejvýznamnějších sakrálních zastavení v lesích nad ústeckou částí Mendrik. Nachází se vedle historické křížové cesty, která vede směrem k vrchu Andrův chlum. Původně na tomto duchovně významném místě na okraji lesa stávala skromná dřevěná kaplička. Ta však časem přestala vyhovovat, a proto byla v roce 1884 nahrazena současnou zděnou stavbou, kterou navrhl a postavil ústecký stavitel J. Novák. K slavnostnímu vysvěcení nového svatostánku došlo 4. května 1888. Místo se těšilo velké úctě věřících i okolních poutníků. Významnou poctou pro tuto stavbu bylo vyhotovení ústředního oltářního obrazu Nanebevstoupení Páně, který v roce 1884 namaloval ceněný vídeňský malíř Johann Victor Krämer.

Historie kaple svatého Jana Křtitele v Ústí nad Orlicí a s ní spojených lázní se začala psát na konci 18. století. V roce 1794 se oustecká obec oficiálně zavázala lanškrounskému panstvu, že pod horou Kalvárií postaví hostinec a lázně. Hlavním důvodem bylo tehdejší zjištění, že ve městě chybí letní hostinec, kam by řemeslničtí tovaryši mohli v neděli a ve svátek docházet za odpočinkem. Samotná realizace objektu hostince a lázní v lokalitě „V Lázních“ proběhla v roce 1805. Hned o rok později, v roce 1806, byla v těsné blízkosti lázeňského areálu přistavěna klasicistní kaple svatého Jana Křtitele. Její vznik byl iniciován na popud lékaře Františka Lékoslava Korába. Na její slavnostní vysvěcení si však místní museli několik let počkat – došlo k němu 24. června roku 1812.

Drobné sakrální stavby, mezi které patří kříže, boží muka a výklenkové kapličky, tvoří neodmyslitelný kolorit české krajiny. Nejinak je tomu ve Lhotce, dnes místní části České Třebové, kde se v malebném prostředí na travnatém svahu u cesty nachází půvabná výklenková kaplička zasvěcená Panně Marii. Z hlediska architektury se jedná o drobnou, vertikálně orientovanou zděnou stavbu, která vyniká svou čistě bílou omítkou. Kaplička je citlivě zasazena do přírodního rámce pod strání, kde ji z obou stran obklopují vzrostlé okrasné jehličnany v podobě tújí a cypřišů, jež stavbu opticky chrání a zvýrazňují v okolním travnatém terénu. Stavba se skládá ze tří základních, stupňovitě oddělených částí, které na sebe harmonicky navazují.

Počátky sakrální stavby na Lhotce jsou hluboce spjaty s tragickými událostmi, které obec postihly v sedmdesátých letech 18. století. V letech 1770 až 1773 zasáhla kraj katastrofální neúroda a nedostatek potravin byl tak zoufalý, že místní obyvatelé byli nuceni z hladu konzumovat různé náhražky, jako byl jetel, lebeda, kopřivy a dokonce i kůra stromů. Tento vleklý hladomor a oslabení organismu vyústily v roce 1773 ve vypuknutí epidemie cholery, která pro obec znamenala naprostou zkázu. Nemoc postihla drtivou většinu obyvatel a přežilo ji pouhých padesát lidí. Ti, kteří kruté rány osudu přečkali, se sešli na vyvýšeném místě v obci a pod širým nebem společně konali pobožnost. 

Hlavním písemným pramenem o počátcích poutního místa je stará pamětní kniha, jejíž autoři zachytili zakládání i další osudy kaple. Kniha začíná vyprávěním o zázračném uzdravení. Lidé již odedávna znali sílu zdejšího léčivého pramene, kterému přezdívali Pavlova studánka. Poutníci do ní ze vděčnosti vhazovali drobné mince. Mladík jménem Jakub Pivoňka však tyto peníze ze studánky kradl a propíjel. Za tento hřích ho stihl boží trest – začal prudce ztrácet zrak, až nakonec ve dne viděl jen velmi slabě a v noci vůbec. Jakub si své pochybení uvědomil, činil pokání a ukradené peníze vrátil; část věnoval kostelu na svíce a zbytek vhodil zpět do pramene. Poté se na Horách pomodlil, omyl se posvátnou vodou a zrak se mu zázračně vrátil. Zprávy o dalších uzdraveních se rychle šířily a poutníci se rozhodli, že nad pramenem vybudují důstojnou kapli. 

Kaple Panny Marie v České Třebové představuje hodnotný doklad drobné sakrální architektury z druhé poloviny 18. století na okraji města. Byla vystavěna při hlavní silnici do Svitav ve střední části města, nedaleko od severněji položeného hlavního náměstí, v místě spojení ulic Chorinovy a Moravské. Jedná se o menší zděný objekt vystavěný nad obdélným půdorysem. Průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem, na jehož ose je zahlouben nikový výklenek. V něm je vsazena deska s malbou Panny Marie s Ježíškem. Na ose stěny je proražen obdélný vstup se segmentovým záklenkem, lemuje jej šambrána, dveře jsou dřevěná dvoukřídlá, jištěná novodobou kovanou mříží. 

Kaple svatého Jana Křtitele v Merklovicích (místní část Vamberka) byla postavena v roce 1888 a v následujících letech se začala objevovat na pohlednicích obce. Stavební sloh odpovídá trendu pozdního 19. století, neboť byla vybudována v jednoduchém, ale důstojném stylu s prvky novogotiky a novorenesance. Kaplička je zděná stavba s věžičkou (sanktusníkem), ve které je umístěn zvon, který se v minulosti používal nejen k náboženským účelům, ale i jako varovný signál, například při požárech. Právě zvonění v poledne a klekání patřilo po desetiletí k tradičnímu rytmu života v Merklovicích, ale doba socialismu církevním tradicím a stavbám příliš nepřála.

Historie osady Sebranice byla odjakživa úzce spjata s napoleonskými válkami a státním bankrotem Rakouska v roce 1811. Tehdy panovala obrovská bída a vamberská vrchnost se rozhodla pomoci bezzemkům a lidem v nouzi. Vrchnost nechala vykácet lesy v údolích východně od města a parcely nabídla za velmi nízkou cenu. Tak vznikla osada Sebranice. Byl zde vystavěn také hostinec, u něhož vyvěral pramen, zdroj vody pro zdejší obyvatele. V roce 1894 nechali místní studánku zastřešit vybudováním malé kapličky, kterou zasvětili Panně Marii, jejíž obrázek odjakživa visel na drobným oltáříkem.

Malebná kaplička Všech svatých byla postavena v barokním slohu, který v této oblasti dominoval v 17. a 18. století. Vzhledem k tomu, že hlavní rozmach sakrálních staveb ve Vamberku probíhal mezi lety 1696 a 1713, je velmi pravděpodobné, že kaple Všech svatých vznikla v tomto širším období nebo krátce po něm. Přesné datum výstavby se však nepodařilo zjistit, stejně jako konkrétní jméno stavitele nebo architekta. Podobné drobné kaple však většinou nechávali stavět lidé jako projev díků za přečkání moru, hladomoru nebo jako výraz osobní víry bohatších rodin z Vamberka. Církevní památka byla opravena v roce 1826, kdy ve Vatikánu vládl papež Lev XII., o čemž vás informuje nápis nad vchodem do kaple.