Budovu dnešního Husova sboru v blízkosti rybníka vystavěl roku 1892 pro své potřeby tělovýchovný spolek Sokol a to podle návrhu stavitele Jana Kunčara. Její stavba se setkala s nevolí obecní rady, v níž zasedali měšťané německé národnosti, a proto se ji podařilo otevřít až 24.–25. června následujícího roku. Zpočátku to byla pouze přízemní budova, ovšem během následujících dalších 16 let byla postupně dostavována. Na její někdejší tělovýchovný účel dodnes upomínají především podlouhlá okna po stranách. Kromě toho sloužila též jako kulturní středisko a hrávalo se v ní také divadlo. Od roku 1898 v ní fungovala veřejná čítárna a mezi lety 1904 a 1920 veřejná knihovna. Za první světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret a během této doby byla silně devastována.

Předchůdcem dnešního kostela sv. Jiří v Pivíně byl utrakvistický svatostánek, o němž existuje první zmínka z roku 1519, ale není jisté, jestli stával na stejném místě. Během třicetileté války byl dvakrát vypleněn a v červenci roku 1712 vyhořel. Oprava nepřicházela v úvahu, proto opat hradišťského kláštera Bernard Wancke rozhodl o výstavbě nového kostela. Podle některých domněnek plán vyhotovil Jan Blažej Santini-Aichel, ale odborníci jsou k tomuto tvrzení velmi skeptičtí. Pro nedostatek důkazů se přiklánějí spíše k tomu, že kostel navrhl někdo ze Santiniho žáků. Kostel byl dostavěn roku 1716 a vysvěcen až roku 1907. Jedná se o jednolodní barokní stavbu, která byla vybavována postupně dle finančních možností farnosti.

Kostel Božského Srdce Páně v Olomučanech byl vystavěn v letech 1939 – 1940 podle projektu brněnského architekta Stanislava Kučery. Vznikl tedy za poměrně krátký čas, jelikož s výstavbou výrazně pomáhali místní obyvatelé, které vedl zdejší stavitel František Veselý a díky tomu mohl být již po roce slavnostně vysvěcen. Do věže kostela byly zavěšeny dva zvony, svatý Michael (300 kg) a svatý Jan Křtitel (350 kg), které byly ulité roku 1918 v Brně, takže předtím, než se dostaly do Olomučan, patrně visely v jiném svatostánku. V kněžišti nad hlavním oltářem se nachází vitráž Božského Srdce Páně, kterou navrhla akademická malířka Sabina Kratochvílová koncem 20. století.

Roudno bylo v dávné minulosti patrně součástí farnosti ve Dvorcích, ale později se i zde rozšířila protestantská konfese. V roce 1656 byl v Roudně dostaven kostel sv. Michaela Archanděla. Jednalo se tehdy patrně o kostel filiální. Podle dobových zápisů zde byla v roce 1782 zřízena lokálie a o dva roky později kuracie. Kostel byl upravován v 19. století a znovu pak v letech 2008 - 2009 s celkovými náklady 2,4 miliony korun. Na věži kostela jsou zrekonstruovány věžní hodiny, ciferníky jsou z 24 kt. zlata. Kostel je zapsán mezi kulturní památky ČR.

Kostel Povýšení svatého Kříže pochází z roku 1754, ale na jeho místě stávala už dříve křesťanská svatyně, která byla postavená zřejmě spolu se vznikem města, tedy krátce po roce 1336 kdy krajinu kolonizovali Šternberkové, kteří v okolí těžili železnou rudu. Kostel v nynější podobě je výsledkem plánů fulneckého stavitele Mikuláše Thalherra. Po roce 1945 byl zcela zničen interiér. K opravě vnějších částí došlo v letech 1998 - 1999 podle původních plánů za pomoci prostředků Ministerstva vnitra Spolkové republiky Německo, na což upozorňuje i pamětní deska vsazená do fasády. Dnes kostel mimo jiné slouží k výstavám a koncertům, stejně tak k bohoslužbám na svátek Povýšení svatého Kříže.

Stranou současného rušného centra města Šenov, na západním okraji bývalého zámeckého parku v mírně svažitém terénu se nachází farní kostel Boží Prozřetelnosti. Honosná a okázalá rokoková stavba, je ojedinělá svým pojetím v někdejším prostředí vesnice jakou Šenov býval. Rokokový chrám na půdorysu oválu, nazývaný často Perlou Slezska, byl vystavěn z podnětu Karla Františka barona Skrbenského z Hříště a dokončen v roce 1764. Autorem projektu bývá označován málo známý architekt Jakub Pánek. Kostel tvořil kdysi spolu se zámkem a zámeckým dvorem centrum bývalého bohatého šenovského panství baronů Skrbenským. 

Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se bohoslužby evangelické církve konaly nejprve v šenovské obecné škole a když její prostory přestaly kapacitně dostačovat, věřící začali využívat místní hřbitovní kapli. V roce 1935 bylo rozhodnuto o stavbě kostela, jehož základní kámen byl položen v červnu 1936 a dostavěn byl přesně za rok. Slavnostně vysvěcen byl 29.6. 1937 spolu se zvony Petrem a Pavlem. Na novostavbě nebylo potřeba žádných oprav, přesto se kostel postupně modernizoval. V roce 1946 se šenovský sbor osamostatnil a byly pořízeny varhany (1947), pohřební nosítka, elektrické svícny na oltář a další drobnosti (1950). Roku 1964 bylo nainstalováno topení do kostelních lavic a o deset let později byla kvůli poškození vyměněna původní barevná mozaiková skla za čirá. 

Během padesátých a šedesátých let 20. století stoupal počet obyvatel Ostravy a tak prostory kostela v městské čtvrti Zábřeh určené pro 120 lidí přestaly počtu věřících dostačovat. V roce 1968 se v době politického uvolnění našla odvaha i odhodlání postavit nový kostel. Základní kámen byl vysvěcen roku 1969, ale začátek normalizace další výstavbě na rozsáhlém sídlišti v Ostravě -Výškovicích zabránil. O dostavbě, v podstatě realizaci celé stavby, se tak začalo uvažovat po roce 1989. Protože obecně zůstával na Moravě počet věřících vysoký, farnost přijala návrh brněnského architekta Marka Štěpána na výstavbu kostela, věže a pastoračního centra. Stavba probíhala v letech 2004 -2007 za působení otce Vítězslava Řehulky. Má elipsovitý půdorys a vedle stojí 30 metrů vysoká věž se třemi zvony z roku 2005.

Dne 11. května 1924 byl slavnostně položen základní kámen Husova sboru ve Staré Bělé, který byl budován svépomocí členů církve a vznikl podle plánů Ostravského stavitele Pazourka. Stavělo se rychle, neboť v říjnu stejného roku začal sloužit svému účelu. V padesátých letech 20. století prošel několika stavebními úpravami. Ve 21. století proběhla rekonstrukce zadního traktu, aby se zde mohli i nadále scházet věřící v odpovídajících podmínkách. Sbor však slouží nejen věřícím Církve československé husitské, ale stal se místem setkávání lidí s lidmi a otevřeným prostorem napříč celou společností. V husitském kostele se konají občasné koncerty, besedy a další společenské akce.

Farní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé stojí na vyvýšeném místě nad středem obce, kolem které se až do poloviny 19. století rozkládal hřbitov. Autorem návrhu kostela byl pravděpodobně příborský stavitel Václav Röhrich. Stavba stojí poblíž místa bývalého hřbitovního kostela svatého Mikuláše, který byl ze dřeva a v roce 1790 byl stržen. Nový jednolodní kostel se stavěl od 60. let 18. století do roku 1779. Záhy po dostavbě se však objevily trhliny a okolí kostela muselo být odvodněno. Spolu s odvodněním a opravami byla postavena fara a zřízen hřbitov. Slavnostního vysvěcení se kostel dočkal až v roce 1801, konkrétně 13. a 14. července. Během svěcení byly do oltáře uloženy ostatky svatého Urbana, svatého Vitalise a svaté Korony.