V obci Čechy pod Kosířem byl v 18. století postaven barokní kostel svatého Jana Křtitele, který nahradil první svatostánek, stojící na vyvýšenině nedaleko staré tvrze v zámeckém parku. Ten svou kapacitou již nepostačoval rostoucímu počtu farníků a proto bylo v roce 1781 započato se stavbou nového kostela na místě farských mlatů. Stavbu inicioval tehdejší farář Jan Červinka. Autorem projektu byl Jan Petr Ceroni a dokončen byl v roce 1794. Pod kostelem bývala hrobka šlechtického rodu Silva-Tarouca až do roku 1923, kdy musely být kvůli spodní vodě ostatky zemřelých převezeny do nové hrobky v zámeckém parku.

Kostel svatého Cyrila a Metoděje v Chudobíně, zvaný také jako Husitský sbor svatého Cyrila a Metoděje byl vystavěn v letech 1923 – 1925 z iniciativy Josefa Žídka, faráře československé církve husitské. Základní kámen byl položen 27. května 1923 a kostel byl dokončen roku 1925. Mezitím však farář Žídek přestoupil k pravoslaví a kostel byl vysvěcen jako ortodoxní. Během následujících let probíhal spor mezi církví husitskou a nově vzniklou pravoslavnou o vlastnictví kostela. Ten v roce 1934 připadl československé církvi husitské. Farář Žídek proto v letech 1934 - 1935 inicioval výstavbu nového pravoslavného kostela stejného zasvěcení. První bohoslužba československé církve husitské proběhla v kostele dne 6. března 1936. V kostele se nacházejí oltářní obrazy, které namaloval litovelský rodák Alois Kučera. V roce 1966 sem byly přemístěny varhany ze zrušeného Červeného kostela v Olomouci.

Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje byl v hanácké obci Chudobín vystavěn v letech 1934 - 1935. Ještě předtím, roku 1924 byl na jinde ve vesnici vysvěcen jiný kostel sv. Cyrila a Metoděje. Stalo se tak z iniciativy Josefa Žídka, faráře československé církve husitské, který inklinoval k pravoslaví a tak byl kostel vysvěcen jako ortodoxní. Během následujících let probíhal spor mezi církví husitskou a pravoslavnou, která teprve začínala své působení v čs. republice, o vlastnictví kostela. Ten v roce 1934 připadl československé církvi husitské. Farář Žídek přešel k pravoslavné církvi a v letech 1934 - 1935 proto z jeho iniciativy vznikl nový pravoslavný kostel stejného zasvěcení. 

Raně barokní kostel svatého Jakuba a Filipa v Litovli byl na Staroměstském náměstí postaven koncem 17. století a zaujal tak místo starého románského kostelíku z přelomu 12. a 13. století. Přestavba tohoto zchátralého kostelíka byla zahájena v roce 1692. Půdorys původní stavby byl prodloužen na straně kněžiště i na straně chóru, zdivo bočních stěn zůstalo částečně zachováno, jak doložil archeologický průzkum v roce 1998. Stavbu provedl stavitel Adam Glöckl z Olomouce spolu s polírem Ambrožem Lachmannem v letech 1692–1694. Přestavbu připomíná deska, zasazená na zdi kůru. Na přestavbu kostela přispěly litovelské cechy, jejichž znaky jsou zobrazeny na vybavení kostela. Kostel byl vysvěcen 1. května 1694 uničovským děkanem Karlem Ferdinandem Doleatorem.

Budovu dnešního Husova sboru v blízkosti rybníka vystavěl roku 1892 pro své potřeby tělovýchovný spolek Sokol a to podle návrhu stavitele Jana Kunčara. Její stavba se setkala s nevolí obecní rady, v níž zasedali měšťané německé národnosti, a proto se ji podařilo otevřít až 24.–25. června následujícího roku. Zpočátku to byla pouze přízemní budova, ovšem během následujících dalších 16 let byla postupně dostavována. Na její někdejší tělovýchovný účel dodnes upomínají především podlouhlá okna po stranách. Kromě toho sloužila též jako kulturní středisko a hrávalo se v ní také divadlo. Od roku 1898 v ní fungovala veřejná čítárna a mezi lety 1904 a 1920 veřejná knihovna. Za první světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret a během této doby byla silně devastována.

Předchůdcem dnešního kostela sv. Jiří v Pivíně byl utrakvistický svatostánek, o němž existuje první zmínka z roku 1519, ale není jisté, jestli stával na stejném místě. Během třicetileté války byl dvakrát vypleněn a v červenci roku 1712 vyhořel. Oprava nepřicházela v úvahu, proto opat hradišťského kláštera Bernard Wancke rozhodl o výstavbě nového kostela. Podle některých domněnek plán vyhotovil Jan Blažej Santini-Aichel, ale odborníci jsou k tomuto tvrzení velmi skeptičtí. Pro nedostatek důkazů se přiklánějí spíše k tomu, že kostel navrhl někdo ze Santiniho žáků. Kostel byl dostavěn roku 1716 a vysvěcen až roku 1907. Jedná se o jednolodní barokní stavbu, která byla vybavována postupně dle finančních možností farnosti.

Kostel Božského Srdce Páně v Olomučanech byl vystavěn v letech 1939 – 1940 podle projektu brněnského architekta Stanislava Kučery. Vznikl tedy za poměrně krátký čas, jelikož s výstavbou výrazně pomáhali místní obyvatelé, které vedl zdejší stavitel František Veselý a díky tomu mohl být již po roce slavnostně vysvěcen. Do věže kostela byly zavěšeny dva zvony, svatý Michael (300 kg) a svatý Jan Křtitel (350 kg), které byly ulité roku 1918 v Brně, takže předtím, než se dostaly do Olomučan, patrně visely v jiném svatostánku. V kněžišti nad hlavním oltářem se nachází vitráž Božského Srdce Páně, kterou navrhla akademická malířka Sabina Kratochvílová koncem 20. století.

Roudno bylo v dávné minulosti patrně součástí farnosti ve Dvorcích, ale později se i zde rozšířila protestantská konfese. V roce 1656 byl v Roudně dostaven kostel sv. Michaela Archanděla. Jednalo se tehdy patrně o kostel filiální. Podle dobových zápisů zde byla v roce 1782 zřízena lokálie a o dva roky později kuracie. Kostel byl upravován v 19. století a znovu pak v letech 2008 - 2009 s celkovými náklady 2,4 miliony korun. Na věži kostela jsou zrekonstruovány věžní hodiny, ciferníky jsou z 24 kt. zlata. Kostel je zapsán mezi kulturní památky ČR.

Kostel Povýšení svatého Kříže pochází z roku 1754, ale na jeho místě stávala už dříve křesťanská svatyně, která byla postavená zřejmě spolu se vznikem města, tedy krátce po roce 1336 kdy krajinu kolonizovali Šternberkové, kteří v okolí těžili železnou rudu. Kostel v nynější podobě je výsledkem plánů fulneckého stavitele Mikuláše Thalherra. Po roce 1945 byl zcela zničen interiér. K opravě vnějších částí došlo v letech 1998 - 1999 podle původních plánů za pomoci prostředků Ministerstva vnitra Spolkové republiky Německo, na což upozorňuje i pamětní deska vsazená do fasády. Dnes kostel mimo jiné slouží k výstavám a koncertům, stejně tak k bohoslužbám na svátek Povýšení svatého Kříže.

Stranou současného rušného centra města Šenov, na západním okraji bývalého zámeckého parku v mírně svažitém terénu se nachází farní kostel Boží Prozřetelnosti. Honosná a okázalá rokoková stavba, je ojedinělá svým pojetím v někdejším prostředí vesnice jakou Šenov býval. Rokokový chrám na půdorysu oválu, nazývaný často Perlou Slezska, byl vystavěn z podnětu Karla Františka barona Skrbenského z Hříště a dokončen v roce 1764. Autorem projektu bývá označován málo známý architekt Jakub Pánek. Kostel tvořil kdysi spolu se zámkem a zámeckým dvorem centrum bývalého bohatého šenovského panství baronů Skrbenským.