Pivín - kostel sv. Jiří
Předchůdcem dnešního kostela sv. Jiří v Pivíně byl utrakvistický svatostánek, o němž existuje první zmínka z roku 1519, ale není jisté, jestli stával na stejném místě. Během třicetileté války byl dvakrát vypleněn a v červenci roku 1712 vyhořel. Oprava nepřicházela v úvahu, proto opat hradišťského kláštera Bernard Wancke rozhodl o výstavbě nového kostela. Podle některých domněnek plán vyhotovil Jan Blažej Santini-Aichel, ale odborníci jsou k tomuto tvrzení velmi skeptičtí. Pro nedostatek důkazů se přiklánějí spíše k tomu, že kostel navrhl někdo ze Santiniho žáků. Kostel byl dostavěn roku 1716 a vysvěcen až roku 1907. Jedná se o jednolodní barokní stavbu, která byla vybavována postupně dle finančních možností farnosti.
Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace snaží dostat, aby po nezbytných úkonech shrábli zaslouženou odměnu v podobě slepičích nebo čokoládových vajíček, ušatých zajíčků či tekutých panáčků, jichž je někdy až moc. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do obce Skalka nedaleko Prostějova. Cesta po dálnici proběhla bez problémů, takže jsme zanedlouho dorazili do našeho cíle, proslaveného především lázněmi s minerálními prameny unikátního složení.
Právě na okraji lázní jsme zaparkovali naše černé SUV a vzápětí jsme za krásného slunečného počasí vyrazili nejen na obhlídku léčebného areálu, ale také na trasu naučné stezky, která nás zavedla do sousední obce Pivín a zase zpět. Během putování po stezce jsme si mimo jiné prohlédli kostel sv. Jiří v Pivíně, dominantu této malebné obce na návsi. Svatostánek byl sice obklopen stromy, ale protože ještě nebyly na jaře olistěné, nijak nám nezakrývaly výhled na jednolodní církevní stavbu. Jak jsme se k němu blížili, všimli jsme si malé kapličky Panny Marie, přistavěné k ohradní kostelní zdi a tak jsme k ní ihned zamířili. Když jsme k ní přišli, díky otevřeným dveřím jsme nahlédli dovnitř. V interiéru jsme spatřili obraz zmíněné světice a malý oltářík s květinovou výzdobou, ale mnohem více nás zaujal minerální pramen.
Ten se nacházel přímo u vstupu do kapličky a údajně měl zázračnou moc. Na vlastní kůži jsme sice jeho účinky nevyzkoušeli, ale i tak jsme se zde cítili velmi dobře. Následně jsme obešli kolem dokola kostel sv. Jiří a postupně si prohlédli jeho ploché kněžiště s oválným oknem, přilehlou sakristii a boční strany s lisénovými rámy. Následně jsme vstoupil brankou ve zdi na církevní pozemek a obdivovali čtyřbokou věž, zakončenou cibulovou bání s lucernou. Na ciferníkových hodinách jsme si zkontrolovali správný čas, který nás nijak netlačil a tak jsme v klidu pokračovali v prohlížení svatostánku. Za okny ve zvonici se ukrývalo pět zvonů z roku 1968, které nahradily jejich předchůdce, pořízené po první světové válce. Ty pro změnu vystřídaly původní zvony, přičemž nejstarší pocházel z roku 1749, ale byl zrekvírován pro válečné účely.
Vnitřek věže prosvětlovalo několik oken a pod tím nejspodnějším jsme spatřili vchod s kamenným ostěním, vedle něhož visel dřevěný kříž. V nadpraží s frontonem jsme objevili vyryté letopočty 1712, 1716, 1742 a 1927. Masivní dřevěné vyřezávané dveře s florálním motivem a rokají z roku 1927 byly otevřeny, takže jsme pochopitelně neodolali a vstoupili dovnitř. Vzápětí nás sice zastavila kovová mříž, přes kterou jsme shlédli alespoň část interiéru. Viděli jsme hlavní oltář z roku 1743, jemuž dominoval obraz sv. Jiří od olomouckého malíře Handkeho a sochy sv. Augustina a sv. Norberta. Ze stejného roku pocházela dřevěná kazatelna. Dlažba byla novodobá z 80. let dvacátého století, stejně jako kostelní lavice. Zbytek interiéru jsme bohužel nemohli vidět, třeba hudební kůr a boční oltáře.
U dveří visel papír s historickými informacemi, který jsme si pečlivě prostudovali. Dozvěděli jsme se, že předchůdcem dnešního kostela sv. Jiří v Pivíně byl utrakvistický svatostánek, o němž existuje první zmínka z roku 1519, ale není jisté, jestli stával na stejném místě. Během třicetileté války byl dvakrát vypleněn a v červenci roku 1712 vyhořel. Oprava nepřicházela v úvahu, proto opat hradišťského kláštera Bernard Wancke rozhodl o výstavbě nového kostela. Zaujalo nás, že podle některých domněnek plán vyhotovil Jan Blažej Santini-Aichel, ale odborníci byli vždy k tomuto tvrzení velmi skeptičtí. Pro nedostatek důkazů se přiklánějí spíše k tomu, že kostel navrhl někdo z žáků slavného architekta. Zajímavé také bylo, že kostel byl dostavěn už roku 1716, ale vysvěcen byl až roku 1907. Kolem kostela se původně nacházel hřbitov
Barokní stavba byla vybavována postupně dle finančních možností farnosti. V říjnu 1745 věnoval opat Pavel Václavík kostelu sv. Jiří milostný obraz Panny Marie a do Pivína se začaly konat poutě. Nejrozsáhlejší úprava interiéru proběhla v druhé polovině 20. století po liturgických reformách druhého vatikánského koncilu. Po dočtení textu jsme vyšli ven a po obou stranách vchodu si prohlédli hranolově věžičky, v nichž se schovávaly schody vedoucí na kruchtu a ke zvonům. Pak jsme svou pozornost obrátili k soše sv. Jana Nepomuckého, stojící u vstupní branky. Jednalo se barokní kamenosochařské dílo z roku 1766, obnovené v roce 1844. Tyto informace jsme získali z nápisu na přední straně soklu, zatímco na té zadní bylo vyryto, že k další obnově roku 1972 přispěli Alois a Františka Vrbovi 1972.
Světec v životní velikosti byl oděn do kanovnického roucha, v pravici podél těla držel biret, levice měl pokrčenou, v náručí třímal kříž s korpusem a mučednickou ratolestí. Po jeho prohlídce jsme se přesunuli ke kříži s korpusem Krista, stojící na druhé straně brány, jenž spatřil světlo světa v roce 1844. Potom jsme již kostel opustili a šli se podívat na Rudé armády, ale o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volné chvíli rovněž přečíst. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento slunečný den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme o Velikonocích kráčeli ze Skalky do Pivína a zpět. Pokud jste tato místa rovněž navštívili, můžete napsat své prožity do komentářů pod článkem. Děkujeme. Pomůžete tak ostatním turistům získat nové informace.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/pivin-kostel-sv-jiri
Historie :
Předchůdcem dnešního kostela sv. Jiří v Pivíně byl utrakvistický svatostánek, o němž existuje první zmínka z roku 1519, ale není jisté, jestli stával na stejném místě. Během třicetileté války byl dvakrát vypleněn a v červenci roku 1712 vyhořel. Oprava nepřicházela v úvahu, proto opat hradišťského kláštera Bernard Wancke rozhodl o výstavbě nového kostela. Podle některých domněnek plán vyhotovil Jan Blažej Santini-Aichel, ale odborníci jsou k tomuto tvrzení velmi skeptičtí. Pro nedostatek důkazů se přiklánějí spíše k tomu, že kostel navrhl někdo ze Santiniho žáků. Kostel byl dostavěn roku 1716 a vysvěcen až roku 1907. Jedná se o jednolodní barokní stavbu, která byla vybavována postupně dle finančních možností farnosti. Oltářní obraz sv. Jiří namaloval Josef Handke. Kolem kostela se původně nacházel hřbitov. V říjnu 1745 věnoval opat Pavel Václavík kostelu sv. Jiří milostný obraz Panny Marie a do Pivína se začaly konat poutě. První kostelní zvon byl pořízen v roce 1749. Na konci 19. století byl pořízen poslední, čtvrtý zvon. Během první světové války byly zvony zabaveny. Nové zvony byly posvěceny v roce 1924. Současné zvony vyzvání od 20. července 1968. Nejrozsáhlejší úprava interiéru proběhla v druhé polovině 20. století po liturgických reformách 2. vatikánského koncilu. Při severní straně kostelní zdi stojí kaple Panny Marie, u které je vodní pramen.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Obec Pivín nemá turistickou známku.
