Na území obce Rozvadovice nedaleko královského města Litovel stojí kostel Nejsvětější Trojice. Jeho předchůdcem byla kaple, postavená roku 1776 na návsi. Vlastní kostel byl vystavěn v letech 1935 až 1936 právě místo kaple. Podoba kostela se od té doby do současnosti nezměnila, pouze roku 2008 byla vyměněna střešní krytina a v říjnu 2013 proběhla oprava fasády kostela. Projekt vypracoval český architekt Klaudius Madlmayr, jehož tvorbu lze zařadit do meziválečného neoklasicismu a monumentalismu. Vytvořil mnoho návrhů pro římskokatolickou církev a navrhl také množství úředních budov, především na Moravě. Spolupracoval se sochařem Juliem Pelikánem. Mnoho jeho staveb je spojeno s kultem sv. Cyrila a Metoděje.

Křelov na Olomoucku je poprvé zmiňován v roce 1275 a už čtyři roky poté se v historických análech objevily také zprávy o zdejším kostele. Podle této listiny byl velmož Časta ve sporu se sousedním vladykou Pardusem z Horky o patronátní právo nad kostelem v Křelově, z něhož vzešel jako vítěz. O jeho vzhledu a umístění se však žádné zprávy nedochovaly. Byl patrně menší stavbou a podle mínění farní kroniky stál na návrší na místě nynější kapličky Panny Marie. Patronem kostela byl od roku 1329 řád sester sv. Kláry z Olomouce. To platilo až do roku 1684 je jako patron kostela uváděn klášter Hradisko. Kostel byl patrně již odpradávna zasvěcen sv. Jiljí. Tento původem řecký poustevník je patronem dobročinnosti, tělesně postižených, kojících matek, lesů a kovářů. Svátek počátkem září tak spolu s Křelovskými slavili také v sousedním Břuchotíně, Řepčíně a ve Skrbeni, které do zdejší farnosti dříve patřily. Kromě toho zde byla i farní škola. Zprávy o ní jsou už z roku 1662.

Kostel sv. Petra a Pavla byl v Brodku u Konice postaven v letech 1801- 1802 zřejmě na místě starší kaple z roku 1725, která svou velikostí již nedostačovala potřebám věřících. Dnešní vzhled kostela je výsledkem rekonstrukce střechy, krovů a fasád provedené v letech 2003-2005. Vnitřní vybavení pochází především z první poloviny 19. století, části jsou i novodobé. Hlavnímu oltáři dominuje obraz Loučení apoštolů sv. Petra a Pavla od vídeňského malíře Josefa Redla z roku 1802 darovaný kostelu baronem Langem. Varhany z roku 1806 vytvořil brněnský mistr Sieber a do Brodku byly dovezeny v padesátých letech 20. století ze Slovenska. Stropní malby Ježíše s apoštoly, Svaté rodiny a Obrácení sv. Pavla jsou dílem prostějovského malíře Tašnera z roku 1898. Zvony pojmenované Petr a Pavel, Ignác z Loyoly a Panna Maria Lourdská pocházejí z naší nejznámější současné zvonařské dílny L. Dittrichové a byly vysvěceny roku 1990.

Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v městské části Brno-Žabovřesky byl postaven na místě zničené kaple na Foerstrově ulici v letech 1994 - 1995. Dne 27.5.1995 byl vysvěcen brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem. Architektem stavby byl Josef Opatřil, který v roce 1992 vyhrál výběrové řízení na projektovou dokumentaci pro stavbu kostela. V roce 2015 se slavilo výročí 20 let od posvěcení kostela a zároveň také výročí 200 let od narození představitele Salesiánů. V rámci oslav bylo vybudováno také osvětlení věže kostela, které je viditelné se širokého okolí a tento v noci osvětlený kostel tak vytváří výraznou dominantu městské části Brno-Žabovřesky. Zajímavostí je také barva osvětlení, která se řídí liturgickým rokem, můžeme tak v rámci jednoho roku průběžně vidět všechny liturgické barvy.

Husův sbor v brněnské čtvrti Královo Pole byl postaven v roce 1925 podle projektu architekta Josefa Nováka na nároží ulic Svatopluka Čecha a Charvatské. O výstavbě sboru nově založené husitské církve v Brně bylo rozhodnuto v roce 1924 a ještě téhož roku na podzim byla uspořádána architektonická soutěž, přičemž v lednu 1925 byl přijat návrh architekta Josefa Nováka. Konstruktivistickou stavbu budovala firma Grüm a Dejmek a ke slavnostnímu otevření Husova sboru došlo 25. října 1925, u něhož byli přítomni i patriarcha Karel Farský a olomoucký biskup Josef Rostislav Stejskal. V nároží budovy se nachází mohutná věž se schodištěm. Sbor má dva sály, v přízemí sál divadelní, v prvním patře potom prostý bohoslužebný sál bez kněžiště pouze s oltářem, který je vyvýšen na několika stupních. Průčelí sboru je zapsáno na seznam kulturních památek České republiky. Tento chrám využívá ke svým bohoslužbám též brněnský církevní sbor evangelické církve augsburského vyznání. 

Současný barokní kostel ve slezské obci Hať nedaleko hranic s Polskem byl postaven z cihel a kamene roku 1731 na místě původního dřevěného svatostánku se zvonicí z počátku 16. století. O jeho výstavbu se zasloužila opavská jezuitská kolej, které zdejší panství náleželo a pro obec Hať to byla věru velká událost. Za dobu téměř 300 let prošel chrám mnoha opravami a rekonstrukcemi. Poslední a jedna z největších v jeho historii byla provedena v období let 1996 - 2000. Při ní byly provedeny opravy krovů, střechy a věže včetně výměny krytiny. Opravena byla kupole věže a kříž na jejím vrcholu byl pozlacen. Rekonstrukcí prošly i věžní hodiny a fasáda celého kostela. Při vnitřních úpravách byla provedena kompletní rekonstrukce elektroinstalace včetně osvětlení a ozvučení. Nový nátěr dostaly lavice, boční vstupy na kůr byly propojeny s hlavním vchodem a celý kostel byl vymalován.

První zmínka o kostele sv. Jana Křtitele V Hlučíně je z roku 1378 v souvislosti se stavbou bočního oltáře, nicméně kdo a kdy jej postavil, není známo. Přesto patří mezi nejstarší kostely v širém okolí města. Roku 1508 byla přistavěna kaple sv. Anny, přičemž kaple sv. Andělů a presbytář jsou ještě starší. Roku 1522 došlo k přístavbě kaple sv. Michaela, tedy dnešního Boží hrobu a kaple Panny Marie Egyptské, která dnes slouží jako boční vchod. V roce 1597 se sesula věž a pobořila část kostela, před adventem roku 1608 byl kostel opět zaklenut a byla ukončena oprava. Při velkém požáru roku 1616 spadlo klenutí kostela, silný žár roztavil i zvony. Roku 1618 byl kostel nově zaklenut valenou klenbou s lunetami.

První kostel byl dřevěný a stával o něco blíže k městu. Několikrát vyhořel, a to v roce 1645, 1802 a naposledy v 1945, kdy byl zasažen bombou. Základní kámen k dnešnímu zděnému kostelu byl položen 23. 11. 1820. Areál hřbitovního kostela byl uzavřen různorodou ohradní zdí se vstupní bránou z 19. století. Součástí areálu je také márnice - neogotická stavba z režného neomítaného zdiva. Dlouhá ves (dnes ulice Dlouhoveská) byla s Hlučínem sloučena dne 10. 7. 1911 dekretem císaře Viléma II. Kostel se stal kulturní památkou dne 3. 5. 1958.

Evangelický kostel v Hlučíně byl postaven v roce 1862. Stavební místo pro stavbu kostela a hřbitova v Hlučíně daroval dne 13. února 1859 krajský ranhojič Werner z Dlouhé Vsi, který byl kurátorem evangelické církve na Ratibořsku. Dřevo ke stavbě kostela daroval Wilhelm Wettekamp, ředitel Rotschildových statků v Šilheřovicích. Stavbu řídil krajský přednosta Selchov, představitel ratibořského kraje. Na stavbu přispěli domácí evangelické víry, Nadace Gustava Adolfa, centrální spolek v Lipsku a Spolek panen v Ratiboři, který přispěl finančními prostředky na zhotovení oltáře. Stavbu kostela provedl stavitel Gloger z Chuchelné, kameník Arnošt z Koblova a tesařský mistr Wanjura z Hlučína. Varhany do kostela dodala firma Otto Müller z Vratislavi a kostelní zvon darovala evangelická církev z Dortmundu.

Předchůdcem dnešního kostela v Pozořicích byl dřevěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž stával přibližně v místě dnešní farní stodoly a který v roce 1704 vyhořel. Ještě téhož roku nechal kníže Jan Adam z Lichtenštejna položit základy současného chrámu, čímž však aktivity na stavbě skončily. Barokní kostel byl dobudován až v letech 1721–1724 na popud Antonína Floriána z Lichtenštejna. Na stavbu bylo údajně použito kamene ze zříceniny nedalekého hradu Vildenberk. Původně se počítalo s mohutnou stavbou, která měla mít typické barokní věže a zdobení interiérů, ale kvůli nedostatku financí Lichtenštejnů má kostel nakonec současnou podobu.