První zmínka o kostele sv. Jana Křtitele V Hlučíně je z roku 1378 v souvislosti se stavbou bočního oltáře, nicméně kdo a kdy jej postavil, není známo. Přesto patří mezi nejstarší kostely v širém okolí města. Roku 1508 byla přistavěna kaple sv. Anny, přičemž kaple sv. Andělů a presbytář jsou ještě starší. Roku 1522 došlo k přístavbě kaple sv. Michaela, tedy dnešního Boží hrobu a kaple Panny Marie Egyptské, která dnes slouží jako boční vchod. V roce 1597 se sesula věž a pobořila část kostela, před adventem roku 1608 byl kostel opět zaklenut a byla ukončena oprava. Při velkém požáru roku 1616 spadlo klenutí kostela, silný žár roztavil i zvony. Roku 1618 byl kostel nově zaklenut valenou klenbou s lunetami.

První kostel byl dřevěný a stával o něco blíže k městu. Několikrát vyhořel, a to v roce 1645, 1802 a naposledy v 1945, kdy byl zasažen bombou. Základní kámen k dnešnímu zděnému kostelu byl položen 23. 11. 1820. Areál hřbitovního kostela byl uzavřen různorodou ohradní zdí se vstupní bránou z 19. století. Součástí areálu je také márnice - neogotická stavba z režného neomítaného zdiva. Dlouhá ves (dnes ulice Dlouhoveská) byla s Hlučínem sloučena dne 10. 7. 1911 dekretem císaře Viléma II. Kostel se stal kulturní památkou dne 3. 5. 1958.

Evangelický kostel v Hlučíně byl postaven v roce 1862. Stavební místo pro stavbu kostela a hřbitova v Hlučíně daroval dne 13. února 1859 krajský ranhojič Werner z Dlouhé Vsi, který byl kurátorem evangelické církve na Ratibořsku. Dřevo ke stavbě kostela daroval Wilhelm Wettekamp, ředitel Rotschildových statků v Šilheřovicích. Stavbu řídil krajský přednosta Selchov, představitel ratibořského kraje. Na stavbu přispěli domácí evangelické víry, Nadace Gustava Adolfa, centrální spolek v Lipsku a Spolek panen v Ratiboři, který přispěl finančními prostředky na zhotovení oltáře. Stavbu kostela provedl stavitel Gloger z Chuchelné, kameník Arnošt z Koblova a tesařský mistr Wanjura z Hlučína. Varhany do kostela dodala firma Otto Müller z Vratislavi a kostelní zvon darovala evangelická církev z Dortmundu.

Předchůdcem dnešního kostela v Pozořicích byl dřevěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž stával přibližně v místě dnešní farní stodoly a který v roce 1704 vyhořel. Ještě téhož roku nechal kníže Jan Adam z Lichtenštejna položit základy současného chrámu, čímž však aktivity na stavbě skončily. Barokní kostel byl dobudován až v letech 1721–1724 na popud Antonína Floriána z Lichtenštejna. Na stavbu bylo údajně použito kamene ze zříceniny nedalekého hradu Vildenberk. Původně se počítalo s mohutnou stavbou, která měla mít typické barokní věže a zdobení interiérů, ale kvůli nedostatku financí Lichtenštejnů má kostel nakonec současnou podobu.

Římskokatolický kostel Panny Marie Sněžné začali stavět karlovští tesaři pod vedením Jana Žáka z Hážovic dne 1.5.1753 a dokončili jej dne 15.8.1754. Peníze na stavbu mimo jiné poskytl František hrabě ze Žerotína, majitel tehdejšího panství. Stavba byla sroubena na půdorysu řeckého kříže ze dřeva a proto byla ramena zakončena diagonálně. Nachází se na něm neuvěřitelných 24 úhlů a přitom byla celá linie střech vyvedena v jedné přímce. První mše se v novém chrámu konala 15. srpna 1754 a o šest dní později byl kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Další rok zde byl jmenován kaplan, podřízený kostelu v Rožnově, ale již v roce 1784 byl samostatný. Interiér kostela byl původně bez nátěru a to jak stěny, tak i lavice a až před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou, nicméně v roce 1928 nátěr upraven do nynější podoby.

Filiální kostel sv. Mikuláše je s největší pravděpodobností nejstarším kostelem v okresu Nový Jičín. Před zděným kostelem zde byl dřevěný svatostánek, který v Žilině stál už od počátku 13. století. Počáteční tvar kostela byl velmi jednoduchý. Šlo o jednolodní sakrální stavbu s ustupujícím presbytářem, jenž byl již v počáteční fázi budováni kamenné stavby zaklenut. Loď byla podepřena opěráky. Dle otvorů ve zdivu byl strop lodi nejspíše dřevěný a oken bylo mnohem víc a byly mnohem užší (tvarem byla stejná jako nejvýchodnější okno jižního pohledu). Mezi zdivem presbytáře a opěráky je vidět zděná spára, z čehož by se dalo soudit, že presbytář v prvopočátku nepotřeboval podepření.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v době vzniku Nového Jičína na místě původního zřejmě dřevěného svatostánku, o němž existuje první písemná zmínka z roku 1366. Tento kostel v roce 1503 vyhořel a nový dostal již kamennou gotickou podobu. Vznikla jednolodní budova s nevysokou klenbou, s hudební kruchtou nad hlavním vchodem, nízkou šindelovou střechou a malou zvoničkou. V roce 1587 byla zahájena výstavba věže před jeho průčelím, která pak byla v 17. století zvýšena až na dnešní výšku 66 metrů. Po roce 1715 přestal kostel dostačovat velkému počtu věřících a proto byl zbořen a na jeho místě byl v letech 1729 - 1732 postaven nový.

Novojičínský kostel Nejsvětější Trojice v Janáčkových sadech vznikl jako původně gotická stavba kolem roku 1500 a nejprve sloužil jako hřbitovní. Po roce 1584, kdy byl z města vyhnán poslední katolický kněz, se zde konala česká kázání, nejprve bratrská, později luteránská, zatímco ve farním kostele byla kázání německá. Po požáru města v roce 1621 byla o dva roky později nově zaklenuta loď valenou klenbou a roku 1644 byl kostel znovu vysvěcen. Byly zavěšeny také tři zvony, a to zvon sv. Václava, sv. Ondřeje a sv. Martina a od tohoto roku začala svatyně sloužit zase katolické církvi.

Farní sbor v Novém Jičíně vznikl až po druhé světové válce, ale evangelíci zde žili již předtím, protože při sčítání lidu v roce 1890 bylo napočítáno v Novém Jičíně 541 evangelíků, z nichž bylo 151 české národnosti. Roku 1900 proto byla zřízena kazatelská stanice v bytě mladého teologa a vikáře F. Wehrenfenniga pro evangelíky obou národností, tedy české i německé. Veškeré písemnosti, kázání i liturgie byla vedeny v německé řeči, nicméně křty a pohřby pro české členy i v češtině. Nedivili jsme se však tomu, že když čeští evangelíci neznali německou řeč, tak se bohoslužeb nezúčastňovali. Evangelíci toužili pochopitelně po vlastním domě, který by sloužil jako modlitebna a tak se začalo se sbírkami po rodinách i okolních sborech českých i německých. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Cholině vznikl přestavbou staršího gotického kostela zasvěceného sv. Anně, přičemž bylo zachováno středověké jádro. Dříve plochostropý presbytář byl zaklenut koncem 15. nebo počátkem 16. století. Roku 1605 byl kostel renesančně upraven, přičemž byla zaklenuta loď kostela, byla přistavěna sakristie a německá kaple sv. Anny, která se ale bohužel nedochovala, protože byla zbořena roku 1857.