Evangelický kostel na Palackého ulici v Rožnově pod Radhoštěm se stal jednou z mála církevních staveb zbudovaných v padesátých letech 20. století, tedy v době tvrdé komunistické represe vůči církvím. Nicméně o zbudování kostela či modlitebny pro rožnovskou kazatelskou stanici se uvažovalo již roku 1928, kdy byl pro budoucí stavbu zakoupen pozemek a v následujících letech vznikla řada návrhů, jak by měl kostel vypadat. Nakonec synodní rada ČCE v Praze roku 1941 schválila návrh architekta Miloslava Tejce z Brna. Ke stavbě však nedošlo, protože mezitím byl vydán zákaz všech církevních staveb na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. V roce 1949 vytvořil nové plány stavby pražský architekt Bohumil Bareš. Téhož roku však byly vydány tzv. církevní zákony, které podstatně ztížily rozhodování o stavbě.

Kostel Všech svatých byl v Rožnově pod Radhoštěm vystavěn v letech 1745 – 1750, kdy nahradil starý dřevěný kostelík. Kvůli probíhajícím nepokojům byl však včetně interiérů definitivně dokončen až v roce 1752. Od doby výstavby prošel rožnovský kostel řadou větších i menších oprav a rekonstrukcí. Z historických materiálů lze například vyčíst, že při opravě v roce 1805 byla vyměněna kopule, v roce 1876 pak vyměněna plechová střecha za šindel. Dalších oprav se kostel dočkal po 2. světové válce, za které byla střešní krytina i zvony zrekvírovány na válečné účely. Při rekonstrukci horní části věže roku 2007 se našly tři tubusy a měděná schránka s dokumenty a fotografiemi z let 1876–1909. Po rekonstrukci byly historické i současné materiály opět uloženy do tubusů a vloženy do makovice v báni kostela.

První písemná zmínka o německé osadě Lipná pochází z roku 1394 a již tehdy zde stával kostel s vlastní duchovní správou. Velmi pravděpodobně se však jednalo o předchůdce současného svatostánku, který podle některých indicií vznikl v 17. století, ale přesné datum není známo. Na kruchtě se dochoval barokní varhanní pozitiv s datací 1699. V roce 1715 byl pořízen nový oltář a roku 1746 byl kostel opraven do současné podoby či vysvěceny zvony. Další opravy byly provedeny v roce 1772 a v roce 1908 byly pořízeny nové varhany. V roce 1927 byla při opravě položena podlaha z břidlicových tabulí. V roce 1953 při generální opravě byly vyměněny hnilobou zasažené spodní trámy. V roce 2017 byla provedena oprava kamenné zdi postavené v roce 1854. V roce 1996 byly odcizeny sochy sv. Barbory, sv. Vavřince a sv. Anny. 

Kostel sv. Máří Magdalény v obci Boškov byl postaven v roce 1408, ale již o čtyřiadvacet let později byl zničen husitovými vojsky. Vyhořelý kostel roku 1781 nahradila současná stavba, která se dochoval bez větších změn do dnešní doby. V roce 1827 svatostánek získal nový oltářní obraz, druhý zvon, varhany, kazatelnu a byl také vydlážděn. V roce 1912 byly pořízeny nové varhany. V roce 1915 byl odevzdán malý zvon pro válečné účely. Roku 1911 byla břidlicová střecha kostelíka vyměněna za novou z kanadského šindele a o čtyři roky později byl malý zvon pro válečné účely. Nahrazen byl roku 1922 novým zvonem a o pět let později byl kostelík vymalován. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a Boškov začal sloužit spíše pro rekreaci než pro stálé bydlení. 

Kostel sv. Josefa v obci Kozlov byl postaven za jeden rok na místě staré dřevěné zvonice podle plánů stavitele Heinricha Czeschnera z Olomouce. Peníze na výstavbu byly získány ze sbírek obyvatelstva z celého okresu Hranice a když proběhlo v srpnu 1927 slavnostní vysvěcení nového kostela, tak místní lidé nemuseli chodit na mše do přilehlého Slavkova. Dne 17. září 1945 rozhodla vláda o zřízení vojenského tábora Moravský Beroun (později vojenský újezd Libavá), do něhož byla zahrnuta i ves Kozlov. Ještě několik let do kostela mohli lidé chodit, ale na podzim roku 1956 byl inventář převezen do Velkého Újezdu a uložen zčásti v tamním kostele sv. Jakuba Většího a zčásti na faře. Odvezeny byly všechny sochy, obrazy i svatostánek, ale při stěhování se něco ztratilo a nebo rozbilo.

Farní kostel sv. Jiljí v Huzové stojí uprostřed hřbitova, obehnaného kamennou zdí poblíž návsi, který byl již dávno zrušen. Kostel podle některých znalců pochází z 15. stoeltí, podle jiných již z druhé poloviny století čtrnáctého. Historické jádro kostela zahrnuje hranolovitou věž, obvodové zdivo původně plochostropé lodi a křížově zaklenuté kněžiště. Požár roku 1651 zničil i faru a s ní veškeré záznamy, takže o církevním životě v Huzové do poloviny 17. století existují jen kusé informace. Ví se pouze tolik, že Huzová patřila již od roku 1131 k olomouckému biskupství a roku 1351 zde papež Kliment VI. zřídil děkanát, příslušející k litomyšlskému biskupství a spravující osm farností. Po zmíněném požáru byla duchovní správa dočasně přestěhována do Jiříkova, po pěti letech však byla v Huzové postavena nová fara. Loď i kněžiště byly asi nově zaklenuty až po druhém požáru v roce 1787, kdy byl kostel barokizován.

Kostel sv. Marka byl v Litovli postaven na počátku 14. století v gotickém slohu a patronátní právo nad ním měly cisterciačky z kláštera ve Starém Brně až do roku 1562. V roce 1437 vyplenilo kostel vojsko Jana Parduse z Horky a Vratkova. Znovu vysvěcen byl v roce 1444. V letech 1529 – 1532 byl renesančně přestavěn. Během třicetileté války byl kostel poškozen vpádem švédských vojsk a jeho opravy zednickým mistrem Melchiorem Dankem z Olomouce v letech 1675 - 1680 již probíhaly v barokním stylu. Kostelní věž byla zvýšena při přestavbě roku 1699. V první polovině 18. století byla ke kostelu přistavěna tzv. Engelmannova kaple, vysvěcená pravděpodobně v roce 1741. Generální oprava fasády provedena v roce 1986. 

Kostel svatého Františka Serafinského v Chudobíně byl vystavěný v barokním slohu v letech 1714 – 1716 na místě starého gotického kostelíka. Ten byl během třicetileté války velmi poničen, proto se od roku 1661 s povolením olomoucké konzistoře sloužily mše v zámecké kapli. V samotném kostele povolil biskupský ordinariát majiteli panství baronovi Vavřincovi Karlovi Volšinskému sloužit v kostele mše pro jeho rodinu a služebnictvo. S rekonstrukcí kostela zasvěceného sv. Františku Serafinskému bylo započato v roce 1715 a o rok později byl vysvěcen pro stálé bohoslužby. Poslední zásadní úpravy kostela proběhly v roce 1817. V roce 1785 byl založen hřbitov a roku 1846 byla zřízena fara, nová farní budova byla vystavěna v roce 1883.

Farní kostel v Libavé stával již v 16. století a když zchátral, byl na jeho místě v letech 1662 – 1666 vystavěn nový svatostánek. Autorem projektu byl blíže nejmenovaný mistr z Vyškova, pravděpodobně působící v biskupských službách. Stavbu vedl olomoucký mistr Petr Schüller, který za svou práci dostával 12 zlatých týdně. Na biskupském stolci v Olomouci byl v té době Karel z Lichtensteina-Kastelkornu, který vložil do stavby libavského kostela své prostředky. V roce 1781 vyhořela věž kostela po zásahu bleskem, následně byla opravena. Libavský kostel byl v roce 1795 opravován, v letech 1807 - 1808 přestavěn a na svátek sv. Jana Křtitele znovu vysvěcen. V roce 1817 vyhořela část města včetně kostela a fary. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Budišově nad Budišovkou byl postaven v letech 1745 – 1755. Zásluhu na tom má kardinál Ferdinand Julius, hrabě Troyer, který poskytl finance a stal se patronem stavby. Předpokládá se, že architektem byl Nicolas Thalherr, protože je zmíněn na jednom z dobových úředních dokladů. Roku 1767 proběhlo vysvěcení zvonů olomouckým biskupem, hrabětem z Scherfenbergu. V roce 1899 byly šindele na střeše vyměněny za břidlici a o sto let později byly dány nové břidlice. Roku 1912 byla pořízena mozaiková okna, dokončila se přístavba věží a do kostela byla zavedena elektřina. Poslední opravy probíhaly v letech 2022 – 2023.