Římskokatolický kostel Panny Marie Sněžné začali stavět karlovští tesaři pod vedením Jana Žáka z Hážovic dne 1.5.1753 a dokončili jej dne 15.8.1754. Peníze na stavbu mimo jiné poskytl František hrabě ze Žerotína, majitel tehdejšího panství. Stavba byla sroubena na půdorysu řeckého kříže ze dřeva a proto byla ramena zakončena diagonálně. Nachází se na něm neuvěřitelných 24 úhlů a přitom byla celá linie střech vyvedena v jedné přímce. První mše se v novém chrámu konala 15. srpna 1754 a o šest dní později byl kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Další rok zde byl jmenován kaplan, podřízený kostelu v Rožnově, ale již v roce 1784 byl samostatný. Interiér kostela byl původně bez nátěru a to jak stěny, tak i lavice a až před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou, nicméně v roce 1928 nátěr upraven do nynější podoby.

Filiální kostel sv. Mikuláše je s největší pravděpodobností nejstarším kostelem v okresu Nový Jičín. Před zděným kostelem zde byl dřevěný svatostánek, který v Žilině stál už od počátku 13. století. Počáteční tvar kostela byl velmi jednoduchý. Šlo o jednolodní sakrální stavbu s ustupujícím presbytářem, jenž byl již v počáteční fázi budováni kamenné stavby zaklenut. Loď byla podepřena opěráky. Dle otvorů ve zdivu byl strop lodi nejspíše dřevěný a oken bylo mnohem víc a byly mnohem užší (tvarem byla stejná jako nejvýchodnější okno jižního pohledu). Mezi zdivem presbytáře a opěráky je vidět zděná spára, z čehož by se dalo soudit, že presbytář v prvopočátku nepotřeboval podepření.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v době vzniku Nového Jičína na místě původního zřejmě dřevěného svatostánku, o němž existuje první písemná zmínka z roku 1366. Tento kostel v roce 1503 vyhořel a nový dostal již kamennou gotickou podobu. Vznikla jednolodní budova s nevysokou klenbou, s hudební kruchtou nad hlavním vchodem, nízkou šindelovou střechou a malou zvoničkou. V roce 1587 byla zahájena výstavba věže před jeho průčelím, která pak byla v 17. století zvýšena až na dnešní výšku 66 metrů. Po roce 1715 přestal kostel dostačovat velkému počtu věřících a proto byl zbořen a na jeho místě byl v letech 1729 - 1732 postaven nový.

Novojičínský kostel Nejsvětější Trojice v Janáčkových sadech vznikl jako původně gotická stavba kolem roku 1500 a nejprve sloužil jako hřbitovní. Po roce 1584, kdy byl z města vyhnán poslední katolický kněz, se zde konala česká kázání, nejprve bratrská, později luteránská, zatímco ve farním kostele byla kázání německá. Po požáru města v roce 1621 byla o dva roky později nově zaklenuta loď valenou klenbou a roku 1644 byl kostel znovu vysvěcen. Byly zavěšeny také tři zvony, a to zvon sv. Václava, sv. Ondřeje a sv. Martina a od tohoto roku začala svatyně sloužit zase katolické církvi.

Farní sbor v Novém Jičíně vznikl až po druhé světové válce, ale evangelíci zde žili již předtím, protože při sčítání lidu v roce 1890 bylo napočítáno v Novém Jičíně 541 evangelíků, z nichž bylo 151 české národnosti. Roku 1900 proto byla zřízena kazatelská stanice v bytě mladého teologa a vikáře F. Wehrenfenniga pro evangelíky obou národností, tedy české i německé. Veškeré písemnosti, kázání i liturgie byla vedeny v německé řeči, nicméně křty a pohřby pro české členy i v češtině. Nedivili jsme se však tomu, že když čeští evangelíci neznali německou řeč, tak se bohoslužeb nezúčastňovali. Evangelíci toužili pochopitelně po vlastním domě, který by sloužil jako modlitebna a tak se začalo se sbírkami po rodinách i okolních sborech českých i německých. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Cholině vznikl přestavbou staršího gotického kostela zasvěceného sv. Anně, přičemž bylo zachováno středověké jádro. Dříve plochostropý presbytář byl zaklenut koncem 15. nebo počátkem 16. století. Roku 1605 byl kostel renesančně upraven, přičemž byla zaklenuta loď kostela, byla přistavěna sakristie a německá kaple sv. Anny, která se ale bohužel nedochovala, protože byla zbořena roku 1857.

Historie poutního místa v Provodově se začala psát roku 1705, kdy v dolním mlýně pod Maleniskem žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho nemocná žena Anna si stěžovala na bolesti hlavy i očí, neboť ztrácela zrak a marně v modlitbách prosila o své zdraví Pannu Marii. Právě roku 1705 měla sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými. O šest let později, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Psal se rok 1711, kdy oba zamířili na Malenisko, kde stařeček zastrčil hůl do země a pravil „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši " a poté zmizel. Další den šla mlynářka na bohoslužby do pozlovického kostela, kam Provodov dříve patřil, a uviděla, že na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila. Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a napomenul ji, aby o uzdravující vodě řekla i jiným.

Kostel Povýšení sv. Kříže v Brodku u Prostějova byl postaven uprostřed náměstí na místě staršího svatostánku. První zpráva o kostele je z roku 1599, ale je jisté, že je staršího založení. Jak vypadal kostel v původní podobě není známo. Dnešní vzhled získal díky šlechtické rodině z Kleinburgu, jak i dokládá památná deska nad vchodem. Barokní stavba byla dokončena roku 1726. Posvěcen však byl dříve, již roku 1721. Opraven by v letech 1912 - 1913.

Raně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází východně od centra města Ždánice a vznikl přestavbou původní gotické kaple roku 1701. Nový svatostánek nahradil původní kostel sv. Bartoloměje, který stával na jiném místě a byl za Josefa II. zrušen a posléze zbourán. V nedávné době byl opraven.

Kostel svaté Barbory byl postaven uprostřed protáhlé návsi ve svažitém terénu, který dobře kopíruje. Jeho předchůdcem byla kaplička z roku 1658, která sloužila k modlitbám a mším místních občanů. Kaple byla dlouhá 19 metrů včetně věže, která později posloužila jako presbyterium současného kostela. Věží se vstupovalo do kapličky a také do obecní šatlavy, nacházející se ve střední části věže. Když se roku 1659 jeden z vězňů oběsil, bylo vězení přestěhováno do nedaleké budovy radnice. Roku 1691 byl zakoupen velký zvon.