Dne 11. května 1924 byl slavnostně položen základní kámen Husova sboru ve Staré Bělé, který byl budován svépomocí členů církve a vznikl podle plánů Ostravského stavitele Pazourka. Stavělo se rychle, neboť v říjnu stejného roku začal sloužit svému účelu. V padesátých letech 20. století prošel několika stavebními úpravami. Ve 21. století proběhla rekonstrukce zadního traktu, aby se zde mohli i nadále scházet věřící v odpovídajících podmínkách. Sbor však slouží nejen věřícím Církve československé husitské, ale stal se místem setkávání lidí s lidmi a otevřeným prostorem napříč celou společností. V husitském kostele se konají občasné koncerty, besedy a další společenské akce.

Farní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé stojí na vyvýšeném místě nad středem obce, kolem které se až do poloviny 19. století rozkládal hřbitov. Autorem návrhu kostela byl pravděpodobně příborský stavitel Václav Röhrich. Stavba stojí poblíž místa bývalého hřbitovního kostela svatého Mikuláše, který byl ze dřeva a v roce 1790 byl stržen. Nový jednolodní kostel se stavěl od 60. let 18. století do roku 1779. Záhy po dostavbě se však objevily trhliny a okolí kostela muselo být odvodněno. Spolu s odvodněním a opravami byla postavena fara a zřízen hřbitov. Slavnostního vysvěcení se kostel dočkal až v roce 1801, konkrétně 13. a 14. července. Během svěcení byly do oltáře uloženy ostatky svatého Urbana, svatého Vitalise a svaté Korony. 

Historie kostela sv. Mikuláše v Ostravě – Porubě sahá až do 15. století; kdy zde malý gotický kostelíček, který poskytoval duchovní služby obcím Poruba, Vřesina, Svinov a Třebovice. V roce 1787 byla z kapacitních důvodů zahájena jeho přestavba. Byla odstraněna celá příční stěna, kterou procházel hlavní vchod do kostela, vykopány hlubší základy, přebudována klenba kostela a presbytář a kostel byl opatřen novou střechou. Interiér byl vybaven novým hlavním oltářem a dvěma bočními oltáři, pořízeny byly také nové varhany a roku 1795 byla rekonstrukce chrámu hotova. Věž kostela však byla dokončena až v roce 1808. Rekonstrukci se dále nevyhnula ani hřbitovní brána a hřbitovní zeď, bylo rovněž zbudováno nové schodiště k hlavním dveřím kostela. Kostelní věž byla ve velmi špatném stavu, proto byla roku 1909 zrekonstruována do stávající podoby a osazena novými hodinami. 

Přípravy a plány na stavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v Brně Židenicích započaly již v roce 1910, kdy vznikl spolek pro stavbu katolického chrámu, který ihned začal se shromažďováním finančních prostředků. Spolek za tři roky získal přes 1300 členů a již roku 1911 zakoupil za 95 000 korun komplex pozemků o rozloze 29 810 m2. V roce 1914 dal vypracovat od architekta Vladimíra Fischera náčrtek stavby budoucího chrámu, ale přípravy přerušila první světová válka. Základní kámen byl proto položen až 28. října 1928, samotná stavba začala v roce 1932, slavnostně byl kostel vysvěcen 27. října 1935. Jeho autorem je architekt Klaudius Madlmayr. 

Kostel Církve československé husitské v brněnské městské části Židenice byl postaven v letech 1935 – 1936 podle návrhu arch. Stanislava Kučery a zasvěcen Spasiteli. Od té doby se bohoslužby nové husitské církve nemusely konat na různých provizorních místech jako byly náměstí, hasičské skladiště či hřbitov. Stavba si vyžádala 700.000 Kč a obnos byl uhrazován z příspěvků věřících. Kvůli podmáčenému terénu musely být základy provedeny 1,6 m pod úrovní ulice, díky čemuž chrám získal sklepní prostory. Sbor byl slavnostně otevřen 5. července 1936 za účasti patriarchy Gustava Adolfa Procházky a biskupa Josefa Rostislava Stejskala. 

Evangelický kostel v Brně – Židenicích byl zbudován v letech 1934 - 1935 podle funkcionalistického projektu inženýra architekta Miloslava Tejce a pod vedením stavitele Františka Zukala. Kostel byl začleněn do zástavby rodinných domků v Jílkově ulici. Jeho osa je rovnoběžná s ulicí, presbytářem je obrácen k západu a jeho průčelí je funkcionalisticky strohé. Nejvýraznějším prvkem je nevysoká hranolová zvonice, na kterou byly pořízeny hodiny. Tři zvony darovali členové sboru K. Adamus, Fr. Toman a Fr. Pokorný, ale dva z nich byly za války roku 1942 zrekvírovány a zůstal jen nejmenší, sloužící dodnes. Objekt byl propojen otevřenou chodbou s bývalou modlitebnou v zahradě. Na konci 2. světové války byl téměř zničen bombardováním. 

Novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn na vyvýšeném místě podle projektu Wenzela Mattusche z Vejprt v letech 1910 – 1914 a okamžitě se stal dominantou města. V důsledku vypuknutí 1. světové války však nastaly velké obtíže s vnitřním vybavením, takže k vysvěcení chrámu došlo až v říjnu 1918. Kostel byl zbudován z kamene, který byl podle ústní tradice místních obyvatel vytěžen při kopání základů. Přestože kostel stojí na kopci, při kopání základů vytryskl z tohoto kopce silný pramen. Voda posloužila pro celou stavbu a pramen je dodnes činný. Pod sakristií musela být proto zbudována šachta a voda je odváděna do kanalizace. Ještě jedou zvláštností se může tento chrám pochlubit a tou je unikátní klenba, konstruovaná jako kašírovaná rubová skořepina s vyložením kápí jutovým materiálem máčeným v sádře, zavěšenou na v krovu upevněné železné nosníky a roznášecí nosné pruty z pružných silných větví stromů. 

Ve slezském Vítkově návštěvník města najde hned dva kostely zasvěcené Nanebevzetí Panny Marie, které dokonce stojí jen pár desítek metrů od sebe. Starší svatostánek se nachází na okraji hřbitova a byl vybudován roku 1625 na místě původního dřevěného gotického kostela, který již věřícím kapacitně nestačil. O výstavbu nové jednolodní kamenné budovy s vysokou cibulovou věží se zasloužil Vilém Alexander Oderský, jemuž patřil nedaleký hrad Vikštejn. O 200 let později byla nutná rekonstrukce kostela, která proběhla roku 1830, ale takto vydržel jen tři další desetiletí. V říjnu 1860 totiž během oprav věže vznikl požár a starý kostel celý i s vnitřním vybavením vyhořel. Byly zachráněny jen vzácné obrazy křížové cesty od malíře Ignáce Güntera z roku 1771, které jsou umístěny v kostele dodnes. Po požáru bylo započato s opravou kostela a v červnu 1861 byl kostel církevně vysvěcen. 

Římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele byl v centru obce Nový Hrozenkov postaven v letech 1787 – 1789 nedaleko místa, kde čtyřicet let stál jeho dřevěný předchůdce, jehož kapacita věřícím přestala stačit a tak si postavili novou modlitebnu. Jednolodní kostel s hranolovou věží a segmentovým presbytářem je nejstarší zděnou budovou na území dnešního Nového Hrozenkova. Čtvercová věž s hodinami je ukončená cibulovitou střechou s makovicí a kovovým křížem, a v jejích útrobách visí čtyři zvony. Byly sem zavěšeny roku 1960, kdy nahradily původní zvony, zabavené během druhé světové války a byly pojmenovány sv. Jan, Panna Marie a sv. Cyril a Metoděj. V přízemí věže je vchod s kamenným portálem, do něhož byl vyryt letopočet 1789. Na konci hřebenu sedlové střechy se nachází sanktusníková věžička s cibulovou střechou a lucernou.

Kostel Panny Marie Karmelské v Karolínce byl postaven v letech 1994 – 1997 a vysvěcen byl olomouckým arcibiskupem olomouckým Janem Graubnerem. Věž kostela je vysoká více než 30 metrů a pod jejím vrcholem jsou zavěšeny tři zvony z dílny v Halenkově, které byly pojmenovány Štěpán, Václav a Mořic. V interiéru se nachází velká mozaika o ploše 100 m², kterou navrhl a s pomocí věřících i zrealizoval v roce 2016 Juraj Berany. Mozaika představuje Boží milosrdenství rozlévající se do celých dějin spásy a obsahuje tři výjevy ze života Panny Marie: Zvěstování Páně, Ukřižování a Maria pod křížem, Panna Maria Karmelská spolu se svatým Josefem. Do mozaiky i oltáře byly vloženy relikvie svatých a blahoslavených, sv. Zdislavu, sv. Arnolda Janssena, sv. Marii Goretti a bl. Zdenku Schelingovou.