Kostel církve československé husitské byl na dnešní Grygovské ulici ve Velkém Týnci postaven roku 1924 poté, co se po první světové válce téměř polovina místních věřících odklonila od římskokatolické církve a přidala se k nové Církvi československé. Prvním duchovním správcem ve Velkém Týnci byl dekretem Ústředního výboru Církve československé v Praze ze dne 30. července 1920 provizorně ustanoven Innocenc Kuchař. Ve Velkém Týnci však sloužil již od 10. července 1920. Jako farář zde pak setrval až do 1. prosince 1927. Objekt modlitebny slouží svému původnímu účelu dodnes.

Předchůdcem současného kostela byl menší kostel sv. Kunhuty ze 13. století, přičemž první písemná zmínka o současném kostele pochází z roku 1419. V roce 1572 kostel vyhořel a byl renesančně přestavěn. Přibyla k němu také renesanční věž s portálem z roku 1581, na němž se nacházejí erby pána Bernarda ze Žerotína a jeho manželky Anny Estery z Kunovic, v němž je osazena kovaná mříž z 1. poloviny 17. století. Kostel poté ještě několikrát vyhořel, především v období třicetileté války. V letech 1681 až 1682 byla ke kostelu přistavěna barokní kaple Panny Marie a žerotínská oratoř, na níž je vyobrazen žerotínský erb.

Filiální kostel sv. Jakuba Většího byl postaven v blízkosti zámku Kinských roku 1545 v renesančním slohu, přestože vstupní žlábkový portál má gotický charakter. Do poloviny 16. století byl tedy kostelem farním, ovšem za Jana z Pernštejna (1533-1547) byla zdejší farnost sloučena s farností meziříčskou a od té doby se stal kostelem evangelickým. Po obnovení katolické duchovní správy za třicetileté války byl kostel 1628 předán katolíkům a zůstal filiálním kostelem bez samostatné církevní správy. V roce 1681 kostel vyhořel, nicméně již následujícího roku byl opraven.

V prostředí vilové zástavby v parku Botanika vyniká kostel českobratrské církve evangelické. Postaven byl v letech 1908 – 1909 valašskomeziříčským stavitelem J. Demelem podle projektu záhřebského stavitele Leoše Kaldy z roku 1908. Vnitřní vybavení od architektů Pelanta a Sachly bylo v 80. letech 20 století proměněno dle projektu J. Veselého. S budovou kostela je spojená patrová fara zdobená jednoduchými sgrafity. Před rokem 1918 byl ve faře umístěn alumnát pro chudé evangelické studenty a v letech 1907-1922 reformované dívčí gymnázium. V roce 1923 byl ve Valašském Meziříčí ustaven sbor Českobratrské církve evangelické (CČE). V roce 1997 byl areál evangelického kostela a fary prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. V současné době se zde odehrávají mše, koncerty, vážné a duchovní hudby.

Empírový kostel svaté Barbory v Choryni byl vystavěn v letech 1785 – 1790 v bezprostřední blízkosti zámku a zároveň s ním vznikla budova fary. O 100 let později byla postavená nová fara, kostel získal varhany, zvony a byla opravena sakristie. Na konci 20. století dostal kostel nové varhany, došlo k rekonstrukci střechy, fasády a opravě fary. V roce 2009 byla zahájena generální oprava stavby, během které došlo ke snížení hlavního oltáře o 50 centimetrů, bylo vybudováno nové schodiště na kůr, vysušeno zdivo a opravena střecha nad panskou oratoří. Kostel získal nový oltář a rozvody elektřiny, byla vyměněna dlažba, provedena výmalba, nainstalováno nové LED osvětlení kostela, elektrické vytápění v lavicích i v sakristii.

Kostel sv. Jakuba na náměstí ve Veverské Bítýšce byl postaven v letech 1771 - 1782 na místě kapacitně nevyhovujícího kostela z 15. století. Tato pozdně barokní stavba je dlouhá 29 m a široká 12 m. Má osm malovaných oken, na nichž jsou vyobrazeni čeští patroni. Na věž byla počátkem tohoto století posazena nová kopule, která nahradila starou ve tvaru jehlanu. Ve věži jsou čtyři zvony ze 17. století: Jakub, Marie, poledník a umíráček. Hlavní oltář pochází z let 1807 - 1810 a byl navržen brněnským sochařem Ondřejem Schweiglem. Obsahuje oltářní obraz sv. Jakuba (František Werner, 1804) a po stranách sochy sv. Cyrila a Metoděje (O. Schweigel).

Kostel svatých Petra a Pavla byl v Dolních Kounicích postaven v letech 1877 - 1879 na místě, kde se předtím nacházela renesanční radnice a měšťanský Kölblův dům. Tento nový kostel nahradil původní kostel z roku 1411, jenž se nacházel na pravém břehu Jihlavy. Starý chrám byl poměrně malý a postupem času už nevyhovoval svou kapacitou. Navíc trpěl častým rozvodňováním řeky a při velké povodni roku 1862 byl natolik poškozen, že musel být uzavřen. Dalších sedmnáct let byly bohoslužby pořádány v kapli svatého Fabiána a Šebestiána a v roce 1881 byl dokonce poničený kostel zbořen.

Chrám svaté Barbory (lidově Barborka, dříve kaple svatého Fabiána a Šebestiána) je pravoslavný chrám a bývalá římskokatolická kaple ve městě Dolní Kounice. Pravoslavné církvi, slouží od 90. let 20. století a je chráněna jako kulturní památka České republiky. Předchůdcem současné kaple byl protestantský sbor, který byl postaven před rokem 1588. Ten byl přesně o sto let později zcela přestavěn do současné podoby brněnským stavitelem Jiřím Richterem, který nechal stát původní gotické kněžiště. K němu byla přistavěna loď vlastní kaple s kruchtou a sakristie. Od té doby zde až do roku 1783 fungovalo modlitební bratrstvo, kongregace svaté Barbory.

Římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vsetíně byl stavěn v 17. století jako zámek. Roku 1689 byl nový zámek i s dušičkovou kaplí věnován církvi na zřízení kostela, fary a školy v souvislosti se zničením nedalekého původního kostela uherskými povstalci. Samotná přestavba zámku na kostel byla poté neustále oddalována a dokonce ještě v roce 1708 byla jeho severní strana opatřena otevřenými arkádami, které pak byly zazděny a nyní tvoří výplň severní zdi kostela. Původní určení stavby připomínají nárožní bašty se střílnami a konzoly balkonu v jižní zdi. Roku 1889 byla zvýšena věž a opatřena cibulovitou bání a do věže byly umístěny tři zvony ulité ve Vídni, zatímco dosavadní byly věnovány kostelu v sousední vsi Hovězí. Jeden z nich nesl letopočet 1523. Fara u kostela z výraznou klasicistní úpravou je z roku 1828.

Kostel svatého Jiří byl postaven po roce 1560 v renesančním stylu na vyvýšeném místě, kde nahradil kamennou tvrz z třináctého století. Tato tvrz stávala v místech staršího pravěkého sídliště, které využilo vyvýšené ostrožny nad rovinatým a pravděpodobně i močálovitým prostorem. Na tvrzi vládli vladykové, kteří se psali z Nákla. Z roku 1356 je zmínku o Tyrvartovi z Nákla, který byl opatem kláštera Hradisko u Olomouce. Dále jsou zmiňováni bratři Mikuláš, řečený Náklo, Hynčík a Heřman, který byl olomouckým generálním vikářem. Zajímavou postavou byl jistý Drslav. Jeho pečeť je přiložena v protestním dopise na koncil s mistrem Janem Husem. Záhy se stal významným husitou a ve válečných událostech získal hrad Gansberk na uherských hranicích.