Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali další místa v okolí Valašského Meziříčí, přičemž jsme zavítali i do města samotného. Během procházky centrem valašské metropole jsme si prohlédli několik historických i církevních staveb a jednou z nich byl kostel Nanebevzetí Panny Marie nedaleko náměstí, jehož předchůdcem byl menší svatostánek sv. Kunhuty ze 13. století.

Po příjezdu do Valašského Meziříčí jsme navštívili řeznické muzeum, malý pivovar a shlédli kostel u zámku. Poté jsme odjeli ke Krásenskému pivovaru, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné auto a vzápětí jsme se vydali do středu města. Přešli jsme přes historický most ozdobený hned několika krásnými sochami světců a stejně jako hmyz přitahovaný světlem jsme zamířili za štíhlou věží zmíněného kostela Nanebevzetí Panny Marie, o němž první zmínka pochází již z roku 1419. Když jsme z ulice Mostní zabočili doprava do té s názvem Křížkovského, odhalil nám svatostánek poněkud více ze svých krás a tak jsme přidali do kroku a brzy jsme mohli zahájit jeho obhlídku.

Za žlutou budovou fary jsme narazili na ohradní zeď z roku 1749 s dřevěnými dveřmi a barokními vraty s kamenným ostěním, vedoucí na dvůr. Oba vstupy však byly pevně zamčeny a tak jsme si alespoň prohlédli sochy apoštolů Petra a Pavla, umístěné po obou bocích sochy Krista s trnovou korunou, přičemž sousoší nad vraty do farního dvora vhodně doplňovaly vázy. O kousek dál jsme našli boční kapli Panny Marie kruhového půdorysu se třemi vitrážovými okny, jež byla nalepena přímo na ohradní zeď a která byla ke kostelu přistavěna v barokním slohu v letech 1681 až 1682. Za kaplí se pak nacházel barokní pískovcový kříž z roku 1790 a hlavní vchod do svatostánku.

Vstup do kostela s pískovcovým ostěním byl roku 1581 umístěn do paty věže a když jsme k němu přišli, tak jsme nad vchodem uviděli erby pána Bernarda ze Žerotína a jeho manželky Anny Estery z Kunovic. Bohužel i tyto dveře s kovanou mříží z 1. poloviny 17. století byly pevně zamčené a tak jsme se do útrob svatostánku nepodívali. Svou pozornost jsme tedy obrátili na zbytek mohutné hranolové věže, v jejímž středu jsme spatřili okno s půlkruhovým záklenkem, přičemž o něco menší okna vždy ve dvojicích na každé straně osvětlovala zvonicové patro.

Nad nimi jsme si zkontrolovali přesný čas díky ciferníkovým hodinám a obhlídku věže jsme zakončili pohledem na vysokou jehlancovou střechu s křížem. Následně jsme vydali k zadní presbytáři, když nám do oka padla Getsemanská zahrada. Naštěstí se nejednalo o žádný úraz, ale pouze jsme za mříží uviděli známý výjev, zobrazující Ježíše Krista a jeho učedníky. Před námi se nacházely kamenné sochy od olomouckého sochaře Františka Doležala z roku 1931, jejichž předchůdcem byl soubor dřevěných soch z roku 1722. Jakmile jsme si výjev prohlédli, tak jsme se konečně přesunuli k závěru kostela, kde nás na první pohled upoutala sakristie.

Ještě roku 1804 bychom na jejím místě našli druhou kostelní věž, která dokonce bývala součástí hradebního opevnění, ale právě na začátku 19. století byla pro zchátralost snížena a upravena na sakristii. Dále jsme si zde prohlédli misijní kříž a poté jsme se již věnovali obhlídce plochého presbytáře, na němž jsme spatřili čtyři malé kruhové otvory a jediné větší okno. Kněžiště bylo poslední věcí, kterou jsme na starobylém farním svatostánku mohli vidět, takže jsme památku opustili a zamířili na náměstí. Pokud chcete vědět, jak náš výlet dále pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v zimě chodili po Valašském Meziříčí. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valasske_Mezirici_-_kostel_Nanebevzeti_Panny_Marie/

Historie :

Předchůdcem současného kostela byl menší kostel sv. Kunhuty ze 13. století, přičemž první písemná zmínka o současném kostele pochází z roku 1419. V roce 1572 kostel vyhořel a byl renesančně přestavěn. Přibyla k němu také renesanční věž s portálem z roku 1581, na němž se nacházejí erby pána Bernarda ze Žerotína a jeho manželky Anny Estery z Kunovic, v němž je osazena kovaná mříž z 1. poloviny 17. století. Kostel poté ještě několikrát vyhořel, především v období třicetileté války. V letech 1681 až 1682 byla ke kostelu přistavěna barokní kaple Panny Marie a žerotínská oratoř, na níž je vyobrazen žerotínský erb.

Roku 1722 vznikl u kostela soubor dřevěných soch, zobrazující Ježíše Krista a jeho učedníky v Getsemanské zahradě. Dřevěné sochy byly v roce 1931 nahrazeny sochami kamennými, jejímž autorem je olomoucký sochař František Doležal. V polovině 18. století byla hlavní loď kostela přestavěna v barokním stylu a roku 1749 vznikla barokní brána na farní dvůr se sochami apoštolů Petra a Pavla a vázami. Roku 1790 byl před kostelem vztyčen barokní pískovcový kříž. Kostel měl až do roku 1804 věže dvě, přičemž druhá věž byla součástí opevnění, ale v roce 1804 byla pro zchátralost snížena a upravena na sakristii. V současné době je kostel Nanebevzetí Panny Marie výraznou dominantou Valašského Meziříčí a jeho okolí.

Historie čerpána z webu

https://farnost-valmez.cz/farnost/historie/

Město Valašské Meziříčí je držitelem turistické známky č.630.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/valasske-mezirici-c630