Náhoda tomu chtěla, že jsme o jedněch letních prázdninách vyrazili na víkendový pobyt do oblasti Kolínska, kam jsme tehdy přijeli vůbec poprvé. Do polabské nížiny jsme z Olomouce vyrazili v pátek odpoledne za obrovského vedra a po dvou hodinkách jízdy jsme přijeli do okrajové části Peček, kde jsme předali kus nábytku, jehož prodej byl příčinou našeho výletu. Následně jsme odjeli do Kolína pro dalšího člena naší výpravy a lovce keší v jedné osobě, který sem přijel už ráno vlakem, neboť se nevlezl do auta. Pak jsme se společně přesunuli do penzionu Zlaté slunce, kde jsme byli ubytováni a modlili se, aby konečně přišlo slíbené ochlazení. Večer jsme se dočkali a tak jsme se ráno za příjemné letní teploty mohli vydat na výlet, který jsme praktický celý strávili v Kouřimi.

Během procházky tímto městem jsme poznali poměrně velké množství památek a zajímavostí, které byly soustředěny zejména v historickém středu Kouřimi kolem Mírového náměstí. Když jsme si je všechny prohlédli, odjeli jsme za dalšími turistickými cíli, kterých ještě zbývalo vcelku dost. S některými jsme se seznámili při putování po naučné stezce Stará Kouřim a nezapomněli jsme ani na šestici dochovaných vodních mlýnů, z nichž dva představovaly naše úplně poslední cíle v Kouřimi. Na úplný závěr jsme si nechali obhlídku mlýna Pášov, o němž první zmínka pochází již z počátku 15. století, kdy měl z největší pravděpodobnostní podobu dřevěné chaloupky s kolem na spodní vodu a říkalo se mu Mlýn hořejší. Později se jmenoval Drakonický podle tehdejšího mlynáře Petra Drakonického.

Když jsme ke němu po úzké asfaltové silničce přijeli a na malém plácku zaparkovali naše černé SUV, budova naproti improvizovaného parkoviště měla pochopitelně zcela jiný vzhled. Dřevěný domeček odvál čas a před námi stál zděný jednopatrový dům s valbovou střechou, který vypadal jako obyčejná chalupa rekreantů. Vůbec by nás nenapadlo, že se v něm někdy mlela mouka a jiné produkty, ale cedulka s nápisem Mlýn Pášov hovořila jasně. Nikde jsme se nedozvěděli, kdy zde mletí skončilo, ale podle našich zkušeností a vědomostí jsme se domnívali, že se tak stalo zřejmě někdy ke konci 19. století. V takových malých mlýnech jako byl Pášov, se dlouhá léta používali mlýnské kameny a poté stolice, jež rozemílaly zrno na šrot, který se několikrát vracel na mlecí kameny, aby se z něj vyrobila krupice aneb hrubá mouka.

Výroba mouky byla tehdy pracná, nebezpečná a zdlouhavá, neboť jen sedm procent zrna se jedním průchodem mezi kameny změnilo na mouku. Zbytek se musel znovu rozemlít, prosít a to třeba i osmkrát. A právě na konci 19. století přinesl převrat ve zpracování zrna vynález válcových stolic, které plně nahradily mlecí kameny. Válce se proti sobě točily různou rychlostí a na rozemletí obilí potřebovaly mlecí proces opakovat asi jen třikrát. Mlynáři, kteří si nový vynález nepořídili, nemohli vyrobit tak kvalitní mouku jako válcové stolice a postupně začali ztrácet zákazníky, což je pochopitelně donutilo mlýn zavřít. A pak předělat třeba na bydlení, což se pravděpodobně stalo i v Pášově. Samozřejmě nás zajímalo, jak mlýn přišel ke svému jménu a tak jsme nahlédli do vlastních vytištěných papírů.

Dočetli jsme se, že klapáč v roce 1604 koupil Václav Pašek (Páša) a když jej o devět let později získala Kateřina Pášová, začalo se mu říkat Pášov. Následně jsme se rozhlédli kolem sebe, abychom objevili mlýnský náhon, ale kromě jakési strouhy jsme nic nenašli. Mlýnské kolo patrně roztáčel potok Výrovka, jehož vody kdysi spoutával dnes již zaniklý rybník Strašík, nacházející se asi 200 metrů nad mlýnem. Pak jsme se zašli podívat k sousední budově, ale zastavila nás branka a nápis vstup pouze pro ubytované, neboť areál mlýna sloužil jako rekreační středisko. Nicméně nám nevadilo, že jsme další budovy neviděli, neboť neměli se starým mlýnem nic společného a jelikož jsme toho už víc vidět nemohli, vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli z Kouřimi pryč. 

Chcete-li vědět, co dalšího jsme v Kouřimi viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme si po bitvě u Lipan podmanili městečko Kouřim a dozvíte se víc. Pokud jste také navštívili toto historické městečko, napište pod článek komentáře. Děkujeme. Moc se nám v Kouřimi líbilo a docela jsme se divili, že není mezi turisty více oblíbené. Alespoň tak nám to připadlo, vždyť ani ve skanzenu lidových staveb nebylo moc lidí a to už je panečku pořádné lákadlo pro turisty. Nám to nevadilo, alespoň jsme měli na vše klid. Z Kouřimi jsme odjeli do Kolína, kde jsme si koupili večeři a další potraviny na druhý den. Čekaly nás totiž další turistické cíle, tentokrát soustředěné v blízkém okolí okresního města Kolín, na které nám už bohužel nezbyl čas. Budeme se sem muset zase někdy vrátit….

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kourim_-_mlyn_Pasov

Historie :

Mlýn Pášov je poprvé písemně doložen zápisem v kouřimské městské knize privilegií z 23. února 1404 pod názvem "Mlýn hořejší", později zvaný podle mlynáře Petra Drahonického mlýn Drahonický. Jeho dnešní jméno pochází z počátku 17. století, kdy ho v roce 1604 koupil Václav Pašek (Páša), poprvé je užit v roce 1613, kdy byla jeho majitelkou Kateřina Pášová. V současnosti slouží jako rekreační zařízení.

Historie čerpána z webu

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/kourim/mlyn-pasov

Město Kouřim je držitelem turistické známky č.496.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kourim-c496