Dřevěný artikulární kostel Nejsvětější Trojice v Kežmaroku jsme navštívili v září 2026 během šestidenní dovolené na Slovensku, jejíž první část jsme strávili v Liptovském Hrádku a poté jsme se na tři dny přesunuli do Kežmaroku. Poslední den dovolené jsme po snídani v hotelu Hviezdoslav vyrazili pěšky do centra města, abychom se seznámili s trojicí památek, které se nacházely přímo vedle sebe v ulici, nesoucí rovněž jméno slavného slovenského spisovatele. Jednou z nich byla školní evangelická budova, před kterou jsme se setkali s dvojici slovenských manželů, kteří byli s námi ubytováni na hotelu, a podařilo se nám je přesvědčit, aby s námi vyrazili na prohlídku knihovny. Jakmile exkurze v lyceu skončila, spěchali jsme do dřevěného kostela Nejsvětější Trojice, kde zrovna začínala prohlídka. U průvodkyně jsme si koupili vstupenky, turistickou známku a také jsme u ní získali razítko do památníku. Pak jsme se posadili do lavic a zaposlouchali se do vyprávění o historii tohoto vzácného protestantského svatostánku. Průvodkyně nám sdělila, že se jeho příběh začal psát v roce 1681 na základě povolení 26. zákonného článku neboli artikulu ze Šopronského sněmu. Dozvěděli jsme se, že císař a sněm tehdy dovolili protestantům postavit si kostely výhradně na předměstích mimo městské hradby, a to pouze na vlastní náklady a z nejlevnějšího stavebního materiálu – dřeva. Komise v Kežmaroku určila v roce 1682 záměrně potupné místo za městskou Vyšnou bránou u kamenného hostince. První dřevěný artikulární kostel tam vznikl v roce 1687, přičemž měl pravděpodobně již dnešní půdorys, ale byl jen přízemní. Průvodkyně nám dále vysvětlila, že po definitivní porážce Tökölyho povstání se stavba ukázala jako provizorní a zcela nedostačující pro tisíce věřících z Kežmaroku a širokého okolí. Proto byla v červnu 1717 uzavřena smlouva s popradským stavitelem Jurajem Müttermannem. Smlouva přesně předepisovala, že nový kostel musí mít dostatek oken, podepřené točené sloupy, pět chórů a modrou barvu klenby na způsob nebe, přičemž náklady byly odhadnuty na 5 000 zlatých. Dále jsme se dozvěděli, že náročné řezbářské práce prováděl kežmarský mistr Ján Lerch a celá přestavba byla dokončena za neuvěřitelné dva a půl měsíce, takže kostel mohl být vysvěcen již 15. srpna 1717. Průvodkyně nám pak přiblížila i mladší historii kostela, o které jsme ze zjištěných informací vyčetli spoustu dalších zajímavostí. Dozvěděli jsme se, že z vnější strany sakristie vede vchod do části krypt s etážovým pohřebištěm pod kostelem, které pocházejí z roku 1791, přičemž ostatní části krypt zůstaly neprozkoumané. Kostel byl v minulosti několikrát opravovaný, nicméně ve 20. století se nacházel ve velmi špatném stavu. Církev proto v roce 1967 předala kostel do správy Muzea v Kežmaroku s jasnou podmínkou, že jej stát kompletně opraví. Dále jsme se dozvěděli poměrně překvapivou věc: stát tuto dohodu nedodržel, a tak se v roce 1991 kostel vrátil církvi, která ho nakonec začala opravovat sama. Generální oprava stála 13,5 milionu slovenských korun a zásluhou obrovského úsilí věřících i odborníků byl v roce 2008 kostel zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V další části výkladu nám průvodkyně začala podrobně popisovat architektonické prvky v interiéru. Zaujalo nás, že kostel má půdorys rovnoramenného řeckého kříže a jeho klenba spočívá na čtyřech točených nosných sloupech z mořeného jedlového dřeva a na obvodových stěnách. Osvětlení celého prostoru zajišťuje 15 okrouhlých vitrážových oken. Celá srubová stavba z trámů červeného smrku a jedle je dlouhá 35 metrů, široká 30 metrů a dosahuje výšky 20,5 metru. Průvodkyně zdůraznila fascinující detail, že při stavbě nebyly použity žádné kovové hřebíky ani klíny, ale výhradně dřevěné kolíky. Když jsme vzhlédli vzhůru, obdivovali jsme stropní malbu představující modré nebe s oblaky, postavami 12 apoštolů, 4 evangelistů a výjevem Nejsvětější Trojice nad oltářem. Paní průvodkyně nám také prozradila, že ústředním motivem barokního oltáře z let 1718–1727 od Jána Lercha je Kalvárie s malovaným pozadím, pod níž se nacházejí plastiky Panny Marie, sv. Jana a Marie Magdalény. Před oltářem stála kamenná křtitelnice s měděným víkem, která byla vyrobena v roce 1690, tedy ještě před výstavbou chrámu a tvořila tak nejstarší prvek v interiéru. Zaujala nás i kazatelna s postavou anděla na přístupových schodech, rovněž z dílny Jána Lercha z roku 1717, a v neposlední řadě nádherné varhany Vavřince Čajkovského z roku 1720. V spodní části varhan jsme si všimli německého nápisu: „JEŽÍŠ, TY SÁM PRAVÝ SYN, SI MOJE VŠETKO“.  Když průvodkyně dopovídala, prošli jsme si útroby kostela a celý jsme si jej detailně prohlédli. Postupně jsme obdivovali řezbářskou výzdobu a uspořádání šesti jednotlivých chórů, které dříve sloužily různým skupinám věřících – Mládenecký chór na severní straně zdobený starozákonními malbami, Dívčí chór na jižní straně s dřevořezbami andělských hlaviček od J. Lercha, Učňovský chór, Oltářní chór, První orgánový chór a Druhý orgánový chór určený pro chlapecký zpěvácký sbor. Nejvíce jsme obdivovali malby a obrazové cykly rozmístěné po celém prostoru. Velmi se nám líbily obrazové výjevy ze Starého zákona a jejich teologické doplnění výjevy z Nového zákona, jež společně tvoří jakousi osobitou křížovou cestu, propojující starozákonní události s novozákonním naplněním: Adam a Eva v rajské zahradě tak byli spárováni s Narozením Ježíše Krista, Židovská obřízka s Křtem Ježíše Krista v řece Jordán a Židovský svátek Pascha spojený s vyvedením z Egypta s Ustanovením Večeře Páně. Další dvojice tvořilo Obětování Izáka s Ukřižováním Ježíše Krista, Prorok Jonáš trávící tři dny ve velrybě se Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista a konečně Eliášův výstup na ohnivém voze do nebe s Nanebevstoupením Ježíše Krista. Nezapomněli jsme se podívat do dvou místností sakristie, jediné zděné části kostela, pocházející ze zmíněného původního hostince, kde jsme našli dochovanou nástěnnou výzdobu z roku 1754. Když jsme si celou stavbu důkladně prohlédli a vstřebali neopakovatelnou atmosféru starého dřeva a barokního umění, ujal se nás bývalý házenkářský reprezentant a průvodce v jednom, jenž nás zavedl do sousedního červeného evangelického kostela. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Kežmarku studovali knihy a poznali dva rozdílné kostely.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kezmarok-dreveny-artikularni-kostel-nejsvetejsi-trojice​

Historie :

Historie kežmarského artikulárního kostela se začala psát v roce 1681 na Šopronském sněmu. Zde císař Leopold I. na základě 26. zákonného článku (tzv. artikulu) povolil protestantům výstavbu kostelů, ovšem za velmi přísných a omezujících podmínek. Svatostánky musely stát výhradně na předměstích za městskými hradbami, musely být postaveny na náklady samotné církve a z nejlevnějších dostupných materiálů – především ze dřeva.   V roce 1682 určila císařská komise v Kežmaroku protestantům záměrně potupné místo za městskou Vyšnou bránou, v sousedství kamenného hostince. Na tomto místě vznikl v roce 1687 první dřevěný kostel. Byl to provizorní, přízemní objekt, který měl však pravděpodobně již dnešní půdorys. Po definitivním potlačení Tökölyho povstání v roce 1687 sloužil tento kostel věřícím z Kežmaroku i širokého okolí ještě řadu let, ale jeho kapacita i stav přestaly postupně vyhovovat.   Zásadní obrat nastal 1. června 1717, kdy byla uzavřena smlouva s popradským stavitelem Jurajem Müttermannem na celkovou přestavbu svatostánku. Smlouva přesně definovala stavební parametry: stavba musela mít dostatek oken, podporované točené sloupy, pět chórů a klenbu vymalovanou v modré barvě připomínající nebe. Odhadované náklady činily 5 000 zlatých. Rozsáhlé řezbářské práce prováděl kežmarský mistr Ján Lerch. Přestavba probíhala v neuvěřitelném tempu a za pouhé dva a půl měsíce byl nový kostel dokončen a 15. srpna 1717 slavnostně vysvěcen.   V následujících letech se průběžně dokončovala vnitřní výzdoba. V letech 1718–1727 vytvořil Ján Lerch monumentální barokní oltář s motivem Kalvárie a kazatelnu. V roce 1720 stavitel Vavřinec Čajkovský započal stavbu barokních varhan s 18 registry, které v roce 1729 dokončil Martin Zorkovský. Z původního kamenného hostince se do stavby začlenila zděná část sakristie, jejíž nástěnná výzdoba pochází z roku 1754. Z vnější strany sakristie vznikl v roce 1791 vstup do části krypt s etážovým pohřebištěm pod kostelem.   V průběhu 19. a 20. století prošel kostel několika opravami, ale postupně chátral. V roce 1967 jej evangelická církev předala do správy Muzea v Kežmaroku pod podmínkou, že stát zajistí jeho celkovou obnovu. Když stát tuto podmínku nesplnil, vrátil se kostel v roce 1991 zpět do vlastnictví církve. Ta se okamžitě pustila do rozsáhlé generální rekonstrukce, jejíž náklady dosáhly 13,5 milionu slovenských korun. Mimorádná památková hodnota celého objektu a jeho dochovaného interiéru byla v roce 2008 stvrzena zápisem na Seznam světového dědictví UNESCO.

Interiér :

Při podrobném pohledu na interiér dřevěného artikulárního kostela v Kežmarku vynikne dokonalost, s jakou protestantští stavitelé dokázali proměnit přísná omezení šoproňského sněmu z roku 1681 v architektonické i umělecké mistrovství. Chrám musel být postaven výhradně z dřeva a kamene bez jediného kovu, bez věže i bez hlavního vchodu z ulice. Výsledný vnitřní prostor na půdorysu řeckého kříže s rameny o délce přes třicet metrů však působí nesmírně majestátně a promyšleně do nejmenšího detailu. Stropní konstrukce je unikátním stavitelským dílem. Klenba připomíná obrácenou loď a skládá se ze zahuštěných dřevěných žeber spojovaných výhradně dřevěnými kolíky a klíny. Malířská výzdoba klenby z počátku osmnáctého století představuje otevřenou nebeskou klenbu v barvách blankytné modře, na níž se mezi nadýchanými oblaky vznášejí postavy dvanácti apoštolů, čtyř evangelistů a Nejsvětější Trojice. Tento nebeský výjev opticky otevírá celý prostor směrem vzhůru. Celou váhu klenby nesou čtyři masivní točené sloupy. Tyto nosné pilíře jsou vyřezány z tisového a dubového dřeva a jejich tloušťka i spirálovité drážkování dodávají centrálnímu prostoru výrazný dynamický rytmus. Monumentální barokní oltář pochází z let 1718 až 1727 a je dílem kežmarského rezbáře Jána Lercha. Je řešen jako patrová dřevěná architrávová konstrukce s bohatou polychromií a pozlacenými prvky. V jeho spodní části dominuje plastické výtvarné zpracování Poslední večeře Páně. Nad ním se nachází ústřední scéna Ukřižování s postavami Panny Marie a svatého Jana pod křížem, které po stranách doplňují velké sochy starozákonních postav Mojžíše a Árona. Oltářní nástavec vrcholí postavou zmrtvýchvstalého Krista. Neméně hodnotná je řezbářsky zdobená kazatelna, rovněž z dílny Jána Lercha. Podepírá ji socha apoštola Petra v životní velikosti, držího klíče. Řečniště kazatelny zdobí reliéfy s výjevy Krista a čtyř evangelistů, zatímco na stříšce stříbrně a zlatě září postava archanděla Michaela s plamenným mečem. V blízkosti oltáře stojí také kamenná křtitelnice s měděným víkem, která pochází z dřívějšího období a je tak nejstarším funkčním artefaktem v interiéru. Zvláštní pozornost si zaslouží dvoupatrové dřevěné empory neboli kůry, které lemují ramena křížového půdorysu. Tyto galerie byly navrženy tak, aby maximálně využily kapacitu chrámu a pojely přes patnáct set věřících. Přední parapety empor jsou rozčleněny do jednotlivých kazetových polí, v nichž se nachází cyklus malovaných výjevů ze Starého a Nového zákona spolu se znaky sponzorských cechů a šlechtických rodin, které na stavbu chrámu finančně přispěly. Na chóru nad hlavním vstupním ramenem se nachází vzácný barokní orgán z roku 1719 od levočského mistra Vavřince Čajkovského, který v roce 1729 dokončil Martin Zorkovský. Nástroj disponuje dvěma manuály, pedálem a devíti rejstříky. Zvláštností jsou dochované dřevěné píšťaly a zdobená skříň s plastickými postavami andělů hrajících na trubky. Akustika celého dřevěného prostoru je natolik čistá, že každý tón rezonuje s nebývalou měkkostí. Atmosféru interiéru dotváří přirozené světlo proudící skrz okna s kruhovou i obdélníkovou vitráží v olověných rámech. Světelný svit se odráží od udusané hliněné podlahy kryté kamennými deskami a dopadá na masivní dubové lavice s vyřezávanými bočnicemi, v nichž po staletí sedávali kežmarští měšťané, studenti zdejšího lycea i věřící ze širokého okolí.

Historie čerpána z webu

https://www.ecavkk.sk

Dřevěný artikulární kostel Nejsvětější Trojice Kežmarok je držitelem slovenské turistické známky č.257.

https://www.turisticke-znamky.sk