Koclířov - kostel sv. Jakuba Staršího a Filomény
Kostel sv. Jakuba v Koclířově, od roku 1843 nazýván také sv. Filomeny, je poprvé zmiňován jako farní roku 1344. Další zpráva pochází z roku 1748 a oznamuje špatný stav střechy, ale již o 15 let později byl velmi špatný technický stav celého kostela. Opraven byl až roku 1766, o tři roky později byl rozšířen přestavbou v barokním stavebním stylu a v roce 1771 ke kostelu přibyla současná věž. Od roku 1839 byl farářem v Koclířově Antonín Kukla, který mj. založil klášter na kopci nad Koclířovem. Měl ve veliké úctě mučednici svatou Filoménu, na kterou se roku 1843 rozšířilo zasvěcení svatostánku. Roku 1844 se zmíněný farář zřítil i s prohnilou kazatelnou dolů a tak musela být vyrobena nová kazatelna. Roku 1845 byl postaven nový kůr a byly na něj přeneseny varhany, jež byly v roce 1878 opravovány.
Kostel sv. Jakuba Staršího a Filomény v obci Koclířov jsme shlédli na konci března 2024 v rámci celodenního výletu, během něhož jsme se pohybovali v Moravské Třebové a okolí. Po příjezdu do obce jsme naše černé korejské SUV odložili na parkovišti u sloupu se sousoším Nejsvětější Trojice, který jsme si prohlédli a pak se šli podívat na sochu sv. Jana Nepomuckého. Potom jsme teprve zamířili k jednolodnímu kostelu a brzy jsme stanuli před novogotickou bránou s pěticí výklenků, v nichž jsme spatřili sochy Immaculaty, sv. Šebestiána, sv. Rocha, sv. Filomeny a sv. Jakuba. Pak jsme vkročili do průjezdu, kde jsme na zdi našli reliéfy emblémů smrti a božího oka. Vyšli jsme ven a vstupní budovu, v níž do roku 1773 bydlel poustevník, jsme si prohlédli z druhé strany. Vedle průjezdu vpravo jsme nahlédli do malé místnůstky s umělou jeskyní a sochou Panny Marie v tradičním modrobílém rouchu. Potom jsme kráčeli kolem ohradní zdi s výklenky, v nichž jsme si postupně prohlédli kamenné reliéfy Křížové cesty a pod nimi reliéfy s korespondujícími scénami z legendy o sv. Filoméně. Vznikly roku 1856 z iniciativy koclířovského faráře Antonína Ivo Kukly. Po chvilce jsme došli k Božímu hrobu, vestavěném do hřbitovní zdi, na jehož sedlové střeše jsme spatřili čtyřboký sanktusník. Na vstupním průčelí naším očím neunikla kartuše s označením ST.XIV. zastavení křížové cesty a pak jsme se věnovali zajímavostem na přilehlém hřbitově. V jeho středu stál je kamenný kříž od J. Hedricha z roku 1832 a kolem něj jsme viděli mnoho cenných soch či náhrobků z 18. a 19. století. Následně jsme se již začali věnovat samotnému kostelu. Před námi stála jednolodní obdélná stavba se sakristií a s hranolovitou věží v západním průčelí. U věže s cibulovitou bání a hodinami jsme během obchůzky narazili na šnekové schodiště se střílnovými okénky. Na stejné straně jsme našli náhrobník z roku 1594 a kamenný kříž z roku 1839. Když kolem půlkruhově uzavřeného presbytáře prošli na druhou stranu lodi, pod schody na kruchtu jsme objevili kamennou sochu sv. Alexia z druhé poloviny 18. století a na stejné straně se pak nacházely dvě otevřené kaple Krista na hoře Olivetské a Bičování z roku 1856 s dřevěnými novobarokními sochami. Vedle jsme pak ještě našli kamenný náhrobek kněze z roku 1860 a následně jsme se přesunuli ke vstupní předsíní čtvercového půdorysu. Vešli jsme dovnitř a přes mříž si prohlédli interiér s obrazy sv. Anny a františkánů oblékajících královské manžele. Kruchta nad námi byla podepřena třemi pilíři, zatímco vepředu se nacházel novorenesanční hlavní oltář z roku 1888 od F. Hanschuha, který zdobil o rok mladší obraz od J. Mathausera. Líbila se nám kazatelna z roku 1847 a velké množství drobnější soch a sošek. Když jsme si vnitřek svatostánku prohlédli, vyšli jsme ven a o kostele si přečetli pár informací. Učinili jsme tak v autentickém prostředí zajímavého církevního areálu a k načerpání vědomostí o něm nám posloužily mobilní telefony. Po seznámení se s historií kostela sv. Jakuba Staršího a Filomény jsme bránou pěkné místo opustili a vydali se k malé kapli Božího těla, čemž již vypráví jiný článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme z nebes v Koclířově spadli do pekla u Moravské Třebové.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/koclirov-kostel-sv-jakuba-starsiho-a-filomeny
Historie :
Kostel sv. Jakuba v Koclířově, od roku 1843 nazýván také sv. Filomeny, je poprvé zmiňován jako farní roku 1344. Další zpráva pochází z roku 1748 a oznamuje špatný stav střechy, ale již o 15 let později byl velmi špatný technický stav celého kostela. Opraven byl až roku 1766, o tři roky později byl rozšířen přestavbou v barokním stavebním stylu a v roce 1771 ke kostelu přibyla současná věž. Od roku 1839 byl farářem v Koclířově Antonín Kukla, který mj. založil klášter na kopci nad Koclířovem. Měl ve veliké úctě mučednici svatou Filoménu, na kterou se roku 1843 rozšířilo zasvěcení svatostánku. Roku 1844 se zmíněný farář zřítil i s prohnilou kazatelnou dolů a tak musela být vyrobena nová kazatelna. Roku 1845 byl postaven nový kůr a byly na něj přeneseny varhany, jež byly v roce 1878 opravovány. Při této příležitosti byly přeneseny z horního kůru na dolní a horní byl zrušen. Roku 1852 byla zřízena nová kaple sv. Alexe a železná kazatelna zvenku. Roku 1856 byla přestavěna stará věž kostela na hlavní vchod do hřbitovního areálu. Roku 1888 byl postaven nový hlavní oltář. Roku 1925 byl kostel opravován, stejně tak v roce 1956 poté, coshořela střecha. Další velká oprava kostela proběhla v letech 2005 - 2006, kdy byl kostel celkově zrekonstruován a věž, která hrozila zřícením, byla staticky zajištěna. Dne 12.8.2006 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen.
Historie čerpána z webu
Poutní místo Koclířov je držitelem turistické známky č.2757.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/poutni-misto-ceskomoravska-fatima-koclirov-c2757
