Kostel sv. Víta byl vystavěn ve druhé nebo třetí čtvrtině 13. století a stal se tak nejstarším pelhřimovským kostelem a původním farním kostelem obce. Za husitských válek  přešel roku 1422 Pelhřimov do rukou táboritů a v kostele byla vysluhována mše svatá pod obojí. Fara od sv. Víta byla přenesena ke kostelu sv. Bartoloměje pravděpodobně roku 1463. Kolem kostela sv. Víta se od odpradávna rozkládal hřbitov, který se na dlouhá léta stal kostelem hřbitovním. Původně byl kostel vystavěn v gotickém slohu, jehož stopy se zachovaly v presbytáři, ale po roce 1600 došlo k přestavbě a později byl renesančně upraven, což se projevilo v přestavbě přední části lodi a ochozů. Kostel byl zvenčí vyzdoben sgrafitem, ale roku 1646 vyhořel a barokní úpravy se dočkal až v rozmezí let 1739 až 1740. Věž kostela z roku 1575 stojí samostatně vedle kostela, přičemž původně sloužila jako zvonice a tvořila také původní bránu na hřbitov.

Trojlodní kostel sv. Bartoloměje byl postaven na počátku 14. století poté, co vzniklo nové město Pelhřimov, obnovené po zničení původního sídla během sporů Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Kostel byl původně zasvěcen Panně Marii a poprvé je uváděn roku 1439. Rozšířen byl v roce 1553, vyhořel v roce 1561, roku 1576 přistavěna věž, která musela být později snížena o jedno patro. Červená sgrafita na lodi a presbytáři pocházejí z roku 1589. Od roku 1596 je kostelem děkanským. Později byl ještě několikrát přestavován, nejvýraznější přestavby následovaly po velkých požárech v letech 1646 a 1766. Při druhé z nich získal kostel svoji současnou podobu. Šedesát metrů vysoká věž bývala až do třicátých let 20. století sídlem hlásného, dnes je přístupná jako vyhlídková.

Na místě dnešního svatostánku Zvěstování Páně v Horní Cerekvi stával malý dřevěný kostel, jenž byl roku 1361 nahrazen zděnou stavbou. Letopočet zbudování je vytesán v základním kameni v rohu na východní straně gotického presbyteria. Během existence kostela se v držení zdejšího panství vystřídalo 12 šlechtických rodů a některé se z nich významně podílely na zachování a zvelebování tohoto církevního stánku. V období, kdy zde vládl rod pánů z Leskovce se vlivem husitského hnutí změnil původně gotický katolický kostel na utrakvistický. V letech 1547 – 1562 nechal Jan z Leskovce kostel přestavět na trojlodní. V roce 1631 získal barokní podobu a o 46 let později byl kostel Zvěstování Panny Marie znovu vysvěcen. Roku 1821 postihl obec zhoubný požár, který poškodil i tento chrám. Shořela střecha kostela, obě věže i se zvony, chudobinec, hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele a fara.

Na místě dnešního kostela sv. Jana Křtitele původně stávala od počátku 15. století menší kaple, zasvěcená svatému Linhartovi, která byla ještě na konci téhož věku upravena a přestavěna na gotický kostel. V roce 1700 bylo zasvěcení kostela změněno k Janu Křtiteli, ale v té době již stavba již značně chátrala a tak v letech 1715 – 1716 proběhla velká oprava. Stalo se tak díky iniciativě arcibiskupa Františka Künburga, o čemž svědčí kamenná deska s jeho erbem nad hlavním vchodem na předsazené předsíni. Tehdy byl gotický kostel barokně přestavěn a tak se z původní podoby dochoval pouze pravoúhlý portálek v jižní zdi lodi a jádro. Další přestavby proběhly v letech 1763, 1811 a po požáru v roce 1821.

Kostel sv. Filipa a Jakuba vznikl na místě starého gotického svatostánku ze 14. století, který do roku 1789 obklopovaly dva hřbitovy, jež byly v rámci reforem císaře Josefa II. zrušeny. Starý svatostánek byl kvůli zchátralosti a nedostatečné kapacitě roku 1868 zbourán a v říjnu byl položen základní kámen kostela nového. Na stavbě se podílelo několik stavitelů dle projektu pražského architekta Václava Schánbecka a nový prostor pro věřící byl dokončen během tří let. Z původního kostela se dochovala pouze dřevěná socha Piety a gotická křtitelnice. V roce 1935 byla opravována střecha a rekonstrukce se kostel dočkal také v prvním desetiletí nového milénia.

Na místě dnešního svatostánku v Křečhoři stával gotický kostel sv. Václava, který byl již roku 1350 připomínán jako farní. Byl patrně vystavěn lidmi z okruhu královského dvora, jelikož vesnice patřila v té době králi Janu Lucemburskému, poté ji držel Jindřich z Lipé a po něm královská vdova Eliška Rejčka. Kostel svou gotickou podobu změnil během pozdně empírové přestavby, realizované majitelem kolínského panství Václavem Veithem v letech 1846 - 1848, kdy kostel dostal nové západní průčelí, v lodi byla probourána lunetová okna a celou stavbu sjednotily empírové fasády. Po dokončení prací byl obnovený kostel nově zasvěcen Božímu tělu. V roce 1863 byla zvýšena věž a při restaurování v letech 1913 - 1914 byly odkryty a přiznány dochované původní gotické detaily.

Kostel Církve československé husitské byl postaven v letech 1934 - 1935 podle návrhu Karla Venci z Kouřimi. Svatostánek byl slavnostně otevřen u příležitosti oslav pětistého výročí bitvy u Lipan dne 5. července 1935 biskupem Církve československé husitské Stanislavem Kordulem. Kouřimská náboženská obec vznikla brzy po vzniku Církve československé ke dni 16. ledna 1921. Centrum náboženského života se nejprve soustředilo do Svojšic, kde církev používala ke svým bohoslužbám římskokatolický kostel sv. Václava, následně se sloužily bohoslužby v kapli sv. Gotharda v Poboří nebo ve školních budovách v okolních obcích. Státní souhlas získala náboženská obec 24. března 1924 a následně se z ní osamostatnily náboženské obce Plaňany a Zásmuky.

Kostel sv. Štěpána byl v Kouřimi s zřejmě postaven na místě staršího kostela, neboť v jeho zdivu jsou patrné románské stavební prvky, pocházející z dosud neznámé starší stavby, která na tomto místě existovala ještě před založením města. Se stavbou chrámu bylo započato po roce 1261 z přímého popudu krále Přemysla Otakara II., neboť stavbu řídila královská stavební huť. Nejstarší částí stavby je raně gotický presbytář se severní boční lodí a kaple sv. Kateřiny pod presbytářem. Již kolem roku 1270 byla dokončena hlavní loď, jižní boční loď a západní průčelí. Do konce 13. století byly ještě vztyčeny obě věže a kostel byl zastřešen. V roce 1334 byla stavba poškozena požárem, které zachvátilo celé město, a to je také první písemná zmínka o jeho existenci. Za vlády Karla IV. byl kostel kolem roku 1370 opraven a rozšířen přístavbou jižní kaple, dnešní sakristie. 

Kostel Nejsvětější Trojice byl v Kouřimi postaven na nově založeném hřbitově za městskými hradbami roku 1591. Jednolodní renesanční stavba s motivy převzaté z pozdní gotiky byla v roce 1639 zcela vydrancována švédskými vojsky, což mělo za následek poškození původního renesančního zařízení. V 19. století byla před západním průčelím kostela postavena nová vstupní brána na hřbitov v pseudogotickém stylu. Při opravě v letech 1903 – 1904 byla bohužel odstraněna cenná sklípková klenba presbytáře a nahradil ji trámový strop s překládaným záklopem. Současně byl vyměněn původní krov. Rekonstrukce a památkové obnovy fasád se zchátralý kostel dočkal v roce 1993.

Kostel sv. Jiljí byl ve Svitavách založen litomyšlskými premonstráty v polovině 12. století a představoval v duchu legendy o sv. Jiljí duchovní útěchu poutníkům a kupcům, ale i místo azylu před vstupem do nebezpečného pohraničního hvozdu. Ve středověku míval jinou podobu než dnes a díky své poloze na vyvýšeném místě na levém břehu řeky Svitavy plnil i obrannou funkci. Raně barokní přestavba z let 1679 - 1689 včlenila původní románskou baziliku do nové kompozice kostela, jehož součástí zůstaly i dvě boční kaple Mrtvých a sv. Mikuláše, které jsou připomínány k roku 1664 a tvoří jednotný raně barokní celek.