Jednoho roku bělovousý muž v červeném obleku nechal pod nazdobeným vánočním stromečkem ležet obálku s poukazem na pobyt v hotelu Rustikal v městečku Horní Cerkev. Termín jsme si stanovili několik týdnů předem na konec března, kdy jsme předpokládali, že nám bude přát jarní počasí, jenže na Vysočině pár dní před termínem napadl sníh. Naštěstí jsme se s hotelovou recepcí dokázali domluvit na odložení pobytu o jeden měsíc a tak jsme první květnový víkend opustili hanáckou placku, a po dálnici vyrazili vstříc našemu cíli. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Pelhřimově, abychom poznali všechny historické památky či zajímavosti, které nám toto město mohlo nabídnout. Během putování městem jsme nemohli vynechat ani historické centrum, do něhož jsme se vydali poté, co jsme naše stříbrné auto nechali odpočívat na velkém parkovišti v ulici Krásovy domky.

Následně jsme si prohlédli nedalekou kapli sv. Kříže a pak jsme zamířili na Masarykovo náměstí, jež bylo doslova přeplněno historickými stavbami. Když jsme se s nimi seznámili, zbývaly nám jen tři místa v blízkém okolí centra Pelhřimova, která jsme hodlali navštívit. Jedním z nich bylo Svatovítské náměstí s kostelem sv. Víta, k němuž jsme přišli Solní ulicí od zámecké budovy. Před námi stál trojlodní svatostánek, který byl vystavěn v gotickém slohu ve druhé nebo třetí čtvrtině 13. století a stal se tak nejstarším pelhřimovským kostelem. Vůbec by nás to nenapadlo, protože když jsme před chvílí viděli gotický kostel sv. Bartoloměje, automaticky jsme jej považovali za starší než tento na Svatovítském náměstí. Zmátla nás totiž barokní podoba, kterou kostel sv. Víta získal v letech 1739 až 1740 poté, co o sto let dříve vyhořel a na svou obnovu tak musel čekat opravdu velmi dlouho.

Obhlídku kostela sv. Víta jsme zahájili na jeho přední straně, která nám tradičně nabízela nejkrásnější architektonickou výzdobu. Horní části průčelí dominoval vysoký štít s volutovými křídly, dvojicí pilastrů a dalšími drobnými prvky. Korunní římsu uprostřed přerušovalo velké okno s pozlaceným znakem a nápisem Christus regnat neboli Kristus vládne, pod nímž nás zaujaly reliéfy balustrádových kuželek, které měly patrně nahradit skutečný balkon nad vchodem. Vzápětí jsme se vydali ke dveřím do kostela, které chránila zvlněná stříška a když jsme ke vchodu dorazili, tak jsme v tympanonu spatřili ozdobnou kartuši. Potom jsme zkusili vzít za kliku, abychom se podívali dovnitř, ale bohužel i tento kostel nám zůstal uzavřený a tak jsme neviděli jeho interiér, jenž na klenbě a stěnách zdobila výmalba s výjevy ze života a mučednické smrti sv. Víta či alegorie Víry, Naděje a Lásky.

Následně jsme se vydali na obchůzku kolem svatostánku, jehož loď prosvětlovala šestice oken s půlkruhovým zakončením, které byly po třech umístěny do dvou řad nad sebou. Na sedlové střeše našim očím neunikl sanktusník neboli malá věžička s lucernou a cibulovou bání, jejíž zvonek se vždy rozezníval při mších. Pak jsme již došli ke krásnému presbytáři, na němž se dochovaly zbytky původního gotického slohu a sgrafitové výzdoby. Na kněžišti nás zaujaly také podpěrné pilíře, mezi nimiž jsme našli úzká okna s půlkruhovým záklenkem či sakristie, přistavěná při barokní úpravě budovy. Potom jsme se šli podávat na druhou stranu lodi, na které se nacházelo jen pět oken, protože to šesté nahradil boční vstup do kostela, k němuž vedlo několik zužujících se schodů. Na této straně jsme narazili ještě na jedny dveře, ale jaká místnost se nacházela za nimi, to v tu chvíli věděl jen Pán Bůh.

Za normálních okolností by teď prohlídka většiny českých a moravských svatostánků skončila, ale kostel sv. Víta nám nabídl ještě přídavek v podobě samostatně stojící věže z roku 1575, která původně sloužila jako zvonice. S podobnou situací jsme se setkali dříve třeba v Lipníku nad Bečvou, kde by konstrukce kostela neunesla věž s těžkými zvony a proto musela být postavena vedle chrámu. Pelhřimovská věž byla zakončena mohutnou cibulovitou bání s lucernou, pod níž jsme si zkontrolovali čas díky ciferníkovým hodinám a výzdoba zvonice nás zaujala pěknou nárožní bosáží, zakončenou pod střechou patkami. Na každé straně věže jsme našli okna, za nimiž se ukrýval zvon, ale jelikož jsme neměli rentgenové oči, nezjistili jsme, kolik jich uvnitř viselo. Pak jsme se přiblížili k průchodu v přízemí věže, který kdysi tvořil původní bránu na hřbitov a jenž byl zkrášlen sloupy se stříškou.

Nad průchodem jsme uviděli malinké zamřížované okénko, osvětlující schodiště do zvonicového patra a nad ním jsme si ve výklenku krátce prohlédli obrázek ukřižovaného Krista. Pak jsme zajímavým průchodem prošli na druhou stranu a ocitli jsme se v místech, kde bývali odpradávna pohřbívání místní obyvatelé, Jenže pak přišel z vídeňského dvora zákaz a města musela zřizovat nové hřbitovy na jiných místech, což měl na svědomí jeden z patentů císaře Josefa II. Více jsme toho na kostele sv. Víta vidět nemohli a tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Na chvíli jsme se ještě zastavili u šachové figurky pěšáka, k níž nás dovedlo dláždění podobající se šachovnici a kde jsme se seznámili s informacemi o různých šachových rekordech. Dozvěděli jsme se, že 2,5 metru vysoký bílý pěšec o váze 1200 kilogramů vznikl díky nápadu pana Ing. Vladimíra Glasera, který inicioval výrobu soupravy 32 šachových figurek.

Skoro všechny byly rozvezeny do různých turisticky zajímavých míst Karlštejnska a některé z nich jsme viděli o dva roky dříve během týdenní dovolené, kterou jsme v okolí hradu strávili a tak nám pěšák pěknou středočeskou krajinu připomněl. Byla to opravdu zvláštní souhra okolností, že se jedna z figurek zatoulala i do Pelhřimova, nicméně vysvětlení nakonec bylo velmi prosté, neboť byla věnována jako exponát do Muzea rekordů a kuriozit, které ji umístilo na Svatovítské náměstí, aby uvítalo návštěvníky města. Od betonové figurky jsme se vrátili Solní ulicí k zámku, u něhož jsme vstoupili do areálu děkanské zahrady. O tom, co jsme v pěkném parku našli, však již vypráví jiný příspěvek, tak si jej také někdy přečtěte. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Vysočině, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme poznali Pelhřimov a Horní Cerekev.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Pelhrimov_-_kostel_sv._Vita​

Historie :

Kostel sv. Víta byl vystavěn ve druhé nebo třetí čtvrtině 13. století a stal se tak nejstarším pelhřimovským kostelem a původním farním kostelem obce. Za husitských válek  přešel roku 1422 Pelhřimov do rukou táboritů a v kostele byla vysluhována mše svatá pod obojí. Fara od sv. Víta byla přenesena ke kostelu sv. Bartoloměje pravděpodobně roku 1463. Kolem kostela sv. Víta se od odpradávna rozkládal hřbitov, který se na dlouhá léta stal kostelem hřbitovním. Původně byl kostel vystavěn v gotickém slohu, jehož stopy se zachovaly v presbytáři, ale po roce 1600 došlo k přestavbě a později byl renesančně upraven, což se projevilo v přestavbě přední části lodi a ochozů. Kostel byl zvenčí vyzdoben sgrafitem, ale roku 1646 vyhořel a barokní úpravy se dočkal až v rozmezí let 1739 až 1740. Věž kostela z roku 1575 stojí samostatně vedle kostela, přičemž původně sloužila jako zvonice a tvořila také původní bránu na hřbitov. Při barokní úpravě kostela byla zvonice zvýšena o jedno patro a později byla ke svatostánku přistavěna sakristie. Od roku 1837 sloužil jako kostel místního gymnasia. Dnes slouží jako výstavní síň a galerie.

Interiér :

Uvnitř kostela jsou na klenbě a stěnách vymalovány výjevy ze života a mučednické smrti sv. Víta, jakož i alegorie Víry, Naděje a Lásky. Hlavní oltář je raně barokní z roku 1687. Náhrobní kameny jsou renesančního původu.

Historie čerpána z webu

https://www.mupe.cz/kostel-sv-vita/os-1307

Město Pelhřimov je držitelem turistické známky č.408.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pelhrimov-c408