Putování za turistickými známkami, poznáním krásných památek, nádherné přírody a dalších zajímavostí nás přivedlo na spoustu míst naší České republiky. Jako správní sběratelé turistických známek a cestovatelé jsme se několikrát rozhodli podívat se na také za hranice naší malinké země s velkým počtem turistických cílů. Nevíce zahraničních misi jsme podnikli na Slovensko, ale v poslední době jsme si velice oblíbili Polsko, kde pro nás také nebyl problém se domluvit. Během pobytu v různých koutech této velké země nás Polsko překvapilo kvalitou služeb, slušnou cenou ubytování, čistým prostředím hotelů s vynikající stravou a v neposlední řadě bychom rádi vyzdvihli příjemné chování personálu. Jeden z těchto pobytů jsme strávili v krásném městě Wroclaw, kde jsme navštívili zoologickou zahradu a rádi se procházeli historickým centrem. 

Téměř každý člověk, který rád cestuje, v životě sní o nějakém místě, jenž by rád navštívil, shlédl na vlastní oči a vychutnal si jeho atmosféru. Někomu by stačilo odpočívat v Karibiku na písečné pláži a popíjet koktejly, dobrodružné povahy by zase raději zdolaly evropská pohoří či rovnou pár osmitisícových himalájských vrcholů a zbytek by volil něco mezi oběma extrémy. K poslední skupině cestovatelů patří i naše maličkosti a kdybych měl prozradit naše vysněné destinace mimo Evropu, byl by to Egypt, Peru a také bychom se někdy chtěli podívat do Austrálie. Stačilo by si vybrat v práci delší dovolenou, sednout na letadlo a vyrazit. Jakmile bychom se nabažili měst a památek typu Opery v Sydney, vyrazili bychom s průvodci do přírody a určitě by nešlo vynechat Sněžné pohoří, kde se nachází také nejvyšší hora Austrálie a Oceánie.

Husův památník u obce Klokočí začal vznikat roku 1933 kousek za vsí nad silnicí do Rohlin na místě, jemuž se odedávna říkalo Na mezírce. Do budování se pustil místní Okrašlovací spolek za pomoci všech místních korporací a mnoha občanů, aniž by na výstavbu byly vybrány nějaké velké peníze. Dílo se díky veliké obětavosti a pracovitosti klokočských obyvatel podařilo, ačkoliv původní plány zamýšlely postavit památník poněkud větších rozměrů. Skála byla sice pískovcová, ale lámání kamene šlo poměrně pomalu a tak bylo později rozhodnuto vše zmenšit a urychlit. Pomoci klínů a želez byla vylámána prostřední místnost, ve které na středu zůstal pevný sloup na poprsí Mistra Jana. Na bočních stranách byly vyhloubeny dvě nové menší místnůstky v gotickém stylu. V nich měla být zvěčněna památka božích bojovníků Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Holého.

Putování za turistickými známkami, poznáním krásných památek, nádherné přírody a dalších zajímavostí nás přivedlo na spoustu míst naší České republiky. Samozřejmě jsme vyrazili také do zahraničí, ale největší počet vícedenních výletů a dovolených jsme strávili právě u nás. Staré moudro říká, že se všechno vyvíjí a totéž platilo i o našich výletech, co se týče ubytování. Jako mladí jsme na výlety jezdili vlakem či na kole a spali jsme pod stanem, v chatce někde v kempu nebo jsme poznali, co je hostel. Na první dovolenou v Teplicích nad Metují s dětmi jsme však již vyrazili autem a protože peněz moc nebylo, vybrali jsme si ubytování v kempu.

Téměř každý člověk, který rád cestuje, v životě sní o nějakém místě, jenž by rád navštívil, shlédl na vlastní oči a vychutnal si jeho atmosféru. Někomu by stačilo odpočívat v Karibiku na písečné pláži a popíjet koktejly, dobrodružné povahy by zase raději zdolaly evropská pohoří či rovnou pár osmitisícových himalájských vrcholů a zbytek by volil něco mezi oběma extrémy. K poslední skupině cestovatelů patří i naše maličkosti a kdybych měl prozradit naše dvě vysněné destinace mimo Evropu, byl by to Egypt se slavnými pyramidami a Peru, v němž pramení nejdelší řeka světa Amazonka. Do Egypta bychom se chtěli podívat hlavně kvůli jedinému ze sedmi dochovaných divů světa, neboť nás pyramidy vždy fascinovaly svými tajemstvími, počínaje od způsobu vlastní stavby k účelu, jemuž měly sloužit.

Každý správný cestovatel by měl ještě před začátkem dovolené v zahraničí myslet i různá rizika, které sebou cestování bohužel přináší a využít srovnání cestovního pojištění, jelikož neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A když se lidé vydají na hory, riziko výrazně vzrůstá a stačí chvilka nepozornosti a úraz je na světě. Pokud se něco takového stane třeba v Krkonoších nebo Jeseníkách, stačí zavolat horskou službu a doufat, že vše dobře dopadne. Výlohy za takovou pomoc pak jednoduše pokryje modrá kartička pojištěnce EHIC neboli Evropský průkaz zdravotního pojištění. Jenže tato kartička platí jen v určitých zemích a pro ošetření ve státních zdravotnických zařízeních, takže nezodpovědného turistu může potkat neštěstí v neštěstí.

Slovensko bylo našim srdcím vždy nejblíže a velmi rádi tam pořád jezdíme, a to nejen kvůli podobnému jazyku a snadné domluvě, ale také protože jsme byli součástí jednoho státu. Tento fakt se však již stal historií a proto bychom se k našim sousedům nevydali, aniž bychom si nesjednali cestovní pojištění. S pojištěním v kapse jsme tak s klidným srdcem navštívili slavný Čachtický hrad, nedaleký hrad Beckov, Nové Mesto nad Váhom a na Liptově jsme zase bez starostí poznávali okolí Ružomberoku s hradem Likava a další místa.

V roce 1921 byla nad Velkým Týncem vybudována na náklady obce kamenná mohyla. Stojí v prostoru, kde se kdysi nacházelo opevněné hradisko. Stavba pojatá jako Památník osvobození vznikla podle projektu místního rodáka, pražského architekta ing. Františka Koláře. Slavnostního odhalení dne 18.9.1921 se zúčastnil prezident Československé republiky T. G. Masaryk. Tuto událost připomíná nedaleký pamětní kámen s vytesaným nápisem. Na čelní straně mohyly je nápis 1620-VSTALŤ JEST-NÁROD OSVOBOZENÝ-1918. Do mohyly byla umístěna pamětní deska připomínající smrt 31 týneckých mužů padlých na frontě během I. světové války včetně jednoho z dvaceti občanů, kteří se přidali k zahraničním československým legiím. 

Vysoko ve stráni na konci Mlázovického Chlumu nad obcí Konecchlumí, kousek nad kostelem se nachází památník v podobě lva, který drží u svých nohou královskou korunu. Lev je umístěn na kamenné mohyle ve tvaru komolého jehlanu. Jde o připomínku Viléma staršího Konecchlumského z Konecchlumí a na Spyticích, jednoho ze 27 českých pánů popravených po bitvě na Bílé hoře 21. června 1621 na Staroměstském náměstí.

Památník Rudolfa Těsnohlídka byl vybudován na dně hlubokého údolí, které ústí do řeky Svitavy poblíž tunelu pod zříceninou hradu Obřany. Od roku 1929 zde stojí jednoduchý pomník, postavený zde lesní správou v Adamově z podnětu prof. Rudolfa Haše jako vzpomínka na známého brněnského spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka, který zemřel pouze rok předtím (1882-1928). Od této doby se zdejší hluboký romantický žleb nazývá Těsnohlídkovo údolí, když se mu původně říkalo Kozí žleb.