V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Pátý den jsme po luxusní bufetové snídani opustili hotel Clarion ve Stavangeru a vyrazili za novými turistickými cíli. Původně jsme chtěli navštívit obrovský skalní blok, vysunutý ze svislé kamenné stěny s názvem Preikestolen, tyčící se 604 metrů nad modrou hladinou Lysefjordu, ovšem předpověď počasí slibovala hojné přeháňky, takže jsme museli zvolit náhradní řešení. Po rychlé poradě jsme se rozhodli pro návštěvu nedalekého památníku Sverd i fjell neboli Meče ve skále. Za pár minut jsme k památníku na okraji Stavangeru dorazili, odložili naše bílé francouzské auto na bezplatném parkovišti a ihned jsme zamířili za naším cílem. Památník ještě nebyl z parkovací plochy vidět, neboť jej ukrývaly stromy a spatřili jsme jej až poté, co jsme došli na konec asfaltu a odbočili doprava.

Po několika desítkách metrů jsme se ocitli na břehu Hafrsfjordu, jehož temné vody omývaly skálu, do nichž byly meče umístěné. Možná za to mohlo počasí, ale u památníku pobývalo jen pár turistů, kteří záhy místo opustili, takže jsme meče měli na pár minut jen pro sebe. Díky tomu jsme z různých úhlů pořídili slušný počet fotografií s poměrně ponurou atmosférou potemnělého nebe a neméně tajemným zbarvením vod zmíněného fjordu. Když jsme si stoupli pod bronzové meče, zbraně nad námi čněly do několikametrové výše, čímž v nás vyvolávaly nicotné pocity a úcty. Na skalce jsme našli pamětní desku s nápisem, jenž nám prozradil autora zajímavého díla, kterým byl sochař Fritz Røed a také to, že památník byl na jihozápadním pobřeží země odhalen v roce 1983 tehdejším norským králem Olafem V.

Když jsme tři meče nafotili, prošli jsme se po pobřeží, na němž jsme našli červenou rybku. Bohužel nebyla zlatá ani živá, takže nám tři přání nesplnila, nicméně i tak jsme plastovou formičku hodili do moře. Brzy se však opět octila mezi kamínky na břehu. Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Polovina výpravy odešla hledat kešku o kus dál, zatímco druhá se vrátili na parkoviště, kde se nacházela informační cedule, z níž jsme načerpali veškerá historická fakta. Dozvěděli jsme se, že památník zde byl odhalen jako připomínka bitvy u Hafrsfjordu, k níž mělo dojít někdy mezi lety 872 – 900 a která vyústila ve sjednocení země a vznik Norského království. Po bitvě se totiž vítězný vikingský náčelník Harald I. Krásnovlasý prohlásil králem Norů a poprvé sloučil několik drobných království pod jediného panovníka.

Bitva znamenala rozdrcení Haraldovy opozice z jihozápadní části Norska, především Rogalandu, ale také náčelníků z oblasti Sognefjordu, která byla možná podporována Dány. Zaujalo nás, že mnoho poražených, kteří se nepodřídili Haraldově vládě, emigrovalo na Island a také to, že přesný rok bitvy není znám. Tato nejistota je způsobena nedostatkem písemných zdrojů a částečně i tím, že v té době ještě nebyl zaveden křesťanský kalendář. Navíc se údajně většina historiků kloní k názoru, že sjednocení Norska trvalo asi 100 let a nebylo pouze výsledkem jediné bitvy Harsfjordu. Přesto se jednalo o patrně největší ozbrojené střetnutí, jaké do té doby norské území zažilo, a to platilo ještě dlouhou dobu poté. Na závěr jsme se dozvěděli, že největší z mečů připomíná vítěze bitvy, zatímco menší jeho dva protivníky.

Když jsme dočetli poslední řádky, začalo drobně pršet, takže jsme se šli schovat do auta, ale brzy zase přestalo. Vzápětí se nadšení hledači ukrytých schránek vrátili z úspěšného lovu a se zajímavou zprávou. Cestou zpět se zastavili na parkovišti u stánku s občerstvením a když jeden z obsluhujících chlapíků zaslechl jejich hovor, promluvil na ně slovensky. Prozradil jim něco o sobě a přidal ještě tip na další zajímavé místo, které odtud navíc nebylo daleko. Jednalo se o Fluberget, starověké místo ve Stavangeru s petroglyfy a mohylami z doby bronzové, kam jsme následně také odjeli, o čemž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme pátý den v Norsku navštívili Stavanger a muzeum Jøssingfjord.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/stavanger-pamatnik-sverd-i-fjell​

Historie :

Sverd i fjell, česky Meče ve skále, je památník na okraji Stavangeru u Hafrsfjordu na jihozápadním pobřeží Norska. Památník má podobu tří obřích bronzových mečů, které zde připomínají bitvu u Hafrsfjordu z roku 872, ve které zvítězil Harald I. Krásnovlasý, první sjednotitel norského území pod jednotnou vládu. Největší z mečů připomíná vítěze bitvy, menší meče jeho dva protivníky. Autorem památníku je sochař Fritz Røed. Památník byl odhalen v roce 1983 tehdejším norským králem Olafem V.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sverd_i_fjell

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Hafrsfjordu

Památník Sverd i fjell ve Stavangeru nemá turistickou známku.