V určitém životním období jsme každý rok podnikli zimní dovolenou, abychom využili zakoupených běžeckých lyží a také abychom poznali krajinu českomoravských zemí, oděnou do bílého hávu. Vůbec první z těchto dovolených jsme strávili v Orlických horách, kde se nám vždy moc líbilo a tak jsme se sem později vždy rádi vraceli. V lednu onoho roku jsme si zaplatili pětidenní pobyt v rodinném domku, jenž se nacházel na okraji obce Jamné nad Orlicí a z něhož se nám při pohledu z okna v prvním patře naskytl pohled na zasněžený Suchý vrch. Během dovolené jsme se kromě běžeckého lyžování věnovali také památkám v okolí našeho ubytování. Třetí den pobytu jsme odjeli do Letohradu, v cukrárně na Václavském náměstí posnídali a potom jsme zamířili k zámku, jehož prohlídku jsme si domluvili několik dní předem.

Vstoupili jsme proto do informačního centra na náměstí, kde jsme oslovili místní pracovnici, která se nás vzápětí ujala a odvedla do přilehlého zámku. Když jsme si společně prošli pár místností, rozloučili jsme se a vydali se do parku. Potom jsme se vrátili k zámku a v restauraci si dali oběd. Příjemně nás překvapily přijatelné ceny a porce měla taktéž žádané parametry, takže jsme se sem ještě později vrátili. Po dobrém obědě jsme se šli podívat na pomník Járy Cimrmana, který byl na boční straně zámku slavnostně odhalen v roce 2004 za účasti některých českých herců a zdejších spolků při příležitosti stého výročí jeho návštěvy. Zlatým hřebem slavnosti byla vzducholoď předvedená pány z Cimrmanovy aviatické společnosti. U sochy českého velikána jsme se vyfotili, ale protože foukal docela silný lednový vítr, strávili jsme u něj jen pár minut.

Postava na pomníku měla mít v ruce hůlku, ale na tu jsme si sáhnout nemohli, neboť tam chyběla. Údajně ji neznámá osoba nedávno před naší návštěvou ukradla ! A proč jsme se chtěli hůlky dotknout ? Povídalo se o ní totiž, že kdo si na měděnou hůlku J. Cimrmana sáhne, tomu láska nezrezaví, ale zazelená se. Zda to dotyčnému pomohlo, jsme se už nikdy nedozvěděli. Měli jsme tedy smůlu, nicméně následující roky ukázaly, že jsme se jí dotýkat ani nemuseli, protože naše rodina držela stále při sobě. Následně jsme se vrátili k našemu zelenému korejskému autu, jímž jsme odjeli do nedalekého muzea řemesel. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v Letohradě navštívili zámek a muzeum řemesel.

Do Letohradu jsme podruhé zavítali až o více než 10,5 roku později, a to cestou do Čenkovic, kde jsme strávili tři listopadové dny v chatě Pod sjezdovkou. Bylo chladno, ale počasí nám přálo a tak jsme mohli v bývalém Kyšperku bez obtíží poznat spoustu nových pamětihodností, jež jsme předtím v zimě neviděli. Nicméně jsme nedali košem ani těm, které jsme už navštívili. Po příjezdu do města jsme naše stříbrné auto zaparkovali u Muzea řemesel a když jsme si prohlédli jeho expozice, vydali jsme se pěšky na Václavské náměstí. Následující minuty jsme věnovali památkám v centru Letohradu a pak jsme již zamířili k zámku. O pár okamžiků později jsme se zastavili u památníku Járy Cimrmana, který zdánlivě vypadal stejně jako před lety, ovšem jedním detailem se přece jen lišil. A to dost výrazně !

Devadesáticentimetrový monument muže, znázorňující mistra unaveného bojem s vídeňskou byrokracií nepřející Čechům, totiž svíral hůlku, která mu tenkrát chyběla. Neodolali jsme a na hůl jsme si sáhli. Pak jsme se zase vyfotili a na cedulce si přečetli podrobné informace o důvodech, proč v Letohradu pomník Járy Cimrmana vlastně vznikl. Dočetli jsme se, že Cimrman přijel do Kyšperka, dnešního Letohradu, protože svému příteli Františku Křižíkovi slíbil, že uzavře nedalekou Zemskou bránu hrází s vodní elektrárnou. Od projektu nakonec sám odstoupil, protože hráz měla stát příliš blízko tehdejší hranice s Pruskem. Podle výzkumů vědeckých týmů přinesl Cimrmanův pobyt ve městě v říjnu roku 1904 přece jen významný plod. Je jím nákres lopaty, kterou mistr revolučně konstruoval tak, že jí bylo možné přikládat za roh.

Zaujalo nás, že Cimrman údajně stál za českým názvem města. Při jednom leteckém závodu rakouská dekadentní aristokracie soutěžila o šlechtické sídlo a mistr se svým balónem havaroval nedaleko města. Do svého deníku si pak napsal: "Ten let o hrad mi byl čert dlužen." Tohle tvrzení jsme samozřejmě nebrali zcela vážně, podobně jako jiná fakta ze života Járy Cimrmana, ale každopádně nás text pobavil. Když jsme si tabuli přečetli, vydali jsme se pomalým krokem do zámeckého parku, o čemž již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden listopadový den věnovali památkám Letohradu. Dozvíte se tak mnohem více informací. Pokud jste do tohoto východočeského města rovněž zavítali, neváhejte a napište do komentářů níže své poznatky. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/letohrad-pomnik-jary-cimrmana​

Historie :

Pomník Járy Cimrmana v Letohradě se nachází na boční zdi zdejšího zámku. Byl slavnostně odhalen v roce 2004 za účasti některých českých herců a zdejších spolků při příležitosti stého výročí jeho návštěvy. Slavnosti se účastnili také družičky oblečené do bílého, hasiči, ženský pěvecký sbor, místní dechová kapela s repertoárem pochodů Františka Kmocha, dámy s chrty a stovky obyvatel z města a jeho okolí. Jejím nepopiratelným zlatým hřebem byla vzducholoď předvedená pány z Cimrmanovy aviatické společnosti. Devadesáticentimetrový monument znázorňuje mistra unaveného bojem s vídeňskou byrokracií nepřející Čechům. Informační cedule u sochy českého velikána objasňuje, co všechno Jára Cimrman ve zdejším kraji podnikal a objevil. Cimrman přijel do Kyšperka, dnešního Letohradu, protože svému příteli Františku Křižíkovi slíbil, že uzavře nedalekou Zemskou bránu hrází s vodní elektrárnou. Od projektu nakonec sám odstoupil, protože hráz měla stát příliš blízko tehdejší hranice s Pruskem. Podle výzkumů vědeckých týmů přinesl Cimrmanův pobyt ve městě v říjnu roku 1904 přece jen významný plod. Je jím nákres lopaty, kterou mistr revolučně konstruoval tak, že jí bylo možné přikládat za roh. Podle zástupce Cimrmanovy aviatické společnosti je Cimrman autorem českého názvu města. Při jednom leteckém závodu rakouská dekadentní aristokracie soutěžila o šlechtické sídlo. Cimrman se svým balónem havaroval nedaleko města. Do svého deníku si pak napsal: "Ten let o hrad mi byl čert dlužen."

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.idnes.cz

https://www.hrady.cz

Pomník Járy Cimrmana v Letohradě je držitelem turistické známky č.1061.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pomnik-jary-cimrmana-letohrad-c1061