Pomník umučených a padlých vojáků, kteří v okolí obce Cetuna zahynuli během Slovenského národního povstání, jsme navštívili v listopadu 2022. Stalo se tak v rámci prodlouženého víkendu, kdy jsme byli ubytováni v hotelu Diana, nacházející se v Novém Meste nad Váhom. Třetí den jsme po vynikající snídani vyrazili černým korejským SUV domů a cestou jsme se zastavili na několika zajímavých místech. Jedním z nich byla malá obce Cetuna, kam nás přilákal zmíněný pomník, připomínající události z 27. února 1945, kdy při boji partyzánského oddílu Hurban pod vedením Miloše Uhra s nacistickou protipartyzánskou jednotkou Edelweiss, zahynulo 16 partyzánů. Po příjezdu do obce jsme auto zaparkovali před místní restaurací a vzápětí jsme se vydali na obhlídku opodál stojícího památníku. Než jsme k němu došli, zastavili jsme se u informační tabule, která podrobně líčila tragické boje ze zimy 1945. Dále jsme se na ní dočetli o událostech z prosince 1944, kdy němečtí vojáci odvlekli z okolí Cetuny všechny dospělé muže a i když většinu z nich po výsleších v Novém Mestě na Váhom propustil, tři z nich byli uvězněni. Prohlédli jsme si také fotografie čtyř nejvýznamnějších postav těchto událostí a pak jsme se začali věnovat k samotnému památníku. Tvořil jej jeden sloup se jménem učitele Jána Bartáka, organizátora SNP v kraji pod Javořinou, který zahynul v koncentračním táboře a druhý sloup se jmény slovenských a sovětských padlých partyzánů. Mezi nimi stál kamenný pomník s deskou, na níž se opakovala stejná jména. Památník vznikl v roce 1948 a o 15 let později byl pomník prohlášen za kulturní památku. Když jsme si vše pročetli, vrátili jsme se k restauraci s názvem Country and Western Saloon, kde jsme si koupili turistickou známku. Pak jsme vyšli ven, nasedli do auta a přemýšleli, co podnikneme dál. Původně jsme totiž chtěli vyrazit na Velkou Javořinu, ale panovalo mlhavé počasí a bylo nám docela chladno. Rozhodli jsme se tedy vrátit na Moravu a cestou nás napadlo, že se zastavíme v Modré u Uherského Hradiště. Jihomoravskou krajina totiž zalévalo příjemné listopadové sluníčko a z velké nabídky místních zajímavostí jsme si vybrali expozici Živá voda, ale o ní již vypráví jiný můj článek. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Slovensku, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili dva památníky SNP a odjeli za Živou vodou.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/cetuna-pomnik-padlym-v-snp

Historie :

Památník umučených a padlých v Cetuně připomíná události z 27. února 1945, kdy při boji partyzánského oddílu Hurban pod vedením Miloše Uhra s nacistickou protipartyzánskou jednotkou Edelweiss, zahynulo 16 partyzánů, včetně velitele Uhra a jeho pravé ruky Antona Jakubíka. Okupanti se přesouvali od Moravského Lieskového směrem do Cetuny. Jejich úkolem bylo stopovat odbojáře a pod záminkou strachu o terorizování místních obyvatel v Cetuni, vylákat partyzánské skupiny z hor do osady a nastražit past. Partyzáni byli unavení po probdělé a chladné noci, přesto se ráno vydali blíže k cetunským chalupám, zatímco nepřátelé  už byli strategicky schovaní v usedlostech. Z okolí se přidaly rozmístěné čety Antona Jakubíka, Josefa Brunovského, Borise Guseva a Martina Kavického, nepřítel však měl výhodu postavení i dostatek v počtu. Když partyzáni vstoupili do otevřeného prostředí na poli, spustili nepřátelé silnou a neúnavnou palbu, zatímco se povstalci snažili dostat k domům, ukrýt se u stěn a opětovat palbu. Miloš Uher se snažil dostat do stodoly blízko nepřátel, ale zasáhla ho kulka, přičemž její původ je dodnes diskutabilní. Jeho zástupce Jakubík se dozvěděl o pádu velitele a tak vyběhl s několika druhy pro jeho tělo, ale zasáhla ho palba z kulometu a také padl. Cílem protipartyzánské jednotky bylo rozbít aktivity odbojových skupin v oblasti Bílých Karpat, jelikož v tomto území fungovalo převaděčství, skrývání uprchlíků a Židů, probíhala také aktivní záškodnická a informační činnost, do které se zapojovalo domácí obyvatelstvo, i sovětské jednotky. Důležitými organizátory v Bzincích pod Javorinou byli v rámci Slovenského národního povstání Martin Kedro a Milan Slávik, kteří díky kontaktům z kasáren v Novém Městě nad Váhom byli schopni dodávat zbraně pod Javorinu. Od zimy 1944 se Cetuna stala několikrát centrem perzekucí a razií, někteří obyvatelé byli odvedeni na Gestapo, vyslýcháni, odvlečeni do koncentračních táborů, nebo zastřeleni. Jedním z nich byla také přirozená autorita v podobě oblíbeného učitele Jana Martáka, který zemřel v Německu při pochodu smrti. Po boji v Cetuni nezískal nepřátelé živého partyzána a tak se uchýlili k odnětí dalších lidí, které následně popravili. Tragického únorového dne v Cetuni se zúčastnil například i Rudolf Vrba, jeden ze dvou vězňů, kterým se podařilo uprchnout z Osvětimi a celému světu přinesli hrůzostrašnou zprávu o zacházení s lidmi v koncentračních táborech. V roce 1948 v obci Cetuna vznikl památník na padlé hrdiny druhé světové války a o 15 let později byl pomník prohlášen za kulturní památku.

Historie čerpána z webu

https://www.kopaniciarskenoviny.sk

Památník padlých partyzánů Cetuna je držitelem slovenské turistické známky č.736.

https://www.turisticke-znamky.sk/znamky/detail/pomnik-padlym-partizanom-cetuna/736