Hrad Beckov jsme poprvé navštívili v rámci pětidenní dovolené, kterou jsme střídavě trávili na Slovácku a Slovensku. Byli jsme totiž ubytováni v podkroví malého vinařského domku v Mikulčicích v srdci Slovácka a daleko jsme to neměli ani k našim východním sousedům, čehož jsme rádi využili. Třetí den této červnové dovolené jsme celý strávili v okolí Nového Mesta nad Váhom, kde se naším cílem staly hned dva hrady. Jeden z nich se nacházel v obci Beckov. Stříbrné francouzské auto jsme zaparkovali u kostela sv. Štěpána krále pod hradem a silničkou se vydali k našemu cíli. Lehce jsme vyšlápli stoupání na 60 metrů vysokou vápencovou skálu, na níž byl hrad ve 13. století vybudován a brzy jsme stanuli před vstupní bránou. Vzápětí jsme pocítili obrovské zklamání, neboť jedna z nejkrásnějších a nejvýraznějších zřícenin na Slovensku zrovna procházela velkou rekonstrukcí a byla zavřená. Chvíli jsme smutně postávali před bránou a pak jsme se odebrali na přilehlý hřbitov. Smutek v našich srdcích však naštěstí nebyl takový, abychom zde chtěli umřít, navíc se jednalo o hřbitov židovský, po němž jsme se prošli, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Slovensku, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme marně obléhali hrad Beckov, ale úspěšně dobyli Čachtice.

Podruhé jsme Beckov navštívili o dlouhých 12 let později, abychom konečně poznali vnitřní části hradu, který mezitím prošel generální opravou. Naše druhá návštěva proběhla v listopadu 2022, kdy jsme byli tři dny ubytováni v hotelu Diana, nacházejícím se v Novém Meste nad Váhom. Druhý den jsme po vynikající snídani vyrazili černým korejským SUV do Čachtic a pak jsme zamířili do Beckova. Auto jsme zaparkovali u stejného kostela jako před lety a vyrazili na hrad, nad nímž se k nebi tyčilo rameno jeřábu, svědčící o stále probíhající rekonstrukci. Nicméně jsme si předem zjistili, že hrad byl po zakonzervování již před lety zpřístupněn pro turisty, takže jsme se nemuseli obávat zavřené brány jako před 12 lety. Pohodovým krokem jsme stoupali ke hradu, a brzy jsme spatřili barbakan neboli fortifikační prvek, který chránil brány před dělostřelbou. Vzápětí jsme přes malý most, který nahradil původní padací, překonali malý vodní příkop a stanuli jsme u strážní věže. V ní se nacházela pokladna, kde jsme si koupili vstupenky, ale bohužel neměli žádné razítko. Následně jsme malým předhradím z 15. století vystoupali po dlážděném chodníku k první bráně, kde nás kdysi v dalším postupu zastavila mříž, ale tentokrát byla zvednutá. Brána bývala původně dřevěná, později ji nahradila kamenná a stala se klíčovým obranným prvkem hradu. Její masivní konstrukce a malá průjezdní šířka svědčila o obranném charakteru. Za první bránou jsme se ocitli na velkém dolním nádvoří, rozsáhlém prostoru, který sloužil k hospodářským účelům a ochraně hradu. Zde se nacházely hospodářské budovy, stáje a pravděpodobně i ubytování pro posádku. Prohlédli jsme si zbytky zdí a základy původních staveb, včetně pozůstatků původního padacího mostu. Předhradí prošlo během staletí několika úpravami, přičemž jeho podoba se měnila s rozšiřováním a modernizací obranného systému hradu. K vnějším hradbám byly přilepeny nízké domečky, sloužící k různým účelům. Nacházelo se v nich WC, obchůdky, suvenýry a také malá expozice s historií hradu, kam jsme záhy vstoupili. Dozvěděli jsme se, že první zmínky o hradu Beckov sahají do 12. století, kdy na skalnatém ostrohu vzniklo opevněné sídlo. Původně se jednalo pravděpodobně o dřevěnou nebo částečně kamennou pevnost, jejímž úkolem bylo střežit důležitou obchodní cestu podél Váhu. V této fázi se hrad skládal z jednoduchého paláce a obranné věže, obehnané dřevěnou palisádou. Dále jsme se dočetli, že nejvýznamnější stavební fáze hradu nastala ve 14. století, kdy se stal majetkem mocného rodu Stiborů ze Stibořic. Ti hrad výrazně přestavěli a rozšířili do podoby mohutné gotické pevnosti. Byla postavena hlavní věž, rozšířen gotický palác, vybudovány nové hradby s obrannými věžemi a zdokonalen systém bran. Vznikla také hradní kaple sv. Martina, která dodnes uchovává prvky z této doby. Hrad tak v této době získal charakter luxusního šlechtického sídla. Zaujalo nás, že v 15. a 16. století, v souvislosti s tureckým nebezpečím a rozvojem dělostřelby, prošel hrad dalšími úpravami. Byly posíleny hradby, vybudovány nové bastiony a předsunuté opevnění. I přesto, že si hrad udržel svůj obranný charakter, byly do něj zavedeny i prvky renesančního komfortu. Obytné budovy byly přestavěny, vylepšeny interiéry a vznikly nové hospodářské objekty v předhradí. Poté jsme si přečetli, že po vymření rodu Stiborů a pozdějších majitelů začal hrad Beckov postupně upadat. V roce 1729 hrad postihl katastrofální požár, který zničil většinu dřevěných konstrukcí a střech. Hrad se stal neobyvatelným, začal chátrat a během 18. a 19. století sloužil jako zdroj stavebního materiálu pro okolní vesnice. V průběhu 20. století a zejména v 21. století však proběhly rozsáhlé konzervační a rekonstrukční práce, díky nimž jsme si mohli šlechtické sídlo bezpečně projít. V místnosti jsme si prohlédli některé artefakty, které byly při opravách nalezeny. Viděli jsme třeba části kachlových kamen, repliky pohárů nebo část gotického žebra z hradní kaple. Když jsme si vše pročetli a prostudovali, vyšli jsme ven na nádvoří a vešli do druhého domečku, kde se nacházela druhá číst expozice s historií a dalšími artefakty, nádobami a částmi kamen. Po seznámení se s druhou expozicí jsme podél hradeb dolní části hradu ze 14. století zamířili ke studni, k níž jsme museli sestoupit po dlouhém schodišti. Studna byla vybudována v nejnižším bodě hradu a byla klíčová pro přežití posádky hradu v případě obléhání. Možná i proto ji chránil velký, téměř sedm metrů dlouhý drak, který dostal jméno Blundus. Tak se původně označoval Beckovský hrad.. Na tabulce u draka jsme si přečetli pověst, podle které zvíře údajně žilo přímo ve studni a chrápal tak, že se celý Beckov otřással v základech. Proto pět silných chlapů vzalo pušky, počkali si až drak vyleze ze studny ven a zastřelili ho. Drak spadl na zem a sám sebe roztrhal na malé kousky, které se záhadně ztratily. Od té doby draka na hradě už nikdo neviděl. Po přečtení dramatické pověsti jsme nahlédli do 21 metrů hluboké studny, kryté mříží, o které se dosud nepodařilo zjistiti, jakým způsobem z ní byla voda čerpána. Pak jsme po schodech vystoupali zpět na dolní nádvoří a po dalším schodišti jsme vstoupili do horního hradu. Po pravé ruce jsme spatřili velkou obranou věž, stiborovskou baštu a dělovou baštu z 16. století. Na ně navazovala hradní kuchyně v hospodářské budově, kde vařilo jídlo pro celý hrad. Hlavním prvkem každé středověké kuchyně bylo rozsáhlé, otevřené ohniště, kde se na rožních peklo maso, v kotlích vařily polévky a kaše, a na rozpálených kamenech se připravoval chléb nebo placky. Dým odváděl jednoduchý komín, který byl pravděpodobně součástí zdi. Jídelníček na hradě Beckov se samozřejmě lišil v závislosti na postavení strávníků a ročním období. Páni hradu si dopřávali bohatší a pestřejší stravu než prostí vojáci nebo služebnictvo. Zatímco páni si dopřávali zvěřinu, drůbež a hovězí či vepřové maso, prostí obyvatelé hradu se museli spokojit s levnějším masem, případně s menšími dávkami. Vzhledem k blízkosti řeky Váhu a četných potoků byly ryby důležitým zdrojem potravy, zejména v postních dnech. Lovily se kapři, štiky, úhoři a další druhy. Na protější straně vlevo se nacházel gotický palác, nejstarší a nejvýznamnější obytné část hradu ze 13. století, který byl postupně přestavován a rozšiřován. Sloužil jako hlavní rezidence hradních pánů a jeho interiéry byly bohatě zdobené. Rekonstrukce nám však znemožňovala prohlédnout si zachovalé portály, okenní otvory a části kleneb, svědčící o někdejší kráse této budovy. Komplex obytných budov, které byly krásně vidět z městečka pod hradem, doplňovala obranná bašta. Když jsme kolem nich prošli, ocitli jsme se na malinkém druhém nádvoří z roku 1410, kde se v severním paláci nacházely soukromé komnaty pánů a dam, kaple a menší hospodářské budovy. Jednalo se o nejbezpečnější místo na hradě. Kolem cisterny jsme zamířili do hradní kaple ze 14. století, která byla zasvěcena sv. Martinu a sloužila k duchovním potřebám hradní posádky. Kaple byla postavena v době největšího rozkvětu hradu, za vlády mocného rodu Stiborů ze Stibořic, pravděpodobně v průběhu 14. století. Členové tohoto polského rodu byli velmi zbožní a na svých panstvích budovali nebo podporovali církevní stavby. Právě za jejich vlády byla do kaple umístěna socha Koryčanské madony, vyrobená v Tyrolsku z limbového dřeva. S jejím vznikem se pojí krásná legenda, podle níž vojvoda Stibor ze Stibořic a jeho manželka Dobrochňa dlouho nemohli mít děti. Pán dal proto vyrobit tuto sochu Madony s dítětem a věřil, že jim pomůže k naplnění jejich touhy. A skutečně, po dlouhém čekání se jim narodily tři děti, syn Ctibor mladší a dvě dcery. Socha byla původně umístěna v hradní kapli na Beckově, ačkoliv byla určena pro novoměstský kostel, kde však v té době ještě probíhaly dostavby. Po dokončení gotické přestavby kostela zasvěceného Bohorodičce v Novém Městě nad Váhom byla Madona přenesena na hlavní oltář tohoto chrámu. V době husitských nájezdů byla Madona opět převezena do bezpečí hradní kaple a další významný přesun nastal v 16. století, v období reformace a změny majitelů hradu. Legendy praví, že s Madonou bylo špatně zacházeno, a dokonce měla být vyhozena na půdu nebo dokonce do potoka. Z těchto nesnází ji zachránila grófka Anna Majláthová, která ji v roce 1595 jako součást věna převezla na hrad Cimburk na Moravě. Odtud se pak v roce 1664 dostala do kostela v obci Koryčany v České republice), kde se originál sochy nachází dodnes. Odtud tedy pochází její nejznámější pojmenování Koryčanská madona. Z kaple jsme se přesunuli na vyhlídku, odkud jsme chvilku pozorovali blízké okolí a pak jsme vkročili do severního paláce, kde jsme shlédli několik vystavených stolních her. Pak jsme se vrátili přes všechna nádvoří zpátky ke vstupní bráně a hrad jsme opustili. Následně jsme zamířili na louku nad hradem, odkud se nám naskytl parádní pohled na impozantní stavbu, takže jsme zde strávili několik minut. Díky nainstalované tabuli jsme si mohli připomenout dobu, než hrad roku 1729 poničil požár a pyšnil se v celé své kráse. Potom jsme se opět šli podívat na židovský hřbitov, ale o něm již vypráví jiný článek. Chcete-li vědět, co jsme dalšího ten den prožili, nahlédněte do sekce Velké povídání o výletech a přečtěte si cestopis Jak jsme napodruhé úspěšně dobyli hrady Čachtice a Beckov.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/beckov-malebna-zricenina-hradu​

Podoba hradu Beckov v roce 1450 na pohlednici z vydavatelství Putujme

https://www.putujme.cz/​

Historie :

Hrad Beckov je jedna z nejkrásnějších a nejvýraznějších zřícenin na Slovensku, tvořící dominantu středního Pováží. Vypíná se na 60 metrů vysoké vápencové skále nad městečkem Beckov a výzkumem bylo dokázáno, že byla využita již na přelomu letopočtu. Intenzivní osídlení hradního bradla lze datovat do 9. století, kdy zde vzniklo velkomoravské hradiště. To lze snad ztotožnit z hradem „Blundus“ v tzv. Anonymově kronice. Tato kronika zmiňuje osídlení hradu již před příchodem starých Maďarů do Karpatské kotliny. Právě Maďaři hrad obsadili a pojmenovali názvem Bolondóc. Významnost hradu se projevila i na zdejším umístění sídla pohraniční župy. Významný růst důležitosti hradu vyvrcholil ve 12. století, kdy zde byl vystavěn kamenný hrad. Do té doby se dá mluvit pouze o lehčím opevnění. Vlastníkem Beckova se stal uherský král, který díky němu upevňoval své postavení v kraji. Na počátku 14. století získal hrad do svého držení válečník Matúš Čák zvaný Trenčianský. Za něj došlo k vylepšení opevnění hradu. Po jeho smrti v r. 1321 se hrad vrátil do královských rukou. Roku 1388 král hrad prodává původně polskému šlechtici Ctiboru ze Stibořic, který zbohatnul z odměn za své zásluhy a oddanost uherskému králi Zikmundovi. Ctibor postupně získal na dvacítku hradů v Pováží a sám se tituloval jako „pán celého Pováží“. Právě Beckov si zvolil za svůj sídelní hrad a to se projevilo i na reprezentativních přestavbách, které zcela změnily původní siluetu starého hradu. Celkově se za rodu Stiborských stal Beckov jedním z nejhodnotnějších a nejvýstavnějších sídel počátku 15. století na území střední Evropy. Sňatkovou politikou se hrad dostal po smrti Ctibora mladšího v r. 1434 do rukou rodu Bánffyů, za nichž hrad prošel postupnou modernizací v duchu nastoupivší renesance. Současně byla posílena i obranyschopnost hradu, což se projevilo při odražení náporu Turků v r. 1599. Ti tehdy vypálili pouze městečko pod hradem. Po vymření rodu Bánffyů po meči na konci 16. století se hrad rozdělil mezi vícero dědiců, což negativně přispělo k jeho chátrání. Ještě na konci 17. století byly opraveny hradní střechy. Konec života hradu znamenal velký požár městečka v r. 1729, který se nešťastně přenesl i na hrad a ten již nebyl obnoven. Ještě na konci 19. století byly na hradě velké plochy stěn s ornamentální a figurální výzdobou, kvůli jejichž ochraně byla alespoň v kapli zřízena provizorní střecha. Avšak i ta vzala časem za své. Na sklonku 70. let 20. století byla rozsáhlá zřícenina zachráněna dlouhodobou památkovou konzervací, která však ne vždy citlivě respektuje původní charakter stavby a způsob zdění. Záchraně předcházel v letech 1970–76 komplexní památkový a archeologický výzkum. Hrad byl po více než čtvrt století trvající památkové konzervaci opět zpřístupněn veřejnosti, která si jej může volně prohlédnout v návštěvní době. Vstup do zříceniny je symbolicky zpoplatněn. Na hrad vede značená, asi půl kilometru dlouhá stezka z návsi městečka pod hradem. Těsně před hradem se při stezce nachází poměrně rozsáhlý a udržovaný židovský hřbitov, který stojí za prohlídku.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.hrady.cz

Hrad Beckov je držitelem slovenské turistické známky č.211.

https://www.turisticke-znamky.sk/znamky/detail/hrad-beckov/211