Welzův mlýn v České Třebové jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. První májový den jsme strávili celý v České Třebové a seznámili se místními památkami či zajímavostmi. Mezi ně patřil zmíněný mlýn, který si nechal roku 1843 postavit obchodník Welz z Litomyšle. Když jsme k němu přišli pěšky centra města, ihned jsme si začali prohlížet soubor budov, u nichž nás zaujala bohatá historie i proměny architektury. Dočetli jsme se, že místní potok neměl sílu na pohon mlýna a tak jej koupil strojník A. V. Kraus, který v něm zřídil strojovnu. Do roku 1875 v jedné z částí fungoval po nějaký čas také hostinec. V roce 1887 celý objekt převzal Jan Malocha, o rok později jej koupil mosazník František Hurt, který definitivně zrušil mlynářský provoz a zřídil zde plnohodnotný hostinec. Později místní stavitel František Plašil postavil vedle hostince taneční sál s vysokými okny a půlkruhovými záklenky, který už na začátku století mělo moderní elektrické osvětlení. Dále jsme se dozvěděli, že roku 1910 budovu odkoupilo město a v roce 1921 ji získali členové Národně socialistické strany, kteří chtěli získat stabilní zázemí pro svůj politický a spolkový život. Na tento fakt kdysi upomínal nápis Národní dům, který zdobil průčelí v klasickém stylu s centrálním vchodem mezi pilastry. Bohužel nápis zmizel v propadlišti dějin… Následně jsme obešli budovu i z druhé strany, abychom lépe viděli, jak byl k areálu v roce 1929 připojen takzvaný Malý sál. Dočetli jsme se také o smutných kapitolách, kdy dům za války zabrali nacisté a v roce 1950 převzal stát, načež koncem 80. let celý areál značně zchátral. Po pádu komunistického režimu budova dlouho zela prázdnotou, dokud se v novém tisíciletí nedočkala kompletní renovace a od té doby v něm byla provozována restaurace. S příchodem covidu však hospůdka zkrachovala a tak jsme bývalý mlýn zastihli v období další přestavby na základní školu. Když jsme si vše prohlédli, zamířili jsme do přilehlého parku Javorka, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v České Třebové strávili prvomájový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ceska-trebova-welzuv-mlyn

Historie :

Budovu mlýna nechal roku 1843 postavit obchodník Welz z Litomyšle. Náklady na výstavbu tehdy dosáhly vysoké částky 30 000 zlatých. Stavbu realizoval stavitel Jan Žák, který k ní o něco později přistavěl ještě jednopatrový dům. Místní potok se ukázal jako příliš slabý a měl malý spád, což komplikovalo provoz mlýna. Objekt proto koupil strojník A. V. Kraus a zřídil v něm strojovnu. Využíval vodní sílu efektivně, když ve dne poháněla voda stroje a v noci mlela mouku. Do roku 1875 v jedné z částí fungoval po nějaký čas také hostinec. V roce 1887 celý objekt převzal Jan Malocha, o rok později jej koupil mosazník František Hurt, který definitivně zrušil mlynářský provoz a zřídil zde plnohodnotný hostinec. Později místní stavitel František Plašil postavil vedle hostince taneční sál. Práce započaly 13. září 1899 a skončily 1. srpna 1900. Kolaudace městskou stavební komisí proběhla 18. září 1900. Jednalo se o patrovou přístavbu otočenou do ulice vchodem a dvěma vysokými okny s půlkruhovými záklenky. Sál měřil 13,5 × 14,6 metru, byl vysoký 5,78 metru a disponoval zavěšenou galerií pro hudebníky. Jeviště v něm tehdy ještě nebylo, ale sál byl již moderně osvětlen elektřinou. Uběhlo jen 10 let, když Hurtův hostinec odkoupilo město Česká Třebová za 160 000 K, a to primárně kvůli získání cenného vodního práva. V roce 1921 obec budovu odprodala družstvu "Národní dům čs. nár. soc.". Členové Národně socialistické strany v České Třebové tak chtěli získat stabilní zázemí pro svůj politický a spolkový život. Ještě ve stejném roce firma Rössler a Kudlík kompletně přestavěla sál do podoby, kterou si v exteriéru drží dodnes. Finance se vybraly od členů formou příspěvků a dlužních úpisů. Průčelí v klasickém stylu s centrálním vchodem mezi pilastry bylo zakončeno nápisem „Národní dům“. Vznikl moderní sál s valenou klenbou, provazištěm a jevištním portálem s oválnou klenbou. Po stranách jeviště byla později osazena masivní plechová kamna na uhlí a v zázemí vznikly šatny pro herce. Od roku 1922 sál začal využívat divadelní spolek Hýbl. Kromě schůzí strany se zde konaly plesy, maškarní bály, besídky, koncerty a taneční kurzy. V roce 1929 byl adaptován i původní hostinec a byl k němu přistavěn takzvaný Malý sál. Během druhé světové války byl Národní dům zabrán nacisty a činnost spolku byla násilně přerušena. V roce 1950  byl divadelní spolek Hýbl byl administrativně sloučen s divadelním odborem Sokola pod Závodní klub ROH Hýbl, scéna v Národním domě však zůstala zachována. Nemovitost tak oficiálně přešla do rukou státu. Spravoval ji Závodní klub ROH železničářů, v 80. letech pak Jednotný klub pracujících a Sdružený klub pracujících. Na konci osmdesátých let 20. století byl technický stav jeviště byl shledán naprosto nevyhovujícím. Úřady zakázaly používat provaziště, lávku i další zařízení, která musela být následně demontována. Po pádu komunistického režimu zůstala budova bez využití. České dráhy ji marně nabízely k prodeji a objekt značně zchátral. Až v novém tisíciletí budovu převzal nový majitel a nechal kompletně zrenovovat podle architektonické studie Jiřího Jandery. Původní dispozice velkého sálu zůstala zachována a budovy sloužily jako restaurační prostory. Noví soukromí vlastníci byli z Pardubic a provoz zajišťovali pomocí nájemce. S příchodem covidu pak všechno skončilo. Národní dům byl uzavřen a novým majitelem se stala Servisní organizace Základní školy zítřka.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz/mlyny

Město Česká Třebová je držitelem turistické známky č.740.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ceska-trebova-c740