Lhotecký mlýn v České Třebové jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. První májový den jsme strávili celý v České Třebové a seznámili se místními památkami či zajímavostmi. Mezi ně patřil zmíněný mlýn v okrajové části města, u něhož jsme zaparkovali náš šedý francouzský vůz a vydali se na jeho obhlídku. Doufali jsme, že se na nás obyvatelé bývalého mlýna za parkování na trávě nebudou zlobit, ale nikoho jsme v následujících minutách okolo domu nepotkali. Mohli jsme si tak nerušeně prohlédnout tento pozoruhodný stavební komplex s číslem popisným 30, který v sobě stále nesl silný otisk starých časů. Naše pohledy nejprve upoutal samotný vjezd do usedlosti, kterému dominovala masivní, bíle omítnutá brána s velkým polokruhovým vjezdovým obloukem, skrze něhož se nám otevřel průhled na vnitřní dlážděný dvůr, kde místo mlynářských vozů parkovalo moderní auto. Hned vedle brány se nacházel samotný obytný dům s bílou fasádou, sedlovou střechou a dřevěným oplocením. Když jsme se přesunuli o kousek dál na nábřeží, zřetelně se před námi vyjevila jedinečná dispozice celého stavení. Právě odtud bylo nejlépe vidět, jak byl obytný dům a navazující mlýnice s pilou architektonicky spojeny pod jednou střechou, přestože vnitřně zůstaly oddělené. Když jsme si bývalý mlýn prohlíželi, jen těžko jsme si už mohli představit ten čilý ruch, který zde panoval po staletí. Mlýn prokazatelně existoval již před rokem 1651, kdy v něm podle tehdejšího Soupisu poddaných podle víry hospodařil třicetiletý mlynář Jan Kunc s rodinou a učedníkem. Největší modernizace se mlýn dočkal za éry Josefa Kováře kolem roku 1930, kdy k němu přibyla i pila a uvnitř fungovaly tři válcové mlecí stolice. Dvě byly určené na pšenici a jedna na žito. Definitivní tečku za mlynářskou historií na Lhotce napsal rok 1936, kdy byl provoz mlýna trvale ukončen a budovy upraveny k bydlení. Jakmile jsme si vše prohlédli, vkročili jsme na most přes potok Třebovka, který po generace dodával potřebnou sílu k mletí a následně jsme zamířili k hlavní silnici. Pak jsme přešli na druhou stranu a vydali se k výklenkové kapličce Panny Marie, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v České Třebové strávili prvomájový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ceska-trebova-lhotecky-mlyn​

Historie :

Historie vodního mlýna ve Lhotce, která je dnes malebnou součástí České Třebové, sahá hluboko do minulosti a je neodmyslitelně spjata s vývojem místního hospodářství a řemesel. Z historických pramenů bezpečně víme, že toto mlýnské stavení muselo existovat již dlouho před polovinou sedmnáctého století. Klíčovým písemným dokladem o jeho rané existenci je Soupis poddaných podle víry z roku 1651, ve kterém je na zdejším mlýně zapsán tehdy třicetiletý mlynář Jan Kunc se svou pětadvacetiletou manželkou Dorotou. Spolu s nimi sdílela domácnost mlynářova šedesátiletá matka Kedruta Kuncka a náročnému mlynářskému řemeslu se zde učil mladý učedník Antonín Rychnovský. Tento zápis dokládá, že mlýn byl již v této době plně funkčním a zavedeným rodinným podnikem. Po celá staletí byl provoz mlýna závislý na přírodní síle vody, kterou mu dodával přilehlý potok Třebovka, protékající v těsné blízkosti usedlosti. Z architektonického hlediska představuje lhotecký mlýn klasickou ukázku tradičního venkovského stavitelství určeného pro průmyslové účely. Zvláštností tohoto stavení je, že architektura mlýnice a obytný dům byly postaveny společně pod jednou střechou, avšak vnitřní dispozice obou částí zůstaly důsledně oddělené. To mlynáři a jeho rodině zajišťovalo dostatečné soukromí a pohodlí domova, a zároveň umožňovalo mít nepřetržitý dohled nad samotnou výrobou. Nová éra a modernizace mlýna nastala v první třetině dvacátého století, kdy se hospodaření na mlýně ujal Josef Kovář, který je zde k roku 1930 uváděn jako stabilní hospodář. V této době už areál nesloužil pouze svému původnímu účelu, tedy mletí obilí, ale byl rozšířen o pilu. Spojení mlýna a pily bylo pro tehdejší venkovské podniky typické, neboť umožňovalo efektivně využívat vodní sílu potoka po celý rok a zvyšovalo ekonomickou stabilitu celého hospodářství. Samotný mlecí provoz byl na svou dobu velmi moderně vybaven a disponoval třemi válcovými mlecími stolicemi. Technologický postup byl jasně rozdělen tak, že na dvou stolicích se provádělo mletí pšenice a na jedné zbývající stolici se mlelo žito. Hospodářské změny, rozvoj velkoprůmyslu a proměna celého mlynářského odvětví ve třicátých letech minulého století však nakonec vedly k tomu, že provoz Lhoteckého mlýna byl v roce 1936 definitivně ukončen. Přestože původní strojní vybavení časem zmizelo a budovy prošly v průběhu let různými stavebními úpravami pro nové využití, areál s číslem popisným 30 si dodnes zachoval svou specifickou urbanistickou stopu v krajině.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz

Město Česká Třebová je držitelem turistické známky č.740.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ceska-trebova-c740