Evangelický kostel v České Třebové jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. První májový den jsme strávili celý v České Třebové a seznámili se místními památkami či zajímavostmi. Mezi ně patřil zmíněný kostel, k němuž jsme přišli pěšky z centra města a když se nám jej podařilo mezi paneláky najít, ihned jsme si jej začali prohlížet. Při pohledu na evangelický kostel v České Třebové jsme okamžitě rozpoznali čisté linie moderní funkcionalistické architektury, která ostře kontrastovala s okolní panelovou zástavbou. Hlavnímu průčelí dominovala předsazená hranolová věž, jejíž vrchol zdobila jehlancová střecha zakončená dekorativním kalichem. Přímo nad vstupem jsme objevili plastický, barevně provedený sborový znak s motivem kalicha, bible a hroznů, doplněný nápisem „Pravda Páně vítězí“ a průčelí oživovala také dvě kruhová okna a nápis označující Českobratrský evangelický sbor. Na bočních stěnách lodi jsme našli velká obdélníková okna s jemným členěním, která zajišťovala dostatek světla v interiéru. K hlavní lodi přiléhal menší přízemní přístavek s obdélníkovými okny a zadní trakt s pravoúhlým závěrem. Celá stavba s hladkou světlou omítkou a tmavou sedlovou střechou působila velmi vyváženým, racionálním a přitom důstojným dojmem. Když jsme svatostánek obešli kolem dokola, posadili jsme se na schody jednoho z paneláků a přečetli si o něm pár faktů z historie, která nám ukázala, jak hluboké kořeny měla víra v regionu, kde se věřící od roku 1916 scházeli provizorně ve školách či v sokolovně. Velkým překvapením byla nevídaná rychlost a solidarita, s níž sbor v dramatickém roce 1939 dokázal vybudovat svůj vlastní funkcionalistický chrám. Moderní stavba za tehdejších 126 250 korun vyrostla na místě zbourané roubené chalupy a její vznik podpořily dokonce i finanční dary ze zahraničí. Dále jsme se seznámili s poválečnými těžkostmi, kdy nově osamostatněnému sboru totalitní režim dlouho bránil v postavení fary. Skutečné zázemí tak komunita našla až v roce 1971, kdy pro své účely zakoupila a upravila starší nájemní dům v Riegrově ulici. Šokovalo nás, že v roce 1977 zůstal kostel kvůli masivní výstavbě panelového sídliště na dlouhých devět let zcela uzavřen. Opuštěná stavba uprostřed staveniště byla tehdy surově zdevastována vandaly a na její kompletní obnovu si věřící museli počkat až do období po roce 1990. Zaujal nás pohled na tehdejší provoz, který postupně propojil sborový život s kulturními akcemi pro širokou veřejnost. Kvůli chladu se navíc ujala praktická tradice, kdy se nedělní bohoslužby v zimním období přesouvaly z kostela do prostor fary. Po přečtení zajímavých historických faktů jsme se vydali za naším dalším cílem, kterým byl Welzův mlýn, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v České Třebové strávili prvomájový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ceska-trebova-evangelicky-kostel​

Historie :

Kořeny evangelického života v České Třebové sahají do období první světové války. V roce 1916 byla v městě založena kazatelská stanice, která tehdy spadala pod farní sbor v Dolní Sloupnici. Vzhledem k absenci vlastního zázemí se věřící scházeli pouze jednou měsíčně. Bohoslužby a setkání se konaly provizorně – buď v tehdejších školních třídách, nebo v prostorách sokolovny „Na Skále“. S rozvojem komunity se měnila i její organizační struktura. Od roku 1923 byla Česká Třebová administrativně podřízena sboru v Litomyšli. Klíčový zlom nastal v květnu 1931, kdy byl v České Třebové zřízen samostatný filiální sbor, který v té době čítal již úctyhodných 550 členů. S rostoucím počtem věřících bylo čím dál zřetelnější, že provizorní prostory nestačí. Touha mít v České Třebové důstojný a vlastní bohoslužebný prostor neustále sílila. V roce 1937 byl za tímto účelem oficiálně vyhlášen stavební fond, do kterého začali lidé přispívat. Místo pro nový kostel bylo vybráno symbolicky – musela mu ustoupit letitá roubená chalupa, v níž se shodou okolností narodil jeden z budoucích kurátorů sboru. Celý projekt se rozběhl v mimořádně dramatické době. V dubnu 1939, pouhých několik týdnů po začátku německé okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava, synodní rada stavbu oficiálně povolila. Českotřebovský stavitel Adolf Šimek předložil schválené plány, které navrhovaly moderní budovu ve funkčním, čistém funkcionalistickém slohu s dominantní věží nad hlavním vstupem. Samotná stavba se stala symbolem obrovské solidarity. Podíleli se na ní prakticky všichni tehdejší věřící. Financování bylo poskládáno z hotových peněz sboru, půjček, příspěvků z jubilejního tolerančního fondu a z darů, z nichž mnohé přišly dokonce ze zahraničí. Celkové náklady na vybudování chrámu dosáhly tehdejších 126 250 korun. Práce postupovaly nevídaným tempem. Již 1. listopadu 1939 – v atmosféře začínající druhé světové války – byl nový kostel slavnostně odevzdán svému účelu. Pro sbor to byl zásadní milník, díky vlastnímu zázemí mohl začít samostatně a všestranně pracovat. Po skončení války, v srpnu 1946, dosáhl sbor úplného osamostatnění jako samostatný sbor farní a byl v něm instalován jeho první farář. S novým statusem se objevil i záměr postavit v těsné blízkosti kostela sborový dům, který by sloužil jako fara a zázemí. Plány byly připravené, pozemek zajištěný, avšak politický vývoj po únoru 1948 tyto plány na dlouhé roky pohřbil. Komunistický režim nebyl církevnímu životu vůbec nakloněn. Sbor tak dlouhá léta fungoval bez vlastní fary. Změna přišla až po téměř čtvrtstoletí za působení faráře Miloslava Dobrkovského (který ve sboru věrně sloužil v letech 1952–1996). V roce 1971 se sboru podařilo zakoupit starší nájemní dům v Riegrově ulici. Budova byla následně upravena: v přízemí vznikly sborové prostory a v patře byl zřízen byt pro faráře. Tento dům slouží potřebám sborového života dodnes. Nejtěžší zkouška pro samotnou stavbu kostela však měla teprve přijít. V roce 1977 byla zahájena masivní výstavba nového panelového sídliště. Stará čtvrť, v níž kostel původně stál, postupně mizela pod rukama dělníků a těžké techniky. Kostel se ocitl uprostřed obrovského, prašného staveniště. Kvůli okolní výstavbě byl kostel uzavřen a vyřazen z provozu na předlouhých devět let (1977–1986). Opuštěná a nehlídaná budova se stala terčem vandalů, kteří ji uvnitř i zvenčí surovým způsobem zdevastovali. Kostel chátral a smutně chátral. Obrat nastal až s politickými změnami po roce 1990. Sbor se s obrovským nasazením pustil do rekonstrukce. Za cenu velkého úsilí a značných finančních nákladů byl kostel kompletně obnoven. Dnes je funkcionalistický evangelický kostel opět plnohodnotným centrem duchovního života. Svým architektonickým stylem tvoří zajímavý kontrast k okolnímu sídlišti, které ho za minulého režimu obklopilo. Slouží nejen vnitřnímu sborovému životu, ale otevírá se i široké veřejnosti při různých kulturních a společenských akcích. Pravidelné bohoslužby se zde konají každou neděli v 9 hodin ráno. Vzhledem k energetické náročnosti budovy se sbor drží tradice, kdy se v zimních měsících schází v útulnějších prostorách fary v Riegrově ulici, zatímco po zbytek roku se bohoslužby odehrávají přímo v lodi kostela.

Historie čerpána z webu

https://ceska-trebova.evangnet.cz

Město Česká Třebová je držitelem turistické známky č.740.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ceska-trebova-c740