Poutní kapli Panny Marie Pomocné v České Třebové jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. První májový den jsme strávili celý v České Třebové a seznámili se místními památkami či zajímavostmi. Mezi ně patřilo i zmíněné poutní místo nad Českou Třebovou, v lokalitě zvané Hory. Naše šedé auto muselo z města vyjet do prudkého stoupání, ale francouzští koně vše zvládli a tak jsme zdárně dorazili k restauraci Na Horách. U ní jsme na parkovišti nechali povoz odpočívat a vydali jsme se k našemu cíli. Vzápětí jsme se ovšem ještě zastavili u pamětní desky, jež na fasádě restaurace připomínala pobyt spisovatelky Boženy Němcové, která zde pobývala v roce 1851. Lokalita totiž od druhé poloviny 19. století žila čilým společenským i poutním ruchem, když zde byly v provozu lázně, jejichž služby známá česká spisovatelka využila. Během první i druhé světové války sice zájem o náboženské poutě v těžkých časech u obyvatel stoupal, nicméně areál jako takový trpěl nedostatkem financí na údržbu. Lázeňský provoz v sousedství postupně upadal a původní dřevěné lázeňské budovy ustoupily modernějším stavbám. Brzy jsme se od restaurace pomalým krokem vydali do mírného stoupání, které nás po několika desítkách metrů přivedlo k Pavlově studánce. Nacházela se v lesním svahu přímo pod empírovou kaplí Panny Marie Pomocné a celý prostor mezi nimi byl terasovitě upraven. Nad samotným pramenem se tyčila mohutná opěrná zeď z velkých kamenných kvádrů, která nese plošinu s kaplí. V této zdi byly přímo za studánkou zasazena zdobená kovová kovaná vrátka vedoucí do podzemního rezervoáru nebo sklípku. Samotný pramen byl vyveden kovovou trubkou z kamenného soklu, z níž čistá voda proudila do starobylého, ručně tesaného kamenného koryta obdélníkového tvaru, obklopeného hrníčky a sklenicemi. Přímo nad výtokem vody stála zděná výklenková kaplička s nikou, křížkem a stříškou, podepřenou dvojicí tenkých postranních sloupků s patkou a hlavicí. Vnitřnímu prostoru kapličky dominovala soška Panny Marie se sepjatýma rukama a růžencem. Na zadní stěně visel zarámovaný svatý obrázek Panny Marie a prostor kolem byl zaplněn soškami andělíčků, vázičkami a květinami. Vodou jsme si opláchli obličej a ruce, ale neochutnali jsme ji. Pak jsme po schodech a terasách vystoupali k samotné kapli s monumentálním průčelím, lemovaném bočními lizénami a korunované trojúhelníkovým štítem. Pod mohutnou římsou jsme si přečetli výrazný nápis „AVE MARIA“ a ve štítu nad ním jsme spatřili funkční černé věžní hodiny. Nad vchodem jsme obdivovali dvě půlkruhová okna nad sebou, z nichž to menší v sobě ukrývalo fragment historické malby a při pohledu na střechu s pálenou krytinou jsme zaregistrovali štíhlou dřevěnou věžičku s křížkem, tyčící se hned za štítem. Po pravé straně vstupu jsme spatřili klasicistní pískovcový kříž na vysokém podstavci s plastikou ukřižovaného Krista a v trávníku u paty chrámu jsme narazili na novodobý sochařský doplněk v podobě sepjatých dlaní s vytesaným biblickým citátem. Následně jsme vkročili na kamennou terasu, ohraničenou červeným kovaným zábradlím a přikročili k hlavnímu portálu s barevnými kazetovými dveřmi. Vstup však byl zavřený, takže jsme se dovnitř nepodívali. Pak jsme empírovou stavbu obešli kolem dokola a prohlédli si polokruhový presbytář, k němuž byl zezadu přisazen nízký obdélníkový přístavek sakristie. V bočních stěnách, prosvětlených velkými termálními okny, jsme objevili také druhý, vedlejší pravoúhlý vchod do kaple. Když jsme si kapli prohlédli, popošli jsme k informačním tabulím, na nichž jsme se seznámili s historii malebného poutního místa, která se začala psát v červenci roku 1744, kdy byla nad léčivou Pavlovou studánkou svépomocí postavena první dřevěná, šestiboká kaple. Toto oblíbené duchovní centrum, proslulé v širokém okolí desítkami zázračných uzdravení, však na podzim roku 1787 kompletně zničil ničivý požár. Když v letech 1809 až 1811 vznikly v sousedství malé lázně, pokus o obnovu svatyně selhal kvůli chybějícímu úřednímu povolení a vykopané základy zůstaly opuštěné. V září 1818 ztratil trpělivost radní Josef Müller a zahájil černou stavbu, kterou místní lidé solidárně dokončili v elegantním empírovém slohu už v roce 1819. Kvůli nelegálnímu původu však kaple stála zamčená dalších dvacet let, než ji 7. července 1839 slavnostně vysvětil královéhradecký biskup Karel Hanl. V době největšího rozkvětu zdejších lázní a poutního ruchu, konkrétně v roce 1851, zde čerpala sílu i spisovatelka Božena Němcová. Po nástupu komunistické totality v roce 1948 nastaly těžké časy, kdy areál vinou minimální údržby chátral a náboženské poutě byly státem systematicky omezovány. Nová éra místa začala po roce 1990, kdy kaple přešla do majetku města a do roku 2006 prošla generální obnovou včetně náročného restaurování oltáře a historických varhan. Jakmile jsme několik tabulí s historií prostudovali, sestoupili jsme dolů na parkoviště u restaurace, nasedli do auta a odjeli na Peklák.  O tomto lyžařském areálu však již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v České Třebové strávili prvomájový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ceska-trebova-poutni-kaple-panny-marie-pomocne​

Historie :

Hlavním písemným pramenem o počátcích poutního místa je stará pamětní kniha, jejíž autoři zachytili zakládání i další osudy kaple. Kniha začíná vyprávěním o zázračném uzdravení. Lidé již odedávna znali sílu zdejšího léčivého pramene, kterému přezdívali Pavlova studánka. Poutníci do ní ze vděčnosti vhazovali drobné mince. Mladík jménem Jakub Pivoňka však tyto peníze ze studánky kradl a propíjel. Za tento hřích ho stihl boží trest – začal prudce ztrácet zrak, až nakonec ve dne viděl jen velmi slabě a v noci vůbec. Jakub si své pochybení uvědomil, činil pokání a ukradené peníze vrátil; část věnoval kostelu na svíce a zbytek vhodil zpět do pramene. Poté se na Horách pomodlil, omyl se posvátnou vodou a zrak se mu zázračně vrátil. Zprávy o dalších uzdraveních se rychle šířily a poutníci se rozhodli, že nad pramenem vybudují důstojnou kapli. Tesaři, kteří práci původně slíbili, však chtěli ze závazku vycouvat a odejít za lepším výdělkem jinam. Patřil k nim i tesař Mikuláš. V noci před plánovaným odchodem měl ale živý sen, v němž k němu promluvil naléhavý hlas a nabádal ho, aby dané slovo dodržel. Vystrašený Mikuláš ráno přemluvil své tovaryše, aby na Horách zůstali a stavbu neprodleně zahájili. Samotná stavba první kaple proběhla v rekordním čase od 6. do 23. července 1744. O její podobě se dochovalo jen málo zpráv – víme, že byla dřevěná, měla šestiboký půdorys, stála v bezprostřední blízkosti Pavlovy studánky a byl do ní přenesen onen milostný obraz Panny Marie ze stromu. Pamětní kniha z té doby detailně popisuje desítky případů zázračných uzdravení poutníků z České Třebové, Rybníka, Němčic, Svinné a širokého okolí. Věřící zde hledali a nacházeli úlevu od chorob očí a uší, ale také od svrabu, bolestí kostí, žaludku či hlavy. Éra rozkvětu první kaple však skončila náhle na podzim roku 1787, kdy objekt do základů vyhořel. Lidé na sílu pramene nezanevřeli ani po požáru. Ke svatému obrázku, který provizorně našel útočiště na kmeni jedle, proudily davy věřících dál. V roce 1809 se představitelé města rozhodli vyhovět přáním poutníků a vybudovali na Horách malé lázně a hostinec, aby se lidé měli kde schovat před nepohodou a přenocovat. Samotné místo po vyhořelé kapli však dál zůstávalo prázdné. Roku 1811 se sice mělo přistoupit ke slavnostnímu položení základního kamene nové kaple, ale ceremoniál skončil fiaskem. Přítomný vrchní krajský zástupce slavnost rozhořčeně opustil, když zjistil, že stavitelé začali kopat základy načerno, bez řádného úředního povolení. Vystrašení měšťané práce okamžitě zastavili a vyzděné základy zůstaly opuštěné dlouhých sedm let. V září 1818 došla českotřebovským radním v čele s Josefem Müllerem trpělivost. Navzdory chybějícím úředním glejtům se rozhodli zariskovat a stavbu obnovili. Díky obrovské solidaritě a svépomoci místních i sousedních vesničanů byla nová zděná kaple v empírovém (klasicistním) slohu dokončena již v roce 1819. Tím však útrapy neskončily. Církevní i světoví úředníci odmítali novostavbu kvůli jejímu nelegálnímu původu posvětit. Kaple tak stála zamčená a bez využití dlouhých dvacet let. Teprve v roce 1837 vyslyšel úpěnlivé prosby občanů královéhradecký biskup Karel Hanl. K dlouho očekávanému slavnostnímu vysvěcení kaple Panny Marie Pomocné došlo 7. července 1839. O pár let později, v roce 1844, bylo ke kapli dokončeno také masivní kamenné schodiště a v druhé polovině 19. století lokalita žila čilým společenským i poutním ruchem – v roce 1851 zde například během svého lázeňského pobytu čerpala sílu spisovatelka Božena Němcová. Ve 20. století muselo poutní místo na Horách čelit dramatickým dějinným zvratům, které otřásly celou zemí. Během první i druhé světové války sice zájem o náboženské poutě v těžkých časech u obyvatel stoupal, nicméně areál jako takový trpěl nedostatkem financí na údržbu. Lázeňský provoz v sousedství postupně upadal a původní dřevěné lázeňské budovy ustoupily modernějším stavbám. Samotná kaple si však i přes nepřízeň válečných let uchovala svou architektonickou hodnotu a zůstala pevným bodem v krajině nad městem. Po nástupu komunistického režimu k moci v roce 1948 nastaly pro kapli těžké časy. Státní aparát systematicky potlačoval církevní život a organizované poutě na Hory byly omezovány. Chátrající okolní lázeňské objekty byly znárodněny a proměněny v rekreační a restaurační zařízení. Přestože kaple samotná byla zapsána na seznam nemovitých kulturních památek, stát do její údržby investoval jen minimálně. Poutní místo tak přežívalo hlavně díky tiché péči místních věřících a českotřebovské farnosti. Pavlova studánka sice zůstala volně přístupná a lidé si do ní stále chodili pro vodu, ale její bezprostřední okolí zarůstalo divokou vegetací. Nová éra se začala psát po sametové revoluci. Kaple přešla do majetku Města Česká Třebová, které ve spolupráci s Římskokatolickou farností–děkanstvím zahájilo rozsáhlou záchranu této památky. V druhé polovině 90. let byla odstartována generální oprava celé stavby. Došlo k sanaci vlhkosti, opravě fasády a střechy. Uvnitř byly restaurovány historické malby na poprsnici kruchty (pocházející z roku 1874) a především dominantní empírový oltář. Komplexní obnova byla úspěšně završena v roce 2002. Roku 2006 byla dokončena náročná rekonstrukce historických varhan, které opět prosvětlily interiér kaple svým autentickým zvukem. V posledních letech město a památkáři pokračují v drobnějších detailech – např. v roce 2023 prošly odborným restaurováním pískovcové portály vstupních dveří, které byly očištěny, biocidně ošetřeny a byl jim navrácen původní barevný odstín na základě stratigrafického průzkumu. Dnes je empírová kaple Panny Marie Pomocné na Horách opět chloubou České Třebové. Místo slouží nejen k pravidelným bohoslužbám, ale v letní sezóně je pod hlavičkou Městského muzea přístupné veřejnosti s průvodcem a stalo se velmi oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů. Areál doplňuje obnovená Křížová cesta, okolní lesy protínají turistické trasy a lidé z širokého okolí si k Pavlově studánce stále jezdí pro čistou pramenitou vodu.

Historie čerpána z webu

https://www.mmct.cz

Město Česká Třebová je držitelem turistické známky č.740.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ceska-trebova-c740