Paarův mlýn v České Třebové jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. První májový den jsme strávili celý v České Třebové a seznámili se místními památkami či zajímavostmi. Mezi ně patřil zmíněný mlýn, který byl pravděpodobně postaven až v druhé polovině 19. století a největší rozkvět, spojený s modernizaci, zažíval ve třicátých letech 20. století. Po příjezdu do městské části Parník jsme naše šedé francouzské auto zaparkovali přímo u mlýna a vydali jsme se na jeho obhlídku. Před námi se tyčila rozlehlá budova, která byla koncipována tak, že mlýnice a dům pro rodinu i chasu stály pod jednou společnou střechou, avšak dispozičně byly obě části striktně oddělené, což zajišťovalo obyvatelům potřebné soukromí a klid od hlučného provozu strojů. Největší cenností objektu však představovaly drobné funkční detaily, které jako zázrakem přečkaly desetiletí a modernizace. Tím nejvýraznějším byl vyskladňovací otvor v podobě dveří umístěný v patře mlýnice, určený pro expedici hotových produktů. Právě na něm byl v dobách největší slávy pevně zavěšen dřevěný žlab, po němž mlynářští pomocníci spouštěli těžké, čerstvě naplněné pytle s moukou přímo na korby přistavených koňských vozů. Atmosféru dob dávno minulých, kdy se na prostranství před mlýnem křížily cesty sedláků z celého okolí, dnes dotváří i torzo starého dřevěného vozu, které tiše odpočíval u zdi budovy. Když jsme si prohlédli budovu, přesunuli jsme se k potoku Třebovka, jehož vody před stoletím poháněly mlýnské stroje. Našli jsme zde jez a pak jsme se seznámili s historií mlýny, který v roce 1930 držel František Paar. Majitel tehdy neprovozoval pouze klasické mletí obilí, ale vsadil na kombinovanou výrobu a ke mlýnu připojil také pilu. Aby dokázal pokrýt energetické nároky obou provozů, prošlo vodní dílo zásadní modernizací a tak původní, méně efektivní mlýnská kola na vrchní či spodní vodu, nahradila jedna Francisova turbína. Více jsme se toho nedočetli, takže jsme brzy nasedli do auta a odjeli ke kapli sv. Barbory, ale o této církevní stavbě již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v České Třebové strávili prvomájový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ceska-trebova-paaruv-mlyn​

Historie :

Historie vodních mlýnů na pomezí Čech a Moravy v sobě nese hlubokou tradici lidského umu, technického pokroku a sepětí s krajinou. Mezi tyto pamětníky starých časů patří také Paarův mlýn v České Třebové, jehož nejstarší kořeny zůstávají zahaleny tajemstvím, neboť na Císařském povinném otisku stabilního katastru z první poloviny 19. století ještě není vůbec vyznačen. Největší rozkvět a technologickou modernizaci zažíval mlýn ve 30. letech 20. století. V roce 1930 byl jeho hrdým vlastníkem František Paar, po němž nese objekt své jméno dodnes. Paar tehdy neprovozoval pouze klasické mletí obilí, ale vsadil na kombinovanou výrobu a ke mlýnu připojil také pilu. Aby dokázal pokrýt energetické nároky obou provozů, prošlo vodní dílo zásadní modernizací. Původní, méně efektivní mlýnská kola na vrchní či spodní vodu nahradila jedna Francisova turbína s hltností 0,5 m³/s, spádem 2,37 metru a dosahovala na tehdejší dobu úctyhodného výkonu 12 HP (koňských sil). Nezbytnou součástí tohoto vodního systému byl jez na přilehlém toku, jehož funkční přeliv můžeme v krajině spatřit i dnes. Z architektonického hlediska je Paarův mlýn ukázkovým příkladem racionálního stavitelství, kde se organicky propojovala funkce hospodářská s funkcí obytnou. Celá stavba je koncipována tak, že mlýnice a dům pro rodinu i chasu stály pod jednou společnou střechou, avšak dispozičně byly obě části striktně oddělené, což zajišťovalo obyvatelům potřebné soukromí a klid od hlučného provozu strojů. Největší cenností objektu jsou však drobné funkční detaily, které jako zázrakem přečkaly desetiletí a modernizace. Tím nejvýraznějším je vyskladňovací otvor v podobě dveří umístěný v patře mlýnice, určený pro expedici hotových produktů. Právě na něm byl v dobách největší slávy pevně zavěšen dřevěný žlab. Po něm mlynářští pomocníci spouštěli těžké, čerstvě naplněné pytle s moukou přímo na korby přistavených koňských vozů. Atmosféru dob dávno minulých, kdy se na prostranství před mlýnem křížily cesty sedláků z celého okolí, dnes dotváří i torzo starého dřevěného vozu, které tiše odpočívá u zdi budovy. Paarův mlýn tak zůstává nejen cenným dokladem meziválečného technického pokroku v regionu, ale i malebným zákoutím České Třebové, které vypráví příběh o síle vody a lidské pracovitosti.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz

Město Česká Třebová je držitelem turistické známky č.740.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ceska-trebova-c740