Současný děkanský kostel sv. Jiří nechal v letech 1769 - 1773 postavit Kryštof Gavriani. Stavitelem byl František Kermer z Hradce Králové, jenž byl žákem Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který se stal jedním z tvůrců specifického českého baroka. Jedná se o vysoce architektonicky kvalitní pozdně barokní kostel na půdorysu protáhlého (latinského) kříže s trojboce uzavřeným presbytářem, nízkou neprosvětlenou kopulí nad křížením a s čtvercovou sakristií v ose. Presbytář je od lodi oddělen kamennou mřížkou zhotovenou patrně podle návrhu Františka Kermera. Západnímu průčelí dominují po obou stranách dvě hranolovité věže, v nichž jsou umístěny zvony. Na severní straně kostela se nachází kamenný kříž z počátku 19. století, přemístěný z náměstí.

Kostel Krista Dobrého pastýře ve Zdobnici byl postaven v letech 1788 - 1789 zedníkem Josefem Schubertem z Černíkovic, snad podle návrhu od Františka Kermera. Dlouhá staletí běžely jako voda a stavba v té době prodělala několik menších oprav. Během druhé světové války sice oblast Orlických hor spadla pod vedení Německé říše, ale zdejší farář Josef Fischer ostře vystupoval proti Hitlerovi, a tak byl v roce 1941 zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Dachau. O zdobnickou farnost se staral farář Josef Teuner a později jen dojíždějící faráři. Po odsunu německého obyvatelstva v létě roku 1946 kostel začal chátrat a svému účelu několik desetiletí nesloužil. V roce 1958 byl kostel zapsán mezi kulturní památky a byla alespoň zajištěna jeho statika. 

Kostel sv. Jana Křtitele v Orlickém Záhoří byl vystavěn v pozdně barokním slohu v letech 1754 – 1763 na místě dřevěného, přibližně 150 let starého svatostánku. Kostel je jednolodní, obdélníkový se zaoblenými rohy a dominantní hranolovou věží v průčelí, zakončenou štíhlou jehlancovou střechou a nezbytným křížem na vrcholu. Na věži jsou ciferníkové hodiny. K hlavní věži byla přistavěna malá schodišťová věžička. Loď je členěna zaobleným rohy, vysokými okny s půlkruhovými záklenky, sakristií a boční kaplí. Presbytář je plochý se zadním vchodem a malým oknem. Zařízení kostela je barokně-klasicistní, pocházející z doby kolem roku 1770.

Předchůdcem dnešního svatostánku v Deštné v Orlických horách byl gotický chrám ze 14. století, který sloužil jako farní nejméně od roku 1362, kdy o něm existuje první zmínka. Další osudy starého kostela nejsou známy, existuje o něm pouze zmínka z roku 1598, kdy ještě v centru obce stával. Na jeho místě vznikl v letech 1723 – 1725 nový barokní svatostánek, jenž byl vystavěn podle projektu významného českého architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho-Aichela na objednávku hraběte Františka Karla II. Libštejnského z Kolovrat. Jedná se jednolodní stavbu s dvěma hranolovými věžemi na západním průčelí, které byly do dnešní podoby upraveny v roce 1844. Roku 1992 byl kostel po rekonstrukci znovu vysvěcen.

Moravská Třebová byla od roku 1916 sídlem farní obce Německé evangelické církve. Scházeli se v modlitebně v Brněnská 14, která jim ale již ve dvacátých letech byla těsná. Roku 1926 získala farní obec stavební parcelu na ulici Svitavská, dlouho jí však chyběly finanční prostředky pro stavbu kostela. Kostel i fara byly postaveny až po připojení Moravské Třebové k Německé říši, v letech 1938-1939, především díky příspěvku spolku Gustava Adolfa. Stavba byla slavnostně zahájena 14. června 1938, 17. července položen základní kámen a 17. září 1939 slavnostně vysvěcen a pojmenován "Kostel Gustava Adolfa". Od roku 1948 užívá kostel a faru sbor Českobratrské církve evangelické.

Na Křížovém vrchu u Moravské Třebové nejprve kolem roku 1500 vznikl hřbitov, který nahradil starší pohřebiště uvnitř města. Současně se založením hřbitova začal být budován dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže, jenž byl dokončen někdy před rokem 1505, jelikož tímto letopočtem jsou datovány zvony v sanktusníku. Roku 1575 byla při úpatí kopce postavena renesanční brána a kryté Schody mrtvých. V letech 1602-1604 nechal majitel panství Ladislav Velen ze Žerotína kostel výrazně přestavět či spíše znovu vystavět, tentokrát již ve zděné podobě. Dokončení stavby do roku 1640 datuje hlavní portál v jižním průčelí s erbem Moravské Třebové a erby Ladislava Velena ze Žerotína a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Po roce 1653 byl kostel i s kaplí opraven. 

Kostel sv. Jakuba v Koclířově, od roku 1843 nazýván také sv. Filomeny, je poprvé zmiňován jako farní roku 1344. Další zpráva pochází z roku 1748 a oznamuje špatný stav střechy, ale již o 15 let později byl velmi špatný technický stav celého kostela. Opraven byl až roku 1766, o tři roky později byl rozšířen přestavbou v barokním stavebním stylu a v roce 1771 ke kostelu přibyla současná věž. Od roku 1839 byl farářem v Koclířově Antonín Kukla, který mj. založil klášter na kopci nad Koclířovem. Měl ve veliké úctě mučednici svatou Filoménu, na kterou se roku 1843 rozšířilo zasvěcení svatostánku. Roku 1844 se zmíněný farář zřítil i s prohnilou kazatelnou dolů a tak musela být vyrobena nová kazatelna. Roku 1845 byl postaven nový kůr a byly na něj přeneseny varhany, jež byly v roce 1878 opravovány. 

Původ kostela sv. Bartoloměje v obci Dřevčice sahá do 11. – 12. století, kdy byl vystavěn ve stylu románském, ale první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1384. V pozdějších letech byla na jižní straně kostela přistavěna raně gotická část se čtvercovým presbyteriem a zvětšena kostelní loď. Během třicetileté války byl kostel vypálen, ale i po opravě nebyl jeho stav dobrý. Při rekonstrukci kostela v druhé polovině 18. století byl vystavěn nový presbytář. Tehdy byl ale také na severní straně ubourán původní románský kostel. V průběhu 20. století kostel zchátral a byla narušena i jeho statika. I když byla v devadesátých letech 20. století opravena střecha, na celkovou rekonstrukci kostel stále čeká. 

Historie chvalského kostela sv. Ludmily sahá do roku 1660, kdy jezuité – tehdejší majitelé tvrze, dvora a dalšího majetku ve Chvalech – vystavěli kapli sv. Anny, které přiléhala k tvrzi. Původní zámecká kaple sv. Anny byla tvořena čtyřbokým presbytářem a lodí. V letech 1793-1794 byla provedena přestavba, kdy ke kapli se přistavěla současná loď a ta původní se stala presbytářem. Současně byl vybudován chór s varhanami. V nové chrámové lodi byly zřízeny 3 oltáře – hlavní sv. Ludmily (obraz na hlavním oltáři od V. Kandlera pochází až z roku 1880), po straně vlevo sv. Jana Nepomuckého a vpravo sv. Václava. V roce 1825 byla k průčelí kostela přistavěna zvonová věž v novorománském slohu.

Pražský kostel sv. Bartoloměje v městské čtvrti Kyje založil biskup Jan II. z Dražic, který zde působil v letech 1226-1236. Dokladem toho je doložený nápis v presbytáři kostela: „Fundator huius ecclessiae Johannes Pragensis episcopus“, čili „tento kostel založil pražský biskup Jan“. Možné ale je, že zakladatelem byl až jeho následovník, Jan III. z Dražic. Kostel samotný je pak každopádně zmiňován až roku 1306. V kostele později sloužil arcibiskup Jan z Jenštejna i jeho generální vikář, Johann z Pomuku, pozdější světec Jan Nepomucký. Na počátku 17. století byla přistavěna sakristie a k věži přibyla malá předsíňka. Barokního mobiliáře se kostel dočkal až v 17. a 18. století. Původní středověká okna byla zazděna a byla proražena nová, v barokním slohu.