Kostel sv. Prokopa ve Vamberku byl postaven v letech 1712 - 1713 na místě staršího svatostánku, který pocházel ze 14. století a měl gotickou podobu. Kolem starého kostela se původně rozkládal hřbitov, který byl – před stavbou nového kostela – přemístěn ke kapli sv. Barbory. Nový kostel byl vystavěn v barokním slohu. V říjnu 1854 byly provedeny vnitřní opravy chrámu a v roce 1856 došlo na ty vnější. Roku 1868 byly na věžích postaveny nové báně a pokryty břidlicí. V letech 1876-1878 došlo k opravě střechy, oken, dveří a chrám byl uvnitř i vně obílen. Kostel sv. Prokopa roku 1898 vyhořel, a při následující stavební rekonstrukci získal svou dnešní podobu.

Hřbitovní kostel sv. Barbory ve Vamberku byl postaven v letech 1696 – 1697 Janem Adamem hrabětem Zárubou z Hustířan, pánem na Vamberce a Cerekvici a posvěcen byl ke cti sv. Panny a mučednice Barbory, což dosvědčuje nápis a pískovcový znak nad hlavním vchodem. Tehdy ovšem jen jako panská pohřební kaple, jež prý měla údajně nahradit mnohem starší kapličku. Shodou okolností manželka budovatele se jmenovala stejně jako ona světice. Hned po jeho výstavbě hrabě rovněž založil „Bratrstvo obojího pohlaví všelikého povolání“, které si za patronku zvolilo sv. Barboru. V roce 1863 byl značným nákladem rozšířen a upraven ke kostelu přiléhající hřbitov, který byl navíc opatřen novou zdí a márnicí. 12. června 1898 uhodil blesk do kostela a svezl se až na hlavní oltář.

V Neratově stával od poloviny 16. století dřevený kostelík, který sloužil prvním osadníkům pohraniční obce. Byli to povětšinou skláři a lesní dělníci německé národnosti, kteří kolonizovali zdejší divokou krajinu. V prvních letech 17. století byl tento kostelík rozšířen, k čemu došlo z podnětu majitele rokytnického panství Kryštofa Mauschwitze. Kostel byl pod luteránskou duchovní správou, protože zmíněný šlechtic byl protestant a stoupenec Augsburské konfese. V roce 1616 byl Kryštof Mauschwitz zavražděn vzbouřenými sedláky za okolností, které nebyly zcela objasněny. Po výměně vrchnosti došlo v souvislosti s vývojem českých zemí po porážce stavovského povstání k postupné rekatolizaci.

Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého jednou z posledních dochovaných staveb někdejší německé osady Vrchní Orlice, opuštěné obce po odsunu německých obyvatel. Katolický svatostánek vznikl přestavbou původní hřbitovní kaple v letech 1708 - 1712. Postaven byl italským stavitelem Carlem Antoni Tejnem, který v roce 1730 tragicky zahynul při budování kostela v nedalekém Neratově. V roce 1770 byl svatostánek zvětšen a došlo rovněž k přistavění věže. Mobiliář kostela z 18. a 19. století byl bohužel v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století postupně vykrádán a zpustošen, takže se zachovaly pouze lavice. Zdejší oltář byl převezen již dříve do kostela sv. Bartoloměje v Bystrém. Od roku 2011 pomalu probíhala jeho rozsáhlá rekonstrukce.

V roce 1572 byl na poli východně od města založen na základě odkazu hřbitov s kaplí, nahrazenou v letech 1685-1691 dnešním kostelem sv. Anny. Jeho raně barokní stavbu doplnila kamenná ohradní zeď s šestibokou kaplí sv. Floriána v jihovýchodním nároží a v 19. století márnicí v severovýchodním nároží. Kostel byl vystavěn jako zámecký, proto jej postrádáme v popisu kosteleckých kostelů od děkana Bocha z roku 1749. Někdy ve 2. třetině 19. století došlo k výměně krovů za nižší, přitom vznikla i dnešní jednoduchá hlavní římsa. Další opravy se uskutečnily v roce 1891, pravděpodobně tehdy kostel obdržel kovová okna.

Raně barokní kostelík na Palackého náměstí v Kostelci nad Orlicí byl vystavěný na místě protestantské stavby z počátku 17. století, po zrušení obnoven a upravován v 19. a 20. století na špitál, poté na městské muzeum a dále na objekt sloužící sboru Českobratrské církvi evangelické. Renesanční stavba z let 1580 – 1586 byla zasvěcena sv. Václavu. Jednoduchá stavba je orientovaná jako prosté jednolodní a její stávající podoba je v zásadě výsledkem stavebních úprav provedených roku 1914 podle návrhu architekta Václava Roštlapila. Loď kostela je zastřešena sedlovou, nad hlavním západním průčelím zvalbenou střechou pokrytou šindelem. 

Pozdně barokní kostel byl vystavěn v letech 1790 – 1792 na místě dřevěné kaple z roku 1787. Kostel je jednolodní, obdélníkový s hranolovou věží v západním průčelí a dvouramennou kruchtou, závěr svatostánku tvoří pětiboký presbytář s přistavěnou sakristií. Průčelí dominuje vysunutá hranolová věž, zakončená cibulovitou bání s dvojitým křížem na vrcholu. Zařízení pochází z doby výstavby a kombinuje lidové prvky s barokním a klasicistním stylem. Křížová cesta je z 19. století. Zachoval se pouze zvon v sanktusové věžičce na konci střešního hřebenu. Kolem jednolodního kostela se dochoval přilehlý hřbitov s německými i českými náhrobky.

Současný děkanský kostel sv. Jiří nechal v letech 1769 - 1773 postavit Kryštof Gavriani. Stavitelem byl František Kermer z Hradce Králové, jenž byl žákem Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který se stal jedním z tvůrců specifického českého baroka. Jedná se o vysoce architektonicky kvalitní pozdně barokní kostel na půdorysu protáhlého (latinského) kříže s trojboce uzavřeným presbytářem, nízkou neprosvětlenou kopulí nad křížením a s čtvercovou sakristií v ose. Presbytář je od lodi oddělen kamennou mřížkou zhotovenou patrně podle návrhu Františka Kermera. Západnímu průčelí dominují po obou stranách dvě hranolovité věže, v nichž jsou umístěny zvony. Na severní straně kostela se nachází kamenný kříž z počátku 19. století, přemístěný z náměstí.

Kostel Krista Dobrého pastýře ve Zdobnici byl postaven v letech 1788 - 1789 zedníkem Josefem Schubertem z Černíkovic, snad podle návrhu od Františka Kermera. Dlouhá staletí běžely jako voda a stavba v té době prodělala několik menších oprav. Během druhé světové války sice oblast Orlických hor spadla pod vedení Německé říše, ale zdejší farář Josef Fischer ostře vystupoval proti Hitlerovi, a tak byl v roce 1941 zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Dachau. O zdobnickou farnost se staral farář Josef Teuner a později jen dojíždějící faráři. Po odsunu německého obyvatelstva v létě roku 1946 kostel začal chátrat a svému účelu několik desetiletí nesloužil. V roce 1958 byl kostel zapsán mezi kulturní památky a byla alespoň zajištěna jeho statika. 

Kostel sv. Jana Křtitele v Orlickém Záhoří byl vystavěn v pozdně barokním slohu v letech 1754 – 1763 na místě dřevěného, přibližně 150 let starého svatostánku. Kostel je jednolodní, obdélníkový se zaoblenými rohy a dominantní hranolovou věží v průčelí, zakončenou štíhlou jehlancovou střechou a nezbytným křížem na vrcholu. Na věži jsou ciferníkové hodiny. K hlavní věži byla přistavěna malá schodišťová věžička. Loď je členěna zaobleným rohy, vysokými okny s půlkruhovými záklenky, sakristií a boční kaplí. Presbytář je plochý se zadním vchodem a malým oknem. Zařízení kostela je barokně-klasicistní, pocházející z doby kolem roku 1770.