Vrchní Orlice - kostel sv. Jana Nepomuckého
Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého jednou z posledních dochovaných staveb někdejší německé osady Vrchní Orlice, opuštěné obce po odsunu německých obyvatel. Katolický svatostánek vznikl přestavbou původní hřbitovní kaple v letech 1708 - 1712. Postaven byl italským stavitelem Carlem Antoni Tejnem, který v roce 1730 tragicky zahynul při budování kostela v nedalekém Neratově. V roce 1770 byl svatostánek zvětšen a došlo rovněž k přistavění věže. Mobiliář kostela z 18. a 19. století byl bohužel v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století postupně vykrádán a zpustošen, takže se zachovaly pouze lavice. Zdejší oltář byl převezen již dříve do kostela sv. Bartoloměje v Bystrém. Od roku 2011 pomalu probíhala jeho rozsáhlá rekonstrukce.
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Vrchní Orlici jsme si prohlédli v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Na třetí den dovolené jsme si po předchozí horské túře naplánovali pohodový program, ale to neznamenalo, že bychom se váleli na penzionu. A tak jsme po snídani nastartovali náš stříbrný francouzský vůz a vyrazili na průzkum nových míst. Prvním z nich byl zmíněný barokní kostel, u něhož jsme zaparkovali auto a vydali se na jeho obhlídku. Před námi stále jedna z posledních dochovaných staveb někdejší německé osady Vrchní Orlice, kterou ti šťastnější obyvatelé za dramatických okolností v roce 1945 z donucení opustili. Možná to zní trochu paradoxně, ale bylo tomu tak. Místní obyvatelé se totiž domnívali, že s příchodem Čechů se vše obrátí k lepšímu a budou žít jako dříve. Byl to však velký omyl, neboť jednotky českých partyzánů na jaře 1945 pozabíjeli několik německých usedlíků bez řádného soudu. Možná proto jsme cestou ke kostelu měli trochu nepříjemné pocity, které navíc podporovala zasmušená obloha a černé mraky. Když jsme ke svatostánku přišli, nejprve jsme na rozpadajícím se hřbitově prozkoumali staré náhrobky s německými jmény a odlovili kešku. Pak jsme si kostel, který vznikl přestavbou původní hřbitovní kaple v letech 1708 – 1712, prohlédli zvenku. Padající omítka a jednoduchá fasáda bez zdobných prvků podtrhovaly místní genius loci a opravdu jsme se během obchůzky necítili dobře. Kostelu dominovala hranolová věž se stanovou střechou a křížem na vrcholu. Ve zvonicovém patře jsme našli okna s půlkruhovými záklenky a o něco níže malá obdélná okénka, osvětlující schodiště ke zvonům. Okno u kruchty bylo zabedněné a pod ním se nacházel vchod s otevřenými dveřmi, jimiž jsme o chvilku později vstoupili dovnitř. Nejprve jsme si ovšem zvenku prohlédli kostelní loď, přičemž jsme na obou stranách napočítali vždy čtyři segmentová okna. Jednu stranu pak ještě členily boční vchody a kaple. Na půlkruhovém presbytáři jsme našli přilepenou sakristii a pak jsme zamířili k hlavnímu vstupu. Cestou jsme si prohlédli opravenou sedlovou střechu, na jejímž konci se nacházel polygonální sanktusník s otevřenou lucernou a křížem. Následně jsme vstoupili dovnitř zanedbaného interiéru, za jehož podobu mohla zanedbaná péče a krádeže mobiliáře z 18. a 19. století, k nimž docházelo hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Chyběl také hlavní oltář, jenž byl převezen již dříve do kostela sv. Bartoloměje v Bystrém. Uvnitř jsme tak našli pouze dřevěné lavice, zbytky nástěnných fresek, modře vymalovaný strop kněžiště a jednoduchý kamenný oltář. Docela nás překvapilo, že jsme mohli po schodech vylézt na dochovaný hudební kůr, odkud se nám naskytl pěkný pohled na prostory pod námi. Potom jsme po dřevěných schodech vylezli do podkroví, které bylo spolu střechou opraveno. Pak jsme sestoupili dolů, ještě jednou se prošli vnitřkem kostela a poté jsme z batohu vytáhli papíry, abychom se seznámili s historií svatostánku. Dočetli jsme se, že byl postaven byl italským stavitelem Carlem Antoni Tejnem, který v roce 1730 tragicky zahynul při budování kostela v nedalekém Neratově, kam jsme měli také namířeno. Dále jsme se dozvěděli, že v roce 1770 byl svatostánek zvětšen a došlo rovněž k přistavění věže. Zaujalo nás, že v kostele natáčel režisér Jiří Menzel exteriérové scény filmu Obsluhoval jsem anglického krále podle stejnojmenného díla Bohumila Hrabala a režisér Jiří Strach zde filmoval některé scény třetí řady televizního seriálu Labyrint, jehož díly jsme viděli několikrát. Po dočtení posledních řádků jsme z kostela vyšli ven a u ohradní zdi jsme si krátce prohlédli kamenný kříž s Kristem. Pak jsme již nasedli do auta a po silnici směřující k Neratovu jsme popojeli o kousek výše. Na jednom místě jsme zastavili, abychom se jednak pokochali výhledem na kostel a okolí zaniklé obce Vrchní Orlice, a také proto, abychom odlovili druhou kešku. Ukrytá schránka dlouho neodolávala a tak jsme mohli brzy odjet do Neratova, kde jsme si prohlédli další kostel, ale o něm již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v létě navštívili Neratov a Bedřichovku.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vrchni-orlice-kostel-sv-jana-nepomuckeho
Historie :
Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého jednou z posledních dochovaných staveb někdejší německé osady Vrchní Orlice, opuštěné obce po odsunu německých obyvatel. Katolický svatostánek vznikl přestavbou původní hřbitovní kaple v letech 1708 - 1712. Postaven byl italským stavitelem Carlem Antoni Tejnem, který v roce 1730 tragicky zahynul při budování kostela v nedalekém Neratově. V roce 1770 byl svatostánek zvětšen a došlo rovněž k přistavění věže. Mobiliář kostela z 18. a 19. století byl bohužel v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století postupně vykrádán a zpustošen, takže se zachovaly pouze lavice. Zdejší oltář byl převezen již dříve do kostela sv. Bartoloměje v Bystrém. Od roku 2011 pomalu probíhala jeho rozsáhlá rekonstrukce. Kolem kostela se nachází sice zdevastovaný, ale přesto zajímavý hřbitov, neméně zajímavá je také kamenná zeď kolem něj. Kostel je volně přístupný a konají se zde různé společenské a kulturní akce, kromě bohoslužeb na svátek patrona kostela zde probíhají také koncerty nebo výstavy. Kostel není neznámý také filmovým a televizním tvůrcům. Možná někteří ze čtenářů ví, že zde režisér Jiří Strach natáčel některé scény ze seriálu Labyrint nebo Jiří Menzel zase exteriérové scény filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Kostel se stal také památkou duchovních tradic původních obyvatel i němým mementem předválečného teroru henleinovců a divokého odsunu, který zde – podobně jako v nedalekém Neratově a dalších obcích podél řeky Orlice – probíhal zvláště krutým způsobem v květnu a červnu 1945. Po škole, hostinci, mlýnu, statku a většině dalších stavení zbyly přinejlepším základy, trosky sklepů či pásy polí, které připomínají dřívější česko-německou vesnici a tvrdý život v Orlických horách.
Historie čerpána z těchto webů
Obec Vrchní Orlice nemá turistickou známku.
