Kostelec nad Orlicí - kostel sv. Anny
V roce 1572 byl na poli východně od města založen na základě odkazu hřbitov s kaplí, nahrazenou v letech 1685-1691 dnešním kostelem sv. Anny. Jeho raně barokní stavbu doplnila kamenná ohradní zeď s šestibokou kaplí sv. Floriána v jihovýchodním nároží a v 19. století márnicí v severovýchodním nároží. Kostel byl vystavěn jako zámecký, proto jej postrádáme v popisu kosteleckých kostelů od děkana Bocha z roku 1749. Někdy ve 2. třetině 19. století došlo k výměně krovů za nižší, přitom vznikla i dnešní jednoduchá hlavní římsa. Další opravy se uskutečnily v roce 1891, pravděpodobně tehdy kostel obdržel kovová okna.
Kostel sv. Anny v Kostelci nad Orlicí jsme navštívili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Cestou do hor jsme se zastavili ve zmíněném Kostelci nad Orlicí, kde po našem příjezdu hustě pršelo a tak jsme museli čekat, než se ten nahoře uklidní a voda přestane padat. Seděli jsme v autě na okraji města půlhodiny než vysvitlo sluníčko a mohli se pustit do poznávání zdejších pamětihodností. Jednou z nich byl hřbitovní kostel sv. Anny, k němuž jsme se vydali poté, co jsme na Palackého náměstí zaparkovali naše stříbrné auto. Když jsme k církevní stavbě dorazili, přivítal nás svatý Vincenc z Pauly. Samozřejmě nikoliv osobně, ale v podobě sochy z roku 1753 na nároží přilehlého hřbitova. Pískovcová socha stála na volutovém soklu, na němž jsme našli alianční znak Cavrianiů a Zárubů, zdobený rokajovým mušlovým motivem. Fundátory sochy byli manželé Kryštof hrabě Cavriani a Alžběta hraběnka Zárubová a světec původně stával v protějším dvoře, než byl v průběhu 20. století přesunut na současnou pozici. Jakmile jsme si sochu prohlédli, vydali jsme se kolem vysoké ohradní zdi k brance, kterou jsme proklouzli do hřbitovního areálu. Vzápětí jsme se začali věnovat jednolodnímu kostelu, který byl postaven v letech 1686 - 1691 na místě staré hřbitovní kaple. Na barokní stavbě jsme nejprve obdivovali průčelí, rozdělené pilastry s patkou ně nakolik částí. Mezi svislými dekorativními prvky jsme v prvním patře spatřili trojici oken s půlkruhovými záklenky, mezi nimiž se o něco níže nacházely prázdné niky bez soch. Celému kostelu dominovala dvojice věží, v nichž se za okny s půlkruhovými záklenky kdysi skrývaly zvony, které byly za obou světových válel zrekvírovány. Věže byly zakončeny cibulovou bání s lucernou a menší cibulí s křížem na vrcholu. Mezi věžemi jsme uviděli štít s pilastry, prázdným výklenkem a trojúhelníkovou atikou, na níž se nacházely dvě balustrádové kuželky a kříž. Pak jsme přistoupili ke vchodu, ovšem dveře byly zamčené, takže jsme se dovnitř bohužel nepodívali. Nade dveřmi jsme spatřili korunuje alianční erb Františka Karla Záruby z Hustířan a Maxmiliány Terezie z Ugarte. Vedle vchodu jsme si ještě prohlédli spoustu náhrobních desek, zasazených do fasády kostela, které patřily významným představitelům města nebo štědrým dárcům církve a pak jsme se vydali na obchůzku kolem lodi. Stěny kostela členily lizénové rámce, mezi nimž se ve dvou patrech nacházela různě tvarovaná okna se segmentovým nadpražím a půlkruhovými záklenky. Dále jsme na bočních stranách narazili na vedlejší vchody a další náhrobní desky. Nejvíce nás zaujaly mramorové reliéfy Ježíše Krista a Panny Marie od Tomáše Seidana z roku 1876. Kněžiště tvořil pětiboký presbytář s přízemními přístavky sakristie a oratoře po bocích. Uprostřed presbytáře jsme našli červený mramorový náhrobník Františka Karla Záruby z Hustířan, který původně kryl vstup do krypty, ale roku 1903 byl umístěn ven na současné místo. Na náhrobníku jsme se marně snažili přečíst nápisy a pod tímto textem jsme shlédli zárubovský erb ve věnci a lebky se zkříženými hnáty, symbolizující smrt. Když jsme si prohlédli závěr kostela sv. Anny, prošli jsme se po přilehlém hřbitově, kde jsme nalezli několik cenných a významných náhrobků. Naším očím neunikl ani monumentální kříž z roku 1790, jenž sem byl přemístěn od domu na náměstí, kaple sv. Floriána, pohřebiště továrnické rodiny Seykorovy s novorománskou výzdobou či monumentální hrobky u severní ohradní zdi. Mezi ně patřila hrobka rodiny lékaře V. Alberta z roku 1906 se sochou anděla se zlomeným křídlem podle modelu ústeckého rodáka Quida Kociána a ve východní části hrobka rodiny továrníka Josefa Dostála z roku 1928 se sochou chlapce od Leoše Kubíčka. Po zajímavé procházce mezi hroby jsme brankou vyšli ven na ulici a zamířili k nedaleké studánce Kašna, ovšem o zdroji životodárné tekutiny již pojednává jiný můj příspěvek. Pokud vás zajímá, co všechno jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v létě navštívili Brandýs a Kostelec nad Orlicí.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kostelec-nad-orlici-kostel-sv-anny
Historie :
V roce 1572 byl na poli východně od města založen na základě odkazu hřbitov s kaplí, nahrazenou v letech 1685-1691 dnešním kostelem sv. Anny. Jeho raně barokní stavbu doplnila kamenná ohradní zeď s šestibokou kaplí sv. Floriána v jihovýchodním nároží a v 19. století márnicí v severovýchodním nároží. Kostel byl vystavěn jako zámecký, proto jej postrádáme v popisu kosteleckých kostelů od děkana Bocha z roku 1749. Někdy ve 2. třetině 19. století došlo k výměně krovů za nižší, přitom vznikla i dnešní jednoduchá hlavní římsa. Další opravy se uskutečnily v roce 1891, pravděpodobně tehdy kostel obdržel kovová okna. Roku 1894 byl nedostačující hřbitov rozšířen východním směrem. Interiér byl do dnešní podoby upraven v r. 1903. Dlažba kostela byla pořízena v roce 1913. V roce 1929 byl kostel elektrifikován. Oprava věží se uskutečnila v roce 1932, fasády byly naposledy opraveny v r. 1986.
Interiér :
V interiéru sklenutém valenými klenbami s výsečemi, osazenými na pilíře rozdělující prostor při stěnách do šesti mělkých kaplí, zaujmou kromě vnitřního vybavení z doby výstavby především hlavice pilířů se štukovými hlavicemi, zřejmě upravenými v roce 1903 a obohacenými o secesní hlavičky andílků. Tehdy interiér získal i dnešní výmalbu a kovové okenní výplně. V severní sakristii je osazena pamětní deska z roku 1687 se znakem Zárubů z Hustířan a latinským nápisem A. M. D. G., / S: DEIPARAE V. MARIAE / EIVSQ MATRIS S. ANNAE HONOREM / HANC ECCLESIAM / ILLVSTRISSIMVS DOMINVS DOMINVS / FRANCISCVS CAROLVS L. B. AB HVS / TIRZAN, HAEREDITARIVS DNVS IN KOSTE / LECZ CIS FLVVIVM AQVILAM / EX FVNDAMENTO AEDIFICARI CVRAVIT ANNO / A PARTV VIRGINIS MILLESIMO SEXCEN / TESIMO OCTVAGESIMO SEPtIMO. Nejvíce pozornosti si zasluhují raně barokní portálový hlavní oltář se zárubovským erbem a s obrazem sv. Anny z r. 1845 a čtyři boční oltáře s bohatou řezbářskou výzdobou s rozvilinami nebo květy. Pozoruhodná je i kazatelna s figurami apoštolů a evangelistů. Dvě z figur bohužel někdo ukradl po roce 1990. V nepřístupné kryptě je uložena cínová rakev Marie Maxmiliány Zárubové, rozené z Ugarte na Borovnici. Původní varhany z roku 1703 od králického varhanáře Gotharda Welzela měly 6 rejstříků v manuálu, dva v pedálu a ojedinělé zdobení píšťal. V roce 1913 je získal MUDr. Perlhefter a z jeho vlastnictví byly v roce 1960 přeneseny do požárem poškozeného kostela v Třebsku u Příbrami. Byly opraveny a rozšířeny a dnes se řadí mezi nejstarší funkční varhany u nás. Jejich zvuk byl zaznamenán na několika gramofonových deskách. Nynější dvoumanuálové varhany (6/3/2) jsou na kůru od roku 1913, kdy je zde osadila varhanářská firma Antonína Mölzera. Nástroj původně postavil Carl Hesse z Vídně v roce 1868 pro jiný kostel.
Historie čerpána z těchto webů
Město Kostelec nad Orlicí je držitelem turistické známky č.883.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kostelec-nad-orlici-c883
