Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově jsme si prohlédli v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Na třetí den dovolené jsme si po předchozí horské túře naplánovali pohodový program, ale to neznamenalo, že bychom se váleli na penzionu. A tak jsme po snídani nastartovali náš stříbrný francouzský vůz a vyrazili na průzkum nových míst. Druhým z nich byl zmíněný barokní kostel, jenž byl vystavěn v letech 1723 - 1733 nákladem hraběte Jana Karla Nostitz-Rhieneck, majitelem rokytnického panství. Auto jsme zaparkovali pod svatostánkem u rozcestníku a vydali se na jeho obhlídku. Když jsme zdolali krátké stoupání, stanuli jsme před krásným barokním svatostánkem, jehož výstavbu vedl od začátku italský stavitel Carl Antoni Reina, ale v srpnu 1728 se zabil při pádu z lešení a podle pověsti pak v kostele strašil, dokud nebyly zazděny dveře za oltářem. Stavbu pak dokončil Jakub Ondřej Carow. Obhlídku kostela Nanebevzetí Panny Marie s netradiční severní orientací jsme zahájili na průčelí, jemuž dominovaly dvě nakoso postavené věže, zakončené jednoduchými jehlancovými střechami. Původně měly věže zdobnější cibulovité báně, ale ty vzaly za své během požáru v roce 1945. Za žaluziemi se ve zvonicovém patře v době naší návštěvy chyběly zvony a tak jsme je nemohli slyšet. Na obou věžích jsme spatřili dvě okna s půlkruhovými záklenky nad sebou a v přízemí se pak nacházely dva boční vchody s kamennými portály. Střed mezi věžemi tvořila polooblouková stěna, završená trojúhelníkovým štítem, na němž jsme si díky hodinám zkontrolovali správný čas. Pod časomírou jsme viděli velké, půlkruhem zaklenuté obdélné okno a o něco níže naším očím neunikla nika se soškou Panny Marie. V přízemí se pak nacházel hlavní vchod s kamenným portálem, nad nímž jsme spatřili tympanon s erbem hraběte Nostitz-Rhienecka z roku 1734. Pak jsme se vydali na procházku kolem kostela. Kostelní loď nebyla ještě omítnuta, takže tvořila velký kontrast s jasně žlutou fasádou na průčelí. Na bočních stěnách jsme uviděli tři různě velká okna s půlkruhovými záklenky a vedlejšími vchody. Po chvíli jsme přišli k půlkruhovému presbytáři, u něhož jsme narazili na sakristii a boční kapli. Když jsme se vrátili k hlavnímu vchodu, vkročili jsme dovnitř a zůstali ohromeně stát. Už když jsme předtím stavbu obdivovali zvenku, něco se nám nezdálo na střeše, ale až v interiéru jsme pochopili proč. Střecha byla totiž prosklená a spojovala tak symbolicky věřící na zemi s nebem. Opravdu nás to ohromilo, protože jsme dosud nic takového neviděli. Nicméně vybavení kostela bylo skromné, či spíše velmi strohé, jelikož se po zmíněném požáru a dlouhých letech chátrání, teprve postupně probouzel k životu. Interiéru dominovaly holé stěny a jeho atmosféru ovlivňovalo světlo, měnící se podle denní doby a počasí. Mezi neomítnutými stěnami jsme našli sošku Panny Marie Neratovské, kostelní lavice nezvyklého provedení a barvy, či jednoduchý mramorový oltář, za nímž jsme spatřili prosklené okno. Nejzajímavějším prvkem však byla renesanční křtitelnice, kterou luteránské církvi daroval protestantský věřící a majitel panství Kryštof Mauschwitz, jenž ji nechal ozdobit erby svých předků. Když jsme si interiér prohlédli, vyšli jsme ven a krátce jsme prozkoumali sousední faru. Potom jsme na několik minut církevní areál opustili a zamířili jsme k nedalekému vodojemu, u něhož jsme odlovili kešku. Pak jsme se vrátili zpátky a kolem kostela jsme proklouzli na malý hřbitov, kde drobná kaple Panny Marie. V podstatě se jednalo o presbytář starého kamenného svatostánku, jenž byl vystavěn v letech 1667 - 1668 na místě původního stoletého dřevěného kostelíka. Nahlédli jsme rovněž do interiéru, kde jsme našli velký kříž s Kristem na zadní stěně, jednoduchý dřevěný oltář, sošku Panny Marie a pár židlí. Následně jsme si prohlédli samotný hřbitov, na němž jsme kromě náhrobků narazili na pískovcový pomník s mramorovou deskou, do níž byla vyryta jména obětí obou světových válek. Potom jsme hřbitov opustili a vydali se k obchodu se smíšeným zbožím, kde se prodávala turistická známka. Bohužel zrovna probíhala polední pauza na oběd, takže jsme se vrátili k autu a odjeli do polské obce Lasówka, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Když jsme se odpoledne vraceli přes Neratov zpět, znovu jsme se zastavili ve smíšeném zboží a tentokrát jsme měli štěstí. Koupili jsme si turistickou známku a dokonce jsme získali i dvě razítka do památníku. Spokojeně jsme tak mohli odjet do Rokytnice nad Orlicí. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v létě navštívili Neratov a Bedřichovku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/neratov-kostel-nanebevzeti-panny-marie​

Historie :

V Neratově stával od poloviny 16. století dřevený kostelík, který sloužil prvním osadníkům pohraniční obce. Byli to povětšinou skláři a lesní dělníci německé národnosti, kteří kolonizovali zdejší divokou krajinu. V prvních letech 17. století byl tento kostelík rozšířen, k čemu došlo z podnětu majitele rokytnického panství Kryštofa Mauschwitze. Kostel byl pod luteránskou duchovní správou, protože zmíněný šlechtic byl protestant a stoupenec Augsburské konfese. V roce 1616 byl Kryštof Mauschwitz zavražděn vzbouřenými sedláky za okolností, které nebyly zcela objasněny. Po výměně vrchnosti došlo v souvislosti s vývojem českých zemí po porážce stavovského povstání k postupné rekatolizaci. Rokytnický farář tu tehdy nechal dle svého snu vyřezat sošku Panny Marie a Neratov se stal poutním místem. Na počátku šedesátých let 17. století se ustanovila tradice mariánského poutního místa. Následně byl v letech 1667 - 1668 na místě původního dřevěného kostelíka postaven nákladem převážně okolních obcí nový kamenný svatostánek, z něhož se dochoval pouze presbytář, tvořící současnou hřbitovní kapli. V letech 1723–1733 vznikl nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Základní kámen položil majitel panství, Jan Karel z Nostitz-Rienecku 14. srpna 1723, vysvěcení proběhlo na sv. Bartoloměje 24. srpna 1733. Architekt díla je neznámý, odborníci ho nejčastěji připisují kruhu kolem Giovanni Battisty Alliprandiho, který se v roce 1712 podílel na přestavbě děkanského kostela sv. Trojice v nedalekém Opočně a v letech 1714 a 1720 působil na výstavbě piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. Architektem ale mohl být i první stavitel kostela Carl Antoni Reina. Stavebním mistrem kostela byl Carl Antoni Reina, který stavěl také kostel na Vrchní Orlici (vysvěcen roku 1712). Reina se 23. srpna 1728 zabil při pádu z lešení a podle pověsti pak v kostele strašil, dokud nebyly zazděny dveře za oltářem. Stavbu dokončil Jakub Ondřej Carow. Kostel na konci druhé světové války vyhořel, když byl zasažen protitankovou střelou vypálenou vojákem Rudé armády. Požárem byla zničena střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. Již krátce po požáru se započalo s opravami, byla vztyčena i kompletní nová střecha, ale zřejmě jen s provizorní krytinou. Další průběh oprav, zvláště po odsunu původního obyvatelstva, se potýkal s nepřízní komunistického režimu a roku 1956 byly práce zcela zastaveny. Dočasná střecha přestávala plnit svou funkci, koncem roku 1957 se zřítily promáčené klenby a roku 1960 byl kostel poprvé navržen na demolici, ke které nedošlo. V zimě 1966-1967 se propadla i samotná konstrukce „nové“ střechy, roku 1973 byl kostel opět navržen k demolici, ale té nepřímo zabránil požadavek památkářů na přemístění cenného vstupního rokokového schodiště do parku zámku Skalka v Podbřezí a úřady odmítly uvolnit peníze na pozdější bourání i poté, co bylo schodiště ještě téhož roku opravdu rozebráno a odvezeno na Skalku. Po roce 1989 vstoupil kostel v Neratově do nové fáze své historie. První úsilí bylo vynaloženo na zachování zdiva těžce poškozeného poryvy větru, deštěm, sněhem a mrazem. Nový rokytnický farář, otec Josef Suchár, přišel  s myšlenkou obnovy poutního místa, obce Neratov, a také kostela Nanebevzetí Panny Marie. Začala se formovat nová neratovská tradice. 15. srpna 1990 se zde konala první pouť, ještě na louce před kostelem, a o rok později, v čerstvě vyklizeném a zameteném kostele, avšak stále ještě pod širým nebem, pod nebeskou klenbou. V červnu 1992 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek. Zastřešen byl v roce 2006 částečně prosklenou střechou podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála. Od roku 2013 je kostel postupně vybavován novými prvky liturgického vybavení. V roce 2018 došlo k další rekonstrukci průčelí kostela, kterému byl vrácen původní barokní vzhled. Snaha o navrácení rokokového schodiště byla soudně zmařena a muselo se vybudovat schodiště nové. Na věže se vrátily barokní báně a ve věžích se opět rozezněly zvony. Vše vytvořené podle původního návrhu. Zajímavá je severojižní orientace kostela - hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever. Díky tomuto netradičnímu nasměrování dopadají na Boží hod vánoční sluneční paprsky v pravé poledne přímo na svatostánek.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org

https://www.orlickezahori.eu/

Neratov je držitelem turistické známky č.913.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/neratov-c913