Vamberk - kostel sv. Prokopa
Kostel sv. Prokopa ve Vamberku byl postaven v letech 1712 - 1713 na místě staršího svatostánku, který pocházel ze 14. století a měl gotickou podobu. Kolem starého kostela se původně rozkládal hřbitov, který byl – před stavbou nového kostela – přemístěn ke kapli sv. Barbory. Nový kostel byl vystavěn v barokním slohu. V říjnu 1854 byly provedeny vnitřní opravy chrámu a v roce 1856 došlo na ty vnější. Roku 1868 byly na věžích postaveny nové báně a pokryty břidlicí. V letech 1876-1878 došlo k opravě střechy, oken, dveří a chrám byl uvnitř i vně obílen. Kostel sv. Prokopa roku 1898 vyhořel, a při následující stavební rekonstrukci získal svou dnešní podobu.
Kostel sv. Prokopa ve městě Vamberk jsme si prohlédli během jednodenního výletu, který jsme podnikli první únorový den roku 2026, čímž jsme zahájili novou cestovatelskou sezónu. Naše putování jsme zahájili v Kostelci nad Orlicí, ale většinu času jsme strávili v sousedním Vamberku, kde jsme nejprve poznali několik pamětihodností na okraji města a potom jsme se přesunuli do centra. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali u Penny a vzápětí jsme zamířili ke hřbitovnímu kostelu sv. Barbory. Následně jsme druhou brankou vyklouzli ven a Radniční ulicí jsme se vydali k další církevní stavbě. Čekala nás obhlídka kostela sv. Prokopa, jenž byl postaven v letech 1712 - 1713 na místě zchátralého gotického svatostánku ze 14. století. Cestou jsme odlovili kešku a o chvíli později jsme přišli na Husovo náměstí, v jehož dolní části zmíněný svatostánek stál. Jednolodní stavbu jsme viděli v podobě z konce 19. století, neboť roku 1898 vyhořel a musel být zrekonstruován. Jeho obhlídku jsme zahájili u trojbokého presbytáře s mírně zkosenými stěnami, k nimž byl přilepen velký kamenný kříž z roku 1808. Znázorňoval ukřižovaného Krista a trojicí plačících žen pod křížem, přičemž sochy stály na vysokém podstavci s reliéfy, volutovými křídly a kartuší ve spodní části soklu. Kněžiště ve dvou patrech nad sebou prosvětlovala okna s půlkruhovými záklenky a v přízemí jsme po jeho bocích spatřili dveře, jimiž se vcházelo na schodiště, vedoucí ke zvonům. Ty visely ve dvou hranolových věžích s cibulovitými báněmi. lucernami a kříži na vrcholu. Byly sem zavěšeny až po sametové revoluci, neboť původní zvony byly zrekvírovány během obou světových válek. U dveří na pravé straně jsme shlédli sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1723, která byla posléze dvakrát zrestaurována. Světec měl svatozář kolem hlavy, kříž v jedné ruce a biretem v druhé. Pak jsme si kostel obešli kolem dokola. Během obchůzky jsme se pohybovali v místech starého hřbitova, jenž byl před stavbou nového svatostánku přemístěn ke hřbitovnímu kostelu sv. Barbory, od něhož jsme sem přišli. Loď byla členěna pilastry patkou, mezi nimiž se ve dvou řadách nad sebou nacházela okna, v přízemí půlkruhová a v patře obdélníková, půlkruhem uzavřená. Na obou stranách jsme narazili na boční vchody, nicméně více nás zaujaly malinkatá okénka úplně dole nad chodníkem. Nad nimi visely na fasádě cedulky, na nichž bylo napsáno, aby řidiči neparkovali svá vozidla výfukem ke kostelu, neboť by tím mohli narušit klimatické podmínky v kryptě. V ní bylo roku 1890 nalezeno 34 mumií ze 17. a 18. století, které byly po havárii vody roku 1985 převezeny do broumovského kláštera. Právě tam jsme je roku 2007 během dovolené viděli na vlastní oči, nicméně v roce 2025 byly opět převezeny do krypty pod kostel sv. Prokopa. Mezi nimi se nacházela třeba Belgičanka Magdalena Grambová, zakladatelka krajkářství ve Vamberku, jež zemřela v roce 1671, nebo fext alias člověk, jehož kůže nemohla být podle legendy za života zraněna a která po smrti neshnila. Kdo jím byl se nám nepodařilo zjistit, ale jednalo se o velmi vysokého člověka oproti ostatním, takže zřejmě nepocházel z tohoto kraje. Bohužel podzemní prostory nebyly pro turisty zpřístupněny, ale důvody jsme plně chápali. Následně jsme stanuli před průčelím, jež bylo členěno pilastry a vrcholilo barokním štítem s volutovými křídly a trojúhelníkovou atikou. Čelní stranu prosvětlovala jen dvě oka, zato dole jsme našli hned trojici dveří, ovšem všechny byly pevně zamčené a tak jsme se dovnitř nedostali. Nad hlavním vchodem s kamenným ostěním jsme si prohlédli erb Norberta Leopolda hraběte Libštejnského z Kolovrat, zakladatele kostela a pak jsme po schodišti sestoupili k sousoší sv. Anny Samotřetí. Pískovcové dílo, znázorňující sv. Annu, Pannu Marii a malého Ježíše, vzniklo roku 1780 v dílně Františka Antonína Mielnického a bylo obnoveno v roce 1877. Když jsme si sousoší prohlédli, vydali jsme se na Husovo náměstí za dalšími památkami, ale o nich již vypráví jiné moje články. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Kostelec nad Orlicí a Vamberk.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vamberk-kostel-sv-prokopa
Historie :
Kostel sv. Prokopa ve Vamberku byl postaven v letech 1712 - 1713 na místě staršího svatostánku, který pocházel ze 14. století a měl gotickou podobu. Kolem starého kostela se původně rozkládal hřbitov, který byl – před stavbou nového kostela – přemístěn ke kapli sv. Barbory. Nový kostel byl vystavěn v barokním slohu. V říjnu 1854 byly provedeny vnitřní opravy chrámu a v roce 1856 došlo na ty vnější. Roku 1868 byly na věžích postaveny nové báně a pokryty břidlicí. V letech 1876-1878 došlo k opravě střechy, oken, dveří a chrám byl uvnitř i vně obílen. Kostel sv. Prokopa roku 1898 vyhořel, a při následující stavební rekonstrukci získal svou dnešní podobu. Práce prováděli stavitelé Karel Tichý a Čeněk Hlaváček z Kostelce nad Orlicí. Klenba byla dohotovena, omítnuta a obílena, když se 27. července 1899 zřítila. Stará klenba v oratoriu a nad varhany naštěstí zůstala zachována. Pod kostelem se nachází krypta s křížovou klenbou na pilíře, ve které bylo nalezeno v říjnu 1890 celkem 34 mumií ze 17. a 18. století, mezi nimiž se nachází též Belgičanka Magdalena Grambová, rozená Reichlovna z Meldeku, zakladatelka krajkářství ve Vamberku, jež zemřela v roce 1671. Druhou výraznou mumií je tzv. „fext“, člověk, jehož kůže nemohla být podle legendy za života zraněna a která po smrti neshnila. Kdo jím byl nevíme, ale jednalo se o velmi vysokého člověka oproti ostatním, z čehož můžeme usuzovat, že nepocházel z tohoto kraje. Na Smrtelnou neděli roku 1900 byl chrám znovu požehnán a poté v něm byly konány první služby Boží. 24. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. Ve dnech 5.-8. května 1993 se v kostele poprvé uskutečnila celostátní soutěž mladých varhaníků. V roce 2013 byly opraveny a natřeny plechové střechy obou věží. 27. května 2018 byla v kostele slavnostně odhalena pamětní deska s reliéfním obrazem pražského arcibiskupa kardinála Josefa Berana, kopie té, jež byla vyrobena merklovickým kovolijcem Jindřichem Janečkem pro Papežskou kolej Nepomucenum v Římě.
Interiér :
Součástí vnitřního vybavení kostela je vzácná gotická monstrance z 15. století (v současnosti uložena v depozitáři), barokní cínová křtitelnice z roku 1691, u schodiště se nachází sousoší sv. Anny z roku 1777. Roku 1867 byl oltář kostela doplněn obrazem sv. Prokopa od Josefa V. Hellicha. Cennou částí kostelního vybavení jsou i varhany z počátku 18. století, jejichž stavitelem je pravděpodobně kralický varhanář Kašpar Wetzel starší.
Historie čerpána z těchto webů
Město Vamberk je držitelem turistické známky č.882.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vamberk-mesto-krajky-c882
