Vamberk - kostel sv. Barbory
Hřbitovní kostel sv. Barbory ve Vamberku byl postaven v letech 1696 – 1697 Janem Adamem hrabětem Zárubou z Hustířan, pánem na Vamberce a Cerekvici a posvěcen byl ke cti sv. Panny a mučednice Barbory, což dosvědčuje nápis a pískovcový znak nad hlavním vchodem. Tehdy ovšem jen jako panská pohřební kaple, jež prý měla údajně nahradit mnohem starší kapličku. Shodou okolností manželka budovatele se jmenovala stejně jako ona světice. Hned po jeho výstavbě hrabě rovněž založil „Bratrstvo obojího pohlaví všelikého povolání“, které si za patronku zvolilo sv. Barboru. V roce 1863 byl značným nákladem rozšířen a upraven ke kostelu přiléhající hřbitov, který byl navíc opatřen novou zdí a márnicí. 12. června 1898 uhodil blesk do kostela a svezl se až na hlavní oltář.
Hřbitovní kostel sv. Barbory ve městě Vamberk jsme si prohlédli během jednodenního výletu, který jsme podnikli první únorový den roku 2026, čímž jsme zahájili novou cestovatelskou sezónu. Naše putování jsme zahájili v Kostelci nad Orlicí, ale většinu času jsme strávili v sousedním Vamberku, kde jsme nejprve poznali několik pamětihodností na okraji města a potom jsme se přesunuli do centra. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali u Penny a vzápětí jsme zamířili k opodál stojící soše Bičování Krista z roku 1734. Mučedník stál na soklu s rukama svázanýma na zádech, oděn byl do pruhu látky kolem pasu, svázaného vpředu na uzel. Pravou nohu měl mírně pokrčenou a na hlavě jsme spatřili trnovou korunu se svatozáří. Pak jsme kolem proklouzli kolem supermarketu a záhy jsme vešli jednou ze dvou vstupních bran na hřbitov, jemuž dominoval kostel sv. Barbory, postavený v letech 1696 – 1697 a ihned jsme si jej začali prohlížet. Před námi se tyčil barokní jednolodní svatostánek se dvěma řadami oken nad sebou, jež byly v přízemí půlkruhové a v patře obdélné, půlkruhem uzavřené. Fasádu členily pilastry s patkou a na valbové střeše naším očím neunikla sanktusová věžička, v níž se nacházely původně dva malé zvonky, ale v roce 1917 došlo k jejich rekvizici. Kostel s několika bočními vchody a půlkruhově uzavřeným presbytářem jsme obešli kolem dokola, a pak jsme se věnovali průčelí, jež opět dělily pilastry. Nahoře jsme spatřili štít s dvojicí pilastrů, trojúhelníkovým nástavcem a volutovými křídly, mezi nimiž se nacházela prázdná nika. Uprostřed čelní strany jsme našli zazděné okno, ale jinou architektonickou výzdobu jsme na průčelí neviděli. Pak jsme přistoupili ke dveřím, jež byly lemované kamenným ostěním, ale dovnitř jsme se nedostali. Vchod byl totiž v zimě zavřený, nicméně nás to nijak nepřekvapilo. Nade dveřmi jsme si prohlédli erb stavitele kostela, jímž byl Jan Adam hrabě Záruba z Hustířan, pán na Vamberce a Cerekvici, který nechal svatostánek posvětit byl ke cti sv. Panny a mučednice Barbory. Zaujalo nás, že shodou okolností se manželka budovatele jmenovala stejně jako světice a patronka horníků. Když jsme si kostel prohlédli, vydali jsme se na procházku po hřbitově, jenž byl okolo svatostánku v průběhu let několikrát rozšiřován. Našli jsme na něm kamenný kříž s Kristem a několik zajímavých hrobek. Areálu dominovala pseudogotická pohřební kaple PhDr. Františka hraběte Lutzowa, která vznikla v roce 1916 na místě původní márnice. Hrabě Lützow byl významný diplomat a historik, který propagoval české dějiny v anglicky mluvících zemích. Pěkná byla také hrobka rodiny Vilímkovy s náhrobkem podle modelu Josefa Strahovského, v jehož středu jsme spatřili čtyři sochy. V těsném sousedství se pak nacházel hrob rodiny Kubiasovy, kde odpočíval třeba Jindřich, který ve Vamberku založil uzenářské impérium, když koupil vyhořelý pivovar a přestavěl jej na továrnu masných výrobků. Na hřbitově jsme narazili také na společný hrob, připínající tragédii z 12. června 1898. Během procesí tehdy do kostela sv. Barbory udeřil blesk a výboj sjel po oltáři. Zasáhl několik lidí a pětiletý chlapec spolu s několika dalšími osobami tehdy na následky zranění zemřelo nebo utrpělo těžký šok. Na hřbitově jsme dále našli hroby členů rodiny Kopeckých, kteří po generace kočovali s loutkovým divadlem po celých Čechách a pomáhali udržovat český jazyk v dobách národního obrození. Procházka po hřbitově byla zajímavá a v posmutnělém areálu jsme strávili několik minut. Následně jsme druhou brankou vyklouzli ven a Radniční ulicí jsme se vydali k další církevní stavbě. Čekala nás obhlídka kostela sv. Prokopa, ale o něm již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Kostelec nad Orlicí a Vamberk.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vamberk-kostel-sv-barbory
Historie :
Hřbitovní kostel sv. Barbory ve Vamberku byl postaven v letech 1696 – 1697 Janem Adamem hrabětem Zárubou z Hustířan, pánem na Vamberce a Cerekvici a posvěcen byl ke cti sv. Panny a mučednice Barbory, což dosvědčuje nápis a pískovcový znak nad hlavním vchodem. Tehdy ovšem jen jako panská pohřební kaple, jež prý měla údajně nahradit mnohem starší kapličku. Shodou okolností manželka budovatele se jmenovala stejně jako ona světice. Hned po jeho výstavbě hrabě rovněž založil „Bratrstvo obojího pohlaví všelikého povolání“, které si za patronku zvolilo sv. Barboru. V roce 1863 byl značným nákladem rozšířen a upraven ke kostelu přiléhající hřbitov, který byl navíc opatřen novou zdí a márnicí. 12. června 1898 uhodil blesk do kostela a svezl se až na hlavní oltář, u něhož stáli vojenští vysloužilci, kteří se s dalšími lidmi zúčastnili tradičního průvodu ke čtyřem oltářům na náměstí, konaného každoročně v neděli po Božím těle. Několik vojenských vysloužilců spolu se 4 dětmi bylo stiženo bezvědomím, ale 55letý J. Kubec se již neprobral. 24. listopadu 1900 byl posvěcen farářem P. Janem Urbanem nový hřbitov, který byl vybudován nákladem přifařených obcí a ozdoben kamenným křížem z dílny V. Morávka v Kostelci nad Orlicí. Téhož dne došlo k posvěcení pomníku na hrobě bývalého kaplana P. Karla Slonka. Dne 30. srpna 1942 byl kostel znovu vysvěcen po opravách, jež trvaly několik let. Šindelová střecha byla nahrazena taškami, kostel byl nově omítnut, došlo k výmalbě interiéru, byly opraveny oltáře i varhany a do kostela byla zavedena elektřina. Dne 24. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek. V té době se zde konaly církevní obřady 10x za rok a vedle toho sloužil při pohřbech. Díky památkové ochraně se začalo s jeho postupnou obnovou, která pak vyvrcholila zejména v 90. letech 20. století. Dnes je hřbitovní kostel nejstarší dochovanou památkou na území města.
Interiér :
Zařízení pochází z doby výstavby, a tudíž jde o raně barokní vybavení z přelomu 17. a 18. století. Hlavní oltář korintského slohu je portálový, s řezbami slunečnic a strnulými až archaizujícími plastikami. Po stranách obrazu sv. Barbory jsou sochy sv. Doroty a Kateřiny, v nástavci po stranách obrazu Panny Marie sochy sv. Apolonie a Juliány, nejvýše socha archanděla Michaela. Dva boční oltáře a kazatelna jsou rozvilinové, rovněž s řezbami slunečnic. Zvláštností interiéru kostela býval do roku 2016 mechanický betlém, který sestrojil vamberecký krupař František Neuman se svým zetěm koncem 19. století. V roce 1954 získal betlém od rodiny farář ThDr. Alois Sedlařík a umístil ho do kostela. Roku 1998 byl kostel vykraden a betlém přišel o téměř veškeré figurky, zůstalo jen několik oveček. Později se dědicové tohoto unikátu rozhodli, že betlém věnují Třebechovickému muzeu betlémů. Varhany byly pořízeny někdy po vybudování chrámu a opravou prošly v letech 1825 (Thomas Wokurka), 1872 (Georg Spanel) a 1942 (Václav Poláček, který je nejen opravil, ale i přestavěl). Roku 1998 zazněl tento nástroj na souboru cédéček s nahrávkami historických varhan v 28 kostelech v Čechách a na Moravě, jež uskutečnili pracovníci katolického vysílání nizozemského Rádia Hilversum.
Historie čerpána z webu
Město Vamberk je držitelem turistické známky č.882.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vamberk-mesto-krajky-c882
