Jirkův cestovní deník - viděno očima turisty - Kostely, kaple, kláštery a hřbitovy - Kostely v Čechách - Říčky v Orlických horách

Říčky v Orlických horách - kostel Nejsvětější Trojice

16. 1. 2026

Pozdně barokní kostel byl vystavěn v letech 1790 – 1792 na místě dřevěné kaple z roku 1787. Kostel je jednolodní, obdélníkový s hranolovou věží v západním průčelí a dvouramennou kruchtou, závěr svatostánku tvoří pětiboký presbytář s přistavěnou sakristií. Průčelí dominuje vysunutá hranolová věž, zakončená cibulovitou bání s dvojitým křížem na vrcholu. Zařízení pochází z doby výstavby a kombinuje lidové prvky s barokním a klasicistním stylem. Křížová cesta je z 19. století. Zachoval se pouze zvon v sanktusové věžičce na konci střešního hřebenu. Kolem jednolodního kostela se dochoval přilehlý hřbitov s německými i českými náhrobky.

Kostel Nejsvětější Trojice v obci Říčky jsme si prohlédli v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Na pátý den dovolené jsme si naplánovali seznámení se zajímavostmi Rokytnice a Říček, mezi něž jsme zařadili rovněž zmíněný kostel, jenž byl vybudován v letech 1790 – 1792 na místě staré dřevěné kaple. Po příjezdu do malebné vesnice jsme naše francouzské stříbrné auto nechali odpočívat na velkém parkovišti u svatostánku a vydali se jeho poznáním. Cestou k němu jsme si prohlédli pomník ve tvaru čtyřbokého komolého jehlanu, s bronzovou deskou a ratolestí, věnovaný obětem 1. a 2. světové války a poválečným obětem z řad tehdejších německých obyvatel. Opodál na podstavci stála pískovcová socha sv. Josefa, patrona rodin, manželů, dětí, mládeže, dřevařů a řemeslníků. Když jsme si ji krátce prohlédli, přesunuli jsme k soše Svaté rodiny, tvořenou skupinou postav Panny Marie, sv. Josefa a Ježíše Krista, představující ideál křesťanské rodiny. Následně jsme se již věnovali samotnému jednolodnímu kostelu, jehož průčelí dominovala vysunutá hranolová věž, zakončená cibulovitou bání s dvojitým křížem na vrcholu. Přesný čas jsme si zkontrolovali díky ciferníkovým hodinám, pod nimiž se nacházela okna se žaluziemi. Za nimi se bohužel neskrýval žádný zvon, neboť všechny byly roztaveny pro válečné účely. Jediný zvonek jsme tak našli posléze v polygonální sanktusníkové věžičce s lucernou na hřebenu střechy. Pod korunní římsou jsme spatřili jediné okno s půlkruhovým záklenkem, pod nímž jsme spatřili kamenný erb a otevřené dveře. Nabídce jsme neodolali a přistoupili blíže, abychom nahlédli do interiéru svatostánku. Uvnitř jsme přes mříž shlédli kostelní zařízení, kombinující lidové prvky, baroko a klasicistní styl. Následně jsme se prošli okolo kostelní lodi, na níž jsme z každé strany napočítali tři okna s půlkruhovými záklenky a jednu sakristii. Presbytář měl pětiboký tvar a byl bez oken či nějaké zvláštní ozdoby. Potom jsme se prošli po přilehlém hřbitově s německými i českými náhrobky a po chvilce jsme zamířili zpět k autu. Cestou jsme se zastavili u horské usedlosti Devětsil, která v centru malebné vesničky vznikla patrně v 19. století a v níž byla provozována restaurace. V době naší návštěvy se v obrovské chalupě stále ještě nacházel hostinec, ale nabídky k posezení jsme nevyužili a po krátké obhlídce budovy jsme se vrátili na parkoviště. Pak jsme odjeli za obec, zaparkovali na polní cestě a vydali se ke 300 metrů vzdálenému seskupení kamenů na louce, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Orlických horách navštívili Rokytnici a Říčky.