Na Liliové hoře v obci Luleč stával první kostel již v roce 1406, kdy je zmiňován společně s přilehlým hradem. V roce 1672 měl tři oltáře, dvanáct obrazů a tři zvony. V roce 1719 byly do kostela nainstalovány první varhany, ale protože byl v zimě špatně přístupný, vznikl v letech 1739 - 1741 přímo v Lulči menší chrám sv. Isidora, nazývaný jako zimní, protože se v něm sloužily mše pouze v zimě. V roce 1751 byla zahájena stavba nového kostela také na Liliové hoře na náklady lulečského faráře Martina Dvořanského, který na stavbu věnoval veškerý zděděný majetek. Původní gotická stavba byla částečně zbořena a na jejím místě v letech 1751 - 1753 vznikl dnešní pozdně barokní chrám sv. Martina. 

Na místě současného kostela sv. Isidora původně stávala gotická kaple sv. Gottharda z roku 1418, která později zpustla. Již v roce 1670 byla snaha jezuitů vybudovat přímo v Lulči kostel, která ale byla neúspěšná z důvodu nedostatku financí. Ve druhé polovině 17. století byla obnovena alespoň kaple a došlo ke změně patrocinia. V letech 1739 - 1741 došlo k rozšiřující přestavbě v barokním slohu. Dokončovací stavební práce ale pokračovaly ještě několik let. Práce na výzdobě byly zadány J. J. Schaubergerovi, který měl vyhotovit tři zděné oltáře, a J. J. Etgensovi, který měl namalovat oltářní obrazy a stropní fresku. K přestavbě velmi přispěl tehdejší farář Jakub Hlávka a následující Franz von Tannenberg. Na sochařské výzdobě se podílel Jan Jiří Schauberger a Ondřej Zahner. 

Předchůdcem dnešního kostela sv. Máří Magdalény v Rousínově byla kaple stejného zasvěcení, vybudovaná patrně na začátku 15. století. Roku 1511 totiž olomoucký vikář Řehoř z Levenberku potvrdil Jana Hadela za rektora zmíněné kaple. Kolem ní byl malý hřbitov a ve věži byl zavěšen zvon zvaný "Prostřední" s datem "1581". Třicetiletá válka zpustošila mnoho měst a Rousínov nebyl výjimkou. Dosavadní kaple byla zpustlá a nevyhovovala, potřebám věřících, takže biskupská konzistoř nedělala problémy s povolením výstavby nového kostela, k čemuž došlo roku 1699. Prokazatelně ho navrhl a zbudoval italský barokní architekt Domenico Martinelli. Stavbu vedl Georg Johann Bitterpfeil, který řídil stavební práce na kounických panstvích. Výstavbu podporoval Dominik Ondřej Kounic. 

Kostel sv. Filipa a Jakuba v Královopolských Vážanech, místní části Rousínova, byl částečně vystavěn v letech 1763 – 1768, aby nahradil starší svatostánek, který vyhořel roku 1692. Ve zmíněném roce 1768 však byl dostavěn pouze po římsu a dokončen byl až o 18 let později, kdy došlo také k jeho vysvěcení. Stalo se tak patrně z finančních důvodů, kvůli nimž svatostánek nezískal vlastní věž. Teprve až v roce 1828 byla na přilehlém kostelním hřbitově vystavěna samostatná kamenná zvonice čtvercového půdorysu s obdélnou přístavbou dosahující až nad úroveň 1. patra, do níž bylo zasazeno schodiště ke zvonům. Vedle kostela se pak nachází fara a socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1729 a dva památníky obětem světových válek. 

První písemná zmínka o Starém Rousínově pochází z roku 1331, kdy král Jan Lucemburský daroval část výnosu Rousínoveckého farního kostela děkanství brněnské kapituly. Roku 1398 se připomíná fara s kostelem svatého Václava. V té době byla k Rousínovci přifařena i Čechyně a Velešovice. Poté Rousínovec koupila svatopetrská kapitula v Brně. Dne 9. června 1715 vypukl ve farní stodole požár, který se rozšířil na faru, kostel a poté celou ves. Žár byl tak silný, že se roztavily zvony na kostelní věži. Současná podoba kostela je výsledkem přestavby z let 1718 - 1734. Původní projekt vypracoval italský barokní architekt a kněz Domenico Martinelli, který zemřel v době zahájení stavby. Další požár Rousínovec zasáhl v roce 1807. Oheň zničil i původní báň kostela sv. Václava a od té doby má jen stanovou střechu. Chrám slouží jako farní kostel římskokatolické farnosti Rousínov.

Předchůdcem dnešního barokního kostela sv. Michala archanděla v Brně byl románský kostelík, který byl vystavěn kolem roku 1228. Právě tehdy církevní stavbu a jeho okolí daroval moravský markrabě Přemysl řádu dominikánů, s nímž byly spojeny dějiny kostela po následující staletí. Dominikáni zde vybudovali klášter, v jehož prostorách zasedal moravský zemský sněm a který sloužil také sloužil k jednání moravských stavů. V letech 1345 – 1362 zde vznikl gotický kostel. Roku 1642 však došlo ke zřícení chóru a osud gotické stavby zpečetila o tři roky později švédská dělostřelba při obléhání Brna. Po skončení války byl v roce 1658 položen základní kámen barokního kostela, jehož hrubá stavba byla dokončena 1667. Dokončen byl podle plánů brněnského stavitele Jana Křtitele Erna roku 1679 a proti původní orientaci směřuje svým oltářem k západu.

Na místě dnešního kostela sv. Vavřince původně stávala románská kaple, která byla roku 1378 přestavěna na gotický kostel, kdy bylo původní budově přistavěno pětiboké kněžiště a hranolová věž na severní straně presbytáře. Na konci 15. století byly Křenovice včetně kostelního patronátu připojeny ke slavkovskému panství pánů z Kounic, stoupenců Jednoty Bratrské, a během 16. století byli křenovičtí faráři protestantského vyznání. V roce 1623, v období nucené rekatolizace, křenovická farnost zanikla a obec byla přifařena k obnovené katolické duchovní správě ve Slavkově. Další stavební úpravy křenovického kostela proběhly koncem 16. století, kdy bylo přistavěno patro věže se zvonicí a také během 17. století, kdy byl celý kostel zaklenut. přičemž klenba byla upravována ještě v závěru 18. století.

Katolický kostel svatého Stanislava v obci Bošovice začal psát svou historii v letech 1566 – 1620, kdy vznikla hlavní loď, s dosud dochovanými zbytky gotických prvků. Koncem 18. století byla k lodi přistavěna kaple s oltářem sv. Izidora Vendelína, patrona rolníků. Roku 1838 proběhla menší oprava stavby. Věž kostela a kůr byly přistavěny v roce 1851. Ve stejném období vznikl nový katolický hřbitov, kde svou část získali také evangelíci a vybudována byla rovněž nová zvonice pár metrů od kostela. Dostavěna byla v roce 1857, kdy byl do ní zavěšen zvon vyrobený v Německu, nesoucí na svém obvodu věnování obce a datum. Další drobnou opravou svatostánek prošel roku 1887. V letech 1996 - 2005 proběhla generální oprava kostela.

V obci Čechy pod Kosířem byl v 18. století postaven barokní kostel svatého Jana Křtitele, který nahradil první svatostánek, stojící na vyvýšenině nedaleko staré tvrze v zámeckém parku. Ten svou kapacitou již nepostačoval rostoucímu počtu farníků a proto bylo v roce 1781 započato se stavbou nového kostela na místě farských mlatů. Stavbu inicioval tehdejší farář Jan Červinka. Autorem projektu byl Jan Petr Ceroni a dokončen byl v roce 1794. Pod kostelem bývala hrobka šlechtického rodu Silva-Tarouca až do roku 1923, kdy musely být kvůli spodní vodě ostatky zemřelých převezeny do nové hrobky v zámeckém parku.

Kostel svatého Cyrila a Metoděje v Chudobíně, zvaný také jako Husitský sbor svatého Cyrila a Metoděje byl vystavěn v letech 1923 – 1925 z iniciativy Josefa Žídka, faráře československé církve husitské. Základní kámen byl položen 27. května 1923 a kostel byl dokončen roku 1925. Mezitím však farář Žídek přestoupil k pravoslaví a kostel byl vysvěcen jako ortodoxní. Během následujících let probíhal spor mezi církví husitskou a nově vzniklou pravoslavnou o vlastnictví kostela. Ten v roce 1934 připadl československé církvi husitské. Farář Žídek proto v letech 1934 - 1935 inicioval výstavbu nového pravoslavného kostela stejného zasvěcení. První bohoslužba československé církve husitské proběhla v kostele dne 6. března 1936. V kostele se nacházejí oltářní obrazy, které namaloval litovelský rodák Alois Kučera. V roce 1966 sem byly přemístěny varhany ze zrušeného Červeného kostela v Olomouci.