Protestantský sbor vznikl ve Frývaldově (starý název města Jeseník) v roce 1851, o stavbě kostela se rozhodlo v roce 1879. Stavba započala 31.10.1881, dokončena byla roku 1883. Stavba v celkové ceně 29 187 guldenů byla financována ze sbírek, značným obnosem na ni přispěla také princezna Marianna Oranžská von Nassau. Dne 15. října 1883 byl kostel vysvěcen, slavnosti se zúčastnila vévodkyně Wilhelma von Mecklenburg (dcera princezny Marianny) a dále řada církevních a politických osobnosti monarchie. Farnost měla v této době asi 400 členů. Posledním německým farářem sboru byl Siegfried Hofman, který byl po 2. světové válce odsunut s ostatními členy sboru a dále pak působil jako duchovní v Německu. Kostel je celkem nenápadně ukrytý v parčíku mezi ulicí Bezručovou a Husovou. 

Kostel sv. Jiří byl dostavěn roku 1901 a od počátku slouží římskokatolické církvi. Za kostelem se rozkládá městský hřbitov a v jeho sousedství smuteční síň. Kostel je dokladem životní a umělecké úrovně obyvatel města Jeseníku a přilehlých Bukovic na počátku 20. století. Je vzácnou ukázkou hornoslezské sakrální architektury z období rodícího se nového přístupu k architektuře, výtvarnému umění i církevním hodnotám. Kostel sv. Jiří je dochován v autentickém stavu. Dlouhodobě jsou zde prováděny jen nejnutnější udržovací práce a nevykazuje zásadní statické poruchy. V letech 2022 - 2023 proběhla rekonstrukce fasády. 

Kostel sv. Tomáše Apoštola v Bělé pod Pradědem byl postaven ve vrcholně barokním stylu v letech 1726 - 1730 z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina. Stavitelem kostela se stal jezuita Kryštof Tausche, který byl žákem slavného římského stavitele Andrea del Pozzo. Slavnostní vysvěcení provedl dne 28.září 1731 biskup Elias von Sommerfeld. Do doby dokončení kostela byla ves přifařena do Jeseníku. Do výstavby současné fary v roce 1766 zde byla lokálie s vlastním knězem. Od roku 1958 jsou kostel i fara chráněny jako kulturní památky. V letech 2017 - 2021 byla zajištěna statika kostela, dokončena oprava střechy, renovována fasáda, vyměněna okna a restaurovány dveře. Byly opraveny a znovu spuštěny hodiny.

Kostel sv. Jana Křtitele v Bělé pod Pradědem byl vystavěn v letech 1797 - 1798 v části Horní Domašov, přičemž povolení ke stavbě kostela získali zdejší osadníci v roce 1796. Podmínkou však bylo financování z vlastních peněz a vydržování pomocného kněze. Proto byla uskutečněna sbírka a o rok později byla výstavba kostela zahájena. Kostel sv. Jana Křtitele postavil Jan Gröger z Bukovic a stavbu vedl zednický mistr Josef Franke ze Supíkovic. Domašov byl jedinou obcí na Jesenicku, která získala patronát nad kostelem a mohla si vybírat kněze podle svého přání. Roku 1843 byl zdejší svatostánek povýšen na farní. V novodobé historii byly práce na obnově kostela zahájeny již v 90. letech 20. století provedením nové kopule věže a odvodněním kostela. Obnova exteriéru kostela proběhla v letech 2007- 2013.

Na Liliové hoře v obci Luleč stával první kostel již v roce 1406, kdy je zmiňován společně s přilehlým hradem. V roce 1672 měl tři oltáře, dvanáct obrazů a tři zvony. V roce 1719 byly do kostela nainstalovány první varhany, ale protože byl v zimě špatně přístupný, vznikl v letech 1739 - 1741 přímo v Lulči menší chrám sv. Isidora, nazývaný jako zimní, protože se v něm sloužily mše pouze v zimě. V roce 1751 byla zahájena stavba nového kostela také na Liliové hoře na náklady lulečského faráře Martina Dvořanského, který na stavbu věnoval veškerý zděděný majetek. Původní gotická stavba byla částečně zbořena a na jejím místě v letech 1751 - 1753 vznikl dnešní pozdně barokní chrám sv. Martina. 

Na místě současného kostela sv. Isidora původně stávala gotická kaple sv. Gottharda z roku 1418, která později zpustla. Již v roce 1670 byla snaha jezuitů vybudovat přímo v Lulči kostel, která ale byla neúspěšná z důvodu nedostatku financí. Ve druhé polovině 17. století byla obnovena alespoň kaple a došlo ke změně patrocinia. V letech 1739 - 1741 došlo k rozšiřující přestavbě v barokním slohu. Dokončovací stavební práce ale pokračovaly ještě několik let. Práce na výzdobě byly zadány J. J. Schaubergerovi, který měl vyhotovit tři zděné oltáře, a J. J. Etgensovi, který měl namalovat oltářní obrazy a stropní fresku. K přestavbě velmi přispěl tehdejší farář Jakub Hlávka a následující Franz von Tannenberg. Na sochařské výzdobě se podílel Jan Jiří Schauberger a Ondřej Zahner. 

Předchůdcem dnešního kostela sv. Máří Magdalény v Rousínově byla kaple stejného zasvěcení, vybudovaná patrně na začátku 15. století. Roku 1511 totiž olomoucký vikář Řehoř z Levenberku potvrdil Jana Hadela za rektora zmíněné kaple. Kolem ní byl malý hřbitov a ve věži byl zavěšen zvon zvaný "Prostřední" s datem "1581". Třicetiletá válka zpustošila mnoho měst a Rousínov nebyl výjimkou. Dosavadní kaple byla zpustlá a nevyhovovala, potřebám věřících, takže biskupská konzistoř nedělala problémy s povolením výstavby nového kostela, k čemuž došlo roku 1699. Prokazatelně ho navrhl a zbudoval italský barokní architekt Domenico Martinelli. Stavbu vedl Georg Johann Bitterpfeil, který řídil stavební práce na kounických panstvích. Výstavbu podporoval Dominik Ondřej Kounic. 

Kostel sv. Filipa a Jakuba v Královopolských Vážanech, místní části Rousínova, byl částečně vystavěn v letech 1763 – 1768, aby nahradil starší svatostánek, který vyhořel roku 1692. Ve zmíněném roce 1768 však byl dostavěn pouze po římsu a dokončen byl až o 18 let později, kdy došlo také k jeho vysvěcení. Stalo se tak patrně z finančních důvodů, kvůli nimž svatostánek nezískal vlastní věž. Teprve až v roce 1828 byla na přilehlém kostelním hřbitově vystavěna samostatná kamenná zvonice čtvercového půdorysu s obdélnou přístavbou dosahující až nad úroveň 1. patra, do níž bylo zasazeno schodiště ke zvonům. Vedle kostela se pak nachází fara a socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1729 a dva památníky obětem světových válek. 

První písemná zmínka o Starém Rousínově pochází z roku 1331, kdy král Jan Lucemburský daroval část výnosu Rousínoveckého farního kostela děkanství brněnské kapituly. Roku 1398 se připomíná fara s kostelem svatého Václava. V té době byla k Rousínovci přifařena i Čechyně a Velešovice. Poté Rousínovec koupila svatopetrská kapitula v Brně. Dne 9. června 1715 vypukl ve farní stodole požár, který se rozšířil na faru, kostel a poté celou ves. Žár byl tak silný, že se roztavily zvony na kostelní věži. Současná podoba kostela je výsledkem přestavby z let 1718 - 1734. Původní projekt vypracoval italský barokní architekt a kněz Domenico Martinelli, který zemřel v době zahájení stavby. Další požár Rousínovec zasáhl v roce 1807. Oheň zničil i původní báň kostela sv. Václava a od té doby má jen stanovou střechu. Chrám slouží jako farní kostel římskokatolické farnosti Rousínov.

Předchůdcem dnešního barokního kostela sv. Michala archanděla v Brně byl románský kostelík, který byl vystavěn kolem roku 1228. Právě tehdy církevní stavbu a jeho okolí daroval moravský markrabě Přemysl řádu dominikánů, s nímž byly spojeny dějiny kostela po následující staletí. Dominikáni zde vybudovali klášter, v jehož prostorách zasedal moravský zemský sněm a který sloužil také sloužil k jednání moravských stavů. V letech 1345 – 1362 zde vznikl gotický kostel. Roku 1642 však došlo ke zřícení chóru a osud gotické stavby zpečetila o tři roky později švédská dělostřelba při obléhání Brna. Po skončení války byl v roce 1658 položen základní kámen barokního kostela, jehož hrubá stavba byla dokončena 1667. Dokončen byl podle plánů brněnského stavitele Jana Křtitele Erna roku 1679 a proti původní orientaci směřuje svým oltářem k západu.