V obci Lipová Lázně stojí jednolodní kostel sv. Václava, který je typickou ukázkou stavební památky josefínské doby. Dnešnímu kostelu předcházela malá kaple, která je v pramenech uváděna již roku 1625. Úkolem postavit nový kostel byl pověřen farář Jan Rother, který sem byl poslán roku 1785. Finanční požadavky spojené se stavbou byly kryty částkou 6988 zlatých, které poukázal císař Josef II. z náboženského fondu. Základní kámen nového kostela o rozměrech 36x12 m byl položen 10. května roku 1787 a ještě téhož roku byla dokončena hrubá stavba. Stavební práce pokračovaly i v následujícím roce, kdy byly zakončeny. 

První zmínka o kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Jeseníku pochází již z roku 1418. Jednalo se o gotickou stavbu, která byla po požáru roku 1457 znovu obnovena a rozšířena. Kostel byl třikrát zničen požáry a to roku 1638, poté 1696 a ještě v roce 1737. Klenby kostela vždy vydržely, ovšem při požáru shořel farní a městský archiv, umístěný tehdy nad sakristií. Po posledním požáru byl svatostánek opraven a vybaven současným inventářem. Byl pořízen obraz za hlavním oltářem s výjevem Nanebevzetí Panny Marie, jíž je kostel zasvěcen. Namaloval jej roku 1763 malíř Eliáš František Herbert, který byl i tvůrcem dvou obrazů na vedlejších oltářích, zachycujících smrt sv. Anny a sv. Josefa. 

Protestantský sbor vznikl ve Frývaldově (starý název města Jeseník) v roce 1851, o stavbě kostela se rozhodlo v roce 1879. Stavba započala 31.10.1881, dokončena byla roku 1883. Stavba v celkové ceně 29 187 guldenů byla financována ze sbírek, značným obnosem na ni přispěla také princezna Marianna Oranžská von Nassau. Dne 15. října 1883 byl kostel vysvěcen, slavnosti se zúčastnila vévodkyně Wilhelma von Mecklenburg (dcera princezny Marianny) a dále řada církevních a politických osobnosti monarchie. Farnost měla v této době asi 400 členů. Posledním německým farářem sboru byl Siegfried Hofman, který byl po 2. světové válce odsunut s ostatními členy sboru a dále pak působil jako duchovní v Německu. Kostel je celkem nenápadně ukrytý v parčíku mezi ulicí Bezručovou a Husovou. 

Kostel sv. Jiří byl dostavěn roku 1901 a od počátku slouží římskokatolické církvi. Za kostelem se rozkládá městský hřbitov a v jeho sousedství smuteční síň. Kostel je dokladem životní a umělecké úrovně obyvatel města Jeseníku a přilehlých Bukovic na počátku 20. století. Je vzácnou ukázkou hornoslezské sakrální architektury z období rodícího se nového přístupu k architektuře, výtvarnému umění i církevním hodnotám. Kostel sv. Jiří je dochován v autentickém stavu. Dlouhodobě jsou zde prováděny jen nejnutnější udržovací práce a nevykazuje zásadní statické poruchy. V letech 2022 - 2023 proběhla rekonstrukce fasády. 

Kostel sv. Tomáše Apoštola v Bělé pod Pradědem byl postaven ve vrcholně barokním stylu v letech 1726 - 1730 z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina. Stavitelem kostela se stal jezuita Kryštof Tausche, který byl žákem slavného římského stavitele Andrea del Pozzo. Slavnostní vysvěcení provedl dne 28.září 1731 biskup Elias von Sommerfeld. Do doby dokončení kostela byla ves přifařena do Jeseníku. Do výstavby současné fary v roce 1766 zde byla lokálie s vlastním knězem. Od roku 1958 jsou kostel i fara chráněny jako kulturní památky. V letech 2017 - 2021 byla zajištěna statika kostela, dokončena oprava střechy, renovována fasáda, vyměněna okna a restaurovány dveře. Byly opraveny a znovu spuštěny hodiny.

Kostel sv. Jana Křtitele v Bělé pod Pradědem byl vystavěn v letech 1797 - 1798 v části Horní Domašov, přičemž povolení ke stavbě kostela získali zdejší osadníci v roce 1796. Podmínkou však bylo financování z vlastních peněz a vydržování pomocného kněze. Proto byla uskutečněna sbírka a o rok později byla výstavba kostela zahájena. Kostel sv. Jana Křtitele postavil Jan Gröger z Bukovic a stavbu vedl zednický mistr Josef Franke ze Supíkovic. Domašov byl jedinou obcí na Jesenicku, která získala patronát nad kostelem a mohla si vybírat kněze podle svého přání. Roku 1843 byl zdejší svatostánek povýšen na farní. V novodobé historii byly práce na obnově kostela zahájeny již v 90. letech 20. století provedením nové kopule věže a odvodněním kostela. Obnova exteriéru kostela proběhla v letech 2007- 2013.

Na Liliové hoře v obci Luleč stával první kostel již v roce 1406, kdy je zmiňován společně s přilehlým hradem. V roce 1672 měl tři oltáře, dvanáct obrazů a tři zvony. V roce 1719 byly do kostela nainstalovány první varhany, ale protože byl v zimě špatně přístupný, vznikl v letech 1739 - 1741 přímo v Lulči menší chrám sv. Isidora, nazývaný jako zimní, protože se v něm sloužily mše pouze v zimě. V roce 1751 byla zahájena stavba nového kostela také na Liliové hoře na náklady lulečského faráře Martina Dvořanského, který na stavbu věnoval veškerý zděděný majetek. Původní gotická stavba byla částečně zbořena a na jejím místě v letech 1751 - 1753 vznikl dnešní pozdně barokní chrám sv. Martina. 

Na místě současného kostela sv. Isidora původně stávala gotická kaple sv. Gottharda z roku 1418, která později zpustla. Již v roce 1670 byla snaha jezuitů vybudovat přímo v Lulči kostel, která ale byla neúspěšná z důvodu nedostatku financí. Ve druhé polovině 17. století byla obnovena alespoň kaple a došlo ke změně patrocinia. V letech 1739 - 1741 došlo k rozšiřující přestavbě v barokním slohu. Dokončovací stavební práce ale pokračovaly ještě několik let. Práce na výzdobě byly zadány J. J. Schaubergerovi, který měl vyhotovit tři zděné oltáře, a J. J. Etgensovi, který měl namalovat oltářní obrazy a stropní fresku. K přestavbě velmi přispěl tehdejší farář Jakub Hlávka a následující Franz von Tannenberg. Na sochařské výzdobě se podílel Jan Jiří Schauberger a Ondřej Zahner. 

Předchůdcem dnešního kostela sv. Máří Magdalény v Rousínově byla kaple stejného zasvěcení, vybudovaná patrně na začátku 15. století. Roku 1511 totiž olomoucký vikář Řehoř z Levenberku potvrdil Jana Hadela za rektora zmíněné kaple. Kolem ní byl malý hřbitov a ve věži byl zavěšen zvon zvaný "Prostřední" s datem "1581". Třicetiletá válka zpustošila mnoho měst a Rousínov nebyl výjimkou. Dosavadní kaple byla zpustlá a nevyhovovala, potřebám věřících, takže biskupská konzistoř nedělala problémy s povolením výstavby nového kostela, k čemuž došlo roku 1699. Prokazatelně ho navrhl a zbudoval italský barokní architekt Domenico Martinelli. Stavbu vedl Georg Johann Bitterpfeil, který řídil stavební práce na kounických panstvích. Výstavbu podporoval Dominik Ondřej Kounic. 

Kostel sv. Filipa a Jakuba v Královopolských Vážanech, místní části Rousínova, byl částečně vystavěn v letech 1763 – 1768, aby nahradil starší svatostánek, který vyhořel roku 1692. Ve zmíněném roce 1768 však byl dostavěn pouze po římsu a dokončen byl až o 18 let později, kdy došlo také k jeho vysvěcení. Stalo se tak patrně z finančních důvodů, kvůli nimž svatostánek nezískal vlastní věž. Teprve až v roce 1828 byla na přilehlém kostelním hřbitově vystavěna samostatná kamenná zvonice čtvercového půdorysu s obdélnou přístavbou dosahující až nad úroveň 1. patra, do níž bylo zasazeno schodiště ke zvonům. Vedle kostela se pak nachází fara a socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1729 a dva památníky obětem světových válek.