Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z takových výletů jsme podnikli v únoru 2013, kdy nás Brno přivítalo zataženou oblohou, přičemž paní zima vládla pevnou rukou, avšak po sněhu nebylo ani vidu ani slechu. Hlavním důvodem, proč jsme v takovém počasí nezůstali raději doma, byla předem objednaná návštěva Jurkovičovy vily v Žabovřeskách. Největší porci času jsme však strávili poznáváním církevních památek v širším centru Brna, mezi něž jsme zařadili také kostel sv. Jakuba, jenž byl založen pro potřebu německých a vlámských kolonistů na počátku 13. století. Ihned po svém vzniku byl obklopen hřbitovem, ale když jsme ke svatostánku přišli, nemohli jsme se po něm projít, protože byl v roce 1784 zrušen. Některé náhrobky a exhumované ostatky mrtvých byly přeneseny do podzemní chrámové krypty nebo umístěno v kněžišti kostela, ale ty jsme viděli až při pozdějších návštěvách Brna. Kostel sv. Jakuba ve své historii prošel několika přestavbami, přičemž my jsme jej viděli v podobě, kterou získal v rámci regotizace na konci 19. století. Tato přestavba z kostela odstranila barokní nánosy, aby mu vrátila jeho čistou středověkou tvář. Nejprve jsme se věnovali průčelí stavby, jemuž dominovala 92 metrů vysoká hranolová věž, která svoji výškou výrazně přesahovala všechny okolní stavby. Věž byla zakončena renesanční helmicí z konce 16. století, pod kterou se nacházelo zvonicové patro s okny a ciferníkovými hodinami. Další okna jsme pak spatřili o patro níže, vedle kterých nám padly do oka fiály, štíhlé čtyřboké jehlany, posázené kraby a ukončené křížovou kytkou. Když jsme se zaměřili na střed věže s úzkým oknem ve tvaru střílny, na konci gotického oblouku jsme uviděli neslušného mužíčka. Vztahovala se k němu známá brněnská pověst, podle níž se vrchnosti nahoře na Petrově a dole u Jakuba nikdy neměly moc rády. Oba kostely se stavěly současně. Na Petrově měli více peněz, u Jakuba zase lepšího mistra stavitele, který dříve pracoval v cizině a svému řemeslu dobře rozuměl. Byl prý také velký šprýmař, kterého si oblíbili nejen jeho pomocníci, ale také brněnští měšťané. Stavba na Petrově se opožďovala. Dole ve městě si tropili žerty, že jakubský kostel bude dávno hotov, než na Petrově vůbec něco postaví. To Petrovské velmi nahněvalo a protože měli větší moc, postarali se o to, že kameník od Jakuba musel zanechat práce a město opustit. Jen s těžkým srdcem mu to dole ve městě oznamovali. Náš mistr slíbil, že odejde, ale požádal o to, aby mohl dokončit to jediné okno, na kterém zrovna pracoval. Když se tak stalo a okno odkryl, všichni byli překvapeni, neboť se mistr kameník těm na Petrově dokonale pomstil. Nad oknem, kde se sbíhaly oblouky, vystrkoval malý mužíček svůj holý zadek vystrkuje na ty nahoře, kteří ho z města vyhnali. Při bližším pohled jsme zjistili, že v okně nebyl jen jeden mužíček, nýbrž dvě postavy. Neslušný mužíček byl totiž vytesán v družném objetí s neslušnou ženuškou. Následně jsme se věnovali zbytku průčelí. Nalevo byla k věži připojena schodišťová věž lemována opěráky a napravo jsme spařili misijní kříž. V přízemí jsme našli vysoký, plasticky zvýrazněný a bohatě profilovaný vchod, ale dovnitř jsme nešli. Místo toho jsme se vydali na obchůzku kolem svatostánku, jehož loď členilo 24 monumentálních oken, vysokých 13 metrů. Okna při nedávné rekonstrukci v letech 2021 – 2024 získala plamínkový dekor a nové vitráže, které na slunci vytvářely v interiéru barevnou hru světel. Exteriér kostela dříve zdobilo několik přístaveb a bočních kaplí, ale v letech 1871 – 1879 je architekt Heinricha Ferstel nechal odstranit, stejně jako barokní oltáře a další doplňky z 18. století, které tehdy odborníci považovali za nepatřičné. Cílem bylo očistit stavbu až na její gotické jádro a proto na nás svatostánek bez barokních kudrlinek působil přísně a vertikálně. Ohromil nás pravidelný rytmus mohutných opěrných pilířů, které byly zakončeny fiálami a křížovými kyticemi. Na okrajích opěráků jsme si všimli funkčních i estetických chrličů v podobě zvířecích monster, které odváděly vodu ze střechy. Pak jsme již přišli k presbytáři, jenž měl tvar poloviny osmiúhelníku a byl o něco užší a nižší než hlavní loď kostela, což bylo typické pro středověkou hierarchii kněžiště. Jednotlivé plochy presbytáře oddělovaly opěráky, nad nimiž se nacházela už jen korunní římsa, zdobená motivem otevřeného květu po celém svém obvodu. Stěny presbytáře byly děleny dvěma podlouhlými okny, vysokými téměř od stropu až k zemi, jež byly rozděleny na tři stejně úzké části a zdobeny trojlisty. Okna od sebe oddělovala jednoduchá přípora zakončena fiálou s podobným zdobením jako měl opěrák s absencí chrličů. Takto se to opakovalo v každé ze tří stěn presbytáře. Na druhé straně lodi jsme narazili na kapli a sakristii. Kaple měla plamínkový dekor, nad kterým se nacházelo atypicky kruhové okno, zatímco sakristie byla větší a měla více ornamentálních zdobení na fasádě. Průčelí sakristie bylo ohraničeno fiálami s křížovou kytkou. Dalším výrazným prvkem byl velký vimperk s kraby a křížovou kyticí na samém vrcholu. Tam, kam nezasahoval neboli vimperk trojúhelníkový štít nad oknem, byla sakristie lemována atikou. Právě v přípravně kněžích se dříve nacházelo Pilgramovo unikátní točité schodiště s krouženou klenbou, které však bylo bohužel v 19. století strženo. Pak jsme již přišli ke schodišťové věžičce na boku hranolové věže a znovu jsme tak stanuli u přední části kostela, čímž jsme dokončili jeho obchůzku. Další naše kroky vedly na náměstí Svobody, kde jsme si u McDonald´s dali kávu. Potom jsme již odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Brně poznali Jurkovičovu vilu a přehršel církevních památek.

První březnový den roku 2026 jsme se do Brna vydali znova, ale tentokrát jsme auto nechali doma a přijeli sem autobusem k hotelu Grand, neboť jsme se pohybovali pouze v centru metropole. Seznámili jsme se zde s několika turistickými cíli, mezi něž opět patřil kostel sv. Jakuba. Úchvatný svatostánek v gotickém duchu jsme obešli kolem dokola a pak jsme nádherným vchodem vstoupili do jeho útrob, abychom se seznámili i s jeho interiérem. Za vstupní předsíní se nám otevřel pohled do monumentální lodi, krásnou výzdobou a mnoha zajímavými prvky. Postupně jsme shlédli několik bočních oltářů z poloviny 18. století, mezi něž patřil oltář Krista v žaláři se sochou tohoto světce, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Dále jsme viděli oltář Nanebevzetí Panny Marie, oltář sv. Josefa či oltář Nejsvětější Trojice se sochami sv. Jáchyma, sv. Anny a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Na druhé straně jsme našli oltář Čtrnácti sv. Pomocníků se sochou Piety, oltář Poslední večeře Páně se sochou Krista Krále, oltář sv. Jana Nepomuckého se sochou Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Všechny oltáře pak doplňovaly obrazy svatých výjevů a světců, které visely také na dalších místech interiéru. Mezi oltáři jsme narazili na kapli Panny Marie Bolestné, která byla původně Pilgramovou předsíni, v níž bylo umístěno dřevěné Ukřižování z poslední čtvrtiny 13. století a dvojice desek na památku obětí obyvatel města za 2. světové války. Na hlavním novogotickém oltáři, vytvořeném v 19. století z různobarevných mramorů, jsme shlédli pískovcové sochy Kalvárie, sv. Cyrila a sv. Metoděje a pod vrcholovým baldachýnem naším očím neunikl sv. Jakub. Líbila se nám renesanční kazatelna s kamenným schodištěm z roku 1526, která byla zdobena reliéfy Narození Páně, Kázání Krista v chrámu a Zjevení Krista na hoře Tábor.  Pod nimi se nacházely epitafní kartuše s erbem Kulmana Eignera, jeho manželky Margarethy a syna Pavla. Na stupňovité barokní stříšce jsme po obvodu spatřili sošky evangelistů, sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba, zatímco vrchol obsadil Kristus Spasitel. V kostele volně stála barokní socha sv. Jana Nepomuckého od Mathiase Thomasbergera z 3. čtvrtiny 18. století, dále novodobé sochy sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského a sv. Alžběty. Na konzolách v chórovém ochozu jsme spatřili dvanáct soch apoštolů z konce 70. let 19. století a pozdně gotická socha Krista Spasitele z poloviny 15. století. Na hudební kruchtě jsme viděli varhanní stroj z šedesátých let 19. století se sochařskou a řezbářskou výzdobou prospektu od Antonína Rigy. Pod kůrem jsme nemohli přehlédnout dvě novogotické zpovědnice a stejný počet barokních se sousošími Krista s Máří Magdalenou a sv. Pavla se setníkem. Hodně času jsme strávili v presbytáři, kde stála mramorová křtitelnice z dvacátých let 16. století s výraznou kamenickou značkou Merta Hübla, jejíž současnou kompozici s bronzovými reliéfy od brněnského malíře Richarda Bruna dotvořil v roce 1965 Bohuslav Fuchs. Za hlavním oltářem jsme našli mohutný náhrobek Louise Raduita de Souches z let 1718 – 1727 s bronzovou sochou maršála a kartuší, na níž jsme si přečetli německy psaný text, oslavující jeho život a činy. Byl to majitel jevišovického panství a jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války, který v roce 1645 ubránil Brno proti obrovské přesile Švédů. Naproti náhrobku jsme spatřili bronzový korpus Krista a po stranách stály sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty z pobronzovaného vápence. Veškerá sochařská výzdoba byla původně součástí vlastní pohřební kaple, přistavěné k jižní stěně chóru a zbořené při regotizaci. Kolem obvodové zdi presbytáře nás velmi zaujaly heraldické náhrobky a epitafy s aliančními erby. Postupně jsme si prohlédli náhrobky Brem-Seisenegger von Tarnowitz a Čertů z první čtvrtiny 17. století, Jana Jiřího Metzburga, Adama Ottona Danzera, Šebestiána Sutora z Buchscheimu, jeho ženy Doroty a dcery Kateřiny, Floriána Pravětického z Radvanova a Barbory Střelické ze Střelic, Karla Antonína z Heldenreichu, epitaf Anny Marie Cetrysové z Kynšperku a syna Jana Haugvice z Biskupic, náhrobník Šimona Aloise Fischera a manželky Doroty od Jana Kašpara Pröbstla či Jindřicha Nasse, který byl volně postaven vedle oltáře Ecce Homo. Na klenbě presbytáře jsme obdivovali malované znaky města Brna s letopočtem 1526 a alianční královské znaky Ludvíka Jagellonského a Marie Habsburské. Dále se na stropě nacházely různé letopočty, které v historii kostela hrály důležitou roli. Ve svornících jsme spatřili mistrovské značky stavitele Johanna Starpedela, zedníka Pietra Gabriho, kameníka Antonia Silvy, cechovní znamení, znak Brna, erb Hanuše Haugvice z Biskupic a monogramy brněnských měšťanů. Když jsme si vše prohlédli, pomalým krokem jsme zamířili pod hudební kůr, kde jsme si u průvodce, jehož služby jsme ovšem nevyužili, koupili turistickou známku. Potom jsme již nádherný svatostánek opustili a vydali se do muzejních expozic v paláci Šlechtičen, ale o něm již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Brně obdivovali motýly a přišli o iluze.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-kostel-sv-jakuba​

Historie :

Kostel sv. Jakuba byl založen pro potřebu německých a vlámských kolonistů na počátku 13. století a ihned od svého vzniku byl obklopen hřbitovem. První zpráva o něm pochází z roku 1228. Původně románský kostelík byl přestavován na gotický kostel od konce 14. století do roku 1502 za účasti parléřovské hutě a poté i brněnského stavitele a sochaře Antonína Pilgrama. V roce 1515 byl však z velké části poškozen požárem, který roztavil i jeho osm původních zvonů. Opravoval a přestavoval se v letech 1520–1526, ale až v roce 1592 byla přestavba dokončena dostavbou věže a hudební kruchty ve slohu pozdně gotickém s prvky renesance. Věž je nejvyšší kostelní věží v Brně a měří 92 m, trojlodní interiér kostela pak má rozměry 64 x 22 m. Tato vnější podoba kostela je dochována dodnes, barokní úpravy v 18. století byly provedeny jen uvnitř chrámu (hlavní oltář, kazatelna, boční oltáře). Po zrušení hřbitova v roce 1784 byly některé náhrobky a exhumované ostatky mrtvých přeneseny do podzemní chrámové krypty, několik náhrobků bylo umístěno v kněžišti kostela. V letech 1870–1878 proběhla podstatná regotizace kostela podle projektu Jindřicha Ferstela, na níž se podílel i stavitel J. Arnold a ing. J. Neubauer. Přitom došlo k odstranění Pilgramovy kaple, barokního hlavního oltáře a řady dalších barokních prvků. Okna, jež byla tehdy nově opatřena malbami podle návrhu vídeňského malíře Karla Geylinga, byla však zničena na konci 2. světové války za leteckých náletů na Brno. Poslední větší úprava kostela sv. Jakuba před II. světovou válkou proběhla v letech 1937–1939. Po druhém vatikánském koncilu proběhly úpravy interiéru kostela, na kterých se podílel i slavný brněnský architekt Bohuslav Fuchs. Nový oltář směrem k lidu funkčně nahradil novogotický hlavní oltář. V roce 1995 byl kostel prohlášen za národní kulturní památku. V roce 2015 byl stavebně částečně upraven interiér kostela a restaurován jeho mobiliář včetně uměleckých předmětů. Velkou rekonstrukcí pak prošel celý chrám následně v letech 2015–2016. Slavnostně otevřen veřejnosti byl 28. 4. 2016. Z iniciativy tehdejšího faráře o. Václava Slouka byla v roce 2021 zahájena dalekosáhlá obnova chrámu. Z důvodů zatékání bylo nutné vyměnit celých 2500 m² měděného pláště střechy, nahradit 9000 po válce nevhodně zasklených okenních tabulek za kvalitnější, ošetřit kamenná ostění, opravit starobylé varhany a zajistit či přebudovat drolící se novogotické chrliče. To všechno vyšlo takřka na 182 milionů. V červnu 2024 se kostel po třech letech oprav otevřel veřejnosti a otevřen je i zcela nový prohlídkový okruh v monumentálních čtyřpatrových krovech kostela s moderní audiovizuální světelnou show o dějinách Brna a kostela sv. Jakuba.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki

https://encyklopedie.brna.cz/

https://www.svatyjakub.cz/

Kostel sv. Jakuba v Brně je držitelem turistické známky č.2567.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kostel-svateho-jakuba-starsiho-brno-c2567