Jižní Moravu netvoří jen nekonečné vinohrady a sklepy plné vína, ale také hluboké lesy Chřibů, které ve svém stínu ukrývají příběhy staré tisíce let. Naše poslední putování nás zavedlo do míst, kde se duch dávné Velké Moravy potkával s poklidným tepem dnešního venkova. Vyrazili jsme v polovině dubna 2026, kdy se jaro nesměle chopilo vlády po dlouhé zimě. Naše cesta začala v Olomouci a už od prvních kilometrů nám bylo jasné, že jsme si pro výlet nemohli vybrat lepší den. Sluníčko svítilo do čerstvě rozkvétající krajiny a doprovázelo nás celou cestu na jih. Zatímco v Olomouci jsme ještě cítili ranní svěžest Hané, tady nás přivítal hřejivý vzduch Slovácka a probouzející se příroda, která v tomto dubnovém čase dávalo historickým vesnicím, ovocným sadům a lesním stezkám neopakovatelné kouzlo.

Jaro se tehdy po dlouhé zimě chytalo pomalu převzít vládu nad počasím v naší malé zemi, v kalendáři se psal březen 2026 a sobotní ráno zvalo na výlet do přírody. Venku sice čerstvý vítr uklízel nepořádek po zimním období, ale svítilo sluníčko a tak nás pocitově nižší teploty neodradily od toho, abychom někam vyrazili. Po krátké poradě jsme se rozhodli pro výlet do údolí, jímž protékala řeka Bystřice a kterým se klikatila železnice z Olomouce do Moravského Berouna. V úzkém prostoru mezi vojenským újezdem Libavá a Přírodním parkem Bystřice jsme se před čerstvým větrem částečně schovali a tak jsme zde v pohodě navštívili několik zajímavostí, za nimiž jsme vyrazili červenou škodovkou.

Pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz vlastních produktů do velkoobchodu s mýdly v Zářecké Lhotě nebo do obchůdku na náměstí v Chocni. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých bylo v okolí zmíněného východočeského města opravdu nespočet. Jednu takovou cestu jsme podnikli v lednu 2019, kdy jsme v Litovli naložili zásilku vyrobených mýdel a vyrazili do Chocně. Cesta zimní krajinou s minimem sněhu proběhla bez potíží a tak jsme brzy přijeli na choceňské náměstí. Když jsme balíky složili ve voňavém obchůdku a splnili tak svoji pracovní povinnost, odlovili jsme ve městě tři kešky. Následně jsme zamířili za prvním naplánovaným cílem, kterým byla obec Sedliště.

Chladné zimní měsíce bývají pro turisty, kteří neholdují radovánkám na lyžích a běžkách, náročnou zkouškou. Jelikož vědci zatím nevyvinuli žádný lék na „toulavé boty“, jedinou účinnou metodou, jak zahnat abstinenční příznaky z neustálého sezení doma, zůstal poctivý zimní výlet. Podobnou léčbu ordinujeme čas od času i sobě. Abychom se v zimě vyhnuli brodění těžkým terénem a hlubokým sněhem, obvykle jsme si pro návěšku vybrali historická města. První únorový den roku 2026 nás tato cesta za uzdravením zavedla do Kostelce nad Orlicí a Vamberka. Ráno po snídani jsme nastartovali náš šedý francouzský vůz a vyrazili do Východních Čech. Cestou jsme si v Litomyšli dali kávu na benzinové pumpě MOL a poté jsme již zamířili do Kostelce nad Orlicí.

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také poznali několik romanticky zasněžených památek. Cestou do hor jsme se zastavili v Kostelci nad Orlicí, kde jsme se seznámili s několika pamětihodnostmi.

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se v nich pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných horských destinací jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. V červenci 2015 jsme v Orlických horách strávili týden krásné letní dovolené, kdy jsme byli ubytováni přímo v Rokytnici v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, ochota paní majitelky, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a kofolu. Na třetí den dovolené jsme si po předchozí horské túře naplánovali pohodový program, ale to neznamenalo, že bychom se váleli na penzionu. 

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se v nich pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných horských destinací jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V červenci 2015 jsme v Orlických horách strávili týden krásné letní dovolené, kdy jsme byli ubytováni přímo v Rokytnici v krásném apartmánovém domě se zahradou. První den jsme zavezli vyrobené mýdla z naší produkce do Zářecké Lhoty a odlovili zdejší kešku. Následně jsme se zastavili ve dvou městech, které ve svých názvech nesly přízvisko nad Orlicí. Jednalo se o Brandýs a Kostelec.

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se v nich pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných horských destinací jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. V červenci 2015 jsme v Orlických horách strávili týden krásné letní dovolené, kdy jsme byli ubytováni přímo v Rokytnici v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, ochota paní majitelky, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a kofolu. Na pátý den pobytu jsme si naplánovali seznámení se zajímavostmi Rokytnice. Ráno jsme nastartovali náš stříbrný francouzský vůz a zanedlouho jsme zaparkovali u prvního cíle, který jsme si pro tento letní den vybrali.

Moravský kras jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť se nám líbila kombinace stavebních památek a jedinečných přírodních krás, jimiž byla tato oblast doslova nabita. V září 2009 jsme se do tohoto koutu jihomoravské krajiny vydali znovu, abychom navlékli další korálky na náš turistický řetízek a do své sbírky přidaly nové turistické známky. Z velké nabídky cílů jsme si pro tentokrát vybrali jeskyni a dva zámky, které se nacházely v okolí města Blansko. Ráno po snídani jsme nastartovali zelený korejský vůz a po klikatých silnicích, protínajících Moravský kras, jsme se vydali za naším prvním cílem. Byl jím městys Ostrov u Macochy, jehož dějiny byly na počátku existence spojeny s pány z Holštejna, ovšem návštěvu jejich hradu jsme tentokrát do svých plánů nezahrnuli.

V rozmezí několika let jsme často jezdívali do Brna za nákupy, čehož jsme vždy využili k poznávání památek ve městě a také v jeho okolí. Nezřídka jsme se ještě před příjezdem do jihomoravské metropole zastavovali na různých místech a tak tomu bylo i na prvního máje roku 2011. Nevyzpytatelné květnové počasí se ráno prezentovalo pošmournou a zataženou oblohou, z níž občas vyhlédlo sluníčko a pohladilo nás po tváři, ovšem celý den nepršelo, takže jsme během krátkého výletu nezmokli. Pro tento sváteční den jsme si vybrali tři turistické cíle, za nimiž jsme se z Olomouce vydali po klikatých silnicích, protínajících Moravský kras a první zastávku jsme udělali v obci Veselice.