Cestování v roce 2021 ovlivnila pandemie Covid 19, která nám zabránila ve svobodném pohybu po zemích českých, moravských a slezských. Panika z nemoci, kontroly a uzávěry na hranicích okresů způsobily, že jsme na první výlet vyrazili až poslední květnový den, kdy začala naše pětidenní dovolená. Ubytování jsme měli zajištěné v Broumově a cestou do tohoto města jsme do obchodu u Chocně doručili zásilku mýdel, které jsme vyráběli v naší litovelské mýdlárně. Když jsme splnili pracovní povinnosti, rozhodli jsme se zastavit na mostě přes frekventovanou železniční trať Olomouc – Praha, vystavěnou v letech 1842 - 1845. Naše černé SUV jsme odložili pár desítek metrů od našeho cíle a když jsme k němu o chvíli později dorazili, znovu se nám naskytl pohled na trať, tentokrát v letním podání. Poprvé jsme sem totiž zavítali v zimě o osm let dříve.

Na začátku listopadu roku 2022 jsme se spontánně rozhodli, že si zakoupíme ještě jeden vícedenní pobyt, i když jsme obvykle takto pozdě už nikam nejezdili. Snad za to mohly předchozí covidové roky, kdy bylo zakázáno cestovat a tak jsme byli hladoví po poznávání nových destinací. Během procházení nabídek oblíbeného portálu plného slev nám do oka padlo magické slovo Čachtice a s ním spojený hrad. Sice jsme jej poznali už dříve, nicméně od té doby prošel jistými změnami a tak jsme si třídenní pobyt zakoupili. Byli jsme ubytováni v Novém Meste nad Váhom, kde nám cestovatelský azyl poskytl hotel Diana, s jehož službami jsme byli maximálně spokojeni. Třetí den jsme si po vynikající snídani sbalili věci, naložili je do našeho černého SUV a vydali se ke kostelu Narození Panny Marie, který stál na malém návrší přímo naproti hotelu, takže jsme to k němu neměli daleko.

Na začátku listopadu roku 2022 jsme se spontánně rozhodli, že si zakoupíme ještě jeden vícedenní pobyt, i když jsme obvykle takto pozdě už nikam nejezdili. Snad za to mohly předchozí covidové roky, kdy bylo zakázáno cestovat a tak jsme byli hladoví po poznávání nových destinací. Během procházení nabídek oblíbeného portálu plného slev nám do oka padlo magické slovo Čachtice a s ním spojený hrad. Sice jsme jej poznali už dříve, nicméně od té doby prošel jistými změnami a tak jsme si třídenní pobyt zakoupili. Byli jsme ubytováni v Novém Meste nad Váhom, kde nám cestovatelský azyl poskytl hotel Diana, s jehož službami jsme byli maximálně spokojeni. Než jsme do města na veliké slovenské řece dorazili, cestou jsme se zastavili ve dvou obcích a prvou z nich byla Bošáca, ležící pár kilometrů od státní hranice.

Druhý srpnový den roku 2010 se opravdu vydařil. Příjemná letní teplota, modrá obloha a sluníčko nás tehdy po obědě vytáhly ven. Ačkoliv jsme to tedy neměli v plánu, vyrazili jsme na krátký odpolední výlet, během něhož jsme navštívili dvě vesnice nedaleko Olomouce. Prvou z nich byla obec Tršice, kam nás přilákal místní zámek, který vznikl přestavbou tvrze. Naše stříbrné auto jsme nechali na malém parkovišti přímo u bývalé tvrze, obehnané hradbami, valy a vodním příkopem na jižní straně. Vše jsme si prohlédli a pak jsme po obloukovém mostě, který při přestavbě nahradil ten padací, překonali vodní příkop. Za ním se nacházel vstup do jednopatrového zámku, jenž měl tvar podkovy. Malým průjezdem jsme vešli na nádvoří, kde jsme na zdi našli desku s erby a poté jsme po schodišti vystoupali do prvního patra.

V rozmezí několika let jsme často jezdívali do Brna za nákupy, čehož jsme vždy využili k poznávání památek ve městě a také v jeho okolí. Nezřídka jsme se ještě před příjezdem do jihomoravské metropole zastavovali na různých místech a tak tomu bylo i na konci října jednoho roku, kdy jsme se věnovali několika zajímavostem na na Prostějovsku a Vyškovsku. Prvním cílem se tehdy stala rozhledna Štátula, k níž jsme dorazili po odbočení z hanácké dálnice D46. Pak jsme odjeli do Vyškova, kde jsme navštívili pouze kapli Panny Marie Vranovské, která byla v místní části Nosálovice vystavěna v letech 1905 – 1907. Následně jsme odjeli do Drnovic za rozhlednou Chocholík, tyčící se od roku 2010 nad kdysi slavnou fotbalovou obcí. Další řádky pak popisují celý náš výlet.

Litovelské Pomoraví pro nás bylo vždy oblíbenou a snadno dostupnou oblastí, do níž jsme často vyráželi z našeho olomouckého bydliště, abychom se pokochali pěknou přírodou. Na konci dubna jednoho roku se aprílové počasí uklidnilo a ukázalo světu přívětivou tvář, čehož jsme využili a podnikli celodenní výlet. Jeho hlavní náplní bylo lovení skrytých schránek v rámci hry Geocaching, které nás zavedlo na spoustu míst, na nichž jsme shlédli různé pamětihodnosti či zajímavosti. Náš výlet začal v obci Příkazy, konkrétně u Hanáckého skanzenu a potom jsme odjeli do Litovle, kde jsme strávili největší porci času. Výlet jsme završili prohlídkou tří kostelů v Chudobíně a tvrze v Unčovicích.

V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře a tak jsme si na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Druhý den pobytu jsme navštívili slavné sportovní středisko Holmenkollen, kde jsme se rozhlédli ze skokanského můstku, seznámili se s expozicemi SKI muzea a na závěr jsme si prohlédli místní kostel. Následně jsme se přesunuli do obce Heddal, kde jsme shlédli největší dřevěný kostel v Norsku a cestou na ubytování v obci Rysstad jsme se ještě zastavili u pekelného vodopádu Nedrebøfossen. Následující řádky popisují celý výlet.

V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře a tak jsme si na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Pátý den pobytu nám zkomplikovalo nepředvídatelné norské počasí a plány na výlet do přírody jsme museli změnit. Místo procházky jsme se rozhodli pro návštěvu památníku Sverd i fjell neboli Meče ve skále ve Stavangeru, odkud jsme se autem přesunuli k jiné skále u Hafrsfjordu. Místo se jmenuje Fluberget a prohlédli jsme si zde vyryté obrázky z doby bronzové. Následně jsme odjeli do 105 kilometrů vzdálené vesnice Jøssingfjord, kam nás přilákalo nově otevřené muzeum. To se roku 2024 stalo součástí globálního geoparku Magma UNESCO, unikátní to krajinu, připomínající povrch na Měsíci.

V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Noc mezi druhým a třetím dnem jsme strávili v krásném kempu Sølvgarden Cottages ve vesnici Rysstad, nacházející se uprostřed hornaté části jižního Norska. Pronajali jsme si zde nadstandardně vybavenou chatku na břehu řeky Otra, tekoucí dlouhým údolím Setesdal, tvořící společně kouzelnou přírodní scenérii.

Důvodů k cestě do Prahy může být opravdu hodně. Od poznávání nepřeberného množství historických památek, návštěvy zoologické zahrady či atraktivních muzeí, přes nudné služební cesty až po návštěvu příbuzných, kteří si hlavní město zvolili k trvalému pobytu. Přelidněná centra a davy turistů nás k takovým výletům nikdy nelákala, spíše naopak, ale občas jsme do Prahy také zavítali, přičemž se jednalo prakticky pouze o jednodenní pobyty. Tento jarní výlet jsme podnikli z důvodu, který by uhádl málokdo. Shodou okolností jsme si totiž v Dolních Počernicích koupili nové auto a protože na nás ochotný personál autosalonu udělal dobrý dojem, rádi jsme sem zajeli i na pravidelné servisní prohlídky. Jednu z nich jsme si spojili s poznáváním zajímavostí městyse Nehvizdy a bezprostředního okolí.