Úvod

Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také poznali několik romanticky zasněžených památek. Cestou do hor jsme se zastavili v Kostelci nad Orlicí, kde jsme se seznámili s několika pamětihodnostmi.

Kostelec nad Orlicí – Nový zámek

Naše zelené korejské auto jsme zaparkovali na Palackého náměstí a vydali se k Novému zámku. Procházku nám stěžovalo velké množství sněhu, kterého po celém městě bylo dost a dost, ale nakonec jsme přece jen bez pádu dorazili k zámeckému parku. Romanticky zasněžené scenérie se nám moc líbily a jejich krásou jsme se kochali natolik, že chvíli trvalo, než jsme přišli k samotné budově zámku. Dovnitř zámku jsme se nedostali, neboť v zimě byl zavřený, ale s tím jsme víceméně počítali. Jednopatrovou stavbu obdélníkového půdorysu se suterénem a zvýšeným přízemím jsme si obešli alespoň kolem dokola. Na podélných průčelích jsme napočítali vždy po jedenácti okenních osách a v bočních po pěti. Líbil se nám středový rizalit a obdivovali jsme také předsunutou otevřenou sloupovou halu u hlavního vstupu do budovy.

Celý empírový skvost, který na rozlišení od staršího barokního zámku nese označení Nový zámek, nám velmi padl do oka. Zámecká budova v krajinářském parku byla na západním okraji města vystavěna v letech 1829–1835 v empírovém slohu podle návrhu architekta Heinricha Kocha pro Josefa Ervína Kinského, čestný dvůr na západní straně byl v roce 1847 uzavřen východním křídlem podle návrhu místního stavitele Edmunda Christena. Zaujalo nás, že zámek měl ve své době několik technických vymožeností, třeba rozvod tekoucí vody a teplovzdušné vytápění. Zámek byl v roce 1948 postaven pod národní správu a pak znárodněn. Přes odpor orgánů památkové péče a kulturní veřejnosti byly do hlavní zámecké budovy umístěny provozy vznikajícího Výzkumného ústavu pro chov prasat.

Institut objekt opustil v roce 1975 po výstavbě nového areálu v západním sousedství a také kvůli zhoršujícímu se stavebnímu stavu. Posléze byl zámek převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích, které po roce 1980 a havárii stropů zahájilo rekonstrukci hlavní budovy. V roce 1991 byl zámek v rámci restitucí vrácen Josefu Kinskému, který postupně obnovil všechny budovy v areálu, obnovu a zpřístupnění hlavní budovy dokončil jeho syn František Kinský. Když jsme si zámek obešli dokola, prošli jsme si ještě část 30 hektarového parku. Během procházky v dokonalé zimní krajině jsme viděli některé vzácné stromy, kterých tu rostlo kolem 200 kusů. Panoval zde vzácný klid, jež nerušili ani ptáci, kteří by nám jistě v létě zpívali nějakou písničku, překřikujíce jeden druhého. Park byl totiž od roku 1949 chráněn jako významná ptačí lokalita a přírodní rezervace.

Kostelec nad Orlicí – kostel sv. Jiří

Potom jsme zasněžený park opustili a vrátili se stejnou cestou do centra města. Jelikož nám vyhládlo, dali jsme si oběd v hotelu Panský dvůr a po dobrém jídle jsme přes menší Jiráskovo náměstí zamířili ke kostelu sv. Jiří, jenž nechal v letech 1769 - 1773 postavit Kryštof Gavriani. Stavitelem byl František Kermer z Hradce Králové, žák Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který se stal jedním z tvůrců specifického českého baroka. Svatostánek jsme tak viděli v pozdě barokní podobě. Naši obhlídku jsme začali na bohatě zdobeném průčelí, jemuž dominovaly dvě hranolovité věže s helmicemi a sanktusníky na vrcholu. Pod římsou jsme spatřili vysoká okna s půlkruhovými záklenky, které byly zakryty žaluziemi, za nimiž se schovávaly zvony. Spodní část věží zdobily lisénové rámce, prázdné výklenky, okna a menší kulaté okénka. Mezi věžemi jsme obdivovali krásný štít s volutovými křídly, trojúhelníkovým zakončením a nikou.

Mezi pilastry se také nacházela socha Panny Marie se svatozáří kolem hlavy. Pod štítem jsme se kochali pohledem na předsunutý mohutný rizalit s dvojicí pilířů a polosloupů. Uprostřed jsme spatřili okno a pod ním se nacházel hlavní vchod, k němuž jsme vzápětí přistoupili. Dveře však byly zamčené, takže jsme se dovnitř nepodívali. Následně jsme se vydali na obchůzku kolem kostelní lodi, jež byla členěna kasulovými okny ve tvaru kněžského ornátu, bočním vchodem a pilastry. Krátce jsme se zastavili u kříže s Kristem, který okolo roku 1935 vytvořil akademický sochař Leoš Kubíček. Tento kříž daroval patron kostela hrabě František Kinský a než byl přesunut sem, stával na náměstí. Brzy jsme přišli k trojboce uzavřenému presbytáři, k němuž byla přilepena čtvercová sakristie. Nad vchodem do přípravny kněžích jsme objevili vytesaný letopočet 1773, který poukazoval na dostavbu kostela.

Kostelec nad Orlicí – Palackého náměstí – Měšťanské domy

Když jsme si katolický kostel prohlédli, vrátili jsme na Palackého náměstí a vešli do informačního centra, kde jsme koupili dvě turistické známky a získali razítka do památníku. Následně jsme se již věnovali zajímavostem na náměstí, které v různých obdobích neslo názvy Rynk, Hlavní, náměstí císaře Františka Josefa I., Viktoria-Platz, Rudé armády a konečně Palackého náměstí. Pohybovali jsme se na návrší, kde město začalo vznikat. Nejprve byl v počátku křesťanství v českých zemích vystavěn opevněný kamenný chrám a kolem něj se v následujících desetiletích začal rozvíjet osada nazvaná Kostelec. Roku 1341 se z ní stalo městečko, které získalo osmnáct městských privilegií. Měšťané mohli ve svých domech vařit a prodávat pivo, prodávat sůl na bečky i na drobno.

Dále mohli vybírat od přespolních kupujících poplatek a také se zde konaly trhy se zbožím či dobytkem. Kostelec byl zpočátku ohrazen dřevěnými ploty, později byly vystavěny kamenné hradby a do centra se vstupovalo přes dvě hlavní brány. Jmenovaly se Vysokomýtská a Rychnovská, nicméně v 19. století byly strženy, aby uvolnily cestu rostoucí dopravě. Domy byly původně dřevěné s podloubím, ale při několika požárech shořely, takže byly postupně nahrazeny zděnými stavbami. Fasády domů, které jsme při procházce centrem viděli, byly výsledkem klasicistních a empírových úprav po ničivých požárech v 19. století, nicméně vnitřní části skrývaly gotické nebo renesanční sklepy s klenbami. Kromě domů jsme na Palackého náměstí objevili i několik drobnějších, ovšem neméně významných pamětihodností.

Kostelec nad Orlicí – Palackého náměstí – Historický meteorologický sloup

Jednou z nich byl 2,5 metru vysoký meteorologický sloup, stojící od třicátých let 20. století na chodníku před základní školou, aby plnil estetický, vzdělávací, popularizační, meteorologický a všeobecně informační význam. Lidé na něm vždy našli informace o teplotě, tlaku a vlhkosti vzduchu, ale my jsme takové štěstí neměli, protože se za sklem nacházely jen informační letáky. Pouze korouhvička s ukazatelem světových stran trochu připomínala původní určení sloupu. Meteorologický sloup se nám líbil, i když měl celkem obyčejnou podobu přístrojové hranaté skříňky na kamenném podstavci, informační vitríny a zdobné stříšky. V jiných městech jsme ovšem narazili na unikátní umělecká díla, které byly sériově vyráběny a objednávány podle nabídkových katalogů specializovaných německých a rakouských firem. Zdobnost objektů dotvářely také i mystické či astrologické znaky a symboly, ale nic takové jsme v Kostelci neviděli.

Kostelec nad Orlicí – Palackého náměstí - Sloup Nejsvětější Trojice

Sloup s předpovědí počasí jsme vyměnili za 7,5 metru vysoký sloup se sousoším Nejsvětější Trojice, který stál od roku 1874 uprostřed náměstí. Na třístupňovém schodišti z kamenných desek jsme spatřili čtyřboký sloup se soklem, na němž stály pískovcové sochy světců v nikách. Jednalo se o sv. Václava, na sv. Vojtěcha, sv. Františka z Assisi a sochu Panny Marie. Na čelních stranách naším očím neunikly obdélné rámce s listovým motivem. Čtyři předsunutá nároží byla tvořena nárožními válcovými příporami na odstupňovaných soklících s pultovou stříškou. V jejich vrcholu nad hlavicemi jsme spatřili baldachýny a v nárožích fiály s kytkami. Kulturní památka byla kompletně zrestaurována v letech 2005 – 2006 a tak se nám moc líbila. Vše bylo romanticky zasněžené, takže jsme si připadali jako v ruské pohádce se špetkou východočeské atmosféry.

Kostelec nad Orlicí – Palackého náměstí - Empírová kašna

Jen pár metrů od sloupu Nejsvětější Trojice se pod vzrostlými stromy skrývala empírová kašna čtvercového půdorysu, pocházející z počátku 19. století. Vysvěcena byla 28.8. 1890. Vodní prvek uprostřed náměstí tvořila metr vysoká zeď, kruhová kamenná nádrž o průměru 3 metry, do jejíhož středu byl zasazen sokl. Na římse podstavce jsme našli mísu, na které stála 1,2 metru vysoká socha nymfy, představující alegorii řeky Orlice, bohaté rybami, živící lid a prospívající městu) 1,2 m vysoká. U pravé nohy nymfy jsme objevili znak města Kostelce nad Orlicí spojený se znakem zárubovským. Pískovcová kašna se čtyřstupňovým schodištěm byla postavena na vyvýšeném základě čtvercového půdorysu 5 x 5 metru a v jejích rozích našim očím neunikly čtyřboké sloupky. Zaujalo nás, že kašna vznikla nad sklepením bývalého pivovaru, která byla odhalena při výkopových pracích na základech. Pivovar byl odstraněn kolem roku 1820. Restaurování  kašny proběhlo v letech 2001 – 2002.

Kostelec nad Orlicí – Palackého náměstí – Mariánský sloup

Od kašny jsme se přesunuli k opodál stojícímu Mariánskému sloupu se sochou Panny Marie. Barokní sochařské dílo roku 1707 vytvořil Mates Mielnický a Jan Václav Haysler a od té doby 12 metrů vysoký sloup tvoří architektonickou dominantu centra města. Mariánský sloup byl ohrazen balustrádou, sestavenou z nohy, čtyř rohových sloupků s rostlinným dekorem, čtyřbokých kuželek, dvou vstupních sloupků kosodélníkového půdorysu a krycího madla. Vlastní sloup byl osazen na výčnělku soklu, na němž jsme spatřili alianční erby manželů hraběte Josefa Kinského a Marie hraběnky Černínové z Chudenic. Na soklu zpředu pak byl alianční znak manželů hraběte Františka Karla Záruby z Hustiřan a Marie Maxmiliány hraběnky z Ugarte. Vzadu jsme našli alianční znak manželů hraběte Josefa Antonína Záruby z Hustířan a Eleonory hraběnky z Oppersdorfu. Dřík sloupu s patkou byl zakončen korintskou hlavicí se čtyřmi andílky a dvoumetrovou sochou Panny Marie s kovovými pozlacenými atributy, svatozáří a kovovou lilií. Sloup byl založen hrabětem Františkem Karlem Zárubou a obnoven jeho synem hrabětem Josefem Antonínem Zárubou v roce 1716.

Kostelec nad Orlicí – Palackého náměstí – Stará radnice

Na závěr nás čekala bývalá radnice z roku 1574, později muzeum a v době naší návštěvy Základní umělecká škola. Našli jsme ji konci zúžené části náměstí. Jednalo se o původně renesanční budovu, která byla barokně upravená v 17. století. V roce 1694 byla přistavěná věž a v letech 1810 - 1824 proběhla klasicistní úprava. Obdélníková, jednopatrová stavba s hranolovou věží v průčelí do ulice a věžními hodinami z roku 1862 s ciferníky do všech stran, se nám moc líbila Nad balkonem jsme spatřili městský znak a v průjezdu vpravo naším očím neuniklo zazděné pískovcové nadpraží s monogramem M R, znakem pekařského cechu a letopočtem 1574. Právě tehdy dům koupila obec od pekaře Martina Rakovnického. Na budově vlevo v přízemí u vchodu jsme našli pamětní bronzovou desku s bystou hudebního skladatele a císařského kapelníka Františka Ignáce Antonína Tůmy, která byla odhalena roku 1974. Když jsme si Palackého náměstí prošli, nasedli jsme do auta a odjeli do Nebeské Rybné, kde jsme se o několik desítek minut později ubytovali.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jak-jsme-v-zime-navstivili-kostelec-nad-orlici