Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace od nejmenších dětí po stále chodící dědečky snaží dostat, aby následně shrábli zaslouženou odměnu v podobě pomalovaných vajíček, čokoládových zajíčků a jiných sladkostí, zatímco ti odrostlejší svou výslužku spíše konzumují v tekutých variantách. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do města Hulín a obce Rusava.

Do Kolína a jeho okolí nás poprvé zavedla náhoda, neboť jsme sem vezli kus nábytku z chalupy, který jsme prodali a aby se během přepravy nepoškodil, raději jsme ho do Peček doručili osobně. Následně jsme se v pátečním podvečeru ubytovali v penzionu Zlaté slunce, v němž jsme se dočkali vítaného srpnového ochlazení. Druhý den jsme celý strávili v Kouřimi a na neděli jsme si pak naplánovali poznávání turistických cílů v bezprostředním okolí okresního města Kolín. Jedním z nich byl památník bitvy u Kolína, k němuž jsme to z penzionu neměli daleko, možná by se dalo použít ono obligátní co by kamenem dohodil. Po snídani jsme tedy vyrazili do přilehlé obce Křečhoř, u níž byl památník roku 1898 postaven a za pár minut jsme už naše černé SUV zaparkovali na plácku za kostelem sv. Václava a Božího Těla.....

Města Hulín a Holešov, rozkládající se na rovinaté Hané východně od Kroměříže, jsme navštívili v rámci celodenního červnového výletu, jelikož jsme chtěli hlavně využít zvýhodněné vstupenky do holešovského zámku. Zatímco do Holešova jsme přijeli v tento den poprvé, Hulín se stal naším cílem již podruhé. Nedovedli jsme si to sami vysvětlit, ale při prvním výletu do městečka na březích řeky Rusavy jsme se zapomněli zastavit u kaple sv. Anny, stojící na okraji Hulína a přitom jsme okolo ní hned dvakrát projížděli. Uběhlo dlouhých deset let, když jsme do Hulína zavítali podruhé a to už jsme si prohlídku kapličky z poloviny 18. století nenechali ujít...Další řádky popisují celý náš výlet.

Svitavy jsme navštívili během zpáteční cesty z pobytu v Letovicích, kde jsme strávili čtyři jarní dny v místním penzionu. Návštěvu tohoto města na hranici Čech a Moravy jsme měli v plánu už dlouho, ale vždy jsme projeli okolo za vzdálenějšími cíli a tak jsme se rozhodli, že náš rest smažeme právě v rámci cesty dolů z Letovic do Olomouce. Velice frekventovaná silnice číslo 43 byla v ono nedělní dopoledne poloprázdná a brzy jsme do Svitav bez problémů dorazili. Toto město začalo psát svou historii již ve 12. století a tak nám nabídlo širokou škálu památek a zajímavostí, které jsme všechny zvládli poznat za jeden den. Následující řádky vás pak spolu s námi provedou Svitavami křížem krážem....

Město Fulnek, rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, jsme poprvé navštívili v období mezi Vánocemi a Silvestrem, když jsme jeli na rodinnou návštěvu ke známým. Tento den nám vůbec nepřálo počasí, od rána vydatně pršelo jakoby příroda vůbec nebrala na vědomí, že z dvanácti měsíčků nejblíže k ohni zrovna sedí Prosinec. Přesto jsme si sebou vzali papír s turistickými cíli, které jsme chtěli ve Fulneku poznat, nicméně během cesty po dálnici z Olomouce jsme nevěřili, že bychom se za nimi vydali. Jenže u Oder jsme se stali svědky zázraku, jelikož déšť začal postupně ustávat a když jsme do Fulneku přijeli, tak už nepršelo. Pouze zatažená obloha a mokré silnice připomínaly předchozí události, což nás však nemohlo odradit od toho, abychom se seznámili s nabídkou historických zajímavostí města. 

V jedné české písničce se zpívá, že sliby se mají plnit nejen o vánocích. Text populárního songu jsme naplnili rovněž my, když jsme jako každý rok dostali pozvání k návštěvě našich známých, jenže tentokrát jsme mezi vánocemi a Silvestrem měli spoustu práce a do Hradce nad Moravicí jsme nemohli přijet. Svůj slib jsme tak splnili až na začátku března a přestože nám nepřálo počasí, cestou jsme se zastavili na několika zajímavých místech. Naším prvním cílem bylo město Odry, kde jsme chtěli navštívit muzeum, ale zrovna byla měněna výstava, takže bylo zavřeno. Náladu jsme si spravili v místním informačním centru, kde jsme požádali o kešku, která nám byla bez problémů vydána a rovněž jsme zde získali devět razítek do památníku. Pak jsme Masarykovo náměstí opustili a odjeli jsme do nedaleké obce Loučky, abychom konečně poznali vodní mlýn Wesselsky. Další řádky pak popisují celý náš výlet....

Toho roku se listopadový státní svátek vůbec nepovedl. Tedy alespoň co se týče počasí, neboť když jsme si pár dní předtím plánovali výlet do oblasti Kyjova, nesměle svítilo podzimní sluníčko a nic nenasvědčovalo tomu, že Moravu zasáhne inverzní počasí. V předvečer odjezdu na Slovácko jsme svolali radu starších a rozhodovali, zda nebude potřeba naše plány změnit. Hlasování dopadlo nerozhodně, jelikož polovina porotců chtěla zůstat u původního plánu a druhá měla v úmyslu vyrazit do pohoří Jeseníků, abychom se ve vyšších nadmořských výškách pohybovali nad šedivou hmotou na obloze. Jak se později ukázalo, pravdu neměl nikdo a dokonce se nenacházela ani někde uprostřed, ale správná odpověď byla skryta pod písmenem C, což znamenalo zůstat doma a užívat si v teple a klidu volno.

První písemní zmínka o Letovicích pochází z roku 1145 v listině Oty III. z Olomouce, ve které se psalo o darování části klášteru v Litomyšli, ale později bylo zjištěno, že se jedná o podvrh. Pravdou však je, že zdejší krajina byla osídlena již v období neolitu. Rozkvětu města nezabránilo ani vyplenění Tatary roku 1241, kteří táhli od Olomouce. Letovice jsou tedy velmi starým městem, které turistům nabízejí mnoho památek. Pro nás se Letovice staly naším domovem na čtyři jarní dny, během nichž jsme byli ubytováni v místním penzionu na okraji tohoto jihomoravského města. Samozřejmě jsme si nenechali ujít širokou nabídku zdejších památek či zajímavostí a téměř všechny jsme si stihli prohlédnout. Následující řádky pak popisují náš celodenní výlet, tak se jeho prostřednictvím vydejte na Jižní Moravu....

Skanzen v Horním Smržově vznikl rekonstrukcí objektu bývalé zemědělské stavby a my jsme jej navštívili druhý den pobytu v jihomoravských Letovicích. Našli jsme zde expozice zachycující život lidí na venkově v období první poloviny minulého století. Kromě toho jsme se ještě zajeli podívat na kombinovaný kostel v sousední Roubanině a druhý svatostánek jsme pak shlédli v obci Deštná. Odpolední výlet jsme pak zakončili obhlídkou zříceniny hradu Rumberk. Následující řádky popisují podrobně celé naše putování.

Jevíčko a nedaleké Jaroměřice leží v severní části Boskovické brázdy v oblasti, která byla odpradávna nazývána Malou Hanou. Okolí zmíněného města a obce bylo osídleno již v prehistorické době a vedla tudy významná obchodní stezka z Moravy do Čech. A když bylo Jevíčko roku 1258 povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské, význam zdejšího místa ještě vzrostl. Jenže slavné časy odvál čas a v 21. století do Jevíčka a okolí míří poměrně málo turistů, kteří dávají přednost atraktivnějším místům. Když jsme se jednoho roku vydali z Olomouce do Letovic, hodili jsme za hlavu všechna smutná fakta a jak v Jaroměřicích, tak v sousedním Jevíčku jsme našli tolik zajímavých cílů, že jsme zde strávili několik hodin. A co jsme zde viděli, o tom pojednává tento obsáhlý cestopis.