Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme poprvé navštívili Hulín a Rusavu

Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace od nejmenších dětí po stále chodící dědečky snaží dostat, aby následně shrábli zaslouženou odměnu v podobě pomalovaných vajíček, čokoládových zajíčků a jiných sladkostí, zatímco ti odrostlejší svou výslužku spíše konzumují v tekutých variantách. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do města Hulín a obce Rusava.

article preview

Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace od nejmenších dětí po stále chodící dědečky snaží dostat, aby následně shrábli zaslouženou odměnu v podobě pomalovaných vajíček, čokoládových zajíčků a jiných sladkostí, zatímco ti odrostlejší svou výslužku spíše konzumují v tekutých variantách. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do města Hulín a obce Rusava.

Mapa našeho výletu - Hulín a Rusava

Nejprve jsme zamířili do Hulína, města rozkládajícího se na rovinaté Hané východně od Kroměříže, abychom poznali nevelkou nabídku místních památek. Po příjezdu do Hulína jsme zamířili za jediným dochovaným vodním mlýnem. Naše auto jsme zaparkovali na ulici Františka Kokeše v bezprostřední blízkosti bývalého klapáče a vydali se hledat kešku. Právě tato ukrytá schránka byla hlavním důvodem, proč jsme sem přijeli, neboť nebýt hry geocaching, tak bychom o něm vůbec nevěděli. Mlýn totiž nebyl vyznačen na populárních stánkách s mapami ani na největším webu s databází vodních mlýnů, kde se objevil až o pár měsíců později. Netrvalo dlouho a kešku jsme objevili, jen jsme museli chvíli počkat, než bude čistý vzduch. Když se konečně nikdo kolem nás nemotal, sáhli jsme na to správné místo.

Hulín - Petrův mlýn v roce 2012 Hulín - Petrův mlýn v roce 2012

Náš mladý sběratel skrytých pokladů si připsal další úspěch své kariéry a tak jsme se mohli věnovat více i samotné budově mlýna a různým detailům, které na něm ještě šlo rozpoznat. Shlédli jsme tak třeba vyskladňovaní dveře, také ty vchodové a nahoře vstupní otvor se žebříkem. Následně jsme se po chodníku vydali k boční straně mlýna, přičemž jsme se pohybovali v místech, kde se otáčelo dřevěné kolo a kudy kdysi tekl mlýnský náhon. Ten byl bohužel v letech 1924 – 1925 kompletně zasypán při regulaci koryta řeky Rusavy, jejíž vody mlýnské kolo po staletí roztáčely. Klapáč totiž existoval již v 17. století, kdy měl tři složení a nepatřil šlechtě nebo církvi. Tehdy však měl mlýn jinou podobu, neboť roku 1937 vyhořel a byl přestavěn na celkem nevzhlednou budovu s továrními okny ve třech patrech.

B - Hulín - Petrův mlýn 007 B - Hulín - Petrův mlýn 006 B - Hulín - Petrův mlýn 008

Staré časy se však již staly historií a jak to tak vypadalo, už se nikdy do Petrova mlýna nevrátí. A kdo ví, jestli návštěvníci sousedního letního kina a koupaliště ještě vůbec tuší, že se zde někdy mlelo obilí pro celé okolí. Pokud totiž mlýn pracoval po celý rok, stačila produkce mouky pokrýt potřeby obyvatel asi sedmi středně velkých vesnic v okolí mlýna. Na delší rozjímání však nebyl čas a tak jsme se vrátili k našemu stříbrnému francouzskému autíčku, které jsme o chvíli později zaparkovali u kostela sv. Václava. Vzápětí jsme se protáhli uličkou na 50 metrů vzdálené náměstí a když jsme se po něm rozhlédli, ihned nám do oka padl vysoký betonový podstavec, na němž v období komunismu stávala socha Vladimíra Iljiče Lenina, vůdce socialistické revoluce, která proběhla v Rusku roku 1917.

C - Hulín - náměstí Míru 025 Hulín - náměstí Míru v roce 2012

Kousek od torza sochy jsme narazili na kruhovou pískovcovou kašnu, ale jinak zde toho k vidění moc nebylo, pouze pár stromů. Žádná historická památka či zajímavost se na náměstí nevyskytovala a také domy včetně radnice nevypadaly na to, že by si je postavili měšťané někdy ve středověku. Maximálně nás zaujal podchod pod silnicí, jenž byl zbytečný od té doby, co byla u Hulína vystavěna dálnice D55, která z města odvedla podstatnou část projíždějících vozidel. Nemělo cenu se zde déle zdržovat a proto jsme se vrátili zase zpátky k jednolodnímu kostelu sv. Václava se segmentově uzavřeným presbytářem a začali se věnovat jeho obhlídce. Církevní stavba k nám byla natočena boční stranou a na fasádě jsme si ihned všimli obrovského rozdílu mezi románskou a barokní architekturou.

 A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava

Kostel sv. Václava byl totiž postaven ve třicátých letech 13. století v románském slohu, v letech 1583 – 1584 došlo k jeho renesanční úpravě a konečně po požáru v roce 1747 byl barokně přestavěn do dnešní podoby. V následujícím obdoby došlo na další menší úpravy, nicméně románská část lodi, stavěná z tesaných kvádříků z hrubozrnného pískovce, byla při poslední opravě ve 20. stoletím ponechána v režném stavu a viditelně se tak odlišovala od hladce omítnuté části z barokní přestavby. Další naše kroky vedly kolem kostela k mostu přes říčku Rusavu, kde jsme odlovili kešku a prohlédli si sochu svatého Jana Nepomuckého. Následně jsme se vydali po břehu vodního toku pro další ukrytou schránku, přičemž se nám na svatostánek v kompozici s řekou naskytl pěkný pohled.

 A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava

Po druhém úspěšném nálezu jsme se ke kostelu vrátili, u vstupní brány minuli druhou sochu patrně nejpopulárnějšího českého světce Jana Nepomuckého a vzápětí jsme vkročili do církevního areálu, kde jsme pokračovali v naší soukromé exkurzi. Za bránou jsme zamířili doprava na malý palouček, na němž býval starý hřbitov, zrušený roku 1785 na popud císaře Josefa II. v rámci jeho pokrokových reforem. Osvícenský vladař totiž nařídil, aby hřbitovy byly zřizovány mimo město, hroby zasypávány vápnem a také zakázal pochovávat mrtvé v kostelech. Hroby tedy zmizely a místo nich jsme na zelené ploše našli sochu sv. Floriána v typické podobě římského vojáka a opodál sousoší Nejsvětější Trojice se sochou Boha otce a Ducha svatého. Nicméně na podstavcích chyběly tři sochy Panny Marie, Antonína Paduánského a Jana Nepomuckého.

A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava

Umělecké dílo tedy nebylo kompletní, čehož jsme si nemohli nevšimnout, ale kde se v té době sochy nacházely, to se nám nepodařilo zjistit. Potom jsme se vydali ke dveřím, abychom se podívali na vzácný románský portál uvnitř, ale vchod byl neprodyšně zavřený, takže jsme měli smůlu. Zavděk jsme vzali dvojicí kamenných desek s reliéfy sv. Cyrila a Metoděje, které se nacházely ve zdi po obou stranách dveří. Pak jsme si krátce prohlédli věž a svatostánek obešli kolem dokola. Z kostelního areálu jsme vyšli druhou bránou a kolem fary jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli na okraj města k říčce Rusavě, kde jsme u splavu odlovili další kešku. Více nám toho už Hulín nedokázal nabídnout a tak jsme tomuto městu dali sbohem a nabrali směr Rusava. Ještě než jsme do ní dojeli, za obcí Brusné jsme zabočili doprava na úzkou asfaltovou cestu a vzápětí jsme minuli červenobílou závoru.

A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava A - Hulín - 01 Kostel svatého Václava

Překážka byla zastrčená bokem, takže jsme si nevšimli značky zákaz vjezdu a jeli po úzké asfaltce dál. Po 700 metrech jsme dorazili na rozcestí Pod Křídlem, odkud jsme již pokračovali pěšky, ale ještě předtím jsme auto zavezli kousek zpátky na místo, kde se stýkala modrá značka se žlutou, protože u rozcestníku pro zaparkování nebyl dostatek prostoru. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom po modrožluté turistické trase vyrazili na zříceninu hradu Křídlo, jenž svůj netradiční název získal podle vysunutého křídla protáhlé hory Barvínku, která střežila vstup do údolí Rusavy. Pěšina nás vedla lesem a hned od začátku řádně prověřila naši fyzickou zdatnost, neboť za rozcestím začala ihned stoupat. Po 80 metrech jsme překřížili jinou lesní cestičku, pak naše stezka zatočila doprava a až do další, tentokrát levotočivé zatáčky, stále prudce stoupala.

B - hrad Křídlo 12 - rozcestník - výchozí místo k hradu Po Křídlem L - Brusné - zřícenina hradu Křídlo 029 B - hrad Křídlo 13 - rozcestník pod hradem 

Po 300 metrech nemilosrdného výšlapu jsme konečně přišli na širokou lesní cestu, která nás poté zavedla pod kopec, na němž byl na začátku 14. století postaven hrad Křídlo. Přišlo nám zábavné, že jsme se octili pod Křídlem, takže bychom pod jeho ochranou měli zažívat pocit bezpečí a jistoty. A opravdu jsme se během pobytu na hradě cítili dobře a následující chvíle si náležitě užívali ! Následně jsme po již neexistujícím padacím mostě přes obranný příkop vešli do vstupní brány s odhalenou patkou vnitřního portálu, která mívala podobu čtvercové věže s průjezdem v přízemí, z níž obránci mohli snadno kontrolovat příchozí cestu k hradu. Zbytky brány s odhalenou patkou vnitřního portálu jsme si prohlédli a pak jsme postoupili na rozlehlé opevněné předhradí, kde se kdysi u hradeb nacházely hospodářské budovy.

B - hrad Křídlo 03 - zbytky brány do hradu B - hrad Křídlo 03 - zbytky brány do hradu

Pohybovali jsme se po plošině o rozměrech přibližně 95 x 40 metrů, kterou vybudovali páni z Cimburka na přelomu 14. a 15. století během jediné stavební etapy a snažili si představit, jak to tady kdysi vypadalo. Z návštěv jiných hradů jsme věděli, že v předhradí obvykle stávaly hospodářské budovy, které byly nalepené k hradbám a v nichž se chovaly slepice, kozy či prasata. Pravděpodobně se zde nacházely také dřevěné stáje pro koně, na kterých sem obyvatelé hradu či jeho návštěvníci přijížděli a v nichž během letních měsíců mohli přespávat obyčejní vojáci. Ostatně v mírových dobách posádku hradu netvořilo moc lidí, takže jeho osazenstvu stačilo mít vodu a pár zvířat ke klidnému životu, pokud ovšem zrovna neprobíhaly nějaké boje, jichž ve středověku bývalo poměrně dost.

B - hrad Křídlo 07 - celkový pohled na dolní část hradu L - Brusné - zřícenina hradu Křídlo 075

Během procházky předhradím jsme narazili na velkou prohlubeň, která snad sloužila pro chytání dešťové vody, která byla pro obyvatele hradu životně důležitá a protože jsme na hradě nenašli jinou studnu, jednalo se patrně o hlavní zdroj životodárné tekutiny. Kousek od jámy jsme v zemi objevili jeden z nejzachovalejších prvků v předhradí, kterým byly zbytky kruhové věže a pak jsme již odlovili kešku. Po úspěšném nálezu ukryté schránky jsme vystoupali na hradby, stalo se tak ovšem pouze obrazně, protože z nich nezbylo prakticky nic jiného, než právě v zemi zasypaná kruhová věž. Nezachovala se pětiboká věž, jenž bývala blíže k severnímu rohu předhradí a která měla šířku přibližně 7,7 a průměr 3,7 metru, a celých pět metrů vyčuhovala před hradby ven. Kruhová věž měla vnější průměr 6,9 a vnitřní 2,9 metru, a od své kolegyně ji dělilo skoro třicet metrů hradeb.

L - Brusné - zřícenina hradu Křídlo 048 L - Brusné - zřícenina hradu Křídlo 045

Právě do prostoru mezi obě věže jsme přišli, abychom se stejně jako kdysi obránci hradu, rozhlédli po krajině dole pod námi. Bez problémů jsme shlédli Chomýž, vpravo Brusné a také vzdálenější Hlinsko pod Hostýnem s okolními kopečky, na nichž stávaly další hrady Kasařov a Chlum. Sledovali jsme také kroužící paraglidisty a když jsme se výhledy pokochali, prošli jsme se po neexistujících hradbách a sledovali cestu pod námi, po které jsme sem přišli. Pravděpodobně právě tudy vedla ve středověku přístupová cesta do hradu, což by potvrzovala existence obou věží na této straně, protože na té opačné žádné strážní prvky s možností ostřelování případných útočníků nebyly. V okamžiku, kdy jsme došli na konec hradeb, prosmýkli jsme se kolem zachovalé části věže a po schodech jsme zamířili do hradního jádra.

L - Brusné - zřícenina hradu Křídlo 037 L - Brusné - zřícenina hradu Křídlo 040

Před posledními schody jsme narazili na mohutný kus zdiva, nevýraznější prvek hradního jádra, kde na ploše o rozměrech přibližně 54 x 18 metrů stávalo několik objektů. Bohužel jsme z nich viděli jen nepatrné fragmenty, protože celé přízemí hradního jádra bylo zasypáno sutí. Hrad totiž zanikl během česko - uherských válek v letech 1475 - 1481, kdy jej rozbořila vojska uherského krále Matyáše, ale předtím bychom zde našli věžový palác se tři metry silnými zdmi, který asi postavili vladykové z Dobrotic, takže se jednalo o nejstarší část hradu. Ve střední části hradního jádra, východně od věžového paláce, bylo nevelké nádvoří s bránou na severní straně, k níž stoupala přístupová cesta z předhradí. Na východní straně nádvoří stával lichoběžný dvoutraktový palác, jehož  čelo podepíral dosud stojící opěrák, což byl onen fragment zdiva, který jsme minuli u schodů.

B - hrad Křídlo 08 - zbytek zdi v horní části hradu B - hrad Křídlo 08 - zbytek zdi v horní části hradu

Na jižní straně jádra jsme našli dochovaný fragment hradby s ochozem, sousedící s předhradím, která mívala sílu zdiva okolo dvou metrů a během procházky po hradní plošině jsme nemohli minout ohniště. Nastal čas seznámit se s historií hradu Křídlo, o němž první zmínka pochází z roku 1365, kdy jej Vlk z Dobrotic spolu s dalšími majetky prodal Vilémovi z Kunštátu. Následoval seznam dalších majitelů a nás nejvíce zaujala ta, která hrad s malou přestávkou držela v letech 1460 – 1480. Jmenovala se Markéta z Krčmaně, velmi rozhazovačná žena, která kvůli svému rozmařilému životu o hrad kolem roku 1475 přišla. Tehdy se na krátkou dobu Křídla zmocnil jeden z Markétiných věřitelů Albert Kostka z Postupim, jelikož se majitelka hradu dostala do finančních nesnází a proto padělala uherské mince přímo na Křídle.

B - hrad Křídlo 10 - celkový pohled na horní část hradu B - hrad Křídlo 11 - zbytek zdi u schodiště

Padělatelská dílna zde působila až do roku 1472 a dokázala vyrobit neuvěřitelných 300 různých druhů mincí. Přemýšleli jsme, jestli tato dílna bývala dole v předhradí nebo přímo v jádru hradu a spíše jsme byli nakloněni druhé možnosti. Taková výroba totiž musela probíhat v naprostém utajení a tak padělatelé zřejmě využívali nějakou zastrčenou část sklepení pod palácem. Dále jsme se dočetli kdy hrad zanikl a velice jsme se podivili tomu, že se zhýralé Markétě podařilo zbořený hrad s panstvím prodat Janu Vlku z Konecchlumí a že i když byla roku 1486 cena Křídla odhadnuta na 900 uherských zlatých, přesto už nebyl nikdy obnoven. Když jsme dočetli poslední řádky, sestoupili jsme dolů do předhradí a vzápětí vyšli ven na lesní cestu. Pak jsme zabočili doprava a zamířili za nedalekou Sirkovou studánkou.

B - hrad Křídlo 01 - kopec kde hrad stál B - hrad Křídlo 02 - příkop okolo hradního kopce

Cesta ke zdroji životodárné tekutiny znamenala sice malou zacházku, ale kroků navíc jsme vůbec nelitovali, protože se nám cestou otevřel pěkný výhled na známé poutní místo Hostýn. Na chvíli jsme se zastavili, abychom se pokochali krásami Hostýnských vrchů a pak jsme po široké lesní cestě šli dál. Sirková studánka neležela od hradu daleko, takže jsme k ní brzy dorazili a začali si ji prohlížet. Pak jsme museli chvíli počkat, než odejdou dva jiní návštěvníci pramene, protože jsme zde chtěli odlovit kešku. Když konečně odešli, ukrytou schránku jsme za studánkou úspěšně objevili a tak jsme se mohli spokojeně vrátit ke zřícenině. Vůbec jsme si neuvědomili, že jsme viděli jen horní polovinu Sirkové studánky, protože o pár metrů níže se ve svahu nad cestou nacházela druhá kamenná zídka s ventilem na vodu, o které jsme neměli ani tušení.

C - studánka Sirková - výhled na Hostýn C - studánka Sirková 01

Když jsme ke zřícenině dorazili, nijak jsme se u ní nezdržovali a rovnou zamířili dolů k našemu stříbrnému autu, jímž jsme odjeli do Rusavy, kde se naším prvním cílem stala Hurbanova studánka. Po příjezdu do obce, která vznikla poté, co se sem z nařízení zemského hejtmana Jana z Rottalu nedobrovolně přestěhovali Valaši po jednom z nezdařených povstání, jsme zamířili do centra Rusavy, kde se zmíněný pramen nacházel. Auto jsme poté zaparkovali na okraji silnice jen pár metrů od studánky a vzápětí jsme se vydali na její obhlídku. Za mostem jsme zamířili doleva a ihned jsme se ocitli na pěkném místě se betonovou zídkou, pod níž se nacházela zašpuntovaná trubka. Po odstranění zátky z trubky začala téct voda, kterou jsme se opláchli a pak jsme rychle odlovili kešku. Učinili jsme tak právě včas, protože ke studánce přišlo několik lidí po sobě s prázdnými lahvemi.

D - RUSAVA - 21 Hurbanova studánka D - RUSAVA - 21 Hurbanova studánka

O několik desítek sekund později odjížděli s plnými, což svědčilo o tom, že kvalita vody v Hurbanově studánce odpovídala normám. Sami jsme ji však neochutnali a nevyužili tak tři hrníčky, visící na dřevěném sloupu, na němž jsme si přečetli údaje z rozboru vody. Pak jsme se začali zajímat, proč byla studánka pojmenována Hurbanova. Dozvěděli jsme se, že jméno získala po slovenském spisovateli, novináři, politikovi, evangelickém faráři a prvním předsedovi Slovenské národní rady. Tím byl Jozef Miroslav Hurban, který jezdil na Rusavu za svým přítelem Danielem Slobodou a později se dokonce stal jeho švagrem. Dále jsme se dočetli, že byl jedním z hlavních představitelů slovenského povstání, které však bylo potlačeno a tak se spolu s dalšími spolupracovníky ukryl na Rusavě. Právě tehdy Hurban rád chodíval studánce, kterou dal obložit kameny a naposledy se u ní zastavil roku 1883, tedy pět let před svou smrtí.

F - Rusava - Hurbanova studánka 010 F - Rusava - Hurbanova studánka 011

Od té doby studánce místní obyvatelé neřekli jinak než Hurbanova. Po přečtení zajímavých informací jsme si prohlédli zídku s vyrytým názvem a letopočty 1849 – 1929, které někdo zvěčnil při osmdesátém výročí zkrášlení studánky. Když jsme vše shlédli, vrátili jsme se k autu a odjeli k nedalekému evangelickému kostelu. Povoz jsme zaparkovali přímo naproti vchodu do svatostánku a ihned jsme vyrazili na jeho obhlídku. Před námi stál krásný kamenný kostel bez omítky, jenž vznikl podle plánů architekta Ludwiga Förestera v letech 1865 – 1882 na místě staré modlitebny. Původně zde totiž od roku 1813 stával dřevěný kostelík, který nahradil stodolu, v níž se předtím věřící augsburského vyznání scházeli. Obhlídku kostela jsme zahájili na jeho přední straně, která tradičně nabízela největší architektonickou výzdobu.

E - RUSAVA - 01 Evangelický kostel sv. Trojice E - RUSAVA - 01 Evangelický kostel sv. Trojice E - RUSAVA - 01 Evangelický kostel sv. Trojice

Nad námi se tyčila hranolová věž s vysokou jehlancovou střechou, zakončená dvojitým křížem, pod kterou jsme si zkontrolovali správný čas na ciferníkových hodinách. Pod nimi jsme spatřili úzká okna s půlkruhovým záklenkem, za nimiž se nacházel zvon z roku 1882, darovaný spolu s křišťálovým lustrem místní rodinou Mozolů. Ten jsme ovšem nemohli vidět, neboť dveře kostela byly pevně zavřené, takže jsme se dovnitř nedostali. Na přední straně stavby jsme ještě našli dalších pět oken s půlkruhovým záklenkem, přičemž jedno bylo zasazené do středu mírně předsazené věže, dvě se nacházely o něco níže na okrajích průčelí a zbylá dvojice obsadila místa vedle vchodu. Nade dveřmi jsme spatřili půlkruhové okno, v jehož vlysu jsme si přečetli nápis Chrám svaté Trojice, které byl svatostánek zasvěcen.

H - Rusava - evangelický kostel sv. Trojice 005 H - Rusava - evangelický kostel sv. Trojice 014 H - Rusava - evangelický kostel sv. Trojice 015

Nalevo od vchodu jsme spatřili pamětní desku s textem z bible, který hlásal Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Dále jsme si přečetli, že deska sem byla umístěna roku 1988 při příležitosti 100. výročí úmrtí vlastence, botanika a kazatele Daniela Slobody, za jehož působení byl postaven tento kostel, vedlejší fara a evangelická škola. Pak jsme po schodišti sestoupili od kostelních dveří a přes bránu si prohlédli první boční stranu svatostánku. Lodi kostela dominovala šestice mohutných opěrných pilířů, mezi nimiž jsme spatřili tři vysoká okna s půlkruhovými záklenky a na konci jsme spatřili přistavěnou sakristii. Pak jsme se vrátili před hlavní vchod, kolem něhož jsme šli dál po silnici, zabočili doleva do slepé ulice a začali si zpoza plotu prohlížet druhou boční stranu svatostánku.

H - Rusava - evangelický kostel sv. Trojice 010 H - Rusava - evangelický kostel sv. Trojice 018

Ta byla prakticky identická jako ta první, ovšem sakristii nahradila malá boční kaple. Při pohledu na stavbu nám bylo jasné, že velkolepé stavební dílo by nevzniklo bez celé řady finančních sbírek, pomoci moravského zemského výboru nebo Spolku Gustava Adolfa z Vídně. Zbývala nám poslední část stavby, kterou jsme opět shlédli ze slepé ulice, přičemž se jednalo o pětiboký presbytář s jediným funkčním oknem uprostřed. Ostatní okna byla zazděná a dvě malinká okénka ve štítu na kněžištěm nemohla pouštět dovnitř dostatek světla. Potom jsme vstoupili brankou v plotu dovnitř a vydali se podél boční strany kostela ke stromu usmíření. Jedle bělokorá tady byla vysazena roku 2007 u příležitosti oslav založení 350 let obce Rusava členy valašského sboru portášského.

H - Rusava - evangelický kostel sv. Trojice 001 H - Rusava - evangelický kostel sv. Trojice 021

Pak jsme proklouzli druhou brankou k hlavní silnici a zamířili jsme k našemu povozu, jímž jsme odjeli ke Kašparově vile. O chvíli později jsme zaparkovali na okraji silnice přímo před krásným domem a vydali se na obhlídku vily, přestože jsme věděli, že se dovnitř takřka jistě nepodíváme, neboť patřila soukromým majitelům. Jelikož jsme během zkoumání krásné roubené stavby žádného majitele nepotkali, pozvání na kávu a zákusek se nekonalo, takže jsme se museli spokojit pouze s obhlídkou exteriérů stavby s číslem 190. Bylo evidentní, že vila sloužila spíše k letnímu bydlení a protože jsme sem přijeli na jaře, nikdo zde nebyl. Na druhou stranu nám v prohlížení domu nebránila bujná zeleň a tak jsme přes plot mohli vidět alespoň část stavby, která byla postavena roku 1932 pro malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara.

F - RUSAVA - 13 Kašparova vila F - RUSAVA - 13 Kašparova vila

Roubená vila vznikla podle vzoru horské chaty Kohútka v Javorníkách a obě stavby patřily mezi typické objekty tradičního lidového stavitelství Valašska, který se nám moc líbil. Střešní krytinu Kašparovy vily tvořil dřevěný štípaný šindel, z něhož vyčuhovaly cihlové komíny a pod střechou ve štítu domu jsme si přečetli nápis AŤ SI BYLO JAK SI BYLO , DYCKY JAKSI BYLO, EŠČE NIGDY NIKDY NEBYLO, ABY JAKSI NEBYLO. Na samostatně stojícím domě jsme dále našli přístavky s verandou, kuchyní a dalšími místnostmi příslušenství či otevřenou pavlač s dřevěným prkenným zábradlím. Líbila se nám také dřevěná dvoukřídlová okna s vyřezávanými ozdobami, jež byly natřeny žlutou a světle modrou barvou. Křídla oken měla červenou barvu a za nimi se skrýval interiér domu, který jsme bohužel neměli šanci shlédnout.

F - RUSAVA - 13 Kašparova vila I - Rusava - Kašparova vila 010

Pak jsme začali zjišťovat, kdo si vilu vlastně nechal postavit a dozvěděli jsme se, že Adolf Kašpar byl malíř a ilustrátor, který se narodil v Bludově, kde se nám také vždycky líbilo a že studoval v Olomouci, což bylo pro změnu naše bydliště. Ačkoliv Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, celý život se rád vracel na Moravu, zejména do Loštic, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s ateliérem. Do městečka, proslaveného výrobou tvarůžků, jezdil s rodinou v letních měsících až do roku 1931, jenže pak jej okouzlila Rusava a nechal si zde v dalším roce postavit roubenou chalupu. Bohužel ji užíval pouhá dvě léta, neboť roku 1934 zemřel náhle na mrtvici během výletu k Čertovu jezeru a byl pochován na vyšehradském hřbitově. Dále jsme si přečetli, že po druhé světové válce vila sloužila jako zdravotní středisko, kanceláře JZD, knihovna a muzeum obce.

I - Rusava - Kašparova vila 009 I - Rusava - Kašparova vila 008

Po restituci byla navrácena dědicům posledního majitele a vila se stala nepřístupnou. Když jsme se seznámili s dostupnými fakty, nasedli jsme do našeho vozu a zamířili za přehradou na úplném konci obce. Vrátili jsme se na hlavní silnici a poté, co jsme minuli Hurbanovu studánku, museli jsme zastavit. Nestalo se tak ovšem kvůli nějaké překážce na asfaltové komunikaci, ale protože jsme se chtěli pokochat pohledem na několik roubených chaloupek, rozsetých kolem silnice. Vzhledem k tomu, že Rusava vznikla už v 17. století, bylo by s podivem, kdyby zde nějaká starodávná chalupa nestála a my jsme se kolem nich rádi prošli. Samozřejmě jsme dávali pozor, aby nás během obhlídky něco nepřejelo a protože se nám nic nestalo, po několika minutách jsme se v pořádku vrátili k autu a zamířili k přehradě na potoku Ráztoka.

G - RUSAVA - 16 - roubenka G - RUSAVA - 16 - roubenka

Vzápětí jsme si udělali druhou zastávku u kina, ovšem potemnělý sál a filmové obrázky na velkém plátně nebyly tím pravým důvodem, proč jsme tak učinili. V centru obce nedaleko rozcestníku s názvem Rusava - kino se totiž nacházel pískovcový památník obětem obou světových válek z druhé poloviny 20 století. Auto jsme nechali na návsi a vydali se k našemu cíli, k němuž nás přivedl pěkný chodníček z kamenů, který se nám moc líbil. Když jsme k památníku došli, na sloupu jsme si prohlédli reliéf s válečnými motivy a po jeho stranách jsme spatřili dva velké kameny, do nichž byla vepsána jména nešťastných obětí, kteří padli v letech 1914 - 1914 a 1938 - 1945. Nezdrželi jsme se zde moc dlouho a po chvilce jsme se vrátili k autíčku, které na nás věrně čekalo, aby nás konečně ohlo odvézt k několikrát zmíněné přehradě.

E - Rusava - Hydrologická studánka 004 E - Rusava - památník obětem války H - RUSAVA - 24 - Památník obětem I. a II. světové války 

Když jsme k ní přijeli, zaparkovali jsme na okraji silnice nedaleko rekreačního střediska a vzápětí jsme vyrazili k vodní ploše, jejíž hladina se zrcadlila jen kousek od nás a do níž se opíralo sluníčko, které svým solárním ohřevem začalo přehradu připravovat ke koupání. Jelikož jsme sem přijeli na začátku dubna, voda ještě nebyla dostatečně ohřátá, takže jsme do ní strčili maximálně pěst. Když jsme si ověřili nízkou teplotu vody, prošli jsme se po břehu a v zadní části přehrady jsme odlovili kešku. Během procházky jsme zde vůbec nikoho nepotkali, což nám nijak nevadilo, ale byli jsme přesvědčeni, že v letních měsících zde musela být hlava na hlavě. V klidu jsme se zde několik minut procházeli a prozkoumávali břehy vodního díla, které bylo vybudováno v období socialismu pro zaměstnance podniku Přerovské strojírny.

I - RUSAVA - 28 - přehrada I - RUSAVA - 28 - přehrada

Ti se sem jezdili rekreovat dlouhá desetiletí a to až do doby, než podnik po roce 1989 zkrachoval. Byli jsme rádi, že nedošlo k postupnému zchátrání pěkného areálu, jehož se ujal soukromý sektor a zařízení nadále provozoval. Při pohledu na obdélníkové chatky, kolem nichž byly rozsety staré pouliční lampy s kulatým bakelitovým kloboukem a červenými kryty elektrických kabelů v dolní části, se nejstaršímu členu naší výpravy vybavily vzpomínky na pobyt s rodiči, kteří sice pracovali v jiných podnicích, ale nějaký způsobem se jim podařilo zajistit rekreaci v rámci ROH, takže s nimi na Rusavě jako malý kluk strávil několik dní. Marné však bylo jeho pátráni v paměti, zda tehdy byli ubytováni v jedné z chatek nebo v hlavní zděné budově, která se nacházela ještě výše nad přehradou.

I - RUSAVA - 28 - přehrada I - RUSAVA - 28 - přehrada

V době naší návštěvy v ní byl provozován hotel a samozřejmě jsme se nezapomněli podívat i sem. Následně jsme zamířili na sypanou hráz, v jejíž polovině jsme narazili na můstek, vedoucí k poklopu, jímž se vstupovalo do provozní šachty. Můstek ovšem neměl podlahu, což nám zabránilo, abychom se podívali na jeho konec. Pak jsme již kráčeli po hrázi směrem k silnici, nasedli do auta a odjeli k nedalekému pomníku partyzána Slávka Londy. Povoz jsme zaparkovali na okraji silnice nedaleko pomníku a ihned jsme vyrazili na jeho obhlídku. K pískovcové soše partyzána v téměř životní velikosti na podstavci z roku 1947 nás pohodlně přivedl chodník, takže jsme si toto umělecké dílo brzy začali prohlížet. Před námi stála socha Slávka Londy, který byl roku 1944 postřelen německými vojáky v lese nedaleko Pardusu nad Rusavou.

J - RUSAVA - 26 Památník partyzána Slávka Londy J - RUSAVA - 26 Památník partyzána Slávka Londy C - Rusava - pomník Slávka Londy 013

Pro bezvýchodnost své situace se raději zastřelil a vzhledem k tomu, že chlapci bylo pouze sedmnáct let, zasloužil si náš obdiv za svou odvahu. Holt byla jiná doba, kterou bychom nechtěli nikdy na vlastní kůži zažít. U nohou nešťastného chlapce ležel státní znak Československé Republiky z letopočtem 1945 a na druhé straně sochy jsme našli vyrytý text, jenž oznamoval, že na tomto místě padl za vlast 17. XII. 1944 a odpočívá partyzán SLÁVEK LONDA nar. 30. V. 1927 v Hošťálkové. Nebyla to ovšem pravda, neboť k úmrtí došlo v lesích nad Rusavou, kde pomník dříve stával. Jenže roku 1997 Moravu postihly katastrofální povodně, způsobené několikadenními dešti, které mimo jiné zapříčinily sesuv půdy v okolí památníku. Proto byla socha následující rok přemístěna na současné místo a dána na nový podstavec, na němž jsme nalezli mapku s původním umístěním pískovcového díla.

C - Rusava - pomník Slávka Londy 014 C - Rusava - pomník Slávka Londy 007 C - Rusava - pomník Slávka Londy 009

Celou operaci zaplatila obec Rusava, což nám prozradila deska na další straně podstavce, jež byla zároveň poslední zajímavostí na pomníku. Pak jsme již sochu Slávka Londy, hledícího směrem k nebi opustili, vrátili se do centrální části obce a stále stoupající silnicí jsme pokračovali do části zvané Hořansko. Naším předposledním cílem toho dne byl kostel Povýšení sv. Kříže a po příjezdu k němu jsme zaparkovali na točně autobusu dole pod svatostánkem a ihned jsme vyrazili na jeho obhlídku. Když jsme vyšlapali několik desítek schodů, objevil se před námi kamenný kostel se sedlovou střechou a okrovou omítkou, která roku 1976 nahradila původní bílou barvu. Následně jsme církevní stavbu, která vznikla v letech 1777 – 1779 za peníze zrušeného jezuitského řádu, poctivě obešli kolem dokola a prohlédli si ji ze všech stran.

K - RUSAVA - 06 kostel Povýšení sv. Kříže K - RUSAVA - 06 kostel Povýšení sv. Kříže

Průzkum jednolodního svatostánku jsme započali na jeho zadní straně s trojbokým presbytářem, osazeným valbovou střechou, k němuž na jižní straně přiléhala přízemní sakristie. V prostřední části presbytáře, na němž nebyla žádná okna, jsme našli kamennou desku s křížem a letopočtem 1779, jenž avizoval rok dokončení stavby. Jelikož se kolem kostela rozprostírala krásná louka, která spolu s jarním sluníčkem skvěle dotvářela příjemnou atmosféru místa, nic nám nebránilo v tom, abychom si církevní památku bez problémů celou obešli. Na boční straně jsme našli tři stejná okna se segmentovým záklenkem a naším očím neunikla také čtyřmetrová sanktusníková věžička s lucernou, která byla stejně jako zbytek plechové střechy natřena červenou barvou, ale kdybychom kostel mohli navštívit před rokem 1890, nalezli bychom na něm šindele.

 K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 006 K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 008

Během obchůzky jsme si rovněž všimli odtokového kanálu vejčitého půdorysu, který obklopoval svatostánek kolem dokola. Kanálek zde nevznikl náhodou, nýbrž z ryze praktických důvodů, které představovala voda, stékající ze svahu dolů ke kostelu. Při stavbě na tuto okolnost nebylo pamatováno a tak již čtyři roky po dokončení svatostánku došlo k promočení stěn a trhlinám na klenbě lodi, které musely být opraveny. Na hladké fasádě jsme opravdu našli několik stop po opravách, ale ty souvisely patrně s jinými rekonstrukcemi, jichž za těch 250 let existence kostela proběhlo několik. Když jsme došli na konec první boční strany, na nároží jsme uviděli válcovou věžičku, v níž se nacházelo schodiště na hudební kůr, do něhož se vstupovalo dveřmi z vnitřní strany kostela. Pak jsme již stanuli u vchodu nad nímž jsme spatřili okno a erb tehdejších majitelů panství Rottalů.

K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 011 K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 012 K - RUSAVA - 06 kostel Povýšení sv. Kříže

V kamenném ostění vchodu jsme si přečetli latinský nápis, oznamující fakt, že kostel vznikl za podpory panovnice Marie Terezie a následných Josefínských reforem, doplněný českým textem Pojďte a klaňte se jemu. Pak jsme přistoupili ke dveřím, ale ty byly pevně zavřené, takže jsme se dovnitř nedostali a pokračovali v obhlídce exteriérů stavby. Nad námi se tyčila 27 metrů vysoká hranolová věž s hruškovitou bání, zakončená dvojitým křížem, pod kterou chyběly hodiny, nicméně podle světlejšího odstínu fasády to vypadalo, že zde někdy byly. Pod chybějícími ciferníky jsme spatřili okna s půlkruhovými záklenky, za nimiž se skrývaly dva zvony, které v sedmdesátých letech 20. století nahradily své předchůdce, zrekvírované v roce 1942 pro válečné účely, ovšem ani ty nebyly původní.

K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 015 K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 026

V roce 1917 byly totiž z věže sneseny dva zvony z konce 19. století a po roztavení sloužily v rakouské armádě úplně jiným účelům. Pod korunní římsou se pak nacházelo čtverhranné okno, osvětlující vstupní předsíň, v níž jsme se před chvíli kochali interiérovou výzdobou a protože nám toho k více k vidění věž nabídnout nemohla, vydali jsme se ke druhé boční straně. Vzápětí jsme své kroky zastavili, jelikož jsme si na druhém nároží vedle věže chtěli prohlédnout umělou jeskyni se sochou Panny Marie Lurdské v klasickém modrobílém provedení. Uměleckým dílem z roku 1911 poděkovala jedna manželská dvojice Bohu za navrácení zdraví, přičemž o dva roky později byla přerovskou firmou socha zastřešena a obehnána železným zábradlím. Když jsme si pěknou jeskyni prohlédli, přesunuli jsme se k sousednímu dřevěnému kříži s plechovým Kristem.

K - RUSAVA - 06 kostel Povýšení sv. Kříže K - RUSAVA - 06 kostel Povýšení sv. Kříže

Ten pocházel z doby vysvěcení kostela a byl pořízen ze sbírky občanů. Krátce jsme shlédli sousední faru a pak jsme konečně mohli dokončit obchůzku svatostánku, na jehož druhé boční straně jsme narazili na vedlejší vchod, nad nímž jsme spatřili dvě okna se segmentovým záklenkem a třetí jsme vzápětí objevili nad přistavěnou přípravnou kněžích. Prohlídku pozdně barokního farního kostela Povýšení sv. Kříže jsme tedy měli za sebou, ale ještě než jsme odjeli, na chvíli jsme se zastavili a rozhlíželi se kolem sebe, neboť se nám na tomto místě jaksi dobře dýchalo a cítili jsme se bezpečně. Pěkný byl také pohled směrem do údolí k centru obce, ale rozhodně se nejednalo o nějaký široký výhled jako z rozhledny. Po chvilce jsme se vrátili k autu a protože se nám ještě nechtělo jet domů, přemýšleli jsme, co podnikneme dál.

K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 027 K - Rusava - kostel Povýšení sv. Kříže 002

Měli jsme ještě čas a tak jsme přijali nabídku našeho sběratele ukrytých schránek, jenž chtěl odlovit kešku na místě zvaném Skalný, které od kostela Povýšení svatého Kříže neleželo daleko. Nasedli jsme do auta, opustili kostelní areál a po úzké asfaltové silnici jsme jeli nahoru téměř až na konec obce. Zde jsme zabočili doleva a pokračovali stále vzhůru po panelové cestě, která však brzy skončila, a tak jsme na tomto místě zaparkovali a po svých jsme vyrazili směrem na Skalný. Klasická lesní cesta vytrvale stoupala k našemu cíli, což jsme nesli s nelibostí, protože jsme toho za celý den už nachodili docela dost. Zatnuli jsme tedy zuby a kráčejíce lesem jsme sledovali modrou turistickou trasu, přičemž místy jsme museli zvládnout opravdu prudké stoupání. Cesta se v jednom místě stočila doprava, na chvíli se narovnala a dala nám na chvíli vydechnout.

Stoupání z Rusavy po modré na Skalný Stoupání z Rusavy po modré na Skalný 2

Navíc se nám odtud otevřely výhledy do údolí pod námi, takže jsme se na chvíli zastavili a odpočinuli si zde. A dobře jsme udělali, protože když jsme šli dál, rovný úsek po 100 metrech skončil a poté, co cesta zahnula doprava, čekalo nás ještě prudší stoupání než dosud. Po dalších 200 metrech jsme s vyplazeným jazykem dorazili do horní části přírodního parku, kde se po levé straně objevily první skalní útvary a potom jsme se již konečně vyškrábali k rozcestníku, na němž bylo napsáno Skalný. Při pohledu na tabulku jsme se dozvěděli, že jsme právě zdolali více než 200 metrů převýšení během asi jednoho kilometru, takže jsme s povděkem přijali nabídku posezení na lavičkách pod malým přístřeškem. Po několikaminutovém odpočinku jsme se vydali na průzkum skalních útvarů, které jsme během výstupu míjeli po levé ruce.

L - Skalný 01 - odpočívadlo L - Skalný 05 - skála

Hned u cesty jsme narazili na skálu, která neměla žádné jméno a poté nás cestička dovedla k mohutnému skalisku Nevěstčí převisy. Na skalách jsme tak našli kovové tabulky, upomínající na tragicky zesnulé horolezce, kteří své vášni obětovali vlastní život. Tabulky obsahovaly různé letopočty, takže jsme bystře usoudili, že sem byly postupně přidávány. Žádná svatba se zde ovšem zrovna nekonala a nepotkali jsme ani nějaké šílence na lanech, neboť tato skála sloužila k lezení horolezcům. Vlastně nám to nijak nevadilo, spíše naopak, protože jsme alespoň měli klid na odlovení keše, kterou se nám podařilo vcelku bez nesnází najít a tak jsme se spokojeně mohli přesunout o 50 metrů dál k Bezejmenné skále. Její název při vymýšlení nevyžadoval mnoho fantazie a navíc s ním absolutně nekorespondoval, neboť již jméno měla.

L - Skalný 05 - skála Skalný - tabulky se jmény horolezců na skále

I když byla Bezejmenná. Nastal čas zanechat slovních hříček a přejít k poslednímu skalnímu útvaru s názvem Vyhlídka. Když jsme k osamocenému kameni přišli, trochu nás překvapilo, že z ní praktický žádný výhled nebyl. Jméno tato skála zřejmě získala v období, kdy se okolo ní nenacházely vzrostlé stromy a tak z ní opravdu mohlo být vidět do údolí Rusavy. Dlouho jsme se zde nezdrželi a vrátili jsme se na rozcestí. Vzhledem k únavě jsme oželeli obhlídku dalšího shluku skalisek na druhé straně louky, kde stával hrad a stejnou cestou po modré značce jsme se vrátili k autu, jímž jsme vzápětí odjeli do Olomouce. Velikonoční výlet tak skončil a přes značnou únavu jsme byli spokojeni s tím, co všechno jsme ono dubnové pondělí viděli. Pokud jste zde také byli, napište prosím pod článek svůj komentář. Děkujeme.

L - Skalný 04 - poslední skála Vyhlídka L - Skalný 05 - skála

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jak_jsme_poprve_navstivili_Hulin_a_Rusavu/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 14
Celkem: 435180
Měsíc: 15592
Den: 685