Náměstí Svobody dříve neslo názvy jako Dolní trh, Grosser Platz a Velké náměstí. Vzniklo ve 13. století na místě křížení tří obchodních cest a získalo tak zhruba trojúhelníkový tvar. V dobách středověku si zde bohatí měšťané a šlechtici budovali domy, díky čemuž význam náměstí rostl. Roku 1679 byl vystavěn morový sloup, který se brzy stal dominantou náměstí. V roce 1869 byl zbořen kostel sv. Mikuláše, jeho poslední zbytky zanikly po náletu v roce 1945. Na přelomu 19. a 20. století bylo náměstí rozsáhle přebudováno, mnoho domů bylo zbořeno a přestavěno v novorenesančním slohu. V roce 1929 vyrostla na západní straně náměstí podle projektu architekta Bohuslava Fuchse velká funkcionalistická budova Moravské banky s pasáží Beta. 

Vamberk je město s hlubokou historií, která sahá až do 13. století, a Husovo náměstí je od samého počátku jeho přirozeným tepajícím srdcem. Náměstí vzniklo jako centrální bod kolonizačního městečka při cestě z Kostelce nad Orlicí do Rychnova nad Kněžnou a má typický obdélníkový půdorys, který byl charakteristický pro poddanská města zakládaná „na zelené louce“ nebo u významných obchodních tras. Původně bylo obklopeno dřevěnou zástavbou s podsíněmi (loubím), která byla velmi náchylná k požárům, které postihly Vamberk v letech 1731, 1851 a 1893. Právě ničivé ohně donutily obyvatele opustit dřevo a začít stavět zděné domy v klasicistním a později historizujícím stylu, což dalo náměstí jeho dnešní tvář. 

Nejstarší písemný záznam o Kostelci pochází z roku 1316, ale už předtím byl na návrší, na němž se rozkládá město, vystavěn opevněný kamenný chrám, kolem něhož se začal rozvíjet osada Kostelec. Od roku 1341 se stal městečkem. Přirozeným centrem města je náměstí Františka Palackého, na kterém se kromě obou radnic a několika význačných měšťanských domů nachází barokní Mariánský sloup z roku 1707, novogotický Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1874 a empírová kašna z počátku 19. století s postavou nymfy – Orlice. Stará radnice zřízená z měšťanského domu, z roku 1574, o sto let později barokně upravena. Věž byla přistavěna v roce 1694. V letech 1810 – 24 proběhla její klasicistní přestavba. Nová radnice na parcelách dvou domů, které vyhořely roku 1863, byl v roce 1887 zbudován novorenesanční reprezentační objekt. Dnes sídlo Městského úřadu a České spořitelny.

Základem dnešního Masarykova námětí se stala osada Wriwald, jejíž existence je doložena již roku 1267. Patřila Vratislavskému biskupství, které ve 13. století nechalo postavit na severním svahu Hrubého Jeseníku kostel, aby chránil biskupství před válečnými vpády z Čech. Na tomto strategickém místě na zakázku biskupství vyměřil lokátor místo čtvercového půdorysu jako střed osady. Okolo tohoto prostranství se časem usídlili řemeslníci, lesní dělníci, zemědělci a podobně. Bohužel nevíme, kdy k tomuto vyměření došlo, ale určitě se jedná o základ dnešního náměstí, které získalo obvyklé označení „Ring“. O počátečním vývoji městečka nemáme bohužel zprávy, neboť záznamy z tohoto období byly zničeny požáry. Město se postupem času vyvíjelo....

První písemná zmínka o Rousínově pochází z roku 1222, kdy patřil do majetku Petra z Rousínova. V roce 1321 se obec stala součástí panství hradu Špilberk. O tom, kdy byl Rousínov povýšen na město nejsou záznamy, nicméně v roce 1460 byla Rousínovu potvrzena městská práva. V držení města se v průběhu let vystřídala řádka šlechtických rodů. Již v roce 1401 je v Rousínově zmíněná fara a v roce 1511 se uvádí i kaple svaté Máří Magdalen v sousedství fary. Fara byla v průběhu třicetileté války zničena, znovu postavena byla v roce 1691. Kaple byla rozšířena na barokní kostel a v roce 1699 byla přistavěna hranolová věž. V roce 1591 nechala židovská komunita ve městě postavit židovskou synagogu. V letech 1598 až 1600 byla na městském náměstí postavena renesanční radnice.

Trojúhelníkové Masarykovo náměstí spolu s přilehlými ulicemi představovalo centrum nevelkého města, založené již roku 1141. Tehdy Vyškov obepínaly hradby, místy zdvojené, se třemi vstupními branami Olomouckou, Brněnskou a Kroměřížskou. Sjížděli se sem obchodníci, řemeslníci, zemědělci a návštěvníci zblízka i velkých dálek, neboť na náměstí probíhal čilý ruch a vesele se zde obchodovalo. Ve středověku zde stávaly dřevěné budovy, které disponovaly sklepními prostory z lomového kamene, zaklenutými valenými klenbami. Především na užších parcelách šlo o takzvané síňové domy, u nichž přední místnost vyplňovala celé přední stavení, které zaujímalo celou šíři parcely. Na širších parcelách vznikaly domy průjezdové, u nichž byl podsklepen především hlavní trakt. Zhruba ve druhé polovině 15. století byla dřevěná domovní zástavba vyměněna za zděnou.

Václavské náměstí tvoří historický střed města Letohrad, bývalého Kyšperku. Náměstí o rozměrech asi 140 x 50 metrů začalo postupně vznikat po výstavbě tvrze v 16. století, která stávala na místě dnešního zámku a tak tudy procházelo spoustu poutníků, obchodníků a jiných návštěvníků města. V 17. století se za vlády hraběte Vitanovského město rozrostlo, v letech 1680 - 1685 byla tvrz přestavěna zámek a také byl na náměstí postaven kostel sv. Václava. Hrabě Vitanovský také založil šest cechů, zrušil robotu a založil špitál pro staré a chudé lidi. Prašné náměstí bylo později vydlážděno a tvář náměstí v průběhu staletí také změnily časté požáry, tak jako v jiných českých a moravských městech. Souvislá patrová zástavba kolem náměstí s dochovaným podloubím tak pochází převážně z rozsáhlé přestavby města po požáru v roce 1824.

Náměstí má téměř čtvercový půdorys, ke kterému se sbíhá devět ulic: Kostelní, Vlašímova, Masarykova, Šafaříkova, Husova, Poděbradova, 1. máje, Boskovicova a Šerhovní. Přirozenou architektonickou dominantou je budova radnice na západní straně náměstí s 65,4 m vysokou věží, pod kterou protéká Nečíz, původní mlýnský náhon. Mezi jeho další ozdoby patří morový sloup od Václava Rendera a pohled na odkrytou část toku Nečízu, který pod náměstím protéká od poloviny 19. století. Přístup k Nečízu, jehož sedláci využívali ke svlažování dobytka, byl z hygienických důvodů změněn, byl ohrazen a vedou k němu schody. Historický Langův dům v severozápadní části náměstí je stejně jako radnice kulturní památkou České republiky.

Historickou část města Kristiansand tvoří ulice nazvané Kvadraturen, které architekti namalovali jako podle pravítka. Stalo se tak na přání krále Kristiána IV., který město založil a po sobě také pojmenoval. Panovník si totiž přál vybudovat ulice podle renesančních ideálů v mřížkovém pravoúhlém vzoru. Najdete zde největší katedrálu v jižním Norsku, oddychový park Wergelandsparken a spoustu architektonických památek. Mezi ně patří například radnice, bývalá požární zbrojnice, historická kašna a velké množství soch norských osobností, které měly co do činění s městem Kristiansand. Přijměte tedy pozvání na procházku po náměstí Rådhusgata a přilehlém parku.

Radniční náměstí v Oslu před 100 let tvořily běžné domy a bohatší vrstva obyvatel města tuto oblast vnímala jako chudinskou čtvrť. Byty zde prý byly na nízké úrovni, hygiena zdejší lidí nedostatečná a jejich morálka byla údajně velmi uvolněná. Možná i proto představitelé města vypracovali plány na modernizaci čtvrti a roku 1916 vyhlásili architektonickou soutěž, kterou vyhráli Arnstein Arneberg a Magnus Poulsson. Jejich plán zahrnoval vydláždění náměstí žulou a vytvoření městského otevřeného prostoru namísto parku, a za tím účelem roku 1921 radní vyvlastnili část pozemků na nábřeží Piperviky. Dnes zde najdete přístav, moderní radnici a spoustu soch.